Vířivka
Lucie Konečná
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406378/bmid_virivka-lgh-406378.jpg
4
527
527
Jaké to je začít OPRAVDU znovu? Helena se vrací po dvanácti letech z vězení. Začíná znovu od nuly a žije ze dne na den. Pronajme si garsonku s vířivkou uprostřed pokoje, najde si práci, přítele… Postupně zjišťuje, že se zase dokáže radovat. Nicméně minulost, kterou pečlivě skrývá, na ni zaútočí…... celý text
Přidat komentář
Tato knížka, útlá rozsahem je skvost. Má všechno. Perfektně vymyšlený a odvyprávěný příběh. Čtivý, přímočarý styl, jako filmový scénář. Emoce prýštící z každé stránky. A vážné téma.
Zcela pohltí od úvodních vět a hlavní hrdince fandíte až do konce. 5/5
Návrat z vězení do běžného života nikdy nebude jednoduchý, toto téma je v knize zachyceno skvěle. Ale to je asi tak jediné pozitivní, co můžu o této knize říct.
Je zde opravdu hezky zachyceno, jak se Helena po propuštění z vězení pomalu vrací do běžného života a vlastně si buduje nový život, protože se nemá kam vrátit. Bylo hezké pozorovat tyto začátky, co postava uvnitř sebe prožívá během této doby a jak vzpomíná na dobu ve vězení.
Nelíbilo se mi ale zpracování knihy. Po celou dobu, co jsem knihu četla, mi připadalo, že nečtu vyprávění, ale jen popis událostí, co se Heleně děje. A nejen Heleně. Nejednou se stalo, že se děj najednou a nečekaně začal popisovat z pohledu jiné postavy. Sice bylo zajímavé nahlédnout těmto postavám do hlav, ale tyto nečekané změny nepůsobily vůbec dobře. Občas jsem byla i zmatená, když autorka nečekaně začala popisovat události z pohledu jiné postavy a já jsem byla stále u té předchozí a pak se mi prostě pletlo, které myšlenky patří komu.
Musím ale autorce uznat, že ten zvrat v chování jedné postavy a odhalení jejích pravých úmyslů jsem neodhadla a nečekala.
Co se týče postav, tak v rámci popisu byly vykresleny dobře, ale jakmile došlo na dialogy, tak vyjadřovaní postav často přestávalo k jejich popisům sedět. Najednou celá kniha nepůsobila vůbec důvěryhodně.
Tuhle knihu bych asi doporučila někomu, komu nevadí příliš jednoduchý styl vyprávění, jednoduchý příběh a hledá knižní jednohubku, kterou bude mít přečtenou za večer. Já bych si ji ale znovu nepřečetla.
Představte si, že po dvanácti letech za mřížemi začínáte úplně znovu – nový život, nové vztahy, nová radost… ale s těžkou minulostí, která vás neustále pronásleduje. Přesně tohle čeká Helenu, hlavní hrdinku knihy „Vířivka“, která se po dlouhém pobytu ve vězení snaží začít znovu od nuly.
Helena si pronajme garsonku s nečekanou výbavou – vířivkou uprostřed pokoje, která dodává jejímu novému domovu netradiční kouzlo i příjemné ironické kouzlo. Pomalu si buduje život – najde si práci, přátele, dokonce i novou lásku. Helena je sympatická, zranitelná i statečná, a čtenář s ní snadno soucítí. Lucie Konečná nás totiž vede Heleninými pocity a myšlenkami tak obratně, že se ocitáme přímo v její kůži. Autorka je mistryní v psychologii postav – všechno je věrohodné, vše má smysl, každé gesto, každá emoce působí přirozeně.
Styl, jakým je „Vířivka“ napsána, je přesně to, co dělá z této knihy výjimečný zážitek. Lucie Konečná píše jednoduše, bez přehnaných ornamentů, ale každá věta má svou váhu. Kniha vás udržuje v napětí až do poslední stránky, protože Helena, přestože se snaží svou minulost nechat za sebou, zjišťuje, že některé věci zkrátka nelze zapomenout. V určitých momentech vás autorka nechá nahlédnout jen kousek pod povrch – a vy máte pocit, že potřebujete vědět víc! V tom je právě kouzlo knihy – odhalování Helenina příběhu je postupné a napínavé.
Konečná dokonale kombinuje napínavý příběh s hlubokým vhledem do lidské psychiky. Čtenář postupně sleduje Heleniny kroky, její rozhodnutí, její pochyby i naděje. Je to chytrá kniha, která zábavným, a přesto velmi realistickým způsobem ukazuje, že začít znovu je těžké, ale ne nemožné.
Takže pokud hledáte příběh o síle lidské duše, odvaze čelit minulosti, ale také s humorem a trochu ironickým pohledem na život, „Vířivka“ vám nabídne skvělou jízdu. Připravte se na to, že vás kniha pohltí a budete mít pocit, že s Helenou sdílíte její radosti, strachy i naděje.
Tato jednohubka byla docela příjemné překvapení. Domácí násilí a manipulace vlivnějších je velmi silné téma. A mě těší kolik nových zajímavých autorů se v české literatuře objevuje.
Z této povídky jsem cítila velkou svobodu.
Od Lucie Konečné jsem četla Houpačky a nyní tuto knihu. Je uzounká a menšího formátu, za to je nabitá životem, svobodou, pocity a vnitřním myšlením.
Knihu jsem přečetla za dva večery.
Povídka je napsána jednoduchým stylem, ale něco z ní vyzařuje, jakýsi neklid, ale současně i pohodu a smířlivost se životem.
Text na to nevypadá, ale je důmyslný.
Nu, o pošťácích si teď myslím své. ;-)
Pasáže o týrání manželky bych nejraději vynechala, ale četla jsem je. Nešlo je obejít.
Kniha je otevřením brány do mužského světa, v některých pasážích mi zaznívá, že to je jenom o jednom. Pod záminkou, pochopitelně.
Krásně je popsána karma (Boží mlýny melou pomalu, ale jistě), která potěší každého v nespravedlnosti. Kniha také v některých pasážích ukazuje, že všechno je dočasné, pomíjivé. Možná i to štěstí, vzhledem k tomu, že konec knihy je pootevřený.
Těšila jsem se na závěr. Ota, Michal nebo někdo jiný? A co Bára? A co život hlavní představitelky?
Víc takových knih, paní Lucie!
Knihu rozhodně doporučuji.
Kratičký, ale myšlenkově bohatý příběh jedné, osudem "zatoulané" ženy. Návrat do života není jednoduchý, ani ona mnohdy neví co a jak udělat - zdá se vše nereálné - ale možná by se to mohlo stát i Vám.
Paní Konečná píše silné příběhy na pár stránkách. Nejprve Houpačky a teď Vířivka. Je to příběh o tom, jak se vyhrotí domácí násilí a žena skončí ve vězení. Po dvanácti letech začíná svůj život odznova. Bohužel minulost ji dožene, ozve se bývalý manžel.
Knižka, na kterou se nedá zapomenout. Místy mi bylo až fyzicky zle, navzdory tomu přečteno téměř jedním dechem. Líbil se mi styl psaní, nic zbytečného okolo, zůstala jen podstata příběhu. Čím dál častěji se mi stává, že tyto tenké knížky jsou daleko působivější než knihy s pěti sty stranami... :-)
Po Houpačkách jsem zkusila další knihu autorky, mnohem vážnější a depresivnější, přesto psaná s vírou a určitým optimismem.
S tímto námětem jsem se již dříve setkala a bohužel je znám i v reálném životě. Myslím, že autorka se tímto inspirovala, aby se však spíše než samotným činem hrdinky zabývala jejím životem po návratu z vězení. Během čtení se pak nenásilně dozvídáme, za co byla odsouzena a se všemi emocemi jsme svědky prolínání její minulosti s přítomností.
Kniha je velmi čtivá a poutavě napsaná, hvězdičku ubírám za až příliš pohádkový konec, kterým se zřejmě mělo vyvážit celkově smutné vyznění příběhu, ale zde působil dost uspěchaně a nereálně.
Na začátku mi to připadalo, že to jen proklouzne mezi prsty a nezanechá silnější dojem, ale pak se to rozjelo a bylo to emotivní a vše do sebe zapadlo.
Tohle byla taková jednohubka na jedno odpoledne, ale velmi emotivní a silná. Dobře se to četlo a člověk se chtěl pořád posouvat dál, aby zjistil, co teda... A v konečném výsledku byla většina řečena spíš mezi řádky. Řekla bych až extrémní osud a přitom vlastně obyčejný život.
Tragický příběh na jedno odpoledne.
Co se skrývá za zavřenými dveřmi nikdo neví. Zlo se často skrývá za milou maskou. Poznat ho včas bývá složité.
Je to útlá kniha, která v sobě skrývá příběh jedné ženy. Ženy, která si odpykala dvanáctiletý trest ve vězení a teď se snaží začít opět žít a začlenit se do společnosti. Přeci jen dvanáct let odnětí svobody člověka poznamená a spousty věcí se v běžném životě změní. Helena si tak najde levné bydlení, práci a je odhodlaná zapomenout na minulost. Jenže ta, jak je známo, každého dožene...a my čtenáři se postupně dozvídáme, proč vlastně byla Helena odsouzená.
Příběh byl pro mě jako na houpačce. Prožívala jsem spousty emocí, od těch negativních po dojetí, ale ve výsledku ve mně kniha nic nezanechala. Příběh po mně sklouznul a ač měla Helena těžký osud, autorčin styl psaní mě neoslovil natolik, aby ve mně příběh zanechal nějaké dojmy.
Vířivka
Příběh se čte velmi dobře.Ráda si přečtu další knihu autorky.