Ani později, ani jinde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, právě vstupuje do metra. Dnes má podle kartářky najít osudového muže svého života. Thibault, pohotovostní lékař, zrovna parkuje před domem svého prvního pacienta. Udělal to, našel sílu, opustil Lilu. Proto, aby si zachoval zbytek důstojnosti, proto, aby žil, jak chtěl dřív. Mathilda i Thibault se najednou ocitají sami ve městě, které má deset milionů obyvatel. Ona se kvůli problémům v práci přestane stýkat s přáteli a uzavře se do sebe, on tráví po rozchodu většinu času v nekonečných dopravních zácpách při cestách za pacienty. Oba však intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by je miloval. Setkají se, ale otázkou je, jestli už není moc pozdě, nebo jestli se neměli setkat jinde. Autorčin krystalicky čistý, úsporný a nepatetický styl dotváří vynikající atmosféru románu. Hlas vypravěče je chladný a vzdálený, jazyk díla úsporný a popisy citů strohé....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60317/big_ani-pozdeji-ani-jinde-fYq-60317.jpg 4.1509
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Les Heures souterraines, 2009


více info...
Nahrávám...

Komentáře (131)

Kniha Ani později, ani jinde

pakoshka
05. ledna

Ani později, ani jinde byla pro mě úplně jiná, než předchozí knihy od Delphine, které jsem četla. Thibaultova linka mě rozptylovala, ale ta Mathildina byla přesně pro mě. A narozdíl od mnoha komentujících pode mnou chápu ten její postupný rozklad a myslím, že jeho vykreslení i popis je velmi věrohodný.

vandalindakova
21.12.2021

Druhá kniha od Vigan, po které jsem sáhla. První mi vyrazila dech. No Ani později, ani jinde mě trochu zklamalo.
Téma bossingu si myslím, že je důležité. Člověk (z vlastní zkušenosti neví, kdy se něčeho takového může stát součástí - ať už z jakéhokoliv pohledu). Ale nepřišlo mi to tu příliš dobře uchopené. Sledujeme relativně mladou ženu s dětmi, která se stala obětí. A já nedokázala pochopit její chování, vše si nechala líbit, než ji pomalu začalo docházet, že to asi myslí její nadřízený vážně, a z ní už byla jen hromádka neštěstí. Nechápu, že se nesnažila něco dělat. Najít si podobnou práci v Paříži! přece nemůže být takový problém ne?
Mezitím máme linku lékaře, který mi samotný nebyl příliš sympatický, neměl tolik prostoru a vlastně ani moc nechápu jeho příběh. A hlavně jsem tak nějak čekala na ten smysl spojení těchto dvou linek do jedné knihy, a to se tedy nekonalo. Linky se propojily na konci, ale takovým stylem, který mě opravdu moc neuspokojil.


josska
18.12.2021

Moje třetí kniha autorky,,opět depresivní,tentokrát šikana v zaměstnání,deprese,problemy ve vztazích,,čte se to těžko,ale spisovatelka prostě umí,,,ale Pouta a Vděk ve mě zanechaly víc i slzy proběhly,,

Luccinda
04.12.2021

Šikana a ponižování ze strany nadřízeného je téma, se kterém jsem se ještě v žádné knize nesetkala. Byla jsem zvědavá, jak se toho autorka chopí, tady ale byl ten největší kámen úrazu. Mně se to zpracování vůbec nelíbilo. Sice jsem nikdy nebyla v kůži hlavní hrdinky a tak nevím, jak psychicky náročné a vyčerpávající to musí být, ale zkrátka vůbec nechápu, proč se k té situaci nepostavila čelem a nezačala ji nějakým způsobem řešit. Mathilda si dál chodí do práce, nechá se vystrnadit z kanceláře, nechá si sebrat všechnu práci a nechá svého šéfa poštvat na sebe všechny kolegy. Proč to neřešila s nadřízenými? Nebo nedala výpověď? Pochybuju, že by žena jejích schopností nenašla v Paříži práci.

Druhá dějová linka byla za mě prakticky zbytečná. Thibaultův příběh nebyl ani zdaleka tak zajímavý, takže jsem vlastně jen čekala, až se cesty obou hlavních hrdinů protnou. A i v tomto mě kniha zklamala. Tohle mi zkrátka nesedlo a moc mě to mrzí, protože Delphine de Vigan píše výborně a i téma bylo velmi zajímavé. Škoda.

huhuhu
01.11.2021

Depresivní knihy mám ráda, ale tohle bylo i pro mě těžké čtení. Tolik negativních emocí, prázdnoty, únavy, samoty, bezútěšnosti... Obzvláště dobře napsané byly Mathildiny části, autorka skvěle ukázala, jak se z úspěšné a sebevědomé ženy může stát (vinou šikany na pracovišti) úplná psychická troska. Happyend se pochopitelně nekonal, ale i to, že Thibault v sobě našel sílu odejít z nefunkčního vztahu a Mathilda nakonec dala v práci výpověď a zabránila tak tomu, aby ji šéf nadále psychicky deptal, hodnotím jako pozitivní kroky, které se snad časem přetaví v něco dobrého.

Audrina
19.10.2021

Další Delphine, další paráda. Je neskutečné, jak tato francouzská autorka dokáže popsat obyčejné a všední okamžiky každého dne a přitom ve mně zanechávat tolik emocí

kap66
06.09.2021

(+ SPOILER) Sdílím s ostatními nadšení stylem Delphine de Vigan. "No a já“ jsem četla se stejným potěšením, umocněným navíc něžnějším, milejším vyzněním (byť tragickými momenty autorka zřejmě nešetří nikde). Tady je spoilerem už samotný název, ale já jsem i tak uhranutě sledovala zápas těch dvou, nejvíc snad o zachování vlastní důstojnosti, a nakonec jsem necítila pouze depresi či bezútěšnost. Ti dva by si po tom, čím prošli, opravdu zasloužili konečně něco dobrého. Jenže – a tady souhlasím s Dela111 – kdo má už "něco odžito", ví, že právo na štěstí ani přímá úměra mezi dobrotou a odměnou za ni neexistují. Konec ale neberu jako jejich prohru, zdaleka ne. Naopak, "jen“ strašně bolestivé uzavření jedné etapy, ze které povede cesta k něčemu (možná i) lepšímu, byť co se týká jejich setkání – viz název. Život mě naučil: prohra? – ne, zkušenost. Odnáším si pocit souznění (autorka je můj ročník, tak třeba i proto) a radost z čistoty stylu.

DámaMáma
28.08.2021

Nic jsem od knihy nečekala, ale mile mě překvapila!

1