1. Domů
2. Autoři
3. Michel Houellebecq
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 13
• Bazar 14
• Životopis
• Citáty 29
• Diskuze 13

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Michel Houellebecq

Mapa a území

„Možná člověk možná musí mít trochu zkušenost s uměním, aby se vcítil do hlavního protagonisty. Pro mě, jako umělce, skvělá kniha plná zajímavých myšlenek a atmosféry. Jen ten konec měl trochu zvláštní, takový jakoby urychlený spád, ale možná to je metafora života; máme pocit, že času je dost, ale najednou je život pryč.“... celý text
— arthera

---

Mapa a území

„Audio ČRo: Druhá zkušenost s Francouzem končící nijak zvlášť dobře. Po třech poslechnutých epizodách si vzít jako jedinou zřetelnou informaci, že hlavní postava je fotograf, bylo pro mě vskutku málo.“... celý text
— Kopta

---

Zničit

„Pořád je to dobré čtení, ale sílu autorových starších, respektive nejstarších románů to nemá. To bylo čtení, které člověk nemohl po dlouhou dobu dostat z hlavy. Tento text je zapamatovatelný, ale chybí ta dravost, drzost a drásavost. Kam jsi zmizel, starý dobrý Houellebecqu.“... celý text
— GoldenLane

---

---

Mapa a území

„Pověrčivostí Houellebecq věru netrpí. :-) Stále si můžete poslechnout na ČRo Vltava. Já si to dám ještě jednou pro případ, že mi nějaká depresivní myšlenka unikla. K jaru se to báječně hodí.“... celý text
— Lasička320

---

Mapa a území

„„Mapu a území“ jsem poslouchala jako audioknihu a musím přiznat, že to pro mě nebyl úplně snadný zážitek. Ne proto, že by šlo o špatnou knihu – právě naopak. O to složitější pro mě vlastně je ji hodnotit. U některých knih člověk prostě ví. Ví, že ho nebaví, protože jsou prázdné, povrchní nebo špatně napsané. Tady to ale neplatí. Už během poslechu jsem vnímala, že text v sobě nese hloubku, zvláštní druh inteligence a místy i velmi silné, až zneklidňující myšlenky. Občas mě kniha dokázala překvapit nebo se mě na chvíli dotknout – někde na úrovni, kterou nejde úplně jednoduše popsat. A přesto jsem s ní neustále bojovala. Velký problém pro mě bylo udržet pozornost. Myšlenkový tok knihy mi často unikal, ztrácela jsem nit a musela se vracet. Poslech byl pro mě spíš náročnou mentální prací než plynulým zážitkem. Místy jsem měla pocit, že mě kniha míjí, nebo možná já míjím ji. O to víc ve mně zůstává zvláštní rozpor: pocit, že jsem poslouchala něco kvalitního, možná i výjimečného – a zároveň něco, co mi vlastně nic nepřineslo. Možná to není kniha pro mě. A možná jsem k ní jen ještě nedozrála. A i to je vlastně v pořádku.“... celý text
— Kackac77