Továrna na vafle
Roman Helinski
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385614/bmid_tovarna-na-vafle-pCf-385614.jpg
3
146
35
V továrně na vafle vládne čilý ruch, vše běží v zajetých kolejích, vafle přijíždějí na páse a ženské je balí do krabic... Pak ale přichází narušitel! Arka Narovski – vysoký, charismatický, tajuplný. Atmosféra v továrně rázem začne houstnout a výroba tuhnout jako vafle v peci. Podvratná činnost nového zaměstnance vyústí ve stávku, zastavení výroby, dokonce i požár továrny. Lze napravit napáchané škody a rozjet se znovu po starých kolejích? Nebo je stav nenávratný? Nadčasový román o tom, jak snadno lze oklamat masy, ale také o touze nechat se mást.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha, až lehce děsivá jak jednoduše se lidé nechají strhnout k nelogickému chování. Četla se dobře.
Kniha se četla velmi dobře. Líbila se mi, hodně zajímavá kniha....vůbec jsem to nečekala :-)
Knížka mi přišla zprvu poměrně jednoduchá, rychle se četla, stránky ubíhaly - takové oddechové čtení. Děj odehrávající se v továrně mě vrátil do brigádnických let, a tak nějak mi to bylo celé sympatické. Až....člověk vlastně celou dobu cítil, že se pod tou slupkou jednoduchosti skrývá hlubší myšlenka, a ona tam byla. Mělo to takovou "Orwellovskou" příchuť. Za mě příjemné překvapení.
Čo ja viem... Nejak ma táto kniha nenadchla. Skor sa čudujem, že niektorí ľudia sa nechajú tak ľahko zmanipulovať. Je to vobec ešte manipulácia, keď niekto sám nerozmýšla? Alebo je to len využitie slabého jedinca vo svoj prospech? A čo vlastne Arcovi išlo? To som napríklad vobec nepochopila...
První část knihy super, furt jsem přemýšlela, co má Arka za lubem. Celou dobu mi to připomínalo knihu Tracyho tygr, nemůžu si pomoct. Pak už to bylo slabší, ale rozhodně zajímavé čtení.
(SPOILER)
Nadchla mě anotace, nadchla mě obálka, ale... ASI SPOILER: Zezačátku jsem hltala každou stránku, čekala jsem, co z toho bude. Do zaběhnutého, občas mrmlajícího ale v podstatě spokojeného kolektivu, vsadíte (asi) Poláka, který si je schopen nad svou genialitou, v přímém přenosu, honit péro. U toho se zvládá tvářit jako skromný a všeobjímající kolega, který sem tam něco utrousí a zaseje do hlav svého stáda myšlenku, která poňoukne ostatní ke konání. To si toho nikdo nevšiml? Ne té zaseté myšlenky, ale toho kapesního kulečníku? Ok, máme tady svým způsobem satiru. Autor se tímto hrdinovým konáním snažil něco naznačit. Každý, ať si v tom najde ten svůj důvod proč ruka v kalhotách.
Další, nad čím se nikdo ze stáda ani na sekundu nepozastavil, a že jich tam bylo, je skutečnost, že když opustí továrnu, z čeho budou žít?
Trhání zubů je symbol pro, nám lidem vlastní, "když ty, tak já taky." Pojďte a ukažte jim, že jste v něčem dobří, že si například umíte jen tak vytrhnout zub. Navíc, když jim řeknete, že to vlastně děláte pro ně. A pak nastanou dvě věci. Buď vás budou veřejně obdivovat a za zády vás pomluví. A nebo, jak tomu bylo v případě stáda z továrny na vafle, prostě půjdou a ukážou, že to umí taky a ještě líp a víc, i když to není vůbec pravda. A ten, kdo by nechtěl ukázat, že to taky umí, běda mu!
Nevím, možná jsem jen neuměla číst správně mezi řádky. Je jasné, že vlastní názor v síle davu nemá místo. A z vlastní zkušenosti vím, že existují charismatičtí manipulátoři, jako byl Arka. Jen jsem prostě nepochopila proč. Proč to všechno dentální šílenství, když se vlastně nic nezměnilo? Stejně zase všichni stojíme u strojů, skládáme krabice, máme pořezaná zápěstí, a už dokonce nemůžeme uždibovat. A ještě musíme chodit k zubaři. Zaplať pánbůh, že v pracovní době, když to Baculatá Gerda (která mi byla asi nejbližší postavou) dobře naplánuje...
Pořád jsem čekala, že to celé Arka udělal proto, aby převzal továrnu, stal se ředitelem, který bude v modrém plášti obcházet výrobu. Že se v podstatě stane to, co se stalo, ale že tím ředitelem nebude frajer s bílými zuby, který se naučí vstávat dřív. Ale náš honibrk s jedním vytrženým zubem. V podstatě člen stáda, který si ho ovšem vodí, jako zkušený loutkoherec. Takový konec by se mi asi líbil víc a kniha by pro mě dostala logické vyústění.
Poněkud děsivé čtení, zvláště pro introverta, jako jsem já, který víc než tuší, že z lidského stáda jde hrůza a jedinci odolní vůči fanatismu moc dobře nedopadnou. Na tak krátkém rozsahu je studie davu podaná mistrovsky. Mě děsí dav, natož zmanipulovaný, a tak je to pro mě sugestivní až moc a ubírám hvězdu za svou probdělou noc, bo si ve svém věku už svého spánku vážím. ;)
"V každém člověku je vždycky ten temný hlad po něčem víc, hlad, kterému rozumí jenom málo, kterému se většinou brání, ale který se vždycky znovu objeví."
Co se stane, když poklidný chod jedné továrny naruší příchod charismatického rebela? Revoluce! Stávka! Ale takovým způsobem, jak si to nikdo ani v těch nejčernějších snech nepředstavoval.
V továrně na vafle se všechno drží zajetých pravidel, pečlivě dodržovaných předpisů a všechno klape tak, jak má. Pracují zde převážně ženy - a postupně několik z nich i poznáváme: Baculatá Gerda, její dcera Gerdička, Matylda, Sjaan, Julie... Jejich kolektivu se poněkud vymyká pecmistr Wannnes, který funguje i jako neoficiální "maskot" továrny.
Jednoho dne se objeví jakýsi "záhadný cizinec" Arkadiusz Narovski - a začnou se dít věci. Tvrdí o sobě, že působil jako voják v Afghánistánu - a svými výstupy si dokáže všechny ve svém okolí naprosto podmanit. Během jednoho incidentu zaseje semínko vzdoru a roztočí tak kolo absurdity. Revolta se však projevuje trháním zubů, které představují symbol útisku, a zkažené konzumací vaflí a vzduchem z továrny musí ven.
Textu nijak nevadí, že postavy nejsou příliš propracované: představují určitý typ chování a jednají podle daných vzorců. Starostlivý ředitel s absolutní mocí, jeho milenka a sekretářka Matylda, Baculatá Gerda, těžící ze svého povýšení, najatá pracovní síla v podobě Somálky... a spoustu jiných žen typu Sjaan či Julií, na jménech nesejde.
Autor na nevelkém prostoru s několika málo postavami dovedně rozehrává velké drama. S porozuměním pro lidskou psychologii skvěle vystihuje princip davové psychózy a způsoby chování, vedoucí k podpoře totalitního systému. Nabízí nám příběh tom, jak snadné je nechat se strhnout kultem osobnosti a nechat se zmanipulovat. Knihu lze číst i jako podobenství o lidské hlouposti a o nebezpečí, které v sobě skrývá nerozhodnost. Čtení zprvu humorné, nechybí ironie, časem se přelévá do podoby absurdního dramatu, z čehož pořádně mrazí.
"Plameny nejprve přeskočí z pohovky na koberec, potom na závěsy a na skříň a než se člověk naděje, hoří celý dům. Tak přeroste nespokojenost Patricka a Julie a Sjaan v rozčílení téměř všech ostatních. Je to nespokojenost, která se léta schovávala mezi krabicemi s vaflemi. Rostla s každou vaflí, co sklouzla po pásu. Nespokojenost, o níž se téměř nemluví a jež nyní vystrčila ostré drápy, které popadnou vše, co můžou."
"Většinou ženské mluví jedna přes druhou. Někdy už člověk ani neví, kdo má slovo. Jenže když mluví Arka, všichni drží pusu. Dívají se na něho, jako se lidi v přírodní rezervaci dívají na lva; s podřízeností, strachem a úctou. A protože se všichni pozorně dívají a poslouchají, nemusí Arka ztrácet čas zodpovídáním otázek. Může vyprávět vlastní historky. Mluví o vykořisťování a ponižování."
Krátký román popisuje stereotypní životy několika pracovnic továrny na wafle, ubíjející práci, šeď továrny. Ale jen do chvíle než se zjeví Arkadiusz Narovski, nový zaměstnanec továrny.
Arka je rozený vůdce a manipulátor, který na nějakých sto stranách naruší chod celé továrny a svrhne zajetý řád. Svým charismem a řečnickými obraty na svou stranu dobrá přitáhne všechny ženské, které se přestanou bát protestovat, postaví se řediteli továrny a dojde i na zuby. Ne nadarmo je román přirovnáván k Orwellově Farmě zvířat.
"Nikdo není takový blázen. Nikdo není takový blázen, dokud se někdo nenajde"
Kniha krásně ukazuje jak stačí jeden dobrý řečník, trochu psychopat s vlastní životní pravdou, který semkne davy, které "zboří svět" Jak může být jedinec slabý a naopak společnost silná tak, že nakonec pro touhu zapadnout a někam patřit podlehnou i nejsilnější jedinci.
Po irském venkově (Prosinec už je takovej) vedla má čtenářská cesta do nizozemské továrny na vafle. Mám totiž takovou osobní čtenářskou výzvu: číst knihy autorů z nejrůznějších zemí. Na Továrně na vafle mě hned zaujalo, že ji napsal nizozemský autor; od nich jsem ještě nic nečetla a Roman Helinski byl skvělou volbou:-)
„Je jejich práce za trest? Den co den kontrolují ženské z továrny vafle projíždějící na páse. Pátrají po příliš silných nebo příliš tenkých vaflích, po exemplářích, které jsou příliš hnědé nebo naopak příliš světlé. Dobré vafle jsou od sebe s hromovým rámusem odříznuty a potom naskládány na sebe. Vrstvu za vrstvou vyplivuje balící stroj balíčky s vaflemi do předem složených krabic. Když balíčky dosáhnou okraje, ženy krabice zvedají a staví z nich věže na paletách.“
Co ze začátku vypadá jako kniha o každodenní dřině v továrně na vafle, se plíživě proměňuje v něco mnohem víc. Poklidný chod továrny naruší nový zaměstnanec Arka Narovski, který dokáže snadno okouzlit a zblbnout lidi kolem sebe. A já se „zatajeným“ dechem sledovala, jak to funguje ve skupině lidí. Jak je snadné, když mají lidé vůdčí osobnost, nechat se vmanévrovat do něčeho, co by je nikdy nenapadlo udělat. Jak chování lidí ovlivňuje touha nepřijít o členství ve skupině. Jak se člověk cítí silnějším, když má okolo své druhy. Jakou ničivou sílu může mít skupinově sdílený názor a běda tomu, kdo se nechce podřídit, atd. Asi nejdrsnější mi přišlo, jak děti mohly přihlížet poblázněnému chování svých rodičů.
„Protože to je ze všech strachů ten největší: strach, že nám uteče něco, co zažije zbytek skupiny. Strach zůstat pozadu.“
Knížka má hodně krátké kapitoly, tak čtení odsýpá a ani jsem se nenadála a už tu byl konec. Konec, který mě v momentě dočtení moc nenadchnul. Ale o pár minut později, když jsem si o něm popřemýšlela, tak z něj mám jiným pocit. Jsem spokojená a zvědavá, až si dám příště vafle, jestli si vzpomenu na Baculatou Gertu, Gertičku, Julii, Patricka, Matyldu a další z Továrny na vafle. Kniha nemá nijak závratné hodnocení, což popravdě vůbec nechápu. Za mě rozhodně doporučení:-)
Tak tato kniha se mi moc líbí. Je to tak obyčejné, ALE téměř každá věta mi přitom připadá tak promyšlená, obyčejná přitom tak vypovídající....Opravdu zvláštní kniha, obyčejní lidé, obyčejný děj, hluboká myšlenka a dojem po přečtení. Super, doporučuji.
Velmi dobré téma k zamyšlení, cte se dobře, rychle a zůstává zajímavý pocit... Určitě ano.
3,5/5
Továrna na vafle mě zaujala jak svým názvem, tak svoji obálkou. Přesto jsem neměla nijak velká očekávání.
Námět je velmi originální a (musím souhlasit s tím, co stojí na zadní straně obálky) orwellovsky zpracovaný.
Postavy byly skvěle a zajímavě vykresleny, Arka na mě působil přesně tak, jak jsem očekávala. Z textu jasně vyplynuly emoce všech postav.
Kniha má krátké kapitoly, takže se dobře a velmi rychle četla. Na styl psaní jsem si musela zvyknout, ale po pár stránkách mi sedl.
Upřímně jsem čekala něco malinko jiného, ale přesto se mi kniha líbila.
Děj plynul poměrně rychle, nebyly tam žádné nudné pasáže.
Jak jsem zmínila na začátku, obálka knihy dokáže zaujmout. A i když občas trochu komplikuje čtení, je prostě perfektní.
Není to kniha, kterou bych teď doporučovala na každém kroku, ale pokud hledáte něco na jednu cestu vlakem, tohle je to pravé.
Kniha se považuje za román, ale děj má poměrně přímočarý na 200stránkách textu psaným velkým písmem a a 2-centimetrovými okraji, takže počítejte, že kniha je přečtena velmi rychle. Zřejmě proto na mne působila zkratkovitým, povídkovým dojmem. Gradace příběhu funguje, ke konci knihy může být čtenář z jednání postav docela nervózní. V zásadě je Továrna na vafle opravdu podobná Farmě zvířat, ale odehrává se v továrně na vafle, a nedosahuje takových kvalit-příběh působí vykonstruovaně a samoúčelné. Je však psaný příjemným hravým jazykem a nutí k zamyšlení. A ty, co tolik napřemýšlí určitě alespoň pobaví.
P.S. Vydání nakl. Plus 2018 má krásnou obálku: ve tvrdé vazbě je vyříznutý obrys továrny, ve kterém je vidět první stránka s motivem vaflí.
Ani si už nepamatuji, jak jsem se k téhle knížce dostala, ale určitě je to první knížka, u které čím déle jsem četla, tím více jsem byla naštvaná. Ano brala jsem ji s nadsázkou, ale opravdu jsou lidé, kteří sebou nechají takhle krásně manipulovat a to mě hrozně naštvávalo. Ale co se musí nechat bylo, jak čtení krásně odsýpalo.
Tato kniha mě v knihovně zaujala obálkou, tak jsem se ji rozhodla zkusit. Jakkoliv se mi líbilo zobrazení nesnesitelné lehkosti manipulace s lidmi, ta kniha je veskrze dost nudná. Srovnání s Orwellem podle mě úplně není na místě. Přečíst - vrátit do knihovny - zapomenout.
I přes různorodé komentáře a názory mě knížka zaujala a bavila. Samozřejmě, že se nedá rovnat s Orwelovou Farmou zvířat. Přeneseně a odstupem tu ale lehkou podobnost můžeme vidět. Na rozdíl od negativních komentářů na vzhled obálky musím říct, že mně se líbila a viděla jsem v ní i jistou symboliku. Pokud vás láká neobvyklý příběh s přesahem, je pro vás Továrna správná volba.
"Nervous Breakdown - Hawthorne Heights"
Začnu otázkou:
Kdo přišel s tím dementním nápadem obálky?! Kdo to provedl?!
Ne, není to dobré. Ne, není to originální.
Jo, je to hloupé. Jo, je to trapné. A v poslední řadě. Zkusil si ten člověk potom vzít knihu do ruky a číst? Nejde to držet, protože vám zapadnou prsty do díry. Naštěstí jsem měla knihu z knihovny, takže byla zabalená. Jinak by okraje výřezu byly hned odrbaný. Jenže tohle není kniha pro děti, kde do díry saháte, ať víte, jak má číča jemnou srst. Je tam prostě díra a ... no a to je všechno.
A jak čtu komentáře, jsem asi jediná s tímhle názorem. Verdomme!
(Názor neměním ani po dočtení, kdy jsem pochopila, proč to mohl někdo spojit s "tamtím" v knize. Nešlo to dělat třeba dovnitř? A kolik imaginace je třeba ke spojení? Neměla jsem jí dost.)
Příběh je v anotaci, to si může přečíst každý. Ale o čem ten příběh je, se dozvíte až k knize. Kterou buď budete brát jako knihu o továrně na vafle a pár divných lidiček v ní. Nebo pochopíte, co tím chtěl autor říct. A potom si knihu užijte. Potom i klidně zapomenete na tu strašnou obálku.
Třetí část mě i přes to všechno pochopitelně značně pobavila. Asi právě proto přes to všechno. Jiný konec bych autorovi asi neodpustila.
Jinak, ten kdo nepochopil trhání zubů a proč to trhání zubů (že je cukr jenom rozbuška pro gradaci metafory onoho trhání a chování lidí kvůli tomu, což beru jako nejúdernější část knihy), knihu vůbec nepochopil. Tudíž jeho hodnocení asi i smysl dává. Stejně jako každého, kdo nepochopil o čem to bylo, ne v případě, že pochopeno bylo, jenom se prostě nelíbilo...
Přiznávám, že i já jsem se z počátku ušklíbla nad označením orwellovské antiutopie, nicméně... nyní musím dát anotaci ku podivu za pravdu. Pochopitelně se tento titul nedá srovnat s Farmou zvířat a ani by přílišná podoba nebyla žádoucí; Roman Helinski nám předvedl svou mimořádnou schopnost vyobrazit nekonečnost pošetilosti i absenci logiky v lidském konání. Jak snadně lze zmanipulovat dav "ovcí", jak těžké je sám davu odporovat i jak se autoritářská role může snadno a rychle zvrhnout mi připomnělo námět filmu Náš vůdce. Tato kniha mě oslnila především překvapivým přesahem a propracovaností v detailech (příznačné vykrojení obálky s podobenstvím zubu mi připadlo geniálně tragikomické).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie
Továrna na vafleKniha Továrna na vafle je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 186x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 78x |
| Chystám se číst | 75x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 1x |
Továrna na vafle je čtivá a zajímavá knížka. Už podle názvu se příběh odehrává v továrně a popisuje menší kolektiv, který tady pracuje, jejich vztahy mezi sebou a jakýsi zaběhlý systém. Do továrny však přichází nový pracovník, tajemný Arka, který využije svého charisma a zaběhlý stereotyp je ten tam.
Děsivá ukázka toho, jak se lidé bezhlavě nechají strhnout jedincem. 4*