Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391187/bmid_podbrdske-zeny-8MR-391187.png
4
1153
349
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Ten nedostatek lásky v rodině jako téma považuju za mimořádně trýznivé, o to lepší je, když je podáno tak citlivě, jako v této knize.
(SPOILER)
Mohu souhlasit s tím, že kniha se četla dobře. Navzdory vyššímu počtu stran jsem ji zvládla přečíst rychle. Zasazení děje do okolí Rokycan pro mě bylo originální, na žádnou jinou knihu z této oblasti jsem zatím nenarazila. I zde se ukazuje, jak události "velkých" dějin mohou jednotlivé aktéry doslova převálcovat, aniž by jednotliví hrdinové měli možnost proti tomu něco podniknout.
Knize bych bez problémů dala pět hvězdiček, kdyby si autorka dala trochu víc práce s dobovými detaily (nikoli nepodstatnými) a časovou osou příběhu. Například to, že Emilka se během osvobození domluvila s americkými vojáky anglicky, protože angličtinu měla ve škole, naprosto popírá reálie období 1. republiky a 2. světové války. Ve školách se vyučovala němčina, na gymnáziích latina, řečtina, francouzština. Angličtina snad někde na vysokých školách – jenže Emilka vystudovala dvouletou hospodářskou školu a neměla ani maturitu. Podobných "přešlapů" je v knize víc, jak už upozorňovali mnozí čtenáři přede mnou.
Ještě víc mi vadila práce s časovou osou, kterou bych nazvala jako vysoce neprofesionální... někdy mi dokonce připadalo, že si autorka dělá z čtenářů legraci. Nejde o ty dlouhé skoky, třeba o deset let, někdy to ani nejde udělat jinak, jinak by kniha měla 800 stran a čtenáře by asi nudila. Jde o to, že struktura knihy je naprosto matoucí. Hlavní kapitoly jsou jen tři, podle tří hlavních hrdinek románu. A uvnitř každé z těchto kapitol se řadí číslované dílčí kapitoly, pěkně jedna za druhou, mezi nimi je jen prázdný odstavec. Čekala bych, že když se přeskočí deset let, že to autorka zohlední. Ideální by bylo alespoň nějaké datování, stačil by roka a roční období, např. jaro 1945. Možná toho nebyla schopna – vyžadovalo by to totiž mnohem pečlivěji nastudovat historii jednotlivých míst, protože když děj zasadíte do existujících měst a obcí a ke konkrétnímu datu, tak nějak se čeká, že alespoň v rámci "velkých" dějin si nebudete vymýšlet a ověříte si třeba i takové věci, jako kolik lidí jaké národnosti bylo během osvobození zabito a za jakých okolností. Pak se z toho dalo vybruslit velmi snadno tak, že by text byl jinak členěn a skupiny podkapitol z jednoho období byly nějak jasně označeny a začínaly by na další stránce. Bohužel jsem během knihy získávala stále větší dojem, že autorka se v časové ose sama zamotala a že už ani neví, kolik let je kdy jejím postavám. Vědět to od začátku, asi bych si dělala poznámky a časové údaje porovnala, ovšem vracet se v tak špatně strukturované knize se mi nechtělo, byla by to spousta času navíc. Jsem ale přesvědčena, že chyby tohoto typu v knize jsou. Například v jedné části knihy se dozvídáme, že v roce 1968 bylo Janě 17 let, skoro 18 (nevím už přesně, k jakému období roku se údaj vztahoval, ale každopádně v roce 1968 mohla mít Jana max. 18 let). Skok o 10 let, přeneseme se do roku 1978 – a Jana o sobě tvrdí, že je jí 30 let. Anebo mi něco uniklo? Nějaký skok o dva roky ještě před skokem desetiletým?
Hodně čtenářů píše, že je kniha smutná a depresivní. To je pravda, ale je to věc, kterou bych brala jako nutnou součást takové knihy, která zahrnuje různá pohnutá období našich dějin. Co ale nepochopím, je vztah autorky k jejím postavám. Ano, čtete dobře, vztah autorky k postavám, ne postav k sobě navzájem. Autorka vytvořila (zčásti i kvůli neznalosti dobových reálií) postavy, kterou jsou buď uvěřitelné, ale krajně nesympatické (např. Mírek a jeho otec), anebo takové, které sice určité sympatie vzbuzují, ale nakonec čtenáře otráví tím, jak si stěžují na věci, pro které se ale vlastně rozhodly dobrovolně (Emilka), anebo se postupně "vybarví" jako postavy zahleděné do sebe, s nedostatkem citu pro druhé (Jana a její vztah k Johance); druhá skupina postav příliš uvěřitelná není. To je ale můj subjektivní názor a každý čtenář může postavy románu vnímat jinak. Pochybuji ale, že u většiny čtenářů bude vztah k postavám kladný.
Do podhorské vesničky jsem se nechala unýst formou audioknihy. Je to těžký, tyhle rodinný poselství, je těžký tu sledovat tři generace žen a doufat, že si pomůžou (protože pomoct si můžeme hlavně my samy, ale většinou k tomu potřebujeme tu pomocnou ruku a trošku podpory).
Johana, poslední z žen, o své matce, pokoušíc se žít podle svého a ne podle společnosti: "Myslím, že by mě měla radši jako uhoněnou ženskou s dítětem za zadkem".
Kniha se četla velice dobře. Přečetla jsem ji jedním dechem, nešla prostě odložit. Silný a zároveň velice smutný příběh. Autorka zde i moc pěkně popsala přírodu. První kniha od dané autorky, ale určitě ne poslední. Můžu jenom doporučit.
Posloucháno jako audiokniha.
Příběh je psaný hezky, má spád, nic rozvláčného, přitom postavy i situace pěkně zpracované.
A neměla jsem pocit, že by ženy kopírovaly nějaký vzorec zděděný po své matce. Spíš mi přišlo, že je semlelo necitelné a sobecké chování jejich mužů. V davých dobách jejich životů se z něčeho takového špatně odcházelo.
(SPOILER) Kniha se četla dobře, to ano. Ale zoufalství z ní přímo sálalo. Pocházím z Plzeňska a bohužel v tom poznávám mentalitu lidí z kraje. Popírání emocí, zesměšňování, neukazování citů. Člověk nechce nic než z toho utéct. V knize bych brala míň popisu přírody, srovnávání nebe a lidských očí mne ke konci knihy už vyloženě obtěžovalo. Fandila jsem Emilce a její veselé povaze, milujícímu domácímu zázemí, bohužel doba ji převálcovala. Ale Johanině zlomení kletby bylo věnováno zatraceně málo prostoru, bohužel. Takže hodnocení jen průměr, přišlo mi to nedotažené.
Všechny ženy si zde předávají těžký osud. Bohužel tím, že jsou nešťastné, přenášejí svoji tíseň dál na své děti a pokračovatelky rodu. Škoda, že se některá osudu nevzepřela. Nejblíž tomu byla Emílie, ale učinit ten krok není tak jednoduché.
Přečteno jedním dechem, kniha ve vás dlouho zůstane. Dobře napsané, čtivé, jen škoda chyb v textu.
Moc hezky napsané. Docela mě mrazil v zádech stejný osud žen z jedné rodiny. Jak prostě všechno jde ve starých zajetých kolejích a i když matka ví, jak se trápila ona, nezmění nic u svých dětí. Kniha je napsaná hezky, dobře se čte. Těším se na další autorčiny knihy. Ale trochu mě děsí recenze. Žádná už údajně není taková jako tato. No ale ma to si pak udělám názor sama. Ale určitě tuhle doporučuji. Čte se jedním dechem.
První mnou přečtená kniha od autorky a určitě ne poslední :) Ani mi tak nevadil popis přírody a celkového okolí Žďáru, právě naopak. Tyhle "omáčky" čtenáři umožní ponořit se hlouběji do děje, pochopit souvislosti.
Příběh tří generací žen. Emilky, Jany a Johany. Všechny měly bezesporu těžký život, ať už po stránce fyzické tak psychické. Otázka, do jaké míry bylo tehdy vůbec možné něco měnit, jen tak si odjet, změnit život.
Příběh k zamyšlení...
Silné a zároveň velmi smutné čtení.
Co by se stalo,kdyby Emilka svoje rozhodnutí neodejít, změnila a postavila se strachu čelem?
Možná by nebylo pak tolik nešťastných žen z jeji krve, no a možná taky ne.
Jestli z této knihy plynne nějaké ponaučení,tak snad,to, že nenávist, závist a zloba ještě nikdy nezplodili nic dobrého!!!
Velmi pěkná sága zajímavých a zároveň těžkých osudů žen. Přesto si každá z nich našla něco, pro co stálo žít. Mělo to smysl, bylo to pěkné a emočně velmi silné.
Velice čtivá kniha, nemohla jsem ji odložit dokud jsem se nedozvěděla, jak dopadnou osudy všech žen a postav. Místy to na mě bylo trochu drsnější, ale taková ta doba prostě dřív byla. Autorka dokázala úžasně popsat tehdejší dobu i prostředí. Mírek mi byl silně nesympatický, ale postupně jsem vlastně pochopení i lítost měla pro něho. Nástup komunismu mě možná dostal daleko víc, než druhá světová válka. Strašná doba. Kniha mě zas posunula někam dal, díky za ní.
Zajímavý a smutný příběh, nečekala jsem, že knihu přečtu za pár dní. Líbilo se mi rychlé střídání obrazů, i když tedy na konci to už byla větší rychlost než bych chtěla. Mám ráda, když se příběhy vážou k určitému místu. Pět smutných hvězd právem knize náleží...
Velmi smutný příběh, který se na jednu stranu četl těžce a na druhou se člověk nemohl odtrhnout. Líbila se mi pověra o vlčici i intermezzo.
Konec, konec ,konec....chtěla bych konec...Jinak moc povedená kniha...Smutná...syrová...
Zajímavý příběh, ty generační pokračování mě baví... ale tady to teda bylo místy pěkně depresivní vyprávění. Kdyby to posuzoval někdo zvnějšku, tak se jim objektivně nic tak hrozného nedělo... ale jak je to popisované z jejich pohledu, tak je to děs, takový život.. Ale zároveň zajímavé, jaké osudy na lidi čekají a jak se s nimi srovnají. Abych dočetla Emilčin příběh, to jsem se musela docela nutit, ale zajímalo mě, jak to celé dopadne. Někdy ty popisy přírody apod. byly dost zdlouhavé a některé části zase osekané, úplně jsem neporozuměla tomu, podle čeho si autorka vybírala, které pasáže z života těch žen vypíchne.
Z knížky jsem byla nadšená, nejlepší, co jsem zatím od této autorky četla. Líbí se mi, že se děj rozloží do několika lidí a časových dob. Po přečtení vím jistě, že bych ani v jedné době nechtěla žít jako žena.
Myslím ,že mám stejny názor jako většina komentářu tady.Kniha se mi líbila ,ale moc dějových linek.Ženy to měli v minulosti těžké s muži.Příběh emilky byl nejsilnější..
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Podbrdské ženy je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 614x |
| Čtenářské výzvě | 324x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 327x |
| Chystám se číst | 668x |
| Chci si koupit | 124x |
| dalších seznamech | 14x |
Ze čtení mi bylo vyloženě smutno. To přebírání chování drsného otce od Mírka, jak rychle zapomínal, jak se mu nelíbilo jeho chování k vlastní matce. Emilka, která byla plná ideálů a nevzdávala se, dokud to osud neudělal za ní. Malá Jana, která prostě neznala lásku, a chudák Johanka, která se snažila vymezit vůči všemu.