Tyranie: 20 lekcí z 20. století

“Když ti přestane záležet na rozdílu mezi tím, co chceš slyšet, a tím, co je pravda, podvoluješ se tyranii.”

Dvacet lekcí co dělat a nedělat pro zachování svobody a demokracie.
Tato kniha budiž varovným prstem v dnešním politickém světě nejenom v Americe ale i u nás v České republice. Myslím, že autor nepřehání, pokud je Trumpovým i Putinovým absolutním kritikem.
Velmi výstižná je kapitola o umírání pravdy.

Kniha může být považovaná za jakýsi návod pro život a politiku. Rozhodně stojí za přečtení.

Jako studující historik můžu říct, že mi kniha neřekla mnoho nového. Nicméně se ale určitě jedná o velmi čtivé a zajímavé srovnání mezi minulostí a současností. Autor svých dvacet lekcí koncipuje jako dvacatero pouček, kterými by se měl každý občan, nejenom USA, řídit, aby se předešlo tyranii. Určitě doporučuju!

Knihu jsem dostala hned po jejím vydání, ale v tu dobu jsem řešila jiné věci.
Nyní jsem se k ní vrátila; jak platné, čím dál více… Kniha psaná v době hrozícího Trumpismu no 1. Vše vyvstává více s více i s ohledem na manipulace z Ruska.
Bojovat za demokracii není lehká práce, o to je nutnější!
Příručka, která jasně popisuje skutečnost a říká, jak se vnitřně nastavit.

Tahle kniha by měla být povinná! Je to velice srozumitelně sepsaný návod pro čisté svědomí každého demokrata!

Tyranie je útla kniha, ktorá však nesie veľmi silné a potrebné posolstvo vo forme 20 lekcií z 20. storočia. Lekcie sú formulované do ponaučení, hodnôt a vyzývajú k osobnej zodpovednosti.

Máme obrovskú výhodu, ktorú naši predkovia nemali. Tou výhodou sú ich skúsenosti. Nie nadarmo sa hovorí, že by sme sa mali poučiť z minulosti.

Túto knihu je nutné brať ako príručku a odrazový mostík k dohľadávaniu ďalších informácií, k upútaniu pozornosti na opakujúce sa javy v súčastnosti. Autor ukazuje vzorce správania z totalitných režimov, ktoré sú viditeľné napríklad v Rusku alebo v USA, konkrétne v Trumpovej kampani.

Hranica medzi demokraciou a totalitou je veľmi tenká. Tyranie je aktuálna a stručná kniha, ktorá by nemala chýbať v žiadnej knižnici.

Úderně sepsané a odprezentované. Délka knihy ji hodně prospívá jako úvod do zásadních myšlenek, které se můžou rozvést v jiných pojednání. Můžete plynně navázat knihou Cesta k nesvobodě. Snyderův dar je v tom, že umí věci pojmenovat, popsat a na příkladech uvést do skutečnosti. Historie nás neustále doprovází. Někdo si z ní vezme příklad a někdo odstrašující varování. Společenská apatie vede k otupění a určitá skupina toho umí využít. S některými radami nemusíte zcela souhlasit a je to naprosto správné. Hlavní myšlenka je ale jasná. To se této knížce nedá upřít. Budeme v blízké budoucnosti brečet na rozlitým mlíkem nebo sepisovat pojednání o tom, jak se podařilo zabránit rozpadu společnosti v dnešní podobě?

Kniha je úchvatně ilustrovaná a krásná a těšila jsem se na jména diktátorů jako Hitler, Stalin, Mao Ce-tung, Pol Pot,Mussolini, Husajn nebo Kaddáfí, ale bohužel. Stalin se tu jen mihne, o Hitlerovi je to ho napsáno dost, ale jinak se celá kniha zamětuje na Trumpa a Putina, které autor očividně z duše nenávidí. Jméno Trump tu nehledejte, šikovně se mu vyhýbá, i když tu jsou jeho karikaturistické kresby, jméno nenapsal. Každopádně mě znechutily neustálé narážky na něj a na to, jak leze do řiti Putinovi. Z knihy, která měla potenciál se tak stala ultra nudná kniha pro hloupé Američany s černobílým vnímáním světa.

Trumpa ráda nemám, ale ještě víc nemám ráda vnucování jen toho jednoho správného názoru a o to se autor snažil. Místo 20 brilantních poučení z historie jich je dobrých tak pětina a zbytek jsou rady pro Američany, aby si udělali pasy, kdyby bylo potřeba utéct ze země apod. Příště si asi budu googlit politické názory autorů, abych se vyvarovala takovýmto knihám.

Jednohubkové - samotná kniha i délka kapitol. První polovina mi přišla silnější - autor uváděl hodně konkrétních případů z historie a prolínal je do konkrétních případů současnosti způsobem, který maže naivní představy, že hrůzy se děly kdysi a dnes bychom to už jistě prokoukli. Myslela jsem (naivně a tak nějak nekriticky, já vím), že by se to muselo navlíknout jinak, aby jim tyranie prošla. Přeci jen člověk nemůže kopírovat Hitlera a Putina, aniž by si to lidi nespojili. A Snyder vlastně ukazuje, že to funguje pořád stejně.
Čím blíž pak byl konec, tím povrchněji a uspěchaněji, abstraktněji a nevymazleněji to ne mě působilo. Ale celkově knihu hodnotím pozitivně jako dobře formulované varování pro širokou veřejnost, které je sice vystavěno tyranech a věnováno Trumpovi, ale aplikovatelné je i u nás, teď je určitě aktuální na Slovensku, ale platné je vlastně všude a vždy.

Poprvé jsem těch 20 kratičkých lekcí četl před sedmi lety a přišlo mi to trochu povrchní a zbytečně útočné a nepřátelské vůči Trumpovi (tehdy se tu v Evropě asi tolik neprojevoval). V současné situaci (třetí rok rusko-ukrajinské války, Trump znovu u vesla a sbližování až podlézání USA s Ruskem a legitimizace ruského útoku na Ukrajinu) jsem knížku prolétl znovu a přijde mi to tentokrát velmi trefné výstižné. V mnoha případech bohužel.

Stručné, no poučné kapitoly o slobode, zodpovednosti a politike

„Hrdina jedné knížky Davida Lodge říká: každý se jednou miluje naposledy, ale neví přitom, že je to naposledy. S hlasováním je to stejné. Část Němců, kteří v roce 1932 hlasovali pro NSDAP, určitě chápala, že se asi na delší dobu jedná o poslední reálně svobodné volby, ale většina si to neuvědomovala. Někteří Češi a Slováci, kteří v roce 1946 hlasovali pro KSČ, asi věděli, že hlasují pro konec demokracie, ale většina si myslela, že ještě budou mít šanci na opravu. Rusové, kteří se účastnili voleb v roce 1990, rozhodně nevěděli, že to budou poslední svobodné a spravedlivé volby v dějinách země, ale přesně to se stalo (a prozatím trvá). Každé volby mohou být poslední, nebo přinejmenším poslední v životě dotyčného hlasujícího.“

--

Poprvé u mě nebyl Snyder nejlepší četbou roku. Ne proto, že by nebyl naprosto fenomenální, jen se letos objevily dva ještě mnohem fenomenálnější kusy.

Ve dvaceti stručných kapitolách tady Snyder líčí, kolik možností demokracie dává těm, kteří to s ní nemyslí poctivě, jak říkal Havel, a rovnou přidává dvacet rad, kterými když se budeme řídit, autoritářům to jejich snažení pěkně znepříjemníme. Některé rady se vám můžou zdát banální, jako např. „ochraňuj instituce“ nebo „střež se milic“, ale samozřejmost je jen zdánlivá. Víme to všechno opravdu? A rozumíme tomu všemu doopravdy? Žijeme v době, kdy nám hrozí strašné věci, a my se té době nechceme podívat do očí. Tahle kniha dodává právě odvahu podívat se, protože nám dává nástroje a nabízí spoustu odpovědí. Ostatně začíná větou: „Historie se sice nikdy neopakuje, ale skýtá nám poučení.“

Když jsme u Snydera, nejvřeleji vám doporučuju najít si ještě knihu On Ukraine, která bohužel vyšla anglicky jen jako audio. Je to osm neuvěřitelných hodin Snyderových přednášek, které natočil spontánně, v zásadě jen podle svých poznámek, pár týdnů po totální ruské invazi. Ne, není to jen další povídání o dějinách a příčinách téhle války. Je to jedna z nejlepších nahrávek, jaké si můžete poslechnout a brzy snad i přečíst. K dnešní knize patří právě proto, že vysvětluje, jak tahle ruská válka ohrožuje naši demokracii a jak si my můžeme dál uchovat naši svobodu.

--

„Prezident Trump je nacionalista, ale to není totéž co vlastenec. Nacionalista nás pobízí k páchání toho nejhoršího, co je v nás, a následně nám tvrdí, jak jsme dokonalí. „Třebaže nacionalista neustále přemítá o moci, vítězství, porážce, pomstě,“ napsal Orwell, „často ho nezajímá, co se děje ve skutečném světě.“ Nacionalismus je formou relativismu, protože jeho jedinou pravdou je nenávist, kterou cítíme při pohledu na jiné lidi. Jak napsal Danilo Kiš, nacionalismus „nemá žádné univerzální hodnoty, estetické ani etické“.

Naproti tomu člověk, který miluje svou vlast, chce, aby se národ snažil dostát svým ideálům: žádá po nás, abychom činili vše v souladu s tím nejlepším, co v nás je. Vlastenec má živý zájem o skutečný svět coby jediné místo, kde je možné vlast milovat a hájit. Vlastenec zastává univerzální hodnoty jakožto měřítka, kterými posuzuje svůj národ: má na mysli jeho blaho a současně chce, aby se dále rozvíjel.

Evropské demokracie se zhroutily ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech a dnes se demokracie hroutí nejenom v podstatné části Evropy, ale i v mnoha dalších oblastech světa. Toto historické pozadí a tato nahromaděná zkušenost nám odhaluje temné podoby naší možné budoucnosti. Nacionalista prohlásí: „To se u nás nemůže stát“ a tím vykoná první krok vstříc pohromě. Kdo miluje svou vlast, řekne: mohlo by se to stát i u nás - ale pokusíme se tomu zabránit.“

Od Snydera jsem čekal trochu víc. Možná i něco nadčasového. Přitom je to prostě dílo, které je politicky a dobově ovlivněné. Škoda, jeho Krvavé země mě dost zmlsaly, teď přišlo zklamání.

nojo, no. komentář vezmu na dvě části.
zaprvé knihařina, vydání 2021, prostor. všechno špatně! rozhodně ambiciozní, těžký papír, ale strašlivý rádobypsací font, světlezelené písmo na tmavozeleném podkladu, oranžové na žlutém. nedá se to číst než s brýlemi pod dvousetvattovou žárovkou. pod ledkou nebo dokonce zářivkou nečitelné.

druhak kniha. dokud (brilantně!) pan autor analyzuje hitlerovské německo a stalinské rusko a věnuje se obecným zásadám, potud (zatraceně!) dobrý, ale jak se postupně sám svým způsobem všemu co píše zpronevěří a stane se fanatickým upalovačem Trumpa (a majitelem jediné aktivistické pravdy), tak to se mu fakt nepovedlo. skoro mě maně napadá něco o smítku a břevnu.

(SPOILER) Přelouskáno při návštěvě knihovny. Autor varuje před totalitarismem a hojně využívá historických poučení z dějin Německa a Ruska. Vtipné je, že cílem jeho snahy je sice zachování liberální demokracie, ale Ameriku, která by měla být garantem této ideje, v souvislosti s Trumpem analogicky srovnává s Putinovým Ruskem i Hitlerovým Německem. K čemu tedy směřovat? Selhala liberální demokracie, nefunguje kapitalismus, radikální levice zcela ztratila tah na branku... holt tekutá doba.

Pri prvom čítaní pred 6 rokmi som to vnímal z pohľadu situácie v USA (Trump pri moci) a nezdalo sa mi to až také čierne ako to Snyder popisoval. Druhé čítanie bolo už očami viacnásobne sklamaného slovenského voliča a tam sú tie prieniky s tým, čo aktuálne zažívame na Slovensku, veľmi veľké.

Konkrétne kapitola 2 (útok na inštitúcie), 9 (jazyk a význam slov), 10 (doba hoaxov), 15 (útok na mimovládky a neziskovky) a 17 (výnimočné situácie – atentát ako zámienka na hocičo). Kniha je silným varovaním a odporúčam ju prečítať každému, komu nie je vývoj u nás ľahostajný.

Zdá sa, že sme na polceste k tyranii. A križovatiek, na ktorých by sa to ešte dalo zvrátiť, už veľa nebude.

9/10

Průvodce pro přežití v dnešním světě.

Pana Snydera nesmírně obdivuji, jeho přehled a myšlení bych si přál. Mám pro něj velkou slabost. Uznávám ale, že Tyranie toho čtenáři tolik nenabídne, proto dávám "jen" čtyři hvězdičky. Autor má v mnohém jistě pravdu, ale mé pochybovačné já si nemyslí, že je tak snadné řídit se všemi jeho radami. Některé věci se zkrátka snadnou řeknou (v tomto případě napíší), ale hůř realizují. Nicméně to vůbec neubírá na mé touze pustit se do dalších jeho knih.

Ač jsem se na knihu těšil, byla pro mě nakonec poměrně velkým zklamáním. V první řadě jsme se nedozvěděl nic nového a vše se dalo shrnout prakticky na čtvrtině stránek. Za druhé se mi nelíbil jednostranný pohled na věc a přílišný tlak na ten "správný" názor a "správnou" stranu. Čekal jsem více faktů a méně osobních domněnek a názorů. Osobně nepotřebuji, aby mi knížka říkala, co si mám myslet a kdo je ten dobrý. Raději mám knihy, které čtenáři rozšíří obzor a nechají ho si vytvořit názor vlastní. Z téhle knihy jsem ten dojem neměl. Za mě tedy zklamání.