Serotonin

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

Nový román kontroverzního francouzského spisovatele Michela Houellebecqa je životním bilancováním šestačtyřicátníka, který vzpomíná na své bývalé lásky. Nepřekvapí, že tu jsou naturalistické popisy sexuálních aktů, ale zároveň i lyrické, melancholické úvahy nad vztahy obecně, nad pojmem láska, přitažlivost apod. Ve druhé půlce románu vypravěč zjišťuje, že nemůže žít bez Camille, jedné z milenek, a výčitky i sebelítost ho pohání k něčemu, co vypadá jako stalking. Vypravěč se propadá do deprese a hledá útěchu ve víře nebo antidepresivech. „Bůh je průměrný scenárista," poznamenává a je jasné, pro co se rozhodl. Houellebecq má nezaměnitelný, osobitý styl, pracující zejména s nenápadnými, ale promyšlenými asociacemi. Jsou zde i vedlejší linie příběhu jako sportovní střelba nebo vysokoškolské studium na zemědělské fakultě — není to u něj poprvé, co do fiktivního příběhu pronikají autobiografické prvky. Houellebecq opět dokazuje, že každé nové dílo je literární událostí a že se mu stále daří udržovat své čtenáře v očekávání a napětí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404364/serotonin-q9U-404364.jpg 3.7351
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Sérotonine, 2019

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (91)

Kniha Serotonin

Přidat komentář
nefernefer
18. října

„… stalo se akorát to, že se nic nestalo, že moje přilnavost k světu, již zkraje omezená, postupně mizela úplně, až už nemohlo nic zabránit sesuvu.“

Jedno se Houellebecqovi musí nechat. Psát umí. Naštěstí. Protože kdyby tenhle depresivní, sebelítostí nacucaný monolog chlápka, který tak nějak neví, co si vlastně počít se životem, byl ještě špatně napsaný, asi bych to nedočetla. Ale takhle nejen že jsem to dočetla, ale dokonce mě to i bavilo. Pár zajímavých úvah, neotřelá slovní spojení (poklona překladateli). Jen jsem nepobrala, jak je možné, že někdo, kdo trpí totální ztrátou libida a impotencí, neustále žvaní o sexu. Když mě něco nezajímá, tak mě ani nenapadne se tím zabývat, nebo ne? Ovšem autor si je nejspíš velmi dobře vědom toho, co od něj jeho čtenáři očekávají a že kdyby tam právě tyhle pasáže chyběly, spousta z nich by byla zklamaná. :o)

Aghatte
12. října

Pro mě tedy naprostá čtenářská lahůdka. To, že občas použije sprosté slovo mi nevadí, prostě to splyne s textem, a mnohdy se tam prostě jiné slovo ani nehodí. Tolik zdůrazňovaná kontroverze je na škodu jeho kvalitám. Když pominete ty "šokující scény", na dvou třech řádcích, zbývá nám milion písmenek zralých, trefných, krásných, přesných, hlubokých... dodejte si tam jaká chcete superlativa.... pojmenování, úvah a asociací. Předlouhá souvětí vystřelující z hrdinovy zničené duše, mě přesvědčila svou upřímností. Jak já mu rozumím. Ta jeho neschopnost už lhát, předstírat, toužit, mít, vlastnit. Černý mrak depresí ho obral o schopnost cítit, noří se do chvil, kdy byl schopen cítit, cokoliv.
Nebo také stručně by se dalo říci:
Zajímavá filozofická, sociologická, generační, genderově socializační, geografická i politická sonda - autor je velmi moudrý a má široký záběr.


Cajda
29. září

"Vypadá to, že jednoduše umíráte smutkem."
Bohužel - nebo bohudík - také moc dobře vím, jaké to je, když v těle převládá kortizol nad serotoninem a také proto jsem si knihu vybrala. Mimo to se mi moc líbí její obálka. Celkově bych ji však označila za zvláštní. A říkám si, že když je možné vydat toto, pak lze opravdu napsat knihu o čemkoliv. Nad tím se zamyslím, bo bych také ráda napsala a vydala knihu :o)

Temsiss
25. září

Kniha je výpovědí smutného čtyřicátníka s krizí středního věku. Zoufale tápe ve své minulosti, ze které se jaksi ne a ne vymotat. Neuměl se smířit se svými chybami, snaží se odprostit od své letargie, což se mu taky nedaří, a proto polyká antidepresiva jako mentolky.
Celá kniha je protkaná pasážemi o francouzském zemědělství, úvahami o společnosti a detaily o střelectví (já osobně jsem tam ty pasáže nepotřebovala, trvalo mi, než jsem si ně zvykla, ale zase krásně doplňují vyprávění a Florentovu osobnost). Mě kniha začala bohužel bavit až od druhé poloviny, kdy mi přišlo, že se to trochu hýbe.

Kniha je bažinou složenou z deprese a beznaděje. Prostě jedno velké smutnění nad životem :) Je opravdu zajímavá, určitě se k ní ještě někdy vrátím.

~~
"Vypadá to, že jednoduše umíráte smutkem."
~~
"Vnější svět byl tvrdý a vůči slabým neúprosný, skoro nikdy nesplnil sliby a láska byla jediná věc, v níž šlo ještě možná věřit."

ANATS
22. září

SEROTONIN.....
Hormon štěstí a radosti...
Jelikož se mi už delší dobu serotoninu nedostává, tak asi právě proto....
První seznámení s autorem proběhlo více než dobře.
Výpověď smutného čtyřicátníka, který účtuje svůj život a snad i hledá v minulosti svoji budoucnost.
"V Serotoninu se totiž ukazuje, že chemické reakce nejsou jen prchavé, ale že vytvářejí pamět, které se nelze jen tak zbavit, nelze ji vytěsnit z hlavy, zmačkat, zahodit. Vtíravé stopy, které vyvolávají smutek a kterým se bráníme, které zaháníme jen zase jinou chemií."
Sklvěle napsaný,vím o čem se mluví, bohužel...
Jak se uvádí v doslovu, opravdu jsem si několikrát při čtení vzpoměla na dánského režiséra Larse von Triera, stejný pocity jsem měla při čtení, jako při jeho filmech.
Myslim si, že o Serotoninu se možná jednou bude mluvit jako o výpovědi jedné generace.


"..stalo se akorát to, že se nic nestalo, že moje přilnavost ke světu, již omezená, postupně
úplně mizela, až už nic nemohlo zabránit sesuvu....."

tomas8187
17. září

Jedna z nejlepších Huellebecqových knih.

Estenbuk78
16. září

Houellebecq mě baví. Nutí přemýšlet, jen čtenář musí počítat s amorálním jednáním postav, jinak nečíst.

sick.boy
09. září

Chvíli jsem to nechal uzrát, počkal až se instagramové influencerky dostatečně vyblbnou s focením této vizuálně nehezké knihy, až jejich vrtkavá pozornost přeskočí k nějaké jiné trendy knize, kterou umístí tu do mechu, tu na stůl s kávou a koblihou, tu s ní nenuceně zapózují pod rozkvetlou třešní. Mimochodem, čím víc se nad touto entitou zamýšlím, tím víc chápu myšlenkové pochody hlavního hrdiny.
A je to hrdiny takzvaně "houellebecqový", v Serotoninu ovšem dokonale vykrystalizovaný.
Kdosi by mohl namítnout, že se Houellebecq opakuje. S tím ovšem nelze tak úplně souhlasit. Vyhořelý antihrdina je zkrátka jeho rukopis, pokud by jste od něho žádali něco jiného, můžete rovnou nadávat na zdlouhavé myšlenkové pochody u Dostojevského, opakování vět u Fosseho či naprostou plytkost u Malého prince.
Nechává tedy své alterego procházet již několikátou knihou a ono to na něm zanechává stopy. Je čím dál tím okopanější, odevzdanější, necitlivější vůči vjemům vnějšího světa.
A Michel tuto otupělost jedince ve světě, kdy sex, násilí a všechna lidská perverze protekla do ulic, dovede perfektně rozebrat. Díváme se nic necítícím pohledem Florenta na zoofilní porno jeho přítelkyně, na pedofilní porno jeho souseda, na násilné protesty krachujících zemědělců, skrz hlaveň odstřelovačky na... Víte co, nebudu prozrazovat více než je třeba, Michel mě zas dokázal strhnout a když Florent ke konci uvažuje nad rychlostí pádu vlastního těla, pokud by ho vyhodil z okna, bylo mi doopravdy smutno. To každý autor nedokáže, a já jsem rád, že se Houellebecq ještě nezasebevraždil a stále pitvá naší společnost. Ještě je co hledat a já u toho příště zase rád budu.

1

Doporučujeme

Jestli zůstanu
Jestli zůstanu
Případ Pelikán
Případ Pelikán
Úterky s Morriem
Úterky s Morriem
Nehoda
Nehoda