Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421380/bmid_kdo-sije-u-podolske-Raj-421380.jpg
4
559
156
Osudy slavného salonu v 50. letech. Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.... celý text
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha.
Mnohdy prostě není potřeba nic vymýšlet… zajímavé a poutavé příběhy píše sám život. Při čtení/poslouchání na vás padne tíseň a vy silně prožíváte všechny vzestupy a hlavně pády všech postav. Pro mě nepředstavitelná doba, kterou znám (naštěstí) jen z vyprávění a knih.
Chystám se do dalších zabeletrizovaných příběhů významných (nejen) českých žen ( i když zde, pravda, nebyla paní Podolská hlavní postavou). Přesto díky všem, kteří se podílejí na tom, abych mohla trávit svůj volný čas s takovými knihami.
Přečteno za odpoledne, chtěla bych napsat , že oddechovka, ale poměry té doby na oddechové moc nejsou. Proto je dobré, že nám někdo dobu minulou připomene čtivou formou. Zajímavé, hned jsem si hledala články, abych se dozvěděla víc.
Poválečná doba v módním salónu. Osudy lidí, švadlen a jejich blízkých, smíchané s politickým režimem do roku 1968. Nebyl to žádný med. Každý se něčeho bál.
Četlo se to dobře, zase jsem se dozvěděla něco nového.
Nejkrásnější je na této knížce obálka.
Nicméně spokojená jsem byla i s obsahem. O osudech salonu jsme se příliš nedozvěděli, ten posloužil spíš jako kulisa, takové zázemí hlavních postav, něco, co tyto velmi rozmanité charaktery spojuje. Můžeme tak sledovat nejen paní Hanu a jejího syna, tedy skutečné postavy, ale i zaměstnance salonu a jejich partnery. Zalidnit knihu tolika postavami má svá plus i minus. Výhodou je sledovat, jak se každý se srovnává s dobou po svém; nevýhodou pak je, že u žádného osudu autorka nejde do hloubky, spíš sklouzne po povrchu a už spěchá k někomu dalšímu.
Co se týká nastudování materiálů - nepochybuji, že tím autorka strávila hodně času. Ale připadá mi, jako by si sedla k rozepsanému románu, do jednoho sloupečku vypsala hlavní postavy, do druhého důležité události a známé skutečnosti, jedno přiřazovala k druhému a vždy si pak odfajfkovala, že daný bod vhodně použila. Jako by kniha měla fungovat nejen jako beletrie, ale i základní výukový materiál ke zkoušce z 50. let za dva kredity.
Příběh o lidech, kteří vyšli ze salónu paní Hany Podolské se mi četl dobře. Neměla jsem očekávání, že to bude jen o ní a tak mě příběh nezklamal. Dobu padesátých let většinou nečtu, ale tohle bylo velmi čtivě podané.
Kniha se mi velice líbila, ale musím upozornit, že pokud si myslíte, že je to pouze o salonu Hany Podolské a jejím životě, není tomu tak. Životní příběh paní Podolské se tu sleduje od chvíle komunistického převratu, kdy byl salon znárodněn. I když její postava se zde objevuje taky, je pouze vedlejší.
Velice se mi tu líbil vykreslený život v hluboké totalitě, člověk si hned více váží svobody.
Pro mě ideální odpočinková kniha nebo jako kniha na dovolenou.
Tato kniha se mi svým způsobem špatně hodnotí. I když dle názvu se může zdát, že se jedná o život paní Podolské, není tomu tak, vystupuje tam vlastně velmi okrajově a s ní spoustu dalších postav. Vykresluje vývoj událostí doby po válce, nástup komunismu jako takového a jak složité to tenkrát bylo. Kniha se čte dobře, ale já osobně jsem si občas říkala, zda má smysl jí dočítat, chyběl mi v ní takový ten typický knižní drive, vše bylo tak nějak psáno v rovině, bez nějakého extra napětí, výkyvů směrem nahoru i dolů, i když se jednalo vlastně o složité téma. Knihu jsem nakonec dočetla, něco mě prostě "nutilo", ale extra nadšení se prostě nekonalo. Z knihy jako takové si hlavně odnáším poznatek, jak složitý byl běžný život a jak důležité je si vážit svobody.
Milé čtení, dobře podkreslené vývojem událostí minulého století, hlavně let 50., a některými skutečnými postavami. Výchozím bodem je módní salón, osudy jehož zaměstnanců v průběhu let sledujeme. Vše ozvláštněné budovatelskou poezií.
(SPOILER)
Je dobré si hned v úvodu uvědomit, že bývalý salon paní Podolské není hlavním hrdinou přiíběhu, je kulisou. Kulisou pro příběhy lidí, kteří po vítězství pracujícího lidu přijali různé role.
Oceňuji podbarvení dobovými říkankami, které byly s odstupem času pro mnohé autory jistě noční můrou.
Autorka dokázala pracovat s detaily, postavy si nesly punc uvěřitelnosti.
Mě to teda nadchlo! Jak obsahově, tak provedením. Taková vysoká krejčovina. Postupné poválečné plížení, které nejprve vypadá jako taková humoreska, později už se nikdo zas tak moc nepobaví a ještě později je rád, kdo to přežije se zdravou kůží. Kniha mě přiměla vyhledat si víc informací o zdejších módních salónech a jejich předválečné slávě. A k tomu ty budovatelské verše! Vybrané tak přesně, že působí tak hloupoučce, ovšem vzhledem k tomu, kdo je vytvořil, se to zrovna na tohle svádět nedá...Taky bych to ráda viděla ve filmu, vyloženě se to nabízí.
Tohle je skutečně strhující příběh - ten o té Podolské. Příběh, který by si zasloužil film.
Knížka se dobře četla. Chvílemi jsem ale měla pocit, že je v ní vše tak trochu zjednodušené, jako by postavy byly jenom 2D a třetí dimenze jim chyběla. To však nic nemění na tom, že popsaná komunistická éra byla děsivá a je dobře, že skončila.
Přiznám se , že jsem taky čekala něco úplně jiného . Název knihy je lehce zavádějící . Nicméně spokojenost . Reálné i smyšlené postavy se skvěle doplňovaly a ač padesátá léta nemusím , četlo se to výborně. Čtenář si brzy ujasní , komu fandit a koho litovat. Každopádně knížku věnovanou cele paní Podolské bych si přečetla moc ráda . Zde je opravdu jen okrajově .
Protože nečtu anotaci, byla pro mě knížka opravdu milým překvapením. Zasazení děje převážně do 50. let mi sedlo, všechny postavy mě zajímaly a na knížce mě nezklamalo vůbec nic.
to si přečti, to je dobrý, řekla kamarádka a neupřesnila. Čekala jsem uhlazený exkluzivní salon z třicátých let. Noblesu. No ha ha. Těžké téma, krásně zpracované. Před nedávnem jsem četla Listopád od paní Mornštajnové. Přes všechnu úctu k této spisovatelce v tomto duelu na dané téma pro mě vyhrála paní Hlavinková
Jak se zdá až absurdní to, co se v poměrně nedávné minulosti mohlo dít. Mrazí z toho. Exkurze do světa módy a návrhářství se mi velmi líbila.
Mylně jsem čekala nějaké noblesní prvorepublikové čtení, a dostala dardu 50.-60 let...
Autorku neznám, navedla mě na ni DK - děkuji.
Kniha se četla sama, oceňuji styl autorky, kdy dokáže nastínit hrůznost bez nechutných detailů. Velmi dobře zachycen duch doby.
Nejvíce se mi líbila postava Květy - jak vykvetla z naivní jednoduché husičky v silnou oporu manžela i přítelkyně. Proměna Gustava byla také velmi sugestivní. A musela jsem se smát všem těm vtipům o Martě. Poezie doby byla přímo děsivá, oni tomu vážně věřili. Nezlehčuji to, vím jak člověk potřebuje něčemu věřit a jak často se mýlí.
I my budeme zpětně možná působit směšně, až bude jednou někdo hodnotit náš boj ve Třetí světové, co právě točí celým světem....
V každé době je "něco".
Jelikož je knížek o Haně Podolské velmi málo, hned sem po knize skočila a těšila jsem se, co se dozvím nového. Asi jsem měla trochu jiné očekávání - připadalo mi, že Hana Podolská je tam pouze jednou z vedlejších postav. Nicméně kniha je čtivá a hezky vykresluje charaktery jednotlivých postav.
Štítky knihy
50. léta 20. století móda únor 1948 poválečná doba oděv, odívání manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2017 | Sestry Foxovy |
Kniha Kdo šije u Podolské? je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 761x |
| Čtenářské výzvě | 157x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 157x |
| Chystám se číst | 283x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 8x |
Tvorba Lucie Hlavinkové je taková správně temná. Cením si, jak autorka dokážu popsat dobu, která není tolik čtenářsky přitažlivá. Stejně jako v Sestrách Foxových ukázala, že nic není černobílé, vše má nějaký kontext a bez jeho znalosti (a vlastně ani se znalostí) není možné někoho odsoudit. Těším se, až se zase pustím do nějaké další její knížky, zanechávají ve mě stopu. Děkuji za to!