Petra21 komentáře u knih

Tak krátká novela a přesto tak plná citů... plná obyčejné, každodenní a běžné pseudobolesti. Bezvýznamné, prosté bolesti. Marnosti života, která je takřka hmatatelná. Jednoduše shrnutý marast rodinných vztahů zbytečnosti i nakumulované nenávisti. Skvěle opravdové, uvěřitelně melancholické čtení.

15 16.11.2019

Přiznávám bez mučení, že Luca Di Fulvio je moje srdcovka. Především proto mu shovívavě odpouštím lehce naivní a pohádková rozuzlení jeho románů...navíc, je povzbuzující zjistit, že i někdo další zoufale potřebuje věřit v lepší varianty lidí a v odzbrojující dobro, co se v nich skrývá. Proto i navzdory prolomení mýtu Belle Epoque a surovému vykreslení hrůzného postavení těch nejchudších vrstev může čtenář zaklapnout knihu s tak krásným vnitřním pocitem a širokým úsměvem ve tváří. P.S.: Jsem neskonale vděčná i za tolik zajímavý dějinný úsek a brilantní přiblížení ducha doby, průnik nejen do fascinujícího sicilského podsvětí, ale i do židovského sdružení oligarchů. A v neposlední řadě samozřejmě za důraz na analýzu postavení žen před první světovou válkou.

13 11.11.2019

Co dodat k tak obsáhlému dílu, jak jej vůbec lze zanalyzovat několika tahy "kaligrafickým štetcem", když je rána v srdci tak hluboká? Zkusím alespoň přesvědčit pár dalších čtenářů, aby se nezalekli počtu stran ani názorové vyhraněnosti Radky Denemarkové a vrhli se hladově do neuvěřitelné změti myšlenek a pocitů, jež nám brilantní spisovatelka potřebuje sdělit s takovou sžíravou naléhavostí, která díkybohu působí nakažlivě. Nemohu přestat myslet na to, jak mě překvapovala negativní pravdivost autorčiných slov, neboť často bývá blahosklonně zapírána či překrucována i v dnešní takzvaně svobodné době.

10 24.10.2019

Dle mého názoru je to názorný příklad toho, že pouze díky značce Stephen King není čtenář příliš kritický a přijme tuto novelu jako relativně ucházející.

1 06.10.2019

Přiznávám, že i já jsem se z počátku ušklíbla nad označením orwellovské antiutopie, nicméně... nyní musím dát anotaci ku podivu za pravdu. Pochopitelně se tento titul nedá srovnat s Farmou zvířat a ani by přílišná podoba nebyla žádoucí; Roman Helinski nám předvedl svou mimořádnou schopnost vyobrazit nekonečnost pošetilosti i absenci logiky v lidském konání. Jak snadně lze zmanipulovat dav "ovcí", jak těžké je sám davu odporovat i jak se autoritářská role může snadno a rychle zvrhnout mi připomnělo námět filmu Náš vůdce. Tato kniha mě oslnila především překvapivým přesahem a propracovaností v detailech (příznačné vykrojení obálky s podobenstvím zubu mi připadlo geniálně tragikomické).

3 15.09.2019

Žasnu. S jakou lehkostí lze jednoduše napsat brilantní příběh, s jakou přirozeností lze klást složitě snadné věty, s jakou samozřejmostí je možné používat slang, s jakou něžností jde sestavit srdcervoucí děj... Mnohé věty bych ráda tesala do žuly, naškrábala vrzající křídou na školní tabule, nechala schválit jako dodatek ústavy. Tak krásné čtivo se v českých vodách ocitne zase, až odbije dvanáctá na slunečních hodinách.

27 14.09.2019

Jozef Karika mě neuvěřitelným způsobem iritoval. Snad každou druhou stránku jsem se v duchu i nahlas ptala, proč do díla nevložil kus vlastní invence, proč neuchopil celé téma...jak to jen říct...inu: lépe? Rozumím snaze o originalitu (která se mu ovšem mnohdy vymkla z ruky), avšak právě kvůli ní zapomínal na jedinečnost tématu. Díky bohu za autorův doslov, kde mi svůj koncept objasnil (a díky němuž dávám nakonec hvězdy tři), ale přesto nedokážu pochopit, jak se mohl podepsat pod takový sloh...autentičnost, neautentičnost, dalo se s tím přece jen ještě pracovat. Příběh zde nehodnotím, neboť není Karikův.

2 09.09.2019

Skutečně si museli promluvit o Kevinovi! Děsivě realistické vyprávění mě dostalo do poněkud melancholické dimenze... Lionel Shriver se podařilo napsat soubor dechberoucích, nevyřčených nebo málo přiznaných PRAVD, že ani nebylo potřeba Kevinova hrůzného činu, aby mě mrazilo. Hrůzovost opravdovosti tohoto románu, šílené téma mateřství a rodinných vztahů, a přesto tak šokující děj je luxusní kombinací prózy, od níž se nelze odtrhnout.

9 31.08.2019

Lhostejnost. Apatie. Bezcílnost. Bezvýchodnost. Melancholie. Netečnost.

Toť mé niterní pocity z hlavního antihrdiny. Myšlenka se mi zdála skvělá, melancholická podoba textu mi nejednou způsobila zoufalou ránu na duši, literární zpracování bravurní, přesto... přesto mě Houellebecq poněkud zklamal. Očekávala jsem zkrátka víc. A mnohdy MÍŇ...

5 07.08.2019

Svatá hlava je jiná - myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Hana Lehečková mě dostala do zvláštních sfér uvažování a bytí hlavní postavy, že jsem, stejně jako on, netušila, co mi nalhává pouhá iluze a co mi odvrací zrak od naléhavé pravdy. Tahle "slabší duše" mě vlastně i šokovala svou každodenností, dalo by se říct "normálností". Hodně zvláštní, fascinující novela, jež svou formou doslova proteče bez jediné čárky. Díky Svaté hlavě za ní!

5 30.07.2019

Přečíst tuto knihu znamená vydat se zároveň s Orou na její cestu úniku; sbalit krosnu a jít, stále dál, naslouchat jejímu vyprávění, přijímat tíhu lidských osudů, pochopit její komplikovanou rodinnou situaci. Až zjistíte, že jste na konci té cesty - dlouhé i krátké zároveň. Kdy víte, že už nikdy nic nebude jako před tím. Díky Davidu Grossmanovi za útěšnou lyrickou povahu textu, až snové a laskavé vyprávění hrůz, které přineslo... smíření.

2 19.07.2019

Již dlouho jsem nenarazila na tak údernou a sofistikovanou historickou stať, kde by bylo řečeno vše potřebné o vzestupu totalit; stručně a jasně. Nabádám všechny, nechť si toto krátké dílko přečtou! České čtenáře jistě srdečně překvapí, kolikrát se americký autor odkáže na československé dějiny i dílo Václava Havla. Kéž by se Tyranie objevila v seznamech povinné literatury...

13 06.07.2019

K této knize by čtenář měl přistupovat jako k názorové sbírce esejí, jež jsou podepřeny autorovou mnohaletou praxí profesionálního žurnalisty i řadou textů světově uznávaných elit. Takto jsem chápala knihu já, a proto jsem Taberymu odpustila občasné tendence glorifikovat některé osobnosti na úkor jiných a dávám i přesto plný počet hvězd. Nejsympatičtější mi bylo, že se autor neutíkal do dob dnes již dávno minulých; historii Československa použil pouze k podtržení svých tezí. Opravdu hodnotný počin plný podnětů k zamyšlení i dalšímu studiu.

11 05.07.2019

Nimba jsem přečetla doslova ihned po zaklapnutí Smrtky, přestože jsem tušila, že to bude chyba nedopřát si pauzu mezi oběma díly. A asi to byl ten kámen úrazu, že už mi pokračování přišlo podobné co se formy příběhu týče. Přesto autor své čtenáře nezklamal, i když se logicky snažil děj vygradovat pomocí většího počtu zvratů, které ne vždy byly pro celkový dojem žádoucí. Nejvíce jsem na obou dílech ocenila četné momenty k zamyšlení se současnou, žitou přítomností a absenci typické uvzdychané love story.

3 09.06.2019

Vzhledem k žánru a cílové věkové skupině nelze od Smrtky očekávat literární erupci úchvatných slov, ale ten příběh! Ten příběh mě bezpodmínečně zasáhl. Nejen že je plný zajímavých zvratů, ale především přináší zcela jiný pohled na fenomén smrti. Takže navzdory zaškatulkování do šuplíčku young adult literatury se Neal Shusterman nebál otevřít řadu etických otázek a zdůraznil morální hodnoty, na něž se v současném světě bohužel často zapomíná.

9 29.05.2019

Těžko nacházím slova, abych správně vyjádřila své pocity. Z přečtení Rekonstrukce jsem zděšená, zároveň zhnusená i chápající, nadšená i zklamaná... Vše mělo být tak, jak to Viktorie Hanišová napsala a ne jinak. Kdyby kniha skončila cca 30 stran před koncem, hřálo by nás sice u srdíčka, ale rozbředlý závěr by tím zcela zničil koncept románu. Ten pravý finish je na roztrhání knížky a poslední věta na několik panáků vodky, ale přesto (nebo právě proto?) se jedná o jedno z nejlepších rodinných dramat, jaké česká literární scéna má.

13 17.05.2019

Jsem nadšená, že se Lucie Hlavinková směle pustila do historického tématu z doby literárně nevyčerpané. Je skvělé, že i přes průměrný začátek se kniha nesla v mně líbivém, poměrně temném duchu. Učarovala mi problematika zneužívání léčiv a závislosti na opiátech či jiných "jedech". Ocenila jsem řadu odlišností z každodenního maloměstského života na počátku 20. století. Vlastně jsem se smířila i s jakousi gradací v podobě rozluštění až detektivní zápletky, čímž děkuji autorce za absenci jakéhosi vraha, který by působil nevěrohodně. Ale proč, proboha PROČ to musela všechno zničit tak neskutečně naivním, pohádkovým závěrem, který absolutně nekorespondoval s původním námětem?? Kdyby kniha skončila o pár stránek dříve, nebo kéž by vše nedopadlo tak dětsky růžově... Opravdu jsem chtěla dát 4 hvězdy, protože tento počin ve smyslu "český historický román přeci není jen Vondruška" se mi jinak moc líbil, hodně líbil!, a vlastně mě to hrozně trápí, že jsem tu hvězdu ubrala, ale ten závěr mi zkrátka nedá spát.

Nicméně se těším na příští román!

1 08.05.2019

Celou knihu jsem se rozhodovala, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Jenže Andrew Mayne mě nakonec přece jen dostal. Hračkáře by si neměli číst ti, kteří jsou skalními zastánci severských autorů detektivek a thrillerů, protože v Hračkáři by nenašli ani tolik akce, ani dechberoucí, napínavé, kolikrát až nechutné pasáže. Mohlo by se zdát, že absence naturalistického popisování vražd či týrání bude v takové knize chybět, já jsem však tuto skutečnost shledala jako ulevující. Domnívám se, že autor je typ člověka, co se nevyžívá v nechutnostech, nebo je při nejmenším považuje za potenciálně nebezpečné šířit mezi čtenáře. Jeho pragmatismus mě nadchnul stejně jako četné pasáže, v nichž vysvětluje, jak fungují policejní orgány a jiné (prohnilé) instituce. No a v neposlední řadě ANO ANO ANO, děkuji za titul bez love story. Za mě tedy zajímavý příspěvek do škatulky detektivek, který ráda doporučím, i když asi hlavně mužům.

P.S.: Nechci být sexistická. Jen si myslím, že mnohým ženám by v příběhu scházela psychologie postav (mně také, občas, mimochodem), možná ono zmíněné napětí.

3 02.05.2019

Díky bohu za to, že Jonasson mohl napsat volné pokračování 'Staříka' že současnosti, nikoli se opět vracet do minulosti. Určitě to chtělo notnou dávku odvahy opírat se do elit dnešního světa a vysmívat se jim tak neskrytě. A bylo to skvělé! Vtipné, napadité, bláznivé. Hvězdu jsem ubrala za to, že děj mohl být o něco kratší, v jedné části jsem se přistihla, že se malilinko nudím, což mě hrozně mrzelo. Také by bylo super, kdyby autor v budoucnu napsal sbírku sloupků s jeho satirickými postřehy, aby už nekopíroval jeden styl vyprávění. A možná to má v úmyslu, protože poslední stránka s filozofickým podtextem byla alespoň pro mě velice překvapující.

5 22.04.2019

Ta kombinace vážného tématu rasismu a lidské malosti s relativně poklidným dětstvím je naprosto skvostná. Jem a Čipera vyrůstají se svými vlastními starostmi, které se příliš neliší od jiných běžných dětí napříč generacemi; považovali bychom je za "naivní", "nezkušené"... ale autorka nás vede k prozření, že právě děti jsou na rozdíl od svých dospělých "vzorů" schopné opravdového upřímného citu. Krásně a chytře napsaná kniha.

17 09.04.2019