Takové maličkosti
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510971/bmid_takove-malickosti-Vo5-510971.jpg
4
431
109
Podmanivý příběh nominovaný na prestižní Man Bookerovu cenu 2022 lze číst jako báji o dobru a zlu nebo podobenství o laskavosti. Přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy a vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže. V předvánočních týdnech čeká Billa Furlonga, obchodníka s uhlím a dřevem, nejrušnější období. Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby a fronty na podporu jsou pořád delší. Furlong ví, jak snadné je přijít o všechno, a jako otec pěti nezletilých dcer je odhodlaný tvrdě pracovat se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele a mohl sledovat, jak všechny jeho děti dostudují na jediné dobré dívčí škole ve městě. Mezi Furlongovy klienty patří místní klášter spravovaný jeptiškami, provozujícími také prádelnu. O klášteru se vedou různé řeči, krom jiného že jsou tam zavřené padlé dívky, které se mají napravit. Furlong ničemu z toho věřit nechce, ovšem jednou večer dorazí do kláštera s nákladem o hodně dřív, než ho čekali, a odhalí temné tajemství. Když o chvíli později zabloudí v mlze a ptá se staříka na cestu, dostane se mu symbolické odpovědi: „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“ Nesentimentální novela je psána průzračně čistým stylem. Chválí ji i taková jména ostrovní literatury jako Hilary Mantelová či Colm Tóibín. A lze ji zařadit hned vedle Vánoční koledy Charlese Dickense a Vánoční vzpomínky Trumana Capoteho, děl slavných a u nás důvěrně známých.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2023 , ProstorOriginální název:
Small Things Like These , 2021
více info...
Přidat komentář
Malá rozsahem, velká příběhem. O Magdaleniných prádelnách už jsem četla, takže mě to až tak nedostalo. Líbilo se mi, jak citlivě autorka tu dobu popsala. Tématu se dotkla v podstatě jen okrajově. Je jen na nás, jak se k takové krutosti v duchu postavíme. Příběh je postaven na pár obyčejných dnech obyčejného muže, který vychovává 5 dcer. A to mu nejspíš usnadnilo rozhodnutí kudy jít a jak se zachovat. Srovnání s Vánoční koledou je na místě.
Krátký příběh o obyčejném životě v malém irském městě, kde se každý stará o svůj život a nikdo nevnímá (nebo spíš nechce vnímat) hrůzy, které se dějí za zdmi kláštera. O problému Magdalenin prádelen jsem slyšela poprvé. Prádelny pojmenované symbolicky po Máří Magdaleně měly být útočištěm pro ženy, které se dostaly do maléru (nechtěná těhotenství, špatná sociální situace). Bohužel to pro ně bylo místo teroru, kdy jim byly děti odebírány, nebo hůř byly zabíjeny a dívky musely pracovat v nelidských podmínkách, bez platu a často i bez základní lékařské péče.
S touto problematikou se seznamujeme z pohledu Billa Furlonga, který se také narodil svobodné matce a nikdy se nedozvěděl, kdo byl jeho otec. Bill má nyní už svou rodinu. Osud padlých dívek v klášteře mu není lhostejný a nebojí se udělat první krok k tomu, aby pomohl jim a zároveň se pokusil zajistit lepší svět pro své dcery.
Krásně napsaná a přeložená knížka. Je neuvěřitelné, co se dělo v evropské zemi ještě v nedávné minulosti. Vánoční atmosféra je kulisou pro drama jednoho obyčejného muže.
Jako bych se ocitla v dobách Davida Copperfielda. Jenže Keeganová nás zavádí do doby mnohem mladší, do 80. let století dvacátého. U nás stále ještě temná doba občanského útlaku Měli jsme coby národ dost práce sami se sebou, a tak nejspíš jen málokdo se zajímal či věděl že a jaké hrůzy v bledězeleném se mohou dít na západ, resp. severozápad od našich hranic. Komunisté by si přitom jistě přišli na své, protože hlavu belzebuba si v Irsku nasadila tamní protestanská církev.
Keeganová sází na vnímavého čtenáře. Volí závažné téma nedávné irské minulosti, aniž na to čtenáře jakkoliv připraví. I když irský čtenář nicméně nepochybně od počátku tuší, kam autorka směřuje. Nahlédnutím do života v malém irském městečku New Ross poloviny 80. let se setkáváme s prostou lidskou dobrotou a charitou, takové maličkosti, které tehdejší život provázely, tady umocněny kouzlem Vánočního času. Keeganová nabízí všední příběh jedné středostavovské rodiny naplněný běžnými životními drobnostmi oproštěný od okázalých gest a emocí. Až si čtenář zprvu říká, o čemu kniha vlastně je. Jenže autorka jde dál, než byla tehdejší mezilidská výpomoc. Právě zde, uvnitř nenápadné, běžné komunity, nechává zrodit osobní odvaze a odporu proti zvrhlému systému a zavřeným očím okolní společnosti. Každý přece máme rodinu a dcery. To mi něco připomíná... Magdaleniny prádelny, domovy pro matky s dětmi, nebo spíše padlé ženy, představují temnou skvrnu na pověsti katolické církve v Irsku a hluboký šrám na těle a duších mnoha Irů. A to přitom tyto domovy nesou jméno po Máří Magdaléně.
Keeganová nechává příběh nedokončený a je na čtenáři a jeho představivosti, závěr si dotvořit, pokud a jak chce. Důležitý ale nakonec není dle mého onen chybějící závěr, a přesně to myslím autorka zamýšlela.
Vánoce v lidech vždycky odhalí to nejlepší i to nejhorší zároveň.
Krásná novela, která mezi řádky sděluje daleko víc, než kolik byste na tak útlou knížku tipovali. Naprosto přirozený akt lidské dobroty, ke kterému však bylo potřeba velké množství osobní statečnosti a který mohl potenciálně ohrozit i vlastní rodinu, to je klíčové téma mikropříběhu, odehrávajícího se pár dní před Vánoci. Moc ráda si od autorky přečtu víc a opět děkuji knihovnici z naší maličké místní knihovny, že nakupuje tak kvalitní četbu.
Krásná kniha plná naděje.
Kdyby každý z nás udělal dobrý skutek kdokoliv k tomu má příležitost,svět by byl hned lepší místo k žití.
Tahle cesta tě zavede tam, kam si přeješ jít.
Útlá knížečka o potřebě velké laskavosti s dickensovskou poetikou. Nejsmutnější je, že hrůzy v církevních řádech, které se v příběhu řeší, nejsou záležitostí starou sto let...ještě smutnější je, že se skuteční viníci nikdy neomluvili.
Takové maličkosti vás zavedou do poloviny 80. let do Irska. V předvánočním schonu hlavní hrdina Bill rozváží uhlí po celém městě. Na své pravidelné trase má i místní klášter, ve kterém jeptišky provozují prádelnu.
O irské historii toho vím málo a o Magdaleniných prádelnách ještě míň. Bavilo mě, že prádelny nebyly tak úplně ústředním tématem knihy a pomocí Billových očí a myšlenek jsem mohla nasát atmosféru tohoto městečka.
Autorka věci nepsala úplně napřímo, přesto si svými znepokojivými náznaky získala mou plnou pozornost. Po dočtení jsem strávila pěknou chvilku googlením a snažila se dozvědět co nejvíc.
Sice krátký, ale o to víc zajímavější příběh z Irska. Určitě stojí za přečtení.
Malá útlá knížka, ale poklad. Příběh ze smutné doby, ale s nadějí. Přirovnání s Vánoční koledou je na místě.
Ano, přesně z maličkostí se skládá náš život a maličkosti nám ho mění a maličkostí si možná nevšímáme, ač bychom měli a na maličkostech lpíme, ač je tu zbytečné a pak za jedno odpoledne přečtete tuhle knížku a začnete přemýšlet, možná nad maličkostí, díky které se mohou začít dít velké věci
Takové maličkosti irské spisovatelky Claire Keegan zaznamenaly v minulém roce zajímavé prvenství, když byly zařazeny do shortlistu Man Bookerovy ceny jako nejkratší próza v historii.
Povídky a novely jsou přitom, řekněme, autorčinou doménou. Vždyť její nejrozsáhlejší kniha, česky dosud nevydaná Antarctica, čítá 224 stran. Snadno se proto nabízí oslavná hodnocení, kterak se v jejích knihách nenachází ani slovo navíc.
Já si na psaní Keegan cením právě toho, že nepotřebuje vše doslovně vysvětlovat a především lacině ždímat emoce, spoustu toho nechává mezi řádky a spoléhá na vědomosti čtenáře.
Pro případ, že by tyto chyběly, je český překlad opatřen doslovem Denisy Novotné, která v něm mimo jiné vypočítává dokumenty, studie, písně či filmy, v nichž bylo téma Magdaleniných prádelen zpracováno. (Jestli neznáte skladbu Magdalene Laundries od Joni Mitchell, najděte si ji na Spotify. Je dokonalá. )
Nakonec se bohužel musím přiznat, že jsem byla při čtení značně ovlivněna kritikou překladu od Alice Hyrmanové McElveen. Mojí prvotní reakcí na ni byla otázka, zda bylo cílem způsobit překladatelce Haně Ulmanové trauma. Teď ale velmi oceňuji, jak důkladně kritika zpracovala nepřesnosti, kterých se český překlad dopustil, a že jsem si tak některé věty mohla přečíst bez změny či posunutí významu. Pochybení se bohužel netýkají jen nepochopení irské angličtiny, nýbrž také citu pro češtinu, kdy jsou některé britské idiomy přeloženy mechanicky bez toho, aniž by byl důsledně promyšlen a použit jeho odpovídající český ekvivalent. Minimálně tohle mohla (měla) odhalit redakce.
A tak doufám, že pokud nulová sazba DPH na knihy něco opravdu pozitivně ovlivní, bude to patřičné ohodnocení překladatelů, redaktorů a korektorů, jejichž výběr bude zohledňovat schopnosti s ohledem na význam zpracovávané látky, nikoliv jimi poptávanou odměnu, která se pochopitelně ruku v ruce s odborností a zkušenostmi navyšuje. Nemusí se nutně snižovat cena knih, za kvalitu si mileráda zaplatím a věřím, že je nás takových víc.
Mám štěstí. Díky Martinus.cz jsem objevila literární skvost, už druhý ve velmi krátké době.
Tato kniha je lehká jako vánek a zároveň těžká jako pytel antracitu, který rozvážel pan Furlong. Prostý běh života se ocitne na křižovatce mužského čtyřicetiletí a vynutí si bilancování dosavadního způsobu existence a rozhodování se, co bude dál. V Irsku přibližně kolem roku 1985 a navíc v době hospodářské krize...
Zjištění, že by pomoc druhému zároveň poškodila vlastní rodinu, není příjemné. Ale nepomoc znamená neobstát sám před sebou... Je dospělý, může rozhodnout i za manželku a děti? Nerozpadne se rodina?
A jiné otázky na mne při čtení dorážely a chtěly odpovědi.
Závěrečný doslov doporučuji nevynechat. Tam se teprve píšou fakta o Magdaleniných prádelnách a je to úzkostné, i když důležité čtení.
Překlad Hany Ulmanové je famózní, tímto jí vyslovuji veliký obdiv.
TAKOVÁ KRÁSA, TAKOVÁ MALIČKOST A ZMĚNÍ ČLOVĚKU MNOHDY CELÝ ŽIVOT. Mám svou víru a hlavně víru mojí babičky - LASKAVOST A DOBROTA V SRDCI. Katolickou církev jsem nesnášela od dětství na té není nic dobrého. Magdaleniny prádelny znám, viděla jsem s touhle tématikou filmy a rve to člověku srdce.
O novele Takové maličkosti od Claire Keeganové, která byla vydána pod hlavičkou nakladatelství PROSTOR, jsem se dozvěděla náhodou, a to na Facebooku díky výzvě Čtenářského klubu Martinus.cz. Abych pravdu řekla, tak silný příběh s neobvyklou rezonancí mě hluboce zasáhnul. Text je velmi stručný, vše se odehraje na pouhých 63 stranách a překvapí vás zejména tím, co se nachází mezi řádky. Ne vše musí být vždy čtenáři naservírováno autorem na zlatém podnosu. Autorka si za tento příběh, jenž kritizuje tzv. Magdaleniny prádelny v Irsku, vysloužila nominaci na Man Bookerovu cenu 2022.
Hodně jsem se na tuto knížečku těšila a slovo knížečku je na místě, protože je velmi malá a útlá. Pojednává o magdaleninych prádelnách, ten pojem sice znám, ale myslela jsem, že se týká max nějakých šedesátých let a ne i roku 1985 (probuh) a později.
Stejně mi ale přišlo, jak kdyby ten příběh se odehrával mnohem dříve. Pořádně se mi nedařilo uchopit časově dobu, oblíbit si postavu, prožívat děj. Je to psáno velice úsporně a ne do hloubky. Spíše mi připomíná povídku a ty popravdě nejsou mé oblíbené.
Klidně o tom samém tématu se stejnými postavami bych si přečetla moc ráda knihu znovu, ale musela by být podstatně rozpracovanější a obsáhlejší:)
Moc pěkná, kratičká novela a přitom velmi znepokojující a dráždivá. Na jedné straně nám autorka mistrně nadnese poetiku a náladu Vánoc a zároveň ukáže tvrdý život obchodníka s topivem a jeho rodiny. Přirovnávání k Dickensovi je tu opravdu na místě a to jak formou, tak obsahem.
Na druhé straně pak vidíme v náznacích bezpráví a utrpení neznámých a anonymních mladých žen. I když jsou věci jen naznačeny, čtenář je přesto šokován, rozčílen, rozdrážděn z toho co se ukrývá a děje za zdí.
Hned se nabízejí otázky jako,
Jak se zachováme, když se láme chleba?
Jak umíme žít se svým svědomím?
Umíme pomoci? Umíme nezavírat oči? Umíme jít proti většině?
Čtenář se dozví, jak si na ty otázky zodpoví hrdina Furlong, ale umí si čtenář odpovědět na ty otázky v případě, že by se týkaly jeho samého? Doporučuji Vám si to přečíst a zkusit si na otázky zodpovědět.
Doslov pak dorazí ty, kteří o Magdaleniných prádelnách nikdy neslyšeli.
Podmanivy pribeh z irskych dejin,o skutecnosti popisovane v pozadi jinak nostalgickeho vanocniho pribehu,o ktere jsem doposud nemela povedomi me po par strankach naprosto pohltil.Kniha se cte jako reka plyne..jednim dechem,sceny nejsou zamerne dotazene,aby byl prostor k premysleni .Za me objev letosniho roku,rada si prectu dalsi.Tema knihy -Magdaleniny pradelny,cerna skvrna v nedavnych irskych dejinach je zpracovane i filmove,coz dodava knizce informacni presah.Doporucuji
Takový malý drahokam. Nádherně napsáno. Mám moc ráda knihy Claire Keegan. Jsou naprosto mimořádné. Naprosto nepochopitelná a odsouzeníhodná etapa nedávných dějin Irska napsána tak poetickým a laskavým jazykem. Přirovnání s Vánoční koledou od Charlese Dickense je zasloužené. Moc doporučuji.
Štítky knihy
zfilmováno irská literatura Magdaleniny prádelny irské romány
Takové maličkosti
Kniha Takové maličkosti je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 539x |
| Čtenářské výzvě | 103x |
| Doporučených | 32x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 435x |
| Chci si koupit | 83x |
| dalších seznamech | 6x |
Moc pěkný příběh.