Podbrdské ženy přehled

(SPOILER) posloucháno jako audiokniha ( a natolik mě okouzlila, že asi až po 3 týdnech jsem si vzpoměla, že jsem ji ani neohodnotila :D:D)
tak trochu přešlap...čekala jsem nějakou hezkou rodinnou ságu a dostala jsem snůšku zoufalství, která navíc místy nedávala smysl (obzvláště již dříve zmiňované skoky časem a chaos autorky v časové ose...)...
Anna prakticky dostane prostor jen k rychlému úmrtí, celá kniha je v podstatě o Emilce...posavy poměrně ploché, kromě ohnutých zad a barvy očí se o nich nic moc jiného nedozvíme. Citový chlad, neochota ke změně (o kterou se vlastně ale ani nikdo moc nepokouší), neochota mluvit.

Emilčina angličtina a plynulá konverzace s americkými vojáky byla taky poměrně neuvěřitelná, a taky nejsem jediná, kdo si toho všiml..
Jelikož jsem ten zdravotník (navíc po několika letech v onko divizi), nejvíc mě ale zaujala Emilčina bulka v prsu u prvního dítěte...hubnutí, zimnice, pocení...a čekala jsem kdy to přijde...nakonec jsem čekala snad 17let, autorka jako by zapoměla, co vlastně pro Emilku vymyslela.. a najednou vytáhla trumfy. Nejsem si tedy vůbec jistá, kdyže se Jana narodila...nejdříve to vyznělo že bráchovi Mirečkovi bylo 15let, pak že 17, věk rodičů taky nejasný - zprvu jsem napočítala že Mirkovi bylo 48, pak že 50...(zmiňované nesrovnalosti ohledně časových údajů). Pak se najednou rakovina rozjela a Emilka přesto dokázala s generalizovaným onemocněním žít do holčiččiných 7let... Kdy s nepochopitelným sebeobětováním a utrpením místo věnování lásky dceři kopala na poli...ehm...Mírek byl zjevně slepý a hloupý, jinak si nedovedu vysvětlit jeho přístup...
No a tak se dostáváme k Janě... a tady už příběh drhne, časové skoky jsou větší a větší, chudák Jana nám vyrůstá jako značně deprivované dítě, s klasickými klišé typu podprsenka, menstruace a podobně... a kupodivu potká normálního kluka, který jí může dát zázemí, oporu, komunikaci i citovou rovinu, a Jana se s tím neumí poprat, propadá depresím a utíká k péči o vlastního otce (z Mirka se nám stává pomalu nesmrtelný Metuzalém)... Janina pasáž bohužel nudila, čekala jsem, co se z toho vyvrbí, zda neskončí v psychiatrické léčebně nebo i něco horšího...no, dospělý život odbytý v podstatě několika větami, a šup k Emilčině vnučce Johance... a to už byl úplný úlet, tato část mi naprosto nedávala smysl...
no, doposlouchala jsem, ale že bych byla nadšená, nebo si poslech užila, tak to vůbec. Kostrbaté, místy zmatené, zklamání. Nechtěla jsem však nechat knížku nedoposlechnutou...
Sice respektuji hodnocení vysokým počtem hvězd, ale naprosto mu nerozumím, často mám pocit, že čtu jinou literaturu než ostatní hodnotící. (a to já nejsem extra náročný čtenář). Já nedoporučuji.