Nová kniha

Jednoho prosincového večera - Delphine de Vigan
Matthieu, pětačtyřicet let, manželka, dvě děti, pohodlný život a najednou chuť psát, první román, úspěch, dopisy obdivovatelů... Mezi těmito dopisy jsou i ty od... detail knihy
Související novinky

Nelítostný lovec, Polapená a další knižní novinky (7. týden)
Vítáme vás u dalšího článku s připravovanými knižními novinkami. Tentokrát se zaměříme na období od 10. do 16. února.
... celý text
Populární knihy
/ všech 8 knihNové komentáře u knih Delphine de Vigan

„Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a opět mě zasáhla. Otevírá dost důležitých témat, o kterých je dobré, že se mluví.
Třináctiletá Lou je na první pohled obyčejná, nenápadná dívka, která to má těžší, než se zdá. Možná právě proto se spřátelí s neobvyklou mladou ženou, která je na tom o dost hůř.
Kniha je psána velmi citlivě a trochu jsem se v Lou viděla, takže jsem se do ní lehko vcítila.
Těším se na další knihu, kterou si od autorky přečtu, protože její styl psaní i o čem píše je mi hodně blízké.“... celý text
— lulucinax

„„Občas mám chuť se jich zeptat: pohladí vás ještě někdo? Obejme vás někdo? Jak dlouho jste nepocítili dotyk něčí kůže na své? Když si představuju sebe samu jako starou, doopravdy starou, když se pokouším vidět se za čtyřicet nebo padesát let, to nejbolestnější, nejmíň snesitelné je pomyšlení, že se mě už nikdo nedotýká. To pozvolné nebo náhlé vymizení tělesného kontaktu.“
Delphine de Vigan v téhle útlé knize znovu dokazuje, že nepotřebuje stovky stran, aby člověka rozložila na součástky. Tentokrát se vrací k tématu, kterého se moderní společnost raději nedotýká – k osamělosti stáří. Píše o tom, jak se lidé mění v neviditelné postavy, kolem kterých se jen spěšně prochází. Jak pomalu mizí nejen jejich přítomnost, ale i jazyk, kterým by mohli volat o pozornost. Jak důležitý je dotek – nejen jako gesto, ale jako důkaz existence.
Některé pasáže jsou až něžně kruté, zvlášť v konfrontaci s bezmocí postavy, která si stále uvědomuje, co se s ní děje. A přesto tu lze najít i humor, snad jako poslední záchrannou síť, která chrání Mišku i čtenáře před úplným propadem do beznaděje. Zařazuji na poličku Doporučuji.“... celý text
— dasa6360

„Vždy když čtu něco od Delphine, říkám si, proč si to dělám…protože její knihy vyvolávají hnusný pocity, kterých se nejde jen tak rychle zbavit. Ale nejde si pomoct, píše tak neskutečně dobře. Tahle nebyla výjimkou. Budu to chvíli trávit. Nicméně vím, že sáhnu po další.“... celý text
— LuckaRožňa

„Téma neradostné, zvlášť v případě autorky, kterou muselo emocionálně vyčerpat. To, čím je, vychází z lidí její rodiny. A ta opravdu nebyla za všech okolností taková ta normální rodinka. Její členové utvářeli autorčino uvažování, náhled na život, a nejvíce právě matka, ke které měla love/hate vztah a nyní se z toho vypisuje po její smrti a hledá si k ní další cestu.
Závěr je velmi silný. V průběhu se mi ale okamžiky zdálo, že se příliš točíme v kruhu. Nehltal jsem řádky jako běžně, nicméně když jsem si ke knize sedl, četla se mi dobře.“... celý text
— Ristridin

„Ta první krimi část je tak trochu aktivistická, ale čte se dobře. Na plný počet to ale vytáhla až část z blízké budoucnosti.“
— Disease
Delphine de Vigan knihy
2025 |
![]() |
2021 | ![]() |
2011 | ![]() |
2011 | ![]() |
2018 | ![]() |
2019 | ![]() |
2012 | ![]() |
2016 | ![]() |
Štítky z knih
přátelství, kamarádství humor zfilmováno deprese Francie francouzská literatura bezdomovci Paříž dospívání tajemství
Vigan je 227x v oblíbených.