VeruHoráková komentáře u knih

Útlá kniha se silným příběhem, i takto by se kniha dala popsat.

Takové maličkosti jsou Příběhem dobra a zla, odehrávající se v Irsku v 80. letech 20. století. Zlo zde představuje právě klášter, věnující se zdánlivě bohulibé "převýchově" padlých žen.

Byť se příběh odehrává v období Vánoc, atmosféra příběhu je tíživá. Můžeme zde sledovat Furlonga, který dělá vše, aby rodina byla zabezpečena, zároveň ale svádí svůj vnitřní boj s tím, že ví nebo tuší, co se děje za zdmi kláštera a není mu to lhostejný, a přestože mu bylo naznačeno, že některé věci je lepší nevidět, Furlong o tom tak přesvědčený není.

Za mě to je skvěle napsaná novela, která mohla být i delší. A je to to jediné, co můžu knize vytknout. Pokud si tedy chcete přečíst spíše něco náročnějšího, pak zkuste Takové maličkosti!

5 25.02.2024

Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a samozřejmě anotací, a protože thrillery od Kalibru jsou už pro mě docela sázkou na jistotu, nebylo nad čím přemýšlet a knihu jsem si chtěla přečíst a za mě to bylo hodně povedená prvotina.

Autorka knihy, Ashley Flowers, je v zahraničí známá díky svému true crime podcastu Crime Junkie, se kterým sklízí velké úspěchy a je vidět, že své zkušenosti do knihy promítla a i možná proto se kniha tak povedla.

Autorčino psaní je jasné a poutavé. Co mě od počátku bavilo, byla dvojí časová osa vyprávění a posouvání perspektiv mezi Margot a Krissy. Vývoj postav byl skvělý a děj měl spád. Nemám ráda thrillery, kde od první kapitoly přesně předvídám, kam se to bude ubírat, a tenhle příběh mě rozhodně držel ve střehu až do posledních stránek. Během vyšetřování se objeví několik zvratů, každou chvíli tam podezříváte někoho jiného, ale to celkové rozuzlení, jak to tedy bylo, bych si nikdy netipla. Za co ale strhávám bod, je příliš uspěchaný konec. Za mě mohl být víc rozepsaný a hlavně ukončený. Jak to dopadlo s Margott nevíme a po tom všem jsem myslela, že to skončí jinak.

Celkově ale knihu můžu určitě doporučit. Pokud máte rádi true crime story, dvě časové osy vyprávění, rodinná dramata, pak se vám kniha bude líbit. Doufám tedy, že v budoucnu dostaneme od Ashley víc!

4 17.02.2024

Zmiz, dokud můžeš je druhý díl série Laurel Snowová a rovnou říkám, že je lepší začínat prvním dílem, protože jak bývá zvykem, dochází zde k vývoji hlavních postav. Děj plynule navazuje na první díl, opět se zde setkáváme s agentkou Laurel Snow, Huckem Riversem, nevlastní sestrou Laurel, ale objevuje se i několik nových postav.

Líbilo se mi, že kniha má od začátku spád a čím jsem byla dál, tím se pátrání přiostřovalo a i vrah byl více agresivnější.

V tomto díle se Laurel a Huck snaží dopadnout sériového vraha, který brutálně vraždí doktorky a o napětí a zvraty v příběhu není nouze. Rebecca Zanetti odvádí se svými detaily úžasnou práci a čtenáře vtáhne rychle do děje. Příběhem jsem tak byla snadno pohlcená a ke knize se vracela kdykoliv to bylo možné.

Huck a Laurel mi jako vyšetřovací dvojka hned sedla a musím říct, že se mi líbila i ta chemie mezi nimi. Kdo mě tam naopak rozčiloval, byla nevlastní sestra Laurel, Abigail, která se tam jeví jako sociopat a za každou cenu se chce vetřít do života Lauren. Ta ale očividně nestojí o to mít Abigail ve svém životě, ale Abigail naopak dělá vše, aby v jejím životě byla a kam až je schopna zajít se patrně dozvíme ve třetím díle. Za sebe knihu můžu doporučit a těším se na další díl.

3 15.02.2024

Vše temné a nebezpečné je za mě jeden z těch lepších psychologických thrillerů, u kterého se nudit nebudete a můžu jej tak určitě doporučit.

Začátek knihy byl teda pomalejší a přiznám se, že zpočátku jsem si říkala, jestli to nebude zas další nereálná blbost. Příběh začíná tím, jak se Isabell, které před rokem unesli syna, účastní pravidelně přednášek s širokým publikem, kde o únosu syna vypráví a v ten moment jsem si právě říkala, který rodič by tohle dělal. Nicméně následně se příběh začíná rozbíhat a postupně je vysvětleno, proč se těchto přednášek účastní a zároveň se dozvídáme víc o její minulosti a o jejím manželství. Souběžně s tím se na povrch začaly pomalu dostávat různé zvláštní události a čím víc jsem měla přečteno, tím víc mě ten příběh zajímal.

Líbilo se mi, jak si autorka se čtenáři hrála. Stín je vrhán postupně na různé osoby, ale nic není takový, jak se na první pohled může zdát a vy do poslední stránky nevíte, kdo Masona unesl, jestli žije a každou chvíli podezdříváte někoho jiného.

Ke konci jsem už stránky zuřivě obracela, jak jsem dychtivě chtěla vědět, jak to celý dopadne, což se mi běžně nestává a závěr mě teda hodně překvapil, takže za mě spokojenost.

1 12.02.2024

Tak tohle bylo hustý! Od autorky jsem četla již jednu knihu a to Kořist a byť mě příběh zaujal, styl psaní mi tam tehdy moc nesedl. Z nové knihy jsem tak měla trochu obavy, nicméně chtěla jsem dát Yrse ještě jednu šanci a dobře jsem udělala!

Na začátku příběhu se dozvídáme, že na odlehlém statku došlo k brutální vraždě rodiny a jejich chůvy a následně je děj příběhu veden ve dvou dějových linkách -  co se dělo na statku před vraždou rodiny a následně samotné vyšetřování vraždy. Kapitoly PŘED a PO na sebe hezky navazují, doplňují se, vysvětlují a v závěru se skvěle propojí. Obě dějové linky mě bavily, ale linku PŘED jsem vyloženě hltala a byla napjatá, co se tam ještě objeví. Dlouho se mi u thrilleru nestalo, že bych měla tak stísněné pocity a vyloženě potřebu vědět, co se tam stalo a to mě hnalo ve čtení dál a dál.

Linka PŘED je vyprávěna z pohledu chůvy Sóldís a její pohled na události mě bavil. Prvotní nadšený dojem z nové práce brzy vystřídal zvlášní dojem z rodiny, svíravý pocit, že je někdo sleduje a nakonec strach o život. Líbilo se mi, že i když se tam toho děje hodně a příběh je skvěle vykreslen, nebyla šance uhádnout, kdo je vrah. A i když od začátku víme, co se stalo, tak právě postupné odhalování celého masakru dělalo příběh stále napínavější.

Za mě to byl tak skvělý thriller z Islandu s napínavou atmosférou, který můžu jednoznačně doporučit. A opravdu mě těší, že se jedná o knižní sérii, další díl tak budu bedlivě vyhlížet.

4 08.02.2024

Tak tohle mě bavilo. Mám ráda příběhy z poválečného období a z období komunismu a Kdo šije u Podolské? je krásná kniha se silným příběhem zasazeným právě do této nelehké doby.

Kniha popisuje osudy salonu od roku 1947 do roku 1971 a během této doby můžeme sledovat nejen změny, které salon provázely, ale i to, jak se měnila doba, jak lidé nechápali, co se vlastně děje a jak se optimismus po válce pomalu vytrácel a vystřídaly jej obavy a strach. Autorka období nástupu komunismu dobře vykreslila a při čtení jsem měla tísnivé pocity, které mám často, když čtu knihy právě z tohoto období.

O salonu jsem do této doby moc nevěděla a ráda jsem o něm něco dozvěděla. Osud paní Podolské mi nebyl z vyprávění lhostejný a bylo mi ji líto. Celý život budovala svůj salon, na který byla právem pyšná, aby o něj pak kvůli komunistům přišla. Nicméně i přes nepřízeň osudu ale zůstávala silná a o to víc se mě její příběh dotkl.

Líbilo se mi, že příběh se ale netočil jen kolem paní Podolské. V knize lze sledovat i osudy švadlen salonu - Květy a Mileny nebo syna paní Podolské a více hlavních postav já vždy kvituji, příběh je tak o to bohatější a zajímavější. Knihu tak můžu určitě doporučit a od autorky si určitě přečtu i její další knihy.

9 07.02.2024

O Delphine de Vigan jsem zde psala už několikrát a kniha No a já je jen dalším příkladem, proč se mi její tvorba tak líbí.

Autorka se tentokrát zaměřila na problematiku bezdomovectví, jak snadné je ocitnout se ulici a jak těžký může být návrat do běžného života. A na problémy dospívání a pocity osamění. Útlá knížka, která toho má ale opět hodně, co nabídnout.

Delphine nepíše velké bichle, nemusí, protože ten děj se tam rozvíjí hned od počátku a na pár stránkách dokáže vykreslit uvěřitelný příběh, nad kterým se prostě zamyslíte. Psychologie postav zde byla napsaná opět na jedničku. Pod kůži se vám dostane každá postava, která se v knize objeví a do všech se dokážete vcítit a pochopit je. Kniha je napsaná čtivě, ale nikoliv jednoduše nebo jednotvárně. Při čtení jsem cítila smutek, naději, zoufalství, radost, lítost.. a po dočtení jsem musela nechat příběh opět vstřebat.

A to jsou přesně ty důvody, proč knihy Delphine de Vigan tak miluju. Pokud jste od ní ještě nic nečetli, tak to zkuste. Ty příběhy ve vás nějakou dobu zůstanou.

4 29.01.2024

Svět Harryho Pottera mám moc ráda. Filmy jsem viděla několikrát a vím, že v budoucnu se na ně ještě několikrát podívám, ale co se týče knih, tak tam mám mezery. Nejsem ten typ fanouška, který každou knihu četl xkrát a zná každou hlášku nazpaměť, ale i možná proto jsem si tuhle knihu víc užila. Kniha má krásné ilustrace, přehledné zpracování, zajímavosti, plánky, fakta a pro mě je to tak kniha, díky které jsem si spojila hodně věcí, udělala si přehled a byl to pro mě krásný návrat do Bradavic.

Kouzelnický almanach není kniha, kterou si přečtete jednou od začátku do konce. Naopak, je to kniha, ke které se budete vracet stále dokola, můžete ji číst od začátku nebo od konce, pokaždé se zaměřit na jiný kout Bradavic, naučit se nová zaklínadla, navštívit Prasinky, dozvědět se víc o dracích, letkvarech nebo bylinkářství a to mě na tom baví nejvíc.

1 23.01.2024

Potkáme se v Praze je krátká 28mi stránková povídka, kterou napsala Julie Caplin pro české čtenáře a za mě je to přesně taková ta milá povídka, ze které by šel udělat celý příběh.

Líbilo se mi, že se povídka odehrává v předvánočním období a jsou v ní uvedeny místa a památky, které my moc dobře známe a myslím, že nebudu jediná, kdo při čtení dostal chuť na svařák nebo se projít zimní Prahou

Povídku jsem měla přečtenou během pár minut, ale krásně mě nalákala na další romantický útěk, který bude brzy právě z Prahy. Jsem moc zvědavá o čem bude příběh tentokrát, v jakém období se bude odehrávat nebo jak bude vypadat obálka knihy, ale ať už to bude o čemkoliv, těším se, že si Prahu projdeme společně s Julii Caplin.

2 23.01.2024

Pláňata jsem četla už před nějakou dobou, ale pořád tak nějak nevím, jak to uchopit.

Tvorbu Petry Dvořákové miluju. Její knihy bych četla stále dokola, i proto jsem se na její novou knihu těšila a měla velká očekávání, ale... tady se to nějak nepotkalo. Nechci říct, že bych byla vyloženě zklamaná nebo, že by Pláňata byly špatný, styl psaní byl perfektní jako vždy, ale od toho příběhu jsem prostě čekala víc.

Ten příběh tam tak nějak plyne, čte se to v podstatě samo, ale taky se tam v podstatě nic moc neděje. Pořád jsem čekala, kdy tam bude nějaký zvrat, o čem ta kniha bude tentokrát, pár náznaků tam vždy i bylo, ale nakonec z toho nic nebylo. Schválně, kdo tam taky čekal, že ten otec si k Pavlíně dovolí víc, než by měl? Za mě tam prostě nebyl takový ten wow efekt. Začátek anotace tu knihu docela dost vystihuje, obyčejná rodina, obyčejné profese, obyčejný dům a nehybný čas.

Knihu tak hodnotím jako průměr, ale na další autorčinu knihu se samozřejmě těším.

7 23.01.2024

Tak tohle mě extrémně bavilo! A mám pocit, že už dlouho jsem takhle něco nehltala. Bavil mě styl psaní, líbilo se mi tempo a gradace děje a líbilo se mi, jak byla napsaná hlavní postava. S ní prostě nešlo nesympatizovat a o to víc vás pak bude celou dobu štvát, jak se k ní chová její vlastní rodina. Ale na tom je to právě celý založený a i díky tomu se to tak dobře četlo. Všechny vztahy špatně a vy s každou další stránkou čekáte, co se Jodi zase pos*re, co ji kdo zas udělá a odkud to zase přiletí.

Hospodyně není ničím novým v tomto žánru a některé linky tam odhadnete předem, ale čtivost se knize rozhodně nedá upřít a kdybych měla více času, tak je to přesně ta knížka, kterou bych chtěla číst celý den, abych věděla, jak to dopadne.

Závěr knihy mě trochu překvapil, čekala jsem, že to s Hospodyní dopadne nějak jinak, ale nevadilo mi to tam, takže za mě hodně povedená knížka.

Autorku Joy Fieldingovou jsem neznala, ale po Hospodyni se na ni určitě více zaměřím. Protože jestli jsou i ostatní její knihy takhle dobrý, tak jsem našla zlatý důl. Těch knih už napsala totiž poměrně dost

6 23.01.2024

Knihu jsem četla pár dní před Vánocemi a jsem za to moc ráda, protože tohle byl tak milý vánoční příběh, že mě to na Vánoce krásně naladilo.

Příběh se odehrává v zasněženém Skotsku v předvánočním období a je to příběh o plnění vánočních přání, ochotě pomáhat, přátelství a samozřejmě tam nechybí romantická linka. Líbilo se mi, že to nebylo psaný na sílu, za každou cenu z toho ten vánoční příběh vyždímat. Naopak, příběh tam hezky plyne a vy si užíváte zasněžené Skotsko, vánoční školní besídku, vůni kávy, vánoční dobroty, teplo krbu a příjemnou předvánoční atmosféru.

Úsměvný je, že knihu doporučuje zrovna Julie Caplin. Kdyby mi někdo řekl, že tu knihu napsala ona a je to její další romantický útěk, tak bych o tom vůbec nepochybovala. Tato kniha se mi dokonce líbila i víc než Hrad ve Skotsku, který Julie Caplin napsala

Knihu tak můžu určitě doporučit. Na zimní období je ideální

8 04.01.2024

Na knihu jsem se opět nechala nalákat @pennyandbooks a @radablazek v rámci podcastu @kniznikkub. Autorku Jojo Moyes jsem znala, ale nikdy jsem od ní nic nečetla. A ačkoliv nejsem povídkový typ, udělala jsem si radost a tu knihu si koupila a byla trefa do černého.

Kniha začíná právě povídkou Paříž pro jednoho a z celé knihy to je nejdelší povídka a za mě i ta nejlepší Je to příjemný romantický příběh, který vás provede Paříží a člověk se u toho i zasní

Zbylé povídky jsou už kratší. Některé jsou vtipné, nekteré jsou jednoduší. Samozřejmě některé baví víc, některé míň, ale celkově knihu hodnotím pozitivně. Styl psaní autorky mi sedl a určitě si od ní ještě něco přečtu. Co ještě musím vyzdvihnout, je samotná obálka a ořízka knihy, dlouho jsem v ruce nedržela tak krásnou knihu

4 28.12.2023

Nemůžu říct, že by mě to úplně nebavilo, ale na mě to bylo až moc překombinovaný a hlavně nereálný. Ale vezmeme to popořadě.

Začátek příběhu začal slibně. Hlavní postava přijde za podivných okolní o svého manžela a člověk si říká, co za tím je. Do hlavní postavy nebyl problém se vcítit a spolu s ní chcete přejít na to, proč byl její manžel zavražděn, ačkoliv policie tvrdí, že šlo o sebevraždu. Následně se ale začne rozvíjet kolotoč různých zvratů a událostí, nad kterými jsem kroutila hlavou, a když jsem četla závěr, tak už jsem si říkala: to jako vážně? Člověk je až překvapený, co všechno autor dokázal do příběhu vecpat Přitom tomu chcete aspoň trochu věřit, ale tady to prostě nešlo a v tomto případě opravdu platí, že někdy je míň prostě víc.

Nicméně, i přesto jsem se celou dobu zajímala, jak příběh dopadne, takže za mě takový průměr.

7 28.12.2023

Případy Josefa Bergmana od Michaely Klevisové jsou už pro mě sázka na jistotu a Vraní oko byl tak další skvělý díl, který mě bavil od začátku do konce.

Ačkoliv je autorka označována za královnu českých detektivek, tak vyšetřování není to hlavní o co v knize běží. V popředí se vždy více řeší vztahy mezi sousedy na vesnici nebo ve městě a dozvídáme se tak, kdo komu závidí, kdo se s kým nemusí nebo kdo má jaký tajemství a to celé je právě doplněno vyšetřováním vraždy kriminalistou Bergmanem. A je to právě to, co mě na tom tak baví.

Kniha se mi četla už klasicky hezky, postavy byly sympatické a líbil se mi i popis přírody, kde se děj odehrával. Vyšetřování mělo spád a líbilo se mi, že vraha jsem opět vůbec neodhadla.

Kdo od autorky zatím nic nečetl, tak určitě neváhejte, protože všechny knihy, které jsem zatím četla, byly skvělé. Já tak doufám, že další díl na sebe nenechá dlouho čekat a brzo se dočkáme dalšího případu.

14 10.12.2023

Šampaňské, Francie a romantika. Kombinace, která prostě musí fungovat Vinice ve Francii je už desátý díl ze série romantických útěků a mě to pořád baví

Jasně, ten scénář je tam pořád stejný a kdo čte tyto knihy pravidelně, tak už ví, co může očekávat, ale pro mě je to vždy milá oddechovka, u které si odpočinu.

Tentokrát se příběh odehrává v prostředí francouzských vinic a já jsem dostala, co jsem očekávala. Milý romantický příběh, krásný popis přírody, dobré jídlo a samozřejmě víno, které tam teklo proudem Za sebe tak můžu knihu doporučit a už se těším na další díl, který bude z Prahy!

3 10.12.2023

Tak tohle mě bavilo! Na knihu jsem narazila díky podcastu @knizniklub a když jsem slyšela, jak nadšeně ní mluvili @pennyandbooks a @radekblazek, tak jsem pro ni mazala do knihkupectví a dobře jsem udělala!

Zlatá vařečka je pohodová oddechovka s originálním námětem pekařské soutěže s jemnou detektivní zápletkou. Pokud jste sledovali soutěž Peče celá země, pak si také jistě promítnete celý příběh do této soutěže v čele s Maršálkem a Bebarovou a budete fandit svému favoritovi :)

Na začátku příběhu je všech šest soutěžících představeno a následně můžeme sledovat, jak se jim daří jednotlivé dny při pečících výzvách. Líbilo se mi, jak jsou kapitoly vyprávěny z pohledu jednotlivých účastníků a bylo i vtipný číst, o tom, co si kdo myslí o ostatních. Každý den soutěžící pekli jinou dobrotu a můžu vám garantovat, že s tím, jak každý z nich v rámci soutěže popisoval jaký dort nebo koláč zrovna peče, dostanete určitě chuť na něco sladkého a třeba se i sami pustíte do pečení. Já si teda minimálně začala vybírat nový mixér

Celkově se mi kniha četla moc dobře a není tady co vytknout. Pokud tedy máte rádi soutěže o pečení nebo o vaření a sedí vám feel good detektivky, pak je tohle kniha rozhodně pro vás.

4 20.11.2023

Už jste měli někdy pocit, že čtete knihu o sobě? Že jste si říkali, ano, to je přesný, tohle dělám, takhle danou situaci prožívám? Autorka v knize trefně vystihla snad všechno, čím si introverti nebo citliví lidi procházejí a jako introvert to můžu snadno posoudit.

Sama mám ráda svůj klid, stačí mi mít kolem sebe pár blízkých lidí a nemám potřebu být středem pozornosti a často jsem se v knize tak poznávala a bylo fajn si k tématu přečíst i vysvětlení, proč to tak třeba máme.

Co musím také vyzdvihnout, je grafické zpracování celé knihy. Cíťa je krásně ilustrovaná kniha a s klidem můžu říct, že takovou knihu jsem v ruce ještě nedržela. Ilustrace se k tématu skvěle hodily a celou knihu jen podtrhly. Pro mě to byla zajímavá kniha a můžu ji doporučit

2 18.11.2023

Tak zase půjdu proti proudu, ale já se přiznám, že mě to moc nebavilo. Recenzi jsem se rozhodla napsat až pár dní po dočtení knihy, abych přišla na to, čím to bylo, nebo co mi tam chybělo, ale akorát to vedlo k tomu, že jsem měla problém si vybavit jména hlavních postav, což je teda u mě co říct. Na druhou stranu to ale zase vypovídá o tom, jak moc mě kniha zaujala.

Kniha byla čtivá, to se nedá upřít, ale ani jedna linka mě tam nějak víc nezaujala a ten týden holek mi zas tak bouřlivý nepřišel, což teda možná bylo i tím, jak to bylo podaný. Každý den jsem přečetla část jedné z holek a nějak jsem pořád čekala, kdy přijde takový ten příjemný wow efekt, že čtete nového Hartla, ale už po první části Heleny jsem si říkala, že jestli se to celý ponese v tomhle duchu, tak těch 400 stránek bude hodně dlouhých.

Ten příběh je sice ze života, ale nevzbudil ve mně nějakou emoci. Přitom často se mi stává, že s postavou souzním nebo není problém se do ní vžít, ale tady se to prostě nějak nepotkalo.

Knihy Patrika Hartla miluju, Pražský erotikon bych četla stále dokola, možná i proto mám vždy od jeho nové knihy vysoká očekávání, ale za mě byly Gazely takový průměr, neurazí ani nenadchnou.

8 18.11.2023

Tak tohle byla sakra dobrá detektivka! Kniha mě chytla hned od počátku a hltala jsem každou stránku, protože děj tohoto příběhu je poměrně pestrý.

Na začátku se řeší vražda dvou mladých lidí. To vyšetřovatele zavede na statek zvaný Svatyně, kde žije pospolu kult lidí, o kterém by se dalo říct, že to je rádoby sekta, která se do příběhu skvěle hodila a v žádné knize jsem na to ještě nenarazila. Přestože se lidé na statku tváří, že jsou tam všichni dobrovolně, a mohou kdykoliv ze statku odejít, něco tam nesedí a člověk si furt říká, že to musí nějak souviset s tou vraždou. V průběhu vyšetřování do příběhu dále vstupuje žena, která byla několik let pohřešovaná, načež se zjistí, že byla unesena mužem, který žije několik let v místních lesích v jeskyních a ženu tam celou dobu držel.

Několik linek, jedna záhada větší než druhá a je to právě Josie, která musí vyřešit, jak je tohle všechno propojený.

Můžu říct, že já jsem teda byla hodně zvědavá, jak tohle dopadne a byla jsem napnutá až do konce. Příběh byl opravdu chytře vymyšlený a perfektně sehraný, takže tady není co vytknout.

Kniha se dá číst samostatně, ale pokud budete chtít sledovat vývoj hlavních postav, tak bych začala s celou sérii od začátku. Sama si doplním některé předchozí díly, které jsem nečetla, protože tahle série mě baví!

8 18.11.2023