VeruHoráková
komentáře u knih
MaminkOFF: Malovaly jsme si mateřství
Kateřina Chalupníková
Čtyři ženy, čtyři příběhy. Každá je jiná, ale jedno je spojuje - mateřství.
Musím říct, že tahle kniha mě opravdu moc bavila. U prvních dvou příběhů, Jany a Marcely, jsem se musela často smát. Ty situace, ty scény, ty hlášky, ty myšlenky. Být ještě bezdětná, tak bych se nad tím usmívala, ale jako máma jsem se musela fakt smát a kývat. Některé pasáže jsem dala číst i manželovi a jemu teda taky cukaly koutky U třetího příběhu, Kristiny, jsem si naopak říkala: uf, ještě že nás tohle nepotkalo. Poslední příběh mě naopak dostal. Myslela jsem, že příběh ezoterické Zuzany půjde mimo mě, ale tady mi ukápla slza.
Autorka píše čtivě, vtipně, chytlavě. Líbí se mi i podtitul knihy, který je zvolen velice vhodně. Člověk má nějaký představy o mateřství, maluje si to, ale realita je pak často náročnější
Za mě vás tahle kniha bude bavit ať už děti máte nebo ne, ale myslím, že mámy se tam často najdou.
Jsem ráda, že se kniha ke mně dostala a vřele ji můžu každému doporučit.
Ahoj krásko
Ann Napolitano
Smutný, melancholický, dojemný, občas zdlouhavý, ale moc mě to bavilo!
Ahoj krásko je příběh o rodině, ztrátě, nečekaných zvratech v životě a o lásce k rodině, kterou potřebujeme, aby nás držela pohromadě. Román začíná v roce 1960 a končí rokem 2008. Během této doby můžeme sledovat příběh čtyř sester, od jejich idylického dětství, kdy se hádají o to, která je Jo a která Beth, přes chaotický život, který je rozděluje, až po tragédii, která je znovu spojí.
Ústřední postavou je zde i William, jehož život je od počátku komplikovaný skrz tragédii v raném dětství, kvůli které nikdy nepocítil lásku svých rodičů. William během svého života nikdy neměl pocit, že někam patří nebo zapadá, pak ale vysoké škole pozná Julii. Julie a její rodina Williamovi změní následně celý život. Zároveň je to i William, který ovlivní život všech čtyř sester.
Rodinnou ságu jsem dosud nikdy nečetla, ale určitě teď budu tyto knihy vyhledávat. Tento koncept mě opravdu nadchl. Líbilo se mi sledovat život velké rodiny během několika dekád. Knihu bych tak vřele doporučila každému, kdo miluje rodinná dramata, ale také dojemné příběhy o bojích, kterým všichni čelíme.
Mimochodem ta obálka? Ach!
Odvaha
Markéta Lukášková
Od Markéty Lukášková jsem dosud četla jen jednu knihu a to Losos v Kaluži, což mě tenkrát moc nezaujalo. Když jsem si ale přečetla anotaci její nové knihy, tak jsem hned věděla, že tohle mi sedne.
Příběh se odehrává v 50.letech, kdy jsou u moci komunisté a je to doba, která pro nikoho není snadná. Židovka Ada o tom ví svoje. Byť si myslela, že po válce se bude žít lépe, brzy pochopila, že komunisti mají s jejím původem stejný problém jako nacisté a její život není takový, jak si přestavovala. Z vysněné lékařské fakulty byla nucena odejít, místo toho dělá sanitářku v nemocnici a stará se o svoji nemocnou matku. Jednoho dne se ale naskytne příležitost vše změnit. Ale za jakou cenu? Některá rozhodnutí nejsou tak snadná.
V knize následně můžeme sledovat jak se Adin život vyvíjí, když kývne na nabídku sňatku s komunistou a jak by její život vypadal, kdyby odmítla. Kniha je psaná poutavě, příběh mě okamžitě vtáhl a zajímalo mě, jak se Adin život změní, a proč se jí vůbec naskytla taková příležitost. Knížka na mě dokázala přenést emoce i těžkosti dané doby a to je to, co na takových příbězích miluju.
První polovina knihy s názvem – ANO se mi líbila o něco víc, ta detektivní linka byla skvělá. Pořád jsem si říkala, co za tím je. Bylo ale fajn vidět to srovnaní, kdyby nabídku sňatku odmítla. Trošku mě zklamal konec a celkové rozuzlení, nicméně jako celek se mi kniha moc líbila a můžu ji určitě doporučit.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Za mě zklamání. Na knihu jsem se těšila a byla zvědavá na důvody a příběhy žen, proč ty děti nemají. Sama jsem dlouho nevěděla, jestli dítě někdy budu chtít. Spíš jsem se klonila k tomu, že dítě mít nechci, necítila jsem se jako mateřský typ. Když se někdo nad miminkem rozplýval, tak jsem protáčela panenky, ale plynul čas a nakonec jsem se dostala do bodu, kdy jsem cítila, že takhle žít nechci a o to víc jsem byla na knihu zvědavá a měla zájem si ji přečíst. Ale kromě prvního rozhovoru, který mě skutečně zaujal (věnoval se ženě, která si dítě moc přála, ale nemohla jej mít) to byla jen nuda a esoterika.
Velká část rozhovoru se vždy věnovala životě té dané ženy, jak se seznámila s partnerem/partnerkou, o jejím životě, práci.. to je sice hezký, ale kvůli tomu jsem to číst nechtěla. Mě zajímaly reálně ty důvody nebo jak se s tím srovnaly, což tam bylo uvedeno letem světem, mnohdy na jedné stránce a následně se už věnovaly jinému tématu.
Za mě by bylo zajímavější, kdyby tam bylo víc rozhovorů s ženami, které děti chtěly, opakovaně se snažily, ale nikdy jim to nevyšlo. A vím, že slovo zajímavější je v tomhle kontextu debilní. Ta skutečnost není zajímavá. Je smutná, zoufalá, ale právě proto by to mohlo být pro někoho přínosnější, přečíst si, jak tím ženy procházely a jak se s tím srovnaly. Zbylé rozhovory pak o ženách, které ty děti prostě nechtěly a opravdu se věnovat tomu důvodu.
Já to tak hodnotím jako zklamání roku.
Fake
Arno Strobel
Umělá inteligence a její zneužití, to je to, oč tu běží.
O umělý inteligenci se teď hodně mluví a za mě je to tak skvělý námět na knihu a dávám za to palec nahoru. Celý příběh se točí na tom, že Patrick je aktuálně ve vazbě a je obviněn z vraždy. Důkazem má být video, na kterém je zachycen, jak brutálně mlátí oběť. Přestože Patrick tvrdí, že na tom videu to není on, málokdo mu věří. Policie má celkem jasno. Až špičkový právník, kterého si Patrick najme, odkryje celou pravdu.
Námět se mi opravdu líbil - všichni asi víme, jak je toto téma teď aktuální. Celou dobu jsem si říkala, jestli je to opravdu tak snadné zneužít umělou inteligenci a zničit tak někomu život (určitě doporučuji si následně přečíst i doslov - zas takový sci-fi to není). Bavilo mě i, jak si autor se čtenáři hrál. Člověk má nějakou představu, co se tam stalo, ale nic není takový, jak se na první pohled může zdát, o to víc mě překvapil konec.
Jediný, co mi tam vadilo, byl ale právě ten konec a vysvětlení. Nechci nic spoilerovat, ale pořád musím přemýšlet, proč to ten vrah udělal tak složitě. Nesedělo mi to tam. Nicméně, jako celek knihu hodnotím pozitivně a můžu ji doporučit.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Shari Lapena je mistryní v psaní psychologických thrillerů a pro mě autorka, na kterou se mohu vždy spolehnout. Její knihy jsou vždy jedinečný a napínavý a Všude samí lháři nejsou výjimkou. Ano, autorčina sedmá kniha a tu laťku si pořád dokáže udržet pěkně vysoko. Jak to dělá je mi záhadou, ale je to jenom dobře!
Zápletka knihy není možná ničím originálním, podobných příběhů jsme už asi všichni pár četli, ale co mě na tom bavilo, byla ta psychologická hra. Všichni se tam tak nějak znají, každý tam má nějaký to tajemství a nikdo tam neříká tak úplně celou pravdu. Název knihy je tak všeříkající, protože v podstatě tam všichni stále lžou. Prostě klasická Shari Lapena. Moje podezření, kdo stojí za únosem devítileté Avery, tak letělo z jedné postavy na druhou a postupné odkrývání jednotlivých tajemství mě opravdu bavilo.
Závěr mě překvapil, nečekala jsem ho a za sebe bych tam přidala ještě aspoň jednu kapitolu, ale není to něco, co bych vyloženě vytkla a celkově hodnotím knihu velmi pozitivně. Na první místě mám pořád sice Manželé odvedle, ale Všude samí lháři bych zařadila tak do středu autorčiny tvorby.
Číslo 20
Sam Holland
Za mě bohužel zklamání. Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu hned proč.
V podstatě mi tam vadily dvě věci. Zpočátku jsem se nemohla moc začíst, děj mi nepřišel tak zajímavý, ale hlavně mi tam chybělo mi tam napětí, což je u thrilleru docela podstatný bod. Druhá věc je, že velmi podobný příběh jsem už letos jednou četla, ale napsala ho Freida McFadden pod názvem Za zamčenými dveřmi. A tady bych podotkla, že Za zamčenými dveřmi vyšlo v originále už v roce 2021.Těch podobností tam bylo opravdu hodně a celou dobu jsem si říkala, pokud se Sam Holland u Freidy inspirovala (diplomaticky řečeno), mohla ten příběh napsat aspoň lépe než Freida, ale nestalo se. Chyběla mi tam tak nějaká originalita, něco, čím by se tento thriller odlišil. Číslo 20 je ale takový ten klasický thriller, kdy mrtvol přibývá, policie tápe a osobní život hlavního vyšetřovatele je na nic, takže za mě nic nového.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Young Adult literaturu běžně nečtu, ale na autorčiny předchozí knihy jsem četla tolik pozitivních recenzí, že jsem si její novou knihu chtěla přečíst. A to že to je young adult nakonec nehrálo žádnou roli.
Šach a mat je za mě čtivá, hravá, romantická oddechovka, která mě bavila od začátku do konce a zvlášť musím ocenit, že se to celé odehrávalo v šachovém prostředí, to tomu dávalo nový rozměr. Sama jsem šachy kdysi hrála a během čtení jsem měla několikrát chuť si jednu partii zahrát (mít tak doma šachovnici a někoho, kdo je ochoten prohrávat ).
Bavila mě i ta romantická linka Mallory a Nolana, to jejich jiskření ale i ty jejich hádky. Jasně, člověk tu knihu nemusí ani otevřít, aby věděl, jestli se ti dva dají dohromady pár takových příběhů jsme asi všichni už četli, ale to že se romantický příběh odehrával mezi sachisty bylo originální a je to tak něco jiného než jsou třeba knihy Julie Caplin. Knihu tedy určitě můžu doporučit.
Od autorky si chci přečíst i její předchozí knihy, které nejsou young adult a měly by být o něco peprnější
A samozřejmě musím vyzdvihnout ořízku knihy, která je nádherná.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Pořád přemýšlím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Napsaná byla skvěle, o tom žádná, ale to téma domácího násilí, které provází celou knihu, není úplně příjemné. Ale vezmeme to popořadě.
Díky prologu hned od počátku víme, že tu máme před sebou příběh rodiny, ve které zrovna nepanovala rodinná idyla - alespoň dříve. Nicméně ten hlavní příběh začíná o 25 let později, kdy se chystá rodinná oslava Nely, nejmladší z pěti sourozenců. Z dialogů je zřejmé, jak se sourozenci mají vzájemně rádi a mají k sobě blízko a celkově ta atmosféra je hezky vykreslená. Nicméně ta hezká atmosféra končí ve chvíli, kdy se během oslavy najde na zahradě část lidské kostry a tato událost změní naprosto vše. Je to v podstatě začátek konce této rodiny, minulost dožene každého.
Závěr knihy mě dostal, nečekala jsem to a celkově mi z toho bylo těžko. Nejvíc jsem kroutila hlavou nad jednáním matky, pořád jsem si říkala proč? Proč si to nechala líbit, proč to dovolila, proč to udělala.
Celkově musím říct, že mi bylo líto, jak to rodina dopadla. Nestává se mi moc často, že bych u knihy nad tím tak přemýšlela, ale tady bylo tolik negativních událostí, že se nad tím člověk prostě zamyslí.
A jak bych to tedy shrnula? Kniha ve mně stále rezonuje, což se mi líbí. Přece jen to není příběh, který hned zapadne a byť to téma je náročný, tak chci knihu doporučit.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Jedno z mých letošních knižních předsevzetí bylo číst i jiné žánry, než čtu běžně, a proto jsem si na začátek vybrala feel good fantasy. A víte co? Někdy fajn zabrousit i do jiného žánru, dostanete se tak k prima příběhům.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek je milý a laskavý příběh plný kouzel a magie a pro mě to tak byla příjemná oddechovka Byť se podle obálky může zdát, že se jedná o dětskou knížku, není tomu tak. Tento příběh je o rodině, výchově, o samotě a touze někam patřit a najdeme zde i romantickou linku.
A o čem kniha tedy vypráví? Hlavní postavou je Mika, milá, sympatická čarodějka, která ráda točí kouzelnická videa na internet. To že je čarodějka, je samozřejmě tajemství, ale kdo by věřil, že umí skutečně čarovat? Kouzla přece neexistují Pak se ale objeví někdo, kdo ví, že ty kouzla jsou skutečná a Mika posléze dostane nabídku naučit tři malé čarodějky ovládat svou čarovnou moc. Co všechno se stane, když tuto nabídku příjme, a jak moc ji to změní život, se už dozvíte v knize, kterou můžu doporučit.
Na závěr musím ještě vyzdvihnout jak obálku, tak hlavně ořízku knihy, která je prostě nádherná!
Ester
Markéta Prášková
Krásná, ale smutná kniha. Za mě je Ester jeden z těch příběhů, které si budete pamatovat.
Kniha má dvě dějové linky. První se odehrává v roce 1990. Sledujeme zde Annu, která se vrací do Československa a vzpomíná na život za války. Vzpomíná, jak ji ještě jakou malou holčičku (tehdy ještě jako Ester), vzala Lída na venkov, aby ji zachránila od koncentračního tábora. Vzpomíná, jak si musela zvyknout nejen na nové jméno Anna, ale i na novou rodinu.
Druhá (hlavní) dějová linka se odehrává v roce 1942 a je to příběh právě Lídy, která odchází z Prahy, aby se ukryla na statek ke své tetě. Nejprve sama, poté s Ester. Na knize se mi líbilo, že to není takový ten klasický válečný příběh popisující hrůzy holocaustu a koncentračních táborů. Přece jen, takových příběhů tu už bylo hodně. Lídin příběh je o tom, jak se žilo za války, jak se běžní lidé museli vypořádat s nedostatkem jídla, neustálými kontrolami ze strany Nemců a strachem o život. Jak Češi nedokázali odpustit, když je jeden z nich zradil a stal se z něj kolaborant, ale také to je příběh o lásce a odvaze.
Příběh mě opravdu chytl za srdce. Ester tak určitě můžu doporučit všem, kdo mají rádi válečné romány, ale nemáte potřebu číst to, co jste četli už xkrát.
Panoptikum pana Perkinse
Ilona Dobrovolná
Tohle bylo tak fajn čtení! Když jsem si četla anotaci, tak mě hned na první dobrou zaujalo prostředí, ve kterém se bude příběh odehrávat, ale nečekala jsem, že mě kniha až tak nadchne.
V knize se prolínají dvě časové linky a je vidět, že autorka měla promyšlený sebemenší detail. V historické lince se dozvídáme, jak to v panoptiku chodilo, kdo tam žil a co se tam stalo. Linka je skvěle napsaná, zábavní park s panoptikem jsem si dokázala hravě představit, líbily se mi charaktery postav, autorka atmosféru daného místa dokázala krásně vystihnout a tato linka mě opravdu nadchla. Druhá časová linka se odehrává v přítomnosti, tedy o více než sto třicet let později, kdy se v parku najde mrtvola. Případ je dávno promlčený, a proto spíše ze zvědavosti a zájmu se snaží doktor historie přijít na to, co se v parku tenkrát stalo. Obě linky na sebe hezky navazují, doplňují se a v závěru se skvěle propojí.
Panoptikum pana Perkinse není klasická detektivka a označení detektivní román, je tak velmi příhodné. Pokud si tedy chcete přečíst příjemnou oddechovku, tak po knize určitě sáhněte.
Zmiz
Mary Burton
Tak tohle byl hodně povedený thriller! Od autorky je to moje první kniha, ale můžu říct, že Mary Burton ví, jak napsat příběh, který vás zaujme a nepustí.
Nechci tady spoilerovat, o jaký případ tam přesně jde, ani z anotace to není zřejmé, ale i možná díky tomu mě ta kniha tak překvapila a dostala. Zápletka, vývoj postav i styl psaní byly na jedničku. Líbilo se mi, že příběh se tam rozplétá pomalu a vy postupně zjišťujete, co je jádrem celého případu a je vám z toho úzko. Ale právě zvrácenost toho celého případu bylo to, co mě na tom bavilo nejvíc.
Kniha je již třetím dílem z dané série, ale dá se číst i samostatně. Já jsem první dva díly nečetla a neměla jsem pocit, že by mi chyběly nějaké informace. Občas jsem se teda motala v postavách, kdo je kdo, ale bylo to tím, že jich tam bylo víc. Zmiz tedy můžu doporučit.
Závod s časem
Lisa Regan
Další skvělý díl, po kterém řadím tuto detektivní sérii mezi mé nejoblíbenější. Děj byl svižný, napínavý, motivy vysvětlené, postavy uvěřitelné, žádná hluchá místa, prostě tak jak to má být, aby se od příběhu nedalo odtrhnout.
Tentokrát se v této knize dozvídáme více o Trinity, sestře Josie Quinn. Trinity se sem tam objevila i v předešlých knihách, ale větší zmínka o ní nebyla a tentokrát jsme se mohli dozvědět i o jejím dospívání, které překvapivě také nebylo zrovna idylické.
Zápletka byla skvěle vymyšlená. Trinity se pracovně nedaří a svoji kariéru se snaží zachránit tím, že začne pátrat po sériovém vrahovi, který se před lety odmlčel, ale podle jejího pocitu tu někde pořád je. Místo jeho dopadení je ale Trinity unesena a pro Josie Quinn tak začíná závod s časem.
Jediné, na čem jsem se trochu zasekla, bylo závěrečné rozuzlení. Úplně mi to tam nesedlo. Na druhou stranu to bylo ale zase něco jiného, než se v detektivkách objevuje běžně tak to bylo aspoň originální.
Knihu tak můžu doporučit a se už těším na další pokračování.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Moje druhá kniha od autorky Taylor Jenkins Reid a opět jsem nadšená! Sedm manželů Evelyn Hugo je příběh o lásce, zklamání, naději a radosti jedné hollywoodské ikony zasazený do zlaté éry Hollywoodu.
Byť se jedná o fiktivní příběh, člověk z toho má pocit, že se jedná reálný životopis. Kniha je opravdu perfektně a brilantně napsaná, příběh je působivý a podrobně propracovaný. Knihu jsem od počátku hltala a za mě tam nebylo jediné hluché nebo nudné místo.
Evelyn, ať už byla jakákoliv, byla osoba na kterou nezapomenete. Pro mě to byla žena, která si šla celý život za svým a pro svůj sen obětovala vše. Její život byl fascinující, ale často smutný. Já ji od počátku fandila a přála ji, aby tu svoji lásku nakonec našla a byla šťastná.
Příběh Evelyn si budu pamatovat ještě hodně dlouho a teď už naprosto chápu ten humbuk, který kolem knihy byl. Knihu tak jednoznačně doporučuji! Od autorky si určitě přečtu i její další knihy, protože její styl psaní se mi opravdu líbí.
I minuta bez tebe je dlouhá
* antologie
Tuto povídkovou sbírku mám ráda. Většina povídek je od mých oblíbených autorů a autorek a mění se jen téma, na které autoři píšou a vztahy jsou za mě nevyčerpatelné téma a většina povídek mě tak bavila. Ano, našlo se pár, které byly průměrnější nebo obyčejnější, ale vesměs mohu knihu hodnotit pozitivně. Příběhy jsou ze života, jsou vtipný, melancholický a člověk se někdy i zasní. A pokud vás na první dobrou nezaujalo, že se jedná o knihu povídek, tak vás určitě nalákají autoři jednotlivých povídek. Mornštajnová, Klevisová, Dvořáková, Hušková nebo třeba Marek Epstein. Za mě je to výběr těch nejlepších a člověk tak nemůže šlápnout vedle. Knihu mohu doporučit a já se už těším na další povídky.
Pojízdná čajovna splněných snů
Rebecca Raisin
Na začátku bych chtěla pochválit obálku knihy, která je prostě nádherná a nebudu lhát, i proto mě kniha hned zaujala, ale co se týče samotného příběhu - čekala jsem trochu víc.
Nevím, jestli boom těchto romantických útěků odstartovala Julie Caplin, ale mám pocit, že podobných knih je teď v poslední době na trhu čím dál víc, což není nic proti ničemu. Já mám tyto příběhy ráda, ale ne každý je umí napsat jako Julie Caplin a bohužel za mě to je případ i této knihy.
Na mě byl tento příběh až moc jednoduchý, až moc sladký. Rosie na co šáhla, to se ji dařilo. Hned si našla přátele, hned se ji dařilo podnikat, pokud se to tak dá nazývat a samozřejmě si našla i novou lásku, se kterou v závěru po pár dnech/týdnech známosti už plánovala svatbu a děti. Já samozřejmě od těchto romantických příběhů nečekám, že budou mít nějakou hlubší myšlenku, ale přece jen se mi líbí, když si hrdinka ten hezký romantický závěr musí trochu vybojovat.
Za mě tedy spíš průměr.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
Tohle mě tak bavilo! Vždy jsem ráda v televizi sledovala tenis, zvlášť Wimbledon, a musím tak ocenit, jak autorka dokázala vystihnout atmosféru na zápasech. To napětí, ty emoce, ten zápal pro hru a nečekané zvraty - celou dobu jsem měla pocit, jak kdybych se na ten zápas dívala v televizi nebo přímo na tribuně. Opravdu nebyl problém se nechat zcela příběhem pohltit a Carrie od začátku fandit. Líbila se mi ta její houževnatost, vytrvalost i její ego a to jak chtěla dokázat, že ona rozhodně do starého železa nepatří.
Kniha je psaná velice čtivě, příběh se čte prakticky sám, líbilo se mi i jak je kniha strukturovaná, kromě jednotlivých kapitol coby zápasů, jsou v knize uvedeny přepisy i jednotlivých sportovních komentářů. Ta atmosféra a nálada je tam tak od začátku skvěle budována a o to víc mě ten příběh bavil.
Od autorky je to moje první kniha a zcela určitě né poslední. Nechápu, že jsem od Taylor Jenkins Reid nečetla už něco dřív. Knihu jednoznačně doporučuji!
Stvůra
Kristýna Trpková
Moje první kniha od Kristýny Trpkové a jsem nadšená! Za mě to byla skvělá detektivka, která měla švih a spád a bavila mě od začátku do konce. Do oka mi padli i hlavní vyšetřovatelé, Laura a Adam, kteří k sobě jako parťáci skvěle ladili a vzájemně se doplňovali. Líbilo se mi jejich špičkovaní, hádky, ale i to jak spolu dokázali spolupracovat. Běžně mám raději, když je hlavní vyšetřoval muž, ale na Lauře se mi líbilo, že si na nic nehrála. Nenažila se být sympatická nebo vtíravá, naopak, byl to takový ten vyděděnec týmu, který ale umí tu svoji práci dělat sakra dobře.
Příběh byl čtivý, napínavý, během vyšetřování se v příběhu vyskytlo více podezřelých, což se mi líbilo. Líbil se mi i způsob vyšetřování a české prostředí, a i když jsem tak od půlky knihy tušila, kdo je vrah, musela jsem knihu co nejdřív dočíst, abych věděla, jak to celý dopadne.
V sérii tak budu určitě pokračovat a těším se až si přečtu další díl.
Za pět minut zvoní
* antologie
Zpátky do školních lavic! Dvanáct povídek různých žánrů, které mají jedno společné - prostředí školy, a musím říct, že mě bavila skoro většina povídek.
Líbilo se mi, že to byl mix žánrů, najdete zde detektivku, romantiku, LGBT román, u některých povídek se zasmějete, u jiné budete cítit nostalgii, některé jsou vážné, některé melancholické, každý si tak přijde na to svoje. Povídky jsou krátké, ale příběhy mají švih a spád a to mě bavilo. Každá povídka je obohacena ilustrací od Myokard a co musím vyzdvihnout, je ořízka knihy, která je naprosto epická! Pokud někomu nesedí povídky, tak tu knihu chcete mít ve své knihovně už jen proto, jak ta kniha vypadá.
A kdybych měla vybrat povídky, které se mi líbily nejvíc, pak by to byly: Samozřejmě byl čtvrtek, Pod lavicí, Slečna dokonalá, Událost, Tim, Smím prosit?