Takové maličkosti

Při čtení jsem si musela neustále opakovat, že děj se nemá odehrávat na začátku, ale prakticky na sklonku 20. století. Z každé scény navíc dýchala viktoriánská Anglie. Jestli je toto realitou a jestli jsme si kdy mysleli, že v té době u nás bylo zle….mohlo být evidentně podstatně, podstatně hůř.
Těžko říct, jestli jde o příběh odvahy nebo jednorázové rebelie. V každém případě si z něj odnáším(stejně jako z knih třeba Petry Dvořákové) zkušenost, že církve jsou předevsim historicky nejúspěšnější firmy a prohlašovat se za prostředníka Boha na zemi je možná to největší rouhání ze všech.

i přes ten diletantský překlad je znát, že Keeganová umí virtuózně pracovat s různými vrstvami jazyka (jihovýchodní varianta hovorové irské angličtiny) a všímat si nevšedních detailů (jak už sám název napovídá), kterými trefně vystihne atmosféru a vtáhne čtenáře do příběhu;
Takové maličkosti sice celou dobu jen krouží kolem jádra pudla (nikoli že se "otáčí na patě"), ale právě tím opatrným prolamováním "klášterního tajemství" vracejí vánočnímu času původní smysl lidské sounáležitosti, nehrdinské a nezištné pomoci bližnímu, byť na můj vkus trochu moc idylicky

nevím, jak interpretovat závěrečnou scénu: Furlong vede bosou dívku sněhem, a přitom nese v ruce krabici s botami pro manželku ???

Takový průměrný příběh. Jako ochutnávka nějaké knihy. Spíš by mě zajímalo, co by se psalo dál a tam to přitom končí.

není to úplně příběh o Magdaleniných prádelnách, jak je kniha promovaná. hlavní postava se k nim jen lehce přiblíží. je to spíš příběh o lidské odpovědnosti vůči ostatním lidem a solidaritě.

jediné, zač dávám hvězdu dolů, byla sem tam zvláštně zvolená slova, která měla dokreslovat atmosféru, ale spíš než na 80. léta, odkazovala na přelom 19. a 20. století. vždycky mě vytrhla ze čtení. a těch pár chyb, které jsem tam našla. u tak poetického a náladového textu je prostě nedokážu odpustit...

Keď som siahla po Claire Keegan a jej novele Všetky tie maličkosti, vôbec som netušila, že ma taká útla kniha dokáže tak silno zasiahnuť. Dej sa odohráva v írskom malomeste počas Vianoc v roku 1985 a sleduje  úplne obyčajného muža, ktorý práve v tom predvianočnom čase naráža na otázky svedomia a ľudskosti. Najviac ma dostalo, ako vie autorka  navodiť atmosféru zimného vidieka, kde som  pociťovala chlad, ticho aj také nevypovedané napätie. Píše úsporne, ale každá veta má váhu a pritom to znie poeticky. Pre mňa je to kniha o tom, čo znamená spraviť správnu vec  aj keď ide len o maličkosti.

Opěvovaná kniha mě nezaujala, ztrácela jsem se v ději a nerozuměla jeho chování. Ani styl mi nesedl, bylo to na mě velmi ponuré, někdy jakoby sto let staré, jindy moderní. Pár bodů za charakter hlavního hrdiny.

Dlouho jsem si představoval, že čtu jen krásně napsanou novelu plnou prosincové pohody, lásky, čerstvě napadaného sněhu a vůně vánoc. Místo toho jsem se během velmi krátké chvíle ocitnul v absolutním pekle, pečlivě schovaných za boha, kostel a hrůzy katolické církve. I přes toto velmi vážné téma, které je bezesporu ostudou nejen irských dějin, je kniha napsaná s absolutní lehkostí. Hlavní hrdina je krásná persona, díky které se toto jinak děsivé téma, řádek po řádku proměňuje jen v jakýsi sen. K tomu všemu přispívá krásný literární styl autorky a poetický překlad Hany Ulmanové.

Velmi milá malá knížka, která však pod povrchem skrývá ošklivé tajemství. Jak je v doslovu napsáno, je to knížka o lásce, ale je taky plná bolesti a zla. Claire Keegan je skvělá vypravěčka a doufám ve více takovýchto krátkých novel, které přitom mají silné sdělení.

Takové ty "maličkosti", jimiž jsou naše životy prodchnuty; maličkosti, jež přecházíme nebo předstíráme, že neexistují. A pak ještě jedna úplná "maličkost", když jeden vystrčí zvědavou hlavu ve všech těch odevzdaných mozcích na zádech shrbených a dětsky prostě se zeptá: proč? Takové maličkosti je nádhernou jednoduše řečenou ukázkou veškerého bezpráví i opravdového lidství; mlčením většiny a laskavostí jednotlivce. Obyčejného člověčenství, jež mezi lidmi nebývá ani za mák obyčejné...

Napsat tak útlou knihu s dějem, který navodí atmosféru je obdivuhodné. Na druhou stranu jsou některé věci nepromyšlené (SPOILER: Mine odbočku a potká na cestě staříka, který mu řekne jednu obecnou větu, ale dále děj pokračuje až když je už doma se ženou a dcerami. KONEC SPOILERU.) a otevřené konce nemám v oblibě (přeci jen čtete nějakou knihu, jste ponořeni do příběhu a čekáte na závěr, který je ale otevřený).

Děj je jednoduchý a text nemá žádná nadbytečná slova, přesto je příběh krásný právě pro svou jednoduchost. Nejprve to působí jako jemný vánoční příběh, kde jsou lidé milí a vládne sváteční nálada. Postupně ale člověk odhaluje, co se za tím skrývá – a to je mrazivé. Krásná krátká kniha, která zanechá velký dojem.

Krásně napsaná novela. Je třeba číst mezi řádky a domýšlet si. Nicméně i to málo, čeho byl Bill Furlong svědkem, stačí k dokreslení si celého zla, jenž Magdaleniny prádelny představovaly. Bill možná svým jednáním ohrozil budoucnost svých dcer, jenže kdyby nezasáhl, mohl by s klidným svědomím žít dál svůj život?

Protože jsem C.K. objevil díky jiné knize (Na konci dne), šetřil jsem si vědomě Maličkosti až na později (ještě mi zbývá Třetí světlo). Věděl jsem už, jaké příběhy C.K. vypráví a řekl bych, že díky předchozímu "tréninku", se do tohoto dalo dostat asi dříve i více.
Myslím, že Maličkosti jsou skutečně vrcholem, alespoň dosavadního, psaní C.K. Trochu ho proměnila, opustila své časté téma asymetrie a nerovnosti vztahů mužů a žen, a obsadila jako hlavního a ke všemu kladného hrdinu Billa Furlonga. Znovu nás ale zve "zúčastnit se", řekněme příběhu lidskosti a touhy po dobru a spravedlnosti, kterým nás dovedla asi zatím nejdále. Jakési napětí a soupeření mezi dobrem a zlem, přítomné ve všem co C.K. píše, je tu zobrazeno, aspoň pro mne, nejsilněji. Určitě, hrají roli také vánoční kulisy, působí ale přirozeně, nevnuceně a fungují.
Zůstává věrná svému stylu, kdy vyváženě a přesně kombinuje vyřčené a zamlčené. A se stejnou péčí, kterou jistě slovům svého vyprávění C.K. věnuje, je potřeba je i číst.

Ocenit je, myslím, potřeba překlad Hany Ulmannové. C.K. do češtiny přeložila ještě Alice Hyrmanová McElveen (Modrá pole a Třetí světlo) a sama na iliteratura.cz sepsala velmi kritické hodnocení tohoto překladu - ale mám pocit (neodborný, subjektivní), že překlady H.U. (dále také Antarktida a Na konci dne) nějak lépe sedí, jsou plynulejší a čtivější.

Lze se jen těšit, co dalšího C.K. napíše.

Vánoce nejsou všední dny a „v lidech vždycky odhalí to nejlepší i to nejhorší zároveň“. Vánoce Billa Furlonga změnily životní cesty mnoha lidí a až skončí, všední dny se už nevrátí. Obyčejnosti odzvonilo.

Anotace titulu mluví o podmanivém příběhu. Já jsem ho daleko víc vnímala jako ponurý. Tento dojem nepřekryje ani sympatie k hlavnímu hrdinovi.

Velmi jemné naznačení velkého problémů v dějinách Irska. Čtivá novela, jednoduchý jazyk, žádné zbytečnosti. Bavila mě.

Tahle novela na mě působila jako takové nesmělé přešlapování s kloboukem v ruce před zajímavými dveřmi, po kterém ale nepřišlo ani zaklepání, natož otevření dveří. Zklamalo mě to. Novela prostě asi není můj oblíbený útvar.
Líbila se mi atmosféra, celou knihu maličkostí hodnotím polovičním počtem hvězdiček, jednu hvězdu navíc přihazuji za skvělý doslov.

Malá knížka, která skrývá velký příběh! Magdaleniny pradelny je známá afera, ale zde ten příběh tak neskutečně ožil a ve finále jsem měla před sebou obraz dvou postav, jak jdou sněhem v mrazu, tiše a netuší, co je čeká. Za mě obrovský literární zážitek.

Můj bookstagram @booklover_mili

Audiokniha. Kratičká povídka, kterou mi ale trvalo dlouho poslechnout. Bez doslovu by to nějak vyprchalo, děj sice gradoval, ale za mě trochu málo. Jakmile se hlavní hrdina rozhodne k činu, děj končí tím, že "doufá, že to nějak zvládnou". Pro mě je to málo. Celkem tři a půl hvězdy za atmosféru a rostoucí dusno.