No a já

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč „jsou věci tak, jak jsou?“ Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou – střechu nad hlavou, jídlo, rodiče – vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/88_/88806/no-a-ja-VWG-88806.jpg 4.4260
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

No et moi (2007)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (52)

Kniha No a já

Přidat komentář
hs777
18. března

I na takto málo stranách dokáže jít Delphine de Vigan pořádně do hloubky. Vynikající!

Šánka
04. března

Na knihy této autorky musíte mít tu správnou náladu, je to náročné čtení, ne počtem stránek, ale obsahem, sdělením, myšlenkami. Má druhá kniha od Vigan, stejný úsporný styl a stejně silný dopad jejích slov...
Příběh o mladých zraněných duších, tápání, černobílém vidění světa, idealismu i zatracení. Některé věci totiž změnit nelze, některým lidem nejde pomoci, protože na nich jsou již napáchány takové škody, které to nedovolí.....

adorjas
04. března

Vigan baví. Lou mi v niečom pripomínala postavy z Elegancie ježka, ale tu to bolo také viac otočené na sociálnu stránku veci, čo sa týka bezdomovectva a riešenia tej situácie a podobne.

hermína14
02. března

Chceme-li někomu "vylepšit osud", mělo by se to dít proto, že si nemůžeme pomoct...jedině tak se dá pak ustát nezdar mise. Lou Bertignaková chtěla zachránit No...ale nakonec No zachránila Lou. A vlastně i její rodiče... takže nikdy nevíš, kdo je tady vlastě Hybatel:)..?

"Myslela jsem na vedlejší účinky života, na ty, co nejsou uvedené v žádném příbalovém letáku, v žádném návodu k použití."

evonra
27. února

Že knihu ocení spíše „neposkvrněné studentky arcibiskupského gymnázia“ - viz komentář níže, si nemyslím, ačkoliv to označení mě velmi pobavilo, a uznávám, že ono se to tak trošku může nabízet :-)
I já šla do knihy s mírnou skepsí, že číst o 13ti leté holčině „vědátorce“ mě asi moc bavit nebude. Ovšem velký omyl, protože tohle je prostě Delphine de Vigan a ta v knihách nemaluje obláčky růžovou barvou…
Výborný příběh o přátelství dívek z naprosto odlišných světů, přesto jsou k sobě přitahovány jako magnet... Nabízený happy end ani zde není jistý a u de Vigan bychom to snad ani nemohli čekat...

"Knihy mají kapitoly, aby se zřetelně oddělily jednotlivé úseky, aby se ukázalo, jak jde čas anebo jak se situace vyvíjí, a někdy mají dokonce i oddíly se slibnými názvy - Setkání, Naděje, Pád. Ale v životě není nic, žádný titulek, žádná cedule, žádné návěstí, nic, co by oznamovalo Pozor, nebezpečí anebo Hrozba deziluze. V životě je člověk úplně sám, má jen svoje oblečení, a když je celé potrhané, má smůlu."

raduz_
19. února

Asi bych ocenil, kdybych si knihu přečetl jako neposkvrněná studentka arcibiskupského gymnázia.
Kdyby šlo dát 2,75281 hvězdičky tak je dám.

Alex_Jura
02. února

Zůstane pod kůží, hodně dlouho, tenhle příběh. DV je zvláštní autorka. Něčím mě provokuje... není to vždycky “sametové” čtení... ale člověk nemůže přestat...

NancyBlack
23. ledna

Takhle skvělou knížku už jsem dlouho nečetla. Jsem náročný čtenář, neuspokojí mě ledajaká slátanina a málokdy hodnotím plným počtem hvězdiček. No a já si to ale zaslouží. Neuvěřitelně silný čtenářský zážitek, malá Lou popsaná tak, aby se s ní dalo lehce soucítit - no, úplně jsem se do ní vžila, brečela jsem jak malá, a to už na třicáté straně.
Vykreslené sympatické charaktery postav, elegantní jazyk, filosofické nebo snad psychologické myšlenky o smyslu života, které mě přiměly jen tiše souhlasně kývat hlavou, zatímco jsem hltala každé další slovo. Málem jsem se nechala zmást popisem knihy, ze kterého možná čpí klišé a stereotyp, ale kniha je úplně jiné sousto. Kašlete na popis i na obálku, prostě se začtěte, nebudete litovat.