Zvuk slunečních hodin

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin - Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly. Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35576/big_zvuk-slunecnich-hodin-mKf-35576.jpg 4.6989
Nahrávám...

Komentáře (261)

Kniha Zvuk slunečních hodin

zuzana4587
10. října

Mám spíšené pocity. Souhlasím s komentáři níže, protože i já se ztrácela v časech a hlavně postavách. Časové skoky byly na můj vkus opravdu moc. Nejvíce mě "bavily" pasáže z Oswietimy a Zlína, naopak bych místa z frontové linie či Indie pro z mého pohledu nezáživnost nejradši přeskákala. Takový pelmel všeho, bohužel mi chyběla jakási ucelenost. Spíš už jsme se těšila, až knihu dočtu a sáhnu po další. Hold bohužel nebyla můj šálek čaje.

Kopretina_aku
04. srpna

Kniha se mi líbila, ale mám z ní i rozporuplné pocity. Když jsem četla část z Osvětimi, některé scény mi přišly známé. Obzvlášť jsem si vybavila knihu Dívčí orchestr. Takže mě ani nepřekvapilo, že byla vzadu na seznamu hlavních zdrojů. Jen mě mrzí, že třeba scénu s Mendelovou a blonďatým dítětem Androniková snad okopírovala. Přesto hodnotím pozitivně, jako velmi čtivý a zajímavý příběh z dob rozkvětu firmy Baťa. Místy jsem byla zmatená v čase a postavách.


oskli
09. června

Na knihu jsem narazila díky hodnocení některého čtenáře, které bylo u Zuzanina dechu. Po přečtení dalších recenzí jsem ji objednala a nadšeně se pustila do četby. Začátek mě uchvátil - Baťův Zlín, život v Indii, návrat do Československa... příběh frčel a měl šťávu. Jak se ale začal následně drolit do jednotlivých linií, tak jakoby vyčichl. Měla jsem problém udržet se v něm, postupně mi začaly být osudy jednotlivých postav skoro lhostejné, jak nešly do hloubky a trhaly se na nitě. Celá ta forma vyprávění o Ráchel někým dalším mi neseděla. Asi jsem měla moc velká očekávání, ale za sebe musím říct, že jsem na tohle téma četla lépe a čtivěji zpracované romány. Za sebe hodnotím výš Hanu i Zuzanin dech.

Clara_C
05. května

Nemám slov. Byla jsem naprosto uchvácena a pohlcena příběhem i událostmi, které nám paní Hana utkala z pavučiny slov, která se na na vás řítila místy šílenou rychlostí stejně jako doba, ve které se většina děje odehrávala. Musím nechat v sobě všechno doznít, ale i tak už vím, že i přes beznaděj v knížce vidím šanci v životě, v náhodných setkáních, v příbězích kolem nás. O to víc je mi líto, že autorka již není mezi námi..

" My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek. Jsme stránky popsané lidmi a událostmi, které nás potkaly. Hýčkáme rukopisy těch, co nás okouzlili krásou svých těl a duší, těch, co nás obdařovali světlem a poznáním, rukopisy, které hřály a hladily. Rukopisy milovaných.
Jenže naše knihy skrývají v nitru i listy temnější než tiskařská čerň. Stránky poleptané bolestí a křivdami. Stránky bezohledně počmárané, znásilněné lidmi a událostmi, které vtrhly do našich životů jako potopa, jako mor. Stránky černé zaschlou krví utrpení a bezmoci. Stránky bolavé ostnatými dráty. Bez lidských tváří. Jsme knihy plné otřesných věcí, o kterých jsme nikdy nechtěly psát. Kruté mýty a krvavé balady. Můžete je zkusit vymazat. Vymazat tiskařskou čerň. Můžete je zkusit vytrhnout. Vytrhnout si srdce z těla. Můžete je zkusit upálit. Ale je ten, kdo hází knihy do ohně, ještě člověkem? "

tittanie
10. dubna

Perfektní kniha. Hodně zajímavé mi přišly informace z Indie a života tam. Taky postavy byly dobře popsané. Dobře se mi to četlo. Určitě by si zasloužila lepší komentář, ale nevím teď co napsat.

Kepida
04. dubna

Jen pár knih za život se vryje tak hluboko pod kůži, jména hlavních hrdinů i dějovou linku překryjí další přečtené knihy, ale ten pocit, ten zůstává...

Zlatinka.Emilly
03. dubna

Kniha byla svým způsobem zajímavá. Momenty být zaměstnancem samotného Bati, prolínání s odsunem židů do koncentračních táborů ... Mám v záloze další knihu od paní Androníkové, na jejíž poslech se těším.

martineden
20. března

Četla jsem už před časem, ale dojem, který na mě kniha udělala, nemizí. A ta krásná atmosféra baťovského Zlína! Dopručuju všema deseti!

1 ...