Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421380/bmid_kdo-sije-u-podolske-Raj-421380.jpg
4
559
156
Osudy slavného salonu v 50. letech. Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.... celý text
Přidat komentář
Myšlenka se mu zavrtala pod límec košile, zalezla pod ohrnutý rukáv a nakonec se usadila i v kapse u kalhot. Vytáhl z kapsy u kalhot kapesník a myšlenka vypadla ven, najednou velmi přitažlivá...
Miluji historické knihy, které se alespoň částečně opírají o historii. Zde se jedná o Hanu Podolskou, jejího syna Viktora a Martu Gottwaldovou.
Paní Podolská se z majitelky vyhlášeného salónu stala po válce jen prodavačkou... Tam, kde dříve vládla pevnou fukou, tam nyní vládl Gustav a jeho strýc...
Osudy všech hrdinů byly složité a těžké a doba ještě horší...
Skvěle napsáno, všem doporučuji přečíst...
Kniha mě zaujala a s klidným srdcem říkám "Ano, mě se to líbilo".
Do pěti hvězdiček této knize sice něco chybí (zdá se mi, jako by příběh chtěl někde trochu "učesat" někde zase více rozepsat, jazyk je místy těžkopádný řekla bych "nevypsaný"). Chvilku mi hold trvalo, než jsem si zvykla na slovní spojení, styl vyprávění, ale jakmile jsem si zvykla, v ten moment jsem si knihu zamilovala a přečetla ji jedním dechem.
Bonusem bylo zjištění, že zas tak velká fikce to nebyla.
Druhá polovina čtyřicátých let a zejména léta padesátá byla krutá. Praktiky vládnoucí garnitury, estébáků a vězeňských bachařů si mnohdy nezadaly s válečnými útrapami. Zdá se až neuvěřitelné, jak „doba“ dokázala ze slušných a poctivých lidí udělat buď trosky, nebo zrůdy. A v tom vidím velké plus tohoto příběhu - stále to připomínat.
Ke třem skutečným postavám, Haně Podolské, jejímu synu Viktorovi a Martě Gottwaldové, jejichž osudy vylíčila víceméně pravdivě, přidala autorka smyšlené osoby. Všichni nás pak provázejí od osvobození až do roku 1971 dobou, která na mnohých zanechala obrovské šrámy. Obdivuji sílu paní Podolské, že po všem krutém, co zažila, se dožila tak vysokého věku.
Četla jsem jako eknihu a chvílemi mi přišla takové plochá, něco mi tam chybělo. Myslím, že mohlo být lépe zpracováno, moc dobrý námět.
Krásně popsaná předválečná doba - období, kdy největšími filmovými hvězdami byly Adina Mandlová, Oldřich Nový, Lída Baarová ... a následně válka, komunismus. Vše očima člověka, který miloval své povolání a dokázal se pousmát nad naleštěnou bídou a předstíranou nonšalancí lidí, kteří se prohlásili elitou poválečného národa. Prostředí, čas i styl psaní mi učaroval.
První, co mě napadlo, byl film pro pamětníky. Skvělý námět, bohužel ne zcela využitý. Jazyk a formulace jsou příliš uhlazené, chyběla mi dramatičtější, živější linka. Je to takové krotké, opatrné našlapování. Zajímavý příběh, který měl velký potenciál, včetně povedené obálky.
Příběh těžkých 50. let a následně i let dalších prožívaný běžnými lidmi a v prostředí krásného módního salonu Hany Podolské mě zaujal, ale myslím si, že měl větší potenciál, než který se autorce podařilo z toho vytěžit.
Někteří čtenáři styl psaní autorky přirovnávali k Aleně Mornštajnové. Toto nadšení bohužel nesdílím. Kvality psaní Mornštajnové není jednoduché dosáhnout. Autorce ještě kus práce k dosažení tohoto stylu chybí. Na spousta místech knihy se mi zdálo, jako kdyby to psaly dvě osoby. Některé věty se do kontextu a stylu psaní vůbec nehodily a dávalo mi to pocit rozpačitosti nad knihou. Občas jsem měla i pocit, že jedna nevhodně použitá a zakomponované věta zkazila celou stránku.
Hodnotím ale velmi vysoce nápad a hlavně období, ve kterém se daný příběh odehrává - především 50. léta.
I přes to, že hodnotím jen 3/5, myslím si, že autorka má potenciál napsat jednou příběh, který ohodnotím větším počtem hvězd.
Moc jsem se těšila, z prostředí módních salónů první republiky jsem přečetla několik knih, ale tato byla rozhodně nejslabší. Prostředí vyhlášeného módního salónu bylo spíš jen dobrým lákadlem na čtenáře…příběh, postavy ani styl psaní nezaujal. Paní Podolská měla strhující život, možná se stačilo víc inspirovat skutečnými událostmi.
Téma zajímavé, i když salón Hany Podolské je spíš jen kulisou, která slouží k vylíčení těžké doby po druhé světové válce a v 50. letech. Z knihy jsem bohužel měla dojem, že jen klouže po povrchu, nesnaží se lépe rozpracovat jednotlivé postavy, ukazuje je hodně černo-bíle (dobří a špatní)...styla psaní Lucie Hlavinkové mi prostě nesedl, což je škoda, protože potenciál mělo téma velký.
Na knížku jsem byla hodně zvědavá. Děj určitě zajímavý, ovšem nějak mi nesedl styl psaní.
Příběh je celkem trpký, stejně jako doba, ve které se odehrává. Padesátá léta, Gottwald u moci. Nikdo nemůže čekat jásavé okamžiky. Přesto se najdou. Okamžiky lásky, souznění, přátelství. Ale strachu, nejistoty, tvrdého vystřízlivění, podlézavosti, beznaděje, lhostejnosti tu najdete víc. Přesto se kniha dobře čte, mohu doporučit.
Skvělé čtení. Kdo má rád knihy K. Tučkové, H.Mornštejnové, M.Štráfeldové, přečtěte si tuto knihu.Nezapomeňte ji doporučovat žákům, studentům, kteří nemají v oblibě nudně přednášený dějepis.
Autorce se podařilo skvěle zachytit atmosféru doby v poválečném Československu. Sice bylo po válce, ale nesvoboda, kterou zde komunisté nastolili, obava z toho, co člověk může říct a co ne, to se šťastným životem také moc nekorespondovalo. Kapitoly ukončuje vždy pár autentických veršů z tehdejší budovatelské poezie, a to teda byla síla, to byly kecy. Skvěle ovšem vše dokreslovaly.
Já jsem jedním slovem nadšená. Pro mě to bylo precizně zpracované připomenutí minulosti, bohužel ne tak dávno minulé, jak se zdá, na kterou bychom neměli zapomínat.
Příběh slavného Salonu Hany Podolské v době, kdy byl znárodněn. Sledujeme roky 1947-1968, kdy si po válce lidé mysleli, že už bude líp. Ale přišel komunistický režim a s tím znárodňování. Na osudech lidí ze Salonu můžeme sledovat, jak koho tato doba ovlivnila jak se s ní vypořádali.
Tato kniha mě velice zasáhla. Velmi silné životní příběhy hrdinů v pro nás známém prostředí. Pokusy o emigrace, vězení, udavačství. Lidé u moci i obyčejní lidé. Je zde dobře vylíčena právě doba padesátých let, co se u nás dělo. K tomu druhá stránka knihy - móda a šití. Jelikož moje babička byla švadlenou právě v této době, při čtení jsem si vzpomněla na její vyprávění, co komu šila, z jakých materiálů, jak šila do noci a někdy i z ničeho.
Od Lucie Hlavinkové jsem četla Apatykáře, který se mi líbil, ale tato kniha mě nadchla.
Knížku si koupím, ráda bych zjistila kde paní autorka čerpala. Jsem autorka životopisné knížky Hana Podolská ve víru dějin.
Štítky knihy
50. léta 20. století móda únor 1948 poválečná doba oděv, odívání manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2017 | Sestry Foxovy |
Kniha Kdo šije u Podolské? je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 761x |
| Čtenářské výzvě | 157x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 157x |
| Chystám se číst | 283x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 8x |
Ta obálka. Ta obálka je zkrátka kouzelná.
A ten příběh je taky dobrý. Sice se tam střídá dost postav, ale mně to kupodivu moc nevadilo, přišlo mi to docela přehledné a naopak jsem ocenila i všechny ty jiné úhly pohledu. Je to jedna z knih, které mi po přečtení zůstaly ještě chvíli v hlavě, abych přijala všechny ty osudy a zapřemýšlela nad nimi. Protože nebylo to nic, čemu by se nedalo věřit, u čeho byste si neřekli, že to se určitě takhle stát nemohlo a kdoví, kolik lidí přesně takové osudy mělo.