Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385055/bmid_pouta-KeY-385055.jpg
4
691
171
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Přidat komentář
Zase velmi zdařilá Odeonovka... Psychologický román, který donutí k zamyšlení. Pro mě začátek velmi bolestivý, vzhledem k tomu, že mám také syna ve střídavé péči, byly pro mě řádky popisující tento stav z pohledu dospívajícího chlapce opravdu velmi depresivní. Přijmout skutečnost, čeho všeho se na svých dětech dopouštíme v domnění, že tak činíme pro jejich dobro. Stokrát se můžeme ubezpečovat, že jsme vše zvládli bez velkých hádek, převratů a kotrmelců, ale co se děje v dětské duši, to často netušíme.
Myslím si, že smyslem takových knih, jako jsou Pouta, je určitě i to, abychom se občas zamysleli nad svým jednáním a podívali se sami na sebe i z jiné strany.
Není to veselé čtení, ale kniha určitě stojí za přečtení.
Je tu spousta krásných a výstižných komentářů, takže za mne pouze jedno velké wooow.
(Bylo to mé první setkání s Delphine a opravdu předčilo očekávání - a to většinou mívám spíše opačný problém…)
Po přečtení této velice útlé knihy mohu jen poděkovat autorce, co vše dovedla na pár stránkách vyjádřit. Už jenom ten výstižný název "Pouta" jsou pocity, vzpomínky a touhy čtyř hlavních postav. Každá z nich má tajemství, něco ji trápí, hledá řešení, jak z této situace ven. Dohromady je spojuje rodina, přátelství a škola. Jsou schopni navzájem si pomoci a dovede dotyčný nabízenou pomoc přijmout?
V pasti je dvanáctiletý Théo, který doplácí na rozvod svých rodičů, vzájemnou nevraživost mezi nimi, problém se střídavou péčí. Jak těžké je pro něho vše zvládat. Svým konáním volá o pomoc, ale dostává tím do problémů spolužáka Mathise, kterého také dostává do pasti. Jak mu má pomoci, ale aby ho nezradil, ale podpořil. Sám má v té době trápení, protože jeho maminka Cécile začne mluvit sama se sebou a on neví proč. Ta však v této době řeší, s kým to vlastně žije. Kdo je její manžel?
V pasti je i Hélen, kterou jako malé dítě týral její otec. Jak to ovlivňuje její další život v profesi učitelky. Všímá si, že se něco s Théem děje, ale dovede pomoci?
Autorka každou strohou větou jako nitka k nitce utkala opravdu silný příběh.
Nie je to len o Theovi a alkoholizme, v tejto knihe zvládla autorka odhaliť veľmi veľa, Je to pribeh rozprávaný štyrmi postavami. Každá si niečo odžila. Kniha plná desivých situácii a napriek tomu som ju prečítala rýchlo. De Vigan je úžasná, toto bola moja tretia autorkina kniha a určite prečítam ďalšie.
“Je dítětem rozluky od stolu i lože, trpkosti , nesplatitelných dluhů a výživného: vyzná se v pravidlech diplomacie.”
Působivost této krátké novely spočívá v koncentraci silných emocí, přímočarost, s jakou vyzní příběh čtyř hlavních postav je až děsivá. Hlavní nití příběhu je ztráta životních jistot, které vedou k nezhojitelným hlubokým ranám. Démony uvnitř postav vyvolá z dřímoty podnět vycházející z jejich dětství…válka matky s otcem, ukrytý rasismus, týrání otcem..
Pro mne první autorčina kniha, rozhodně si přečtu další.
„Vím, že děti své rodiče chrání a že takové pakty mlčenlivosti pro ně někdy končí i smrtí.“ To vyslovila jedna z postav, Hélène, ale mohla to říci i kterákoliv z těch dalších, uzavřených v kolotoči, první připoutaná za druhou, druhá za třetí,… Hrozné téma, ale opět skvěle a jedinečně znázorněné: frustrace, deprese a ponížení (na zachycení toho posledního je autorka expert :-)). No, říkám si, tahle slova by mě věru nenalákala, takže sama pro sebe zkouším zformulovat, čím mi Delphine de Vigan vyhovuje. Nejvíc asi tím, že je sice očividné, jak moc jí záleží na tématu a jak se svými postavami soucítí, nikdy ale nejde cestou citového vydírání čtenáře. Její knížky odkládám s pocitem, že špatné věci se dějí a jsou závažné, ale existují lidé, kteří si s tím vědí rady a jsou ochotni pomoci. Po třetí přečtené knížce musím konstatovat, že její pohled na současný svět opravdu ladí s mým a způsob jeho zachycení vede k mé čtenářské spokojenosti.
Pouta. "Jsou to neviditelné vazby, které nás pojí k druhým – mrtvým či živým..." Všechny postavy jsou ale zároveň samy spoutané a kvůli tomu se nemohou ve své situaci pohnout z místa. S poutem k druhému se dá chodit, pokud vykročí oba, spoutaný člověk ale neudělá krok, leda ho ten druhý táhne nebo nese... Umění Delphine de Vigan spočívá v tom, že člověk s jejími postavami žije, jakkoli jsou jeho životu vzdálené. Při čtení Pout se vám temnota slepých uliček, ve kterých se protagonisté ocitli, každý sám v té svojí, dostane do hlavy i pod kůži.
Pouta.
Jsou to neviditelné vazby, které nás pojí k druhým – mrtvým či živým –, jsou to šeptané sliby, jejichž odezvu neznáme, mlčenlivá věrnost, jsou to dohody, které jsme nejčastěji sjednali sami se sebou, příkazy, které jsme akceptovali, aniž jsme je chápali, dluhy, jež uchováváme v hlubinách své paměti.
Temné, přesto ale skvělé čtení. Doporučuji, ráda zkusím i další knihy od autorky.
Útlá novela s hutným obsahem. Pouta jsou depresivní a uvěřitelný příběh dvou dětí, jejich rodičů a kantorky, uvízlých v nefunkčních vztazích, partnerských a rodičovských. Autorka píše velice úsporně, spíše naznačuje, ale dopad na čtenáře je obrovský. Z knížky dýchá neutěšenost situace a osobní trauma každého zúčastněného. Silné a smutné čtení k zamyšlení. Doporučuji.
Táto kratučká novela je síce krátka na kvantitu ale o to viac pridáva na kvalite. Patogénna rodina. Asi v tomto bode sa stretáva osud 4 rôznych ľudí, ktorých príbehy sa navzájom vrstvia a spolu súvisia. Venuje sa spoločenským témam ako rozvrátená rodina, vplyv na dospievajúce dieťa, striedavá starostlivosť a nekomunikácia expartnerov, vyústenie maloletého do alkoholizmu, tyrania, antisemitizmus, rasová neznášanlivosť. Menovateľ je len jeden, nedostatočná K-O-M-U-N-I-K-Á-C-I-A.
Peklom sme si navzájom. Zlo a tragédia nevstupujú do života človeka „zhora“, ale ľudia si ich spôsobujú sami navzájom.
Na rôznych fórach som čítala, že toto je autorkino slabšie dielo. Ak je tomu tak, tak sa teším na jej ďalšie.
Pouta jsou paralyzér.
Po dočtení nastane stav ochromení…
Nepřichází ke mně slova, kterými bych mohla tento čtenářský zážitek popsat. Pokouším se o to již druhým dnem, ale paní de Vigan mi zkrátka sebrala dech a schopnost nějak se k jejímu dílu vyjádřit. Nejde mi to… Cítím, že k tomu vlastně není, co napsat, neboť si neumím představit člověka, kterého se příběh Théa a všech kolem něj nedotkne. V každém z nás se po poslední větě probudí něco jiného… Ti, co četli nepotřebují číst komentáře a ti, kteří ještě ne, potřebují jen absolutně odrovnané reakce, aby po jejím ovzduší zatoužili.
Takže – nemám slov. A zároveň jsem jimi naplněná. Těmi od neskutečné Delphine de Vigan.
Poutům absolutně nic nechybí a nic v nich nepřebývá.
Jsou dokonalé. A zasluhují si tu nejvyšší možnou pozornost.
Nemohu se dočkat, až se touto autorkou nechám dál utvářet...
Přestože je kniha celkem minimalistické dílo, jak rozsahem, tak i způsobem popisu událostí, nic v ní za mě nechybí. Čtení je to smutné a drásavé. Ukazuje, co ve vztazích dělá nefunkční komunikace. Jak děti chrání své rodiče a co rodiče nakládají na své děti, přestože to nejsou schopny unést. Nečinné přihlížení nesprávného je tady normou, proti tomu zúčastněná starost o druhého je považována za přehánění. Všímejme si, co lidi kolem nás prožívají.
Strach a špatná rozhodnutí...
Ovlivňující děti i dospělé.
Charismatické pohledy žen a dětí na neutěšený rodinný svět kolem nás.
Jemné vyprávění od autorky, která jakoby psala z jiného světa.
Odzbrojující atmosféra šedivé Francie, bodavá bolest v každé kapitole.
Psát v takovém sžíravém tempu dovede jen málokdo. Přitom se neodvíjí bůhvíjaký složitý příběh, jen nitkami propojený svět několika lidí.
Aktuálnost knihy je až omračující.
Nikdo z nás nemůže vědět, kolik takových podobných osudů neprobíhá mezi námi.
Našlapujeme mnohdy kolem lidí, o kterých cosi tušíme. Jindy zase zůstáváme nevšímaví.
Kniha musí zasáhnout každého a svou ostrostí postav a rozmazaných osudů přimět čtenáře k větší strukturalizaci vlastního života.
Odvaha je někdy nejdůležitějším aspektem lidského bytí.
V každém období života a za všech okolností...
Autorka si jako obvykle vybrala silné a nelehké téma a zpracovala jej velice úsporně. Pro mě ale byla tato úspornost tentokrát spíše na překážku, rychlé plynutí příběhu mi bránilo v tom, abych se více sžila s postavami. Některé osudy byly jen tak lehce načrtnuté, třeba by mě zajímalo více podrobností ze života Theova otce, jeho vztahu s Theovou matkou před tím, než se rozvedli apod.
“Někdy si říkám, že dospět je dobré leda k tomu, aby se napravovaly škody a újmy utržené v počátcích. A aby se dodržely sliby dítěte, jímž jsme byli.“
(str. 110)
Útlá, hutná, smutná. Pouta jsem přečetla na jeden zátah, prakticky proti své vůli. Původně jsem tenhle titul spisovatelky z nejoblíbenějších záměrně vynechala (stačila mi předsádka). Jenže se mi rafinovaně vnutil coby dárek od přítelkyně. Takové znamení a závazek v jednom, to už pak nejde uhnout.
Bála jsem se, že to bude hrůza, že to bude těžké. Bylo!!! Hrdinové týraní a týrající, vědomě i jaksi mimoděk. V hlavní roli dítě nacházející útěchu v gradujícím alkoholovém opojení. Pokrytectví a nevšímavost generující frustraci a tragédii. Mechanismu jejich vzniku rozumí autorka dokonale.
Pouta čtenáře trýznivě sevřou jak objetí špínou nacucaných andělských křídel. Kocháte se, jak úžasně ta ženské píše, a to umožňuje číst dál. I když se vám chce zároveň celou dobu zvracet. Jeden je fakt vděčný za to malé světýlko naděje, když závěrem probleskne záchranná folie.
Čtení pro odvážné – a pro ty ostatní možná ještě víc.
O tom, co dokáže napáchat dysfunkční rodina. Nevelké rozsahem, ale totálně přesvědčivé a hutné.
Štítky knihy
francouzská literatura učitelé, učitelky alkohol rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha Pouta je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 869x |
| Čtenářské výzvě | 83x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 273x |
| Chystám se číst | 405x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 4x |
Moje první setkání s autorkou a stylem jejího psaní. Určitě mě děj knihy donutil zapřemýšlet o dané situaci a uvědomit si, že né všichni to mají v životě snadné a že nejvíce těmi dospěláckými problémy trpí hlavně děti.
Knížka určitě stojí za přečtení, ale nevím jestli to byl můj šálek kávy.