Kdo šije u Podolské?

7 předevčírem

Pěkně a čtivě napsaná kniha.
Čte se v podstatě sama,doporučuji.

6 02. března

Příběh byl velmi čtivý a velmi poučný. Děj ubíhal rychle. Líbí se mi, že je to bráno životní příběh jednotlivých několika postav.
Postavy mi byly sympatické a oblíbila jsem si je. Některých mi bylo velmi líto.
Román mě však přesvědčil o jednom - komunismus je svinstvo.

3 26. února

Román se mi dobře četl a nenudil mě, avšak román Apatykář od stejné spisovatelky se mně líbil o trochu více. Román Kdo šije u Podolské? se totiž odehrává v mnohem známějším historickém prostředí než Apatykář. Dějové zvraty v "Podolské" mě příliš nepřekvapily, protože o období přelomu čtyřicátých a padesátých let v Československu se celkem zajímám. Sám jsem o něm publikoval několik populárně-naučných článků i odbornějších pojednání.

63 19. února

Nevěděla jsem přesně, co mohu od tohoto románu očekávat, ale anotace zněla lákavě. A tak jsem nakonec skončila u audioknihy. A jsem moc ráda, že jsem se do poslechu pustila, protože mne tato kniha velmi zaujala a líbila se mi.
Děj knihy se ve své většině odehrává těsně po druhé světové válce - na konci 40. a v průběhu 50. let v Československu, což je období, které v literatuře nemám příliš načtené. V tomto ohledu kniha nabízí pohled do tísnivé doby, která po válce nepřinesla kýžený oddech po ukončení válečného konfliktu, ale uměla vytvářet v lidech nepříjemné až úzkostné pocity spojené se strachem. Myslím, že tuto atmosféru autorka zachycuje v příběhu velmi solidně, a to skrze postavy, které samy na sobě pociťují změny ve společnosti. Líbilo se mi, jak autorka zachycuje to, jak se každý s tou situací poválečných let vypořádává po svém - ty osudy a povahy tu jsou vskutku rozmanité. V tom mi kniha dala hodně.
Líbilo se mi i to zasazení děje do prostředí salonu Hany Podolské, který se stal středobodem této knihy. Paní Podolská mi byla známa podle jména - věděla jsem, že ve své době patřil její salon za velmi vyhledávaný a že to byl (a ještě je) skutečně pojem. Ale detailně jsem vlastně nevěděla nic. Ani to, jak blízce byla po válce na tento salon napojena Marta Gottwaldová, manželka tehdejšího československého prezidenta. Tato kniha mne vlastně nenásilnou formou přiměla si dohledávat bližší informace - k salonu, paní Podolské i k manželům Gottwaldovým. A to mám na knihách ráda, když se díky ním přiučím i něčemu novému, byť se jedná o beletrii a ne naučnou literaturu.
Nejsem si jista, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem hvězd. Možná že mne to nezasáhlo tolik, kolik mohlo nebo v kolik jsem doufala. Byť kniha obsahuje řadu jímavých momentů, kdy jsem s postavami soucítila.
Nicméně 4 hvězdy rozhodně na místě a knihu určitě mohu doporučit.

7 31. ledna

Vím, že svět není černobílý a i v knížce je vidět, jak se lidé mění - někdy k horšímu, jindy k lepšímu - jak jsou naše životy a plány propletené s politikou a osudem jiných lidí. Přesto se mi při čtení často do hlavy vracela věta "komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině".
Knížka je výborná, díky.

6 27. ledna

Nejprve jsem si říkala, že takových podobných příběhů z dob komunismu už jsem četla spoustu. Ale pak mě autorka dostala na skvělý vývoj postav, kde krásně ukázala, že nic není černobílé.

8 06. ledna

Mám ráda příběhy z doby komunistické. Vždycky je to takové připomenutí toho, že můžeme být rádi jak to teď funguje. Kniha Lucie Hlavinkové se nevěnuje až tak dopodrobna politické situaci, ale vůbec to nevadí. Z příběhů hrdinů tohoto románu jde bohužel až moc dobře poznat jak děsná doba to byla. Strach z toho, že kdekoliv promluvíte, může se to obrátit proti vám. Kniha se výborně četla.