Pouta

6 22. února

Moje první kniha od této autorky. Upoutala mne natolik, že si určitě přečtu další.

Mám ráda knihy, ve kterých je celý příběh napsán z pohledu několika postav. Tady jde o čtyři postavy, ale život každé by vydal na další knihu. Každý si nese své břemeno, jehož začátky pocházejí většinou už z dětství. A ublížili jim jejich nejbližší. A ubližují si všichni i nadále, ať už někomu jinému nebo sobě. Někteří z nenávistí vůči jinému, kdysi blízkému člověku. Jiní svou bezradností, neschopností něco řešit.

A nejvíce to odnášejí děti, kamarádi Théo a Mathis. Život jednoho je v ohrožení a ten druhý neví, jak mu pomoct, aby ho, dle svého názoru, nezradil.

Konec je otevřený, což nemám moc ráda, ale do podobných příběhů to vlastně sedí....

2 11. února

Kniha bola vybraná na čítanie v knižnom klube ktorého sa zúčastňujem. Moje prvé stretnutie s touto autorkou. Som rada, že sa táto téma rozoberá, je to hlboké dielo. Ľudia sú veľkí sebci a obdivujem učiteľku ktorá bola všímavá. Stojí za prečítanie.

6 05. února

Krátké rozsahem, hluboké zásahem. Delphine de Vigan, tak jako vždy.

Rozvod a následně střídavá péče, dětský alkoholismus, trauma z dětství, dvě tváře člověka, kterého si myslíme, že dobře známe, osamělost, postupné ztrácení sebe sama…

Přijde vám, že se to všechno nemůže na 150 stran vlézt?
Mně to tak taky přišlo.
A stejně to zase dokázala a vůbec to nebylo podivně sešroubené, nýbrž to fungovalo naprosto dokonale.
Tak díky Delphine, příště zas!

3 01. ledna

Mám takový neodbytný pocit, že jsem teď knihu četla už podruhé, ale to je u mě normální. Ovšem vůbec to nevadilo, protože je bezvadná, jen škoda, že je kniha tak útlá - klidně bych četla dál.

5 24.11.2022

Kniha Pouta je temná a asi nikoho nenechá chladným. Autorka otevírá hned několik témat - střídavá péče, trauma, dětský alkoholismus, dvě tváře osobnosti. Vše propojené neviditelnými pouty, kterými jsme všichni svázaní. Pouty k lidem, ke kterým jsme loajální a které chceme chránit, nebo se stydíme. Tak, jako dvanáctiletý Théo, kterému rodiče naložili na záda obrovské břímě. Dalšími postavami jsou jeho spolužák Mathis, jejich třídní učitelka Héléne a Mathisova máma Cécile. Příběhy všech jsou propojené, náročné a spojené s traumatem.

Překvapil mě jen závěr, zrovna probíhala docela dramatická situace, otočila jsem stránku a tam byla poslední věta a konec. Ale s odstupem tam ten useknutý konec vlastně docela sedl.

Při čtení jsem si vzpomněla na Vrány od Petry Dvořákové. I když se ty příběhy v lecčem liší, vidím tam určité
spojitosti.

Výborné napsaná kniha, která mě nečekaně rozplakala. Rozvod, střídavá péče a vliv na děti. Hodná, ale proti zlu bezbranná učitelka. Rodiče mohou mít ty nejlepší úmysly...Ale chybička se vloudí a najednou tu máte dítě, které si zcela vědomě chce vzít život dost drastickým způsobem...A kamarád, který chce pomoci, ale co může nezralé dítě vlastně udělat ??? Skvělá kniha, ale raději bych ji nikdy nečetla...Hodně to bolí.
Jenom se chci trochu zamyslet nad tím, že dnes je třeba naplácání dítěte na zadeček, facka puberťákovi atd. trestný čin , ale ta hrůza, které je vystavené dítě v průběhu rozvodu, ta už se nekomentuje....Jsem docela vděčná svým rodičům. Jo, nebyla u nás vždy pohoda, byl i řev a hádky, dostala jsem i na zadek .....ale rodina zůstala pevná. Nemusela jsem putovat s batůzkem ani si zvykat na nové strýčky a tetičky.....

4 19.09.2022

Slabá kniha co do rozsahu, ale o to silnější po obsahové stránce! Určitě doporučuji, autorka se nebála dalšího palčivého tématu. Jednu hvězdičku odebírám za absenci nějakého závěru, s čímž se v poslední době setkávám více a více…musím si na to zvyknout :)