VeruHoráková
komentáře u knih
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Jedno z mých letošních knižních předsevzetí bylo číst i jiné žánry, než čtu běžně, a proto jsem si na začátek vybrala feel good fantasy. A víte co? Někdy fajn zabrousit i do jiného žánru, dostanete se tak k prima příběhům.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek je milý a laskavý příběh plný kouzel a magie a pro mě to tak byla příjemná oddechovka Byť se podle obálky může zdát, že se jedná o dětskou knížku, není tomu tak. Tento příběh je o rodině, výchově, o samotě a touze někam patřit a najdeme zde i romantickou linku.
A o čem kniha tedy vypráví? Hlavní postavou je Mika, milá, sympatická čarodějka, která ráda točí kouzelnická videa na internet. To že je čarodějka, je samozřejmě tajemství, ale kdo by věřil, že umí skutečně čarovat? Kouzla přece neexistují Pak se ale objeví někdo, kdo ví, že ty kouzla jsou skutečná a Mika posléze dostane nabídku naučit tři malé čarodějky ovládat svou čarovnou moc. Co všechno se stane, když tuto nabídku příjme, a jak moc ji to změní život, se už dozvíte v knize, kterou můžu doporučit.
Na závěr musím ještě vyzdvihnout jak obálku, tak hlavně ořízku knihy, která je prostě nádherná!
Ester
Markéta Prášková
Krásná, ale smutná kniha. Za mě je Ester jeden z těch příběhů, které si budete pamatovat.
Kniha má dvě dějové linky. První se odehrává v roce 1990. Sledujeme zde Annu, která se vrací do Československa a vzpomíná na život za války. Vzpomíná, jak ji ještě jakou malou holčičku (tehdy ještě jako Ester), vzala Lída na venkov, aby ji zachránila od koncentračního tábora. Vzpomíná, jak si musela zvyknout nejen na nové jméno Anna, ale i na novou rodinu.
Druhá (hlavní) dějová linka se odehrává v roce 1942 a je to příběh právě Lídy, která odchází z Prahy, aby se ukryla na statek ke své tetě. Nejprve sama, poté s Ester. Na knize se mi líbilo, že to není takový ten klasický válečný příběh popisující hrůzy holocaustu a koncentračních táborů. Přece jen, takových příběhů tu už bylo hodně. Lídin příběh je o tom, jak se žilo za války, jak se běžní lidé museli vypořádat s nedostatkem jídla, neustálými kontrolami ze strany Nemců a strachem o život. Jak Češi nedokázali odpustit, když je jeden z nich zradil a stal se z něj kolaborant, ale také to je příběh o lásce a odvaze.
Příběh mě opravdu chytl za srdce. Ester tak určitě můžu doporučit všem, kdo mají rádi válečné romány, ale nemáte potřebu číst to, co jste četli už xkrát.
Panoptikum pana Perkinse
Ilona Dobrovolná
Tohle bylo tak fajn čtení! Když jsem si četla anotaci, tak mě hned na první dobrou zaujalo prostředí, ve kterém se bude příběh odehrávat, ale nečekala jsem, že mě kniha až tak nadchne.
V knize se prolínají dvě časové linky a je vidět, že autorka měla promyšlený sebemenší detail. V historické lince se dozvídáme, jak to v panoptiku chodilo, kdo tam žil a co se tam stalo. Linka je skvěle napsaná, zábavní park s panoptikem jsem si dokázala hravě představit, líbily se mi charaktery postav, autorka atmosféru daného místa dokázala krásně vystihnout a tato linka mě opravdu nadchla. Druhá časová linka se odehrává v přítomnosti, tedy o více než sto třicet let později, kdy se v parku najde mrtvola. Případ je dávno promlčený, a proto spíše ze zvědavosti a zájmu se snaží doktor historie přijít na to, co se v parku tenkrát stalo. Obě linky na sebe hezky navazují, doplňují se a v závěru se skvěle propojí.
Panoptikum pana Perkinse není klasická detektivka a označení detektivní román, je tak velmi příhodné. Pokud si tedy chcete přečíst příjemnou oddechovku, tak po knize určitě sáhněte.
Zmiz
Mary Burton
Tak tohle byl hodně povedený thriller! Od autorky je to moje první kniha, ale můžu říct, že Mary Burton ví, jak napsat příběh, který vás zaujme a nepustí.
Nechci tady spoilerovat, o jaký případ tam přesně jde, ani z anotace to není zřejmé, ale i možná díky tomu mě ta kniha tak překvapila a dostala. Zápletka, vývoj postav i styl psaní byly na jedničku. Líbilo se mi, že příběh se tam rozplétá pomalu a vy postupně zjišťujete, co je jádrem celého případu a je vám z toho úzko. Ale právě zvrácenost toho celého případu bylo to, co mě na tom bavilo nejvíc.
Kniha je již třetím dílem z dané série, ale dá se číst i samostatně. Já jsem první dva díly nečetla a neměla jsem pocit, že by mi chyběly nějaké informace. Občas jsem se teda motala v postavách, kdo je kdo, ale bylo to tím, že jich tam bylo víc. Zmiz tedy můžu doporučit.
Závod s časem
Lisa Regan
Další skvělý díl, po kterém řadím tuto detektivní sérii mezi mé nejoblíbenější. Děj byl svižný, napínavý, motivy vysvětlené, postavy uvěřitelné, žádná hluchá místa, prostě tak jak to má být, aby se od příběhu nedalo odtrhnout.
Tentokrát se v této knize dozvídáme více o Trinity, sestře Josie Quinn. Trinity se sem tam objevila i v předešlých knihách, ale větší zmínka o ní nebyla a tentokrát jsme se mohli dozvědět i o jejím dospívání, které překvapivě také nebylo zrovna idylické.
Zápletka byla skvěle vymyšlená. Trinity se pracovně nedaří a svoji kariéru se snaží zachránit tím, že začne pátrat po sériovém vrahovi, který se před lety odmlčel, ale podle jejího pocitu tu někde pořád je. Místo jeho dopadení je ale Trinity unesena a pro Josie Quinn tak začíná závod s časem.
Jediné, na čem jsem se trochu zasekla, bylo závěrečné rozuzlení. Úplně mi to tam nesedlo. Na druhou stranu to bylo ale zase něco jiného, než se v detektivkách objevuje běžně tak to bylo aspoň originální.
Knihu tak můžu doporučit a se už těším na další pokračování.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Moje druhá kniha od autorky Taylor Jenkins Reid a opět jsem nadšená! Sedm manželů Evelyn Hugo je příběh o lásce, zklamání, naději a radosti jedné hollywoodské ikony zasazený do zlaté éry Hollywoodu.
Byť se jedná o fiktivní příběh, člověk z toho má pocit, že se jedná reálný životopis. Kniha je opravdu perfektně a brilantně napsaná, příběh je působivý a podrobně propracovaný. Knihu jsem od počátku hltala a za mě tam nebylo jediné hluché nebo nudné místo.
Evelyn, ať už byla jakákoliv, byla osoba na kterou nezapomenete. Pro mě to byla žena, která si šla celý život za svým a pro svůj sen obětovala vše. Její život byl fascinující, ale často smutný. Já ji od počátku fandila a přála ji, aby tu svoji lásku nakonec našla a byla šťastná.
Příběh Evelyn si budu pamatovat ještě hodně dlouho a teď už naprosto chápu ten humbuk, který kolem knihy byl. Knihu tak jednoznačně doporučuji! Od autorky si určitě přečtu i její další knihy, protože její styl psaní se mi opravdu líbí.
I minuta bez tebe je dlouhá
* antologie
Tuto povídkovou sbírku mám ráda. Většina povídek je od mých oblíbených autorů a autorek a mění se jen téma, na které autoři píšou a vztahy jsou za mě nevyčerpatelné téma a většina povídek mě tak bavila. Ano, našlo se pár, které byly průměrnější nebo obyčejnější, ale vesměs mohu knihu hodnotit pozitivně. Příběhy jsou ze života, jsou vtipný, melancholický a člověk se někdy i zasní. A pokud vás na první dobrou nezaujalo, že se jedná o knihu povídek, tak vás určitě nalákají autoři jednotlivých povídek. Mornštajnová, Klevisová, Dvořáková, Hušková nebo třeba Marek Epstein. Za mě je to výběr těch nejlepších a člověk tak nemůže šlápnout vedle. Knihu mohu doporučit a já se už těším na další povídky.
Pojízdná čajovna splněných snů
Rebecca Raisin
Na začátku bych chtěla pochválit obálku knihy, která je prostě nádherná a nebudu lhát, i proto mě kniha hned zaujala, ale co se týče samotného příběhu - čekala jsem trochu víc.
Nevím, jestli boom těchto romantických útěků odstartovala Julie Caplin, ale mám pocit, že podobných knih je teď v poslední době na trhu čím dál víc, což není nic proti ničemu. Já mám tyto příběhy ráda, ale ne každý je umí napsat jako Julie Caplin a bohužel za mě to je případ i této knihy.
Na mě byl tento příběh až moc jednoduchý, až moc sladký. Rosie na co šáhla, to se ji dařilo. Hned si našla přátele, hned se ji dařilo podnikat, pokud se to tak dá nazývat a samozřejmě si našla i novou lásku, se kterou v závěru po pár dnech/týdnech známosti už plánovala svatbu a děti. Já samozřejmě od těchto romantických příběhů nečekám, že budou mít nějakou hlubší myšlenku, ale přece jen se mi líbí, když si hrdinka ten hezký romantický závěr musí trochu vybojovat.
Za mě tedy spíš průměr.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
Tohle mě tak bavilo! Vždy jsem ráda v televizi sledovala tenis, zvlášť Wimbledon, a musím tak ocenit, jak autorka dokázala vystihnout atmosféru na zápasech. To napětí, ty emoce, ten zápal pro hru a nečekané zvraty - celou dobu jsem měla pocit, jak kdybych se na ten zápas dívala v televizi nebo přímo na tribuně. Opravdu nebyl problém se nechat zcela příběhem pohltit a Carrie od začátku fandit. Líbila se mi ta její houževnatost, vytrvalost i její ego a to jak chtěla dokázat, že ona rozhodně do starého železa nepatří.
Kniha je psaná velice čtivě, příběh se čte prakticky sám, líbilo se mi i jak je kniha strukturovaná, kromě jednotlivých kapitol coby zápasů, jsou v knize uvedeny přepisy i jednotlivých sportovních komentářů. Ta atmosféra a nálada je tam tak od začátku skvěle budována a o to víc mě ten příběh bavil.
Od autorky je to moje první kniha a zcela určitě né poslední. Nechápu, že jsem od Taylor Jenkins Reid nečetla už něco dřív. Knihu jednoznačně doporučuji!
Stvůra
Kristýna Trpková
Moje první kniha od Kristýny Trpkové a jsem nadšená! Za mě to byla skvělá detektivka, která měla švih a spád a bavila mě od začátku do konce. Do oka mi padli i hlavní vyšetřovatelé, Laura a Adam, kteří k sobě jako parťáci skvěle ladili a vzájemně se doplňovali. Líbilo se mi jejich špičkovaní, hádky, ale i to jak spolu dokázali spolupracovat. Běžně mám raději, když je hlavní vyšetřoval muž, ale na Lauře se mi líbilo, že si na nic nehrála. Nenažila se být sympatická nebo vtíravá, naopak, byl to takový ten vyděděnec týmu, který ale umí tu svoji práci dělat sakra dobře.
Příběh byl čtivý, napínavý, během vyšetřování se v příběhu vyskytlo více podezřelých, což se mi líbilo. Líbil se mi i způsob vyšetřování a české prostředí, a i když jsem tak od půlky knihy tušila, kdo je vrah, musela jsem knihu co nejdřív dočíst, abych věděla, jak to celý dopadne.
V sérii tak budu určitě pokračovat a těším se až si přečtu další díl.
Za pět minut zvoní
* antologie
Zpátky do školních lavic! Dvanáct povídek různých žánrů, které mají jedno společné - prostředí školy, a musím říct, že mě bavila skoro většina povídek.
Líbilo se mi, že to byl mix žánrů, najdete zde detektivku, romantiku, LGBT román, u některých povídek se zasmějete, u jiné budete cítit nostalgii, některé jsou vážné, některé melancholické, každý si tak přijde na to svoje. Povídky jsou krátké, ale příběhy mají švih a spád a to mě bavilo. Každá povídka je obohacena ilustrací od Myokard a co musím vyzdvihnout, je ořízka knihy, která je naprosto epická! Pokud někomu nesedí povídky, tak tu knihu chcete mít ve své knihovně už jen proto, jak ta kniha vypadá.
A kdybych měla vybrat povídky, které se mi líbily nejvíc, pak by to byly: Samozřejmě byl čtvrtek, Pod lavicí, Slečna dokonalá, Událost, Tim, Smím prosit?
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Tak tohle mě bavilo! Za mě to byl skvělý napínavý thriller, plný zvratů, kdy každou chvíli podezříváte někoho jiného a s koncem, který nečekáte. Příběh mě chytl od první stránky, a protože má kniha jen 240 stránek, stihla jsem ji přečíst během jednoho dne. Musela jsem prostě vědět, jak to dopadne. Jednotlivé kapitoly jsou krátké a končí s otevřeným koncem, což knihu dělá ještě více čtivou a samozřejmě neodložitelnou (aneb, tak ještě jednu kapitolu ).
Od půlky knihy jsem tak nějak tipovala, jak by to mohlo být, kdo za tím vším stojí, ale byla jsem zcela na omylu a takový thrillery miluju, nepředvídatelný příběh až do konce. Ten samotný konec je možná už trochu moc (ne zcela uvěřitelný), ale tady mi to úplně nevadilo.
Autorka je u nás známá díky knize Pomocnice, která nebyla špatná, ale za Za zamčenými dveřmi je za mě mnohem lepší. Pokud jste tedy byli nadšení z Pomocnice, Za zamčenými dveřmi vás nesmí minout! Těším se, že v srpnu má u nás od autorky vyjít její další kniha, kterou si už teď píšu na seznam.
Knihu tedy rozhodně doporučuji.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Jedním slovem Skvělý! Tohle si přečtěte. Víc bych ani nemusela psát, ale přece jen to trochu rozvedu.
Na novou knihu pana Moravce jsem se těšila. Lékařské povolání je pro mě něco impozantního a k lékařům vzhlížím a v knize nebyla kapitola, nebyla stránka, kdybych necítila obdiv.
Marek Dvořák na mě udělal neskutečný dojem, jeho pracovní život je pro mě něco dechberoucího a musím říct, že se pro tuto profesi opravdu narodil. Jeho lidskost, pracovní nasazení, smysl pro humor, jeho energii a nadšení pro medicínu může člověk opravdu jen obdivovat.
Samozřejmě musím vyzdvihnout i práci pana Moravce. Ta kniha mě zcela pohltila a četla se prakticky sama. Otázky byly skvěle zpracované, pan Moravec se umí ptát a jako celek je ta kniha prostě dokonalá. V knize jsou kapitoly, u kterých se zasmějete, u kterých si pobrečíte, dozvíte se řadu užitečných informací, vzděláte se a hlavně si uděláte představu o tom, jak vypadá práce lékaře letecké záchranky a urgentního příjmu.
Tady lze opravdu jen chválit a knihu rozhodně všem doporučuji.
Uzdrav sám sebe
Nicole LePera
Běžně odborné nebo seberozvojové knihy nečtu, ale Uzdrav sám sebe mě zaujala svoji anotací a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.
Knihu bych popsala jako úvod a přehled o „duševním zdraví“, jeho hodnocení a zlepšování. Začíná to fyzickými základy – zdravou výživou, fyzickou námahou a snižováním stresu. Poté přechází k teorii traumatu, popisuje, jak mohou traumata vznikat a jak se projevují. Kniha je i plná osobních příběhů, které pomáhají poskytnout příklad ze skutečného života pro pojmy, o kterých se v knize diskutuje.
Na této knize se toho líbilo hodně a jsem si jistá, že pomůže mnoha lidem. Nejvíce mě zaujala sekce o archetypech traumatických vazeb. Existuje šest různých typů a myslím, že hodně lidí se v tom najde. Otevřelo mi to oči v tom, co trauma způsobuje, jaké chyby rodiče dělají a jak tyto chyby mohou ovlivnit život jejich dětí. Také se mi v knize líbila myšlenka, že musíte dodržovat sliby, které dáte sami sobě, abyste si vybudovali svou vlastní důvěru.
Uzdrav sám sebe není kniha, kterou přečtete na jeden zátah. Je to ta kniha, ke které se budete vracet, listovat si v ní nebo si dělat poznámky. O holistické psychologii jsem do této doby moc nevěděla a bylo fajn si rozšířit obzory. Člověk se i v takových knihách často najde, za mě tedy spokojenost.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Útlá kniha se silným příběhem, i takto by se kniha dala popsat.
Takové maličkosti jsou Příběhem dobra a zla, odehrávající se v Irsku v 80. letech 20. století. Zlo zde představuje právě klášter, věnující se zdánlivě bohulibé "převýchově" padlých žen.
Byť se příběh odehrává v období Vánoc, atmosféra příběhu je tíživá. Můžeme zde sledovat Furlonga, který dělá vše, aby rodina byla zabezpečena, zároveň ale svádí svůj vnitřní boj s tím, že ví nebo tuší, co se děje za zdmi kláštera a není mu to lhostejný, a přestože mu bylo naznačeno, že některé věci je lepší nevidět, Furlong o tom tak přesvědčený není.
Za mě to je skvěle napsaná novela, která mohla být i delší. A je to to jediné, co můžu knize vytknout. Pokud si tedy chcete přečíst spíše něco náročnějšího, pak zkuste Takové maličkosti!
Všichni dobří lidé
Ashley Flowers
Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a samozřejmě anotací, a protože thrillery od Kalibru jsou už pro mě docela sázkou na jistotu, nebylo nad čím přemýšlet a knihu jsem si chtěla přečíst a za mě to bylo hodně povedená prvotina.
Autorka knihy, Ashley Flowers, je v zahraničí známá díky svému true crime podcastu Crime Junkie, se kterým sklízí velké úspěchy a je vidět, že své zkušenosti do knihy promítla a i možná proto se kniha tak povedla.
Autorčino psaní je jasné a poutavé. Co mě od počátku bavilo, byla dvojí časová osa vyprávění a posouvání perspektiv mezi Margot a Krissy. Vývoj postav byl skvělý a děj měl spád. Nemám ráda thrillery, kde od první kapitoly přesně předvídám, kam se to bude ubírat, a tenhle příběh mě rozhodně držel ve střehu až do posledních stránek. Během vyšetřování se objeví několik zvratů, každou chvíli tam podezříváte někoho jiného, ale to celkové rozuzlení, jak to tedy bylo, bych si nikdy netipla. Za co ale strhávám bod, je příliš uspěchaný konec. Za mě mohl být víc rozepsaný a hlavně ukončený. Jak to dopadlo s Margott nevíme a po tom všem jsem myslela, že to skončí jinak.
Celkově ale knihu můžu určitě doporučit. Pokud máte rádi true crime story, dvě časové osy vyprávění, rodinná dramata, pak se vám kniha bude líbit. Doufám tedy, že v budoucnu dostaneme od Ashley víc!
Zmiz, dokud můžeš
Rebecca Zanetti
Zmiz, dokud můžeš je druhý díl série Laurel Snowová a rovnou říkám, že je lepší začínat prvním dílem, protože jak bývá zvykem, dochází zde k vývoji hlavních postav. Děj plynule navazuje na první díl, opět se zde setkáváme s agentkou Laurel Snow, Huckem Riversem, nevlastní sestrou Laurel, ale objevuje se i několik nových postav.
Líbilo se mi, že kniha má od začátku spád a čím jsem byla dál, tím se pátrání přiostřovalo a i vrah byl více agresivnější.
V tomto díle se Laurel a Huck snaží dopadnout sériového vraha, který brutálně vraždí doktorky a o napětí a zvraty v příběhu není nouze. Rebecca Zanetti odvádí se svými detaily úžasnou práci a čtenáře vtáhne rychle do děje. Příběhem jsem tak byla snadno pohlcená a ke knize se vracela kdykoliv to bylo možné.
Huck a Laurel mi jako vyšetřovací dvojka hned sedla a musím říct, že se mi líbila i ta chemie mezi nimi. Kdo mě tam naopak rozčiloval, byla nevlastní sestra Laurel, Abigail, která se tam jeví jako sociopat a za každou cenu se chce vetřít do života Lauren. Ta ale očividně nestojí o to mít Abigail ve svém životě, ale Abigail naopak dělá vše, aby v jejím životě byla a kam až je schopna zajít se patrně dozvíme ve třetím díle. Za sebe knihu můžu doporučit a těším se na další díl.
Vše temné a nebezpečné
Stacy Willingham
Vše temné a nebezpečné je za mě jeden z těch lepších psychologických thrillerů, u kterého se nudit nebudete a můžu jej tak určitě doporučit.
Začátek knihy byl teda pomalejší a přiznám se, že zpočátku jsem si říkala, jestli to nebude zas další nereálná blbost. Příběh začíná tím, jak se Isabell, které před rokem unesli syna, účastní pravidelně přednášek s širokým publikem, kde o únosu syna vypráví a v ten moment jsem si právě říkala, který rodič by tohle dělal. Nicméně následně se příběh začíná rozbíhat a postupně je vysvětleno, proč se těchto přednášek účastní a zároveň se dozvídáme víc o její minulosti a o jejím manželství. Souběžně s tím se na povrch začaly pomalu dostávat různé zvláštní události a čím víc jsem měla přečteno, tím víc mě ten příběh zajímal.
Líbilo se mi, jak si autorka se čtenáři hrála. Stín je vrhán postupně na různé osoby, ale nic není takový, jak se na první pohled může zdát a vy do poslední stránky nevíte, kdo Masona unesl, jestli žije a každou chvíli podezdříváte někoho jiného.
Ke konci jsem už stránky zuřivě obracela, jak jsem dychtivě chtěla vědět, jak to celý dopadne, což se mi běžně nestává a závěr mě teda hodně překvapil, takže za mě spokojenost.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Tak tohle bylo hustý! Od autorky jsem četla již jednu knihu a to Kořist a byť mě příběh zaujal, styl psaní mi tam tehdy moc nesedl. Z nové knihy jsem tak měla trochu obavy, nicméně chtěla jsem dát Yrse ještě jednu šanci a dobře jsem udělala!
Na začátku příběhu se dozvídáme, že na odlehlém statku došlo k brutální vraždě rodiny a jejich chůvy a následně je děj příběhu veden ve dvou dějových linkách - co se dělo na statku před vraždou rodiny a následně samotné vyšetřování vraždy. Kapitoly PŘED a PO na sebe hezky navazují, doplňují se, vysvětlují a v závěru se skvěle propojí. Obě dějové linky mě bavily, ale linku PŘED jsem vyloženě hltala a byla napjatá, co se tam ještě objeví. Dlouho se mi u thrilleru nestalo, že bych měla tak stísněné pocity a vyloženě potřebu vědět, co se tam stalo a to mě hnalo ve čtení dál a dál.
Linka PŘED je vyprávěna z pohledu chůvy Sóldís a její pohled na události mě bavil. Prvotní nadšený dojem z nové práce brzy vystřídal zvlášní dojem z rodiny, svíravý pocit, že je někdo sleduje a nakonec strach o život. Líbilo se mi, že i když se tam toho děje hodně a příběh je skvěle vykreslen, nebyla šance uhádnout, kdo je vrah. A i když od začátku víme, co se stalo, tak právě postupné odhalování celého masakru dělalo příběh stále napínavější.
Za mě to byl tak skvělý thriller z Islandu s napínavou atmosférou, který můžu jednoznačně doporučit. A opravdu mě těší, že se jedná o knižní sérii, další díl tak budu bedlivě vyhlížet.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Tak tohle mě bavilo. Mám ráda příběhy z poválečného období a z období komunismu a Kdo šije u Podolské? je krásná kniha se silným příběhem zasazeným právě do této nelehké doby.
Kniha popisuje osudy salonu od roku 1947 do roku 1971 a během této doby můžeme sledovat nejen změny, které salon provázely, ale i to, jak se měnila doba, jak lidé nechápali, co se vlastně děje a jak se optimismus po válce pomalu vytrácel a vystřídaly jej obavy a strach. Autorka období nástupu komunismu dobře vykreslila a při čtení jsem měla tísnivé pocity, které mám často, když čtu knihy právě z tohoto období.
O salonu jsem do této doby moc nevěděla a ráda jsem o něm něco dozvěděla. Osud paní Podolské mi nebyl z vyprávění lhostejný a bylo mi ji líto. Celý život budovala svůj salon, na který byla právem pyšná, aby o něj pak kvůli komunistům přišla. Nicméně i přes nepřízeň osudu ale zůstávala silná a o to víc se mě její příběh dotkl.
Líbilo se mi, že příběh se ale netočil jen kolem paní Podolské. V knize lze sledovat i osudy švadlen salonu - Květy a Mileny nebo syna paní Podolské a více hlavních postav já vždy kvituji, příběh je tak o to bohatější a zajímavější. Knihu tak můžu určitě doporučit a od autorky si určitě přečtu i její další knihy.