Nechci hodnotit ani komentovat děj této knihy, protože patří do žánru, který nevyhledávám a nečtu. Nicméně, pokud se pokoušíte o čtení knih v angličtině, pak tato záležitost je skvělá! Snadno pochopitelný děj, lehká souvětí, rozšíření slovní zásoby; zkrátka skvěle pokryla všechny atributy, které od knihy v angličtině očekávám :)... celý text
Kolik toho vlastně víme o lidech, kteří nás bezmezně...nenávidí? Tolik otázek a rodinného hnoje vyvstalo na povrch, tak silný příběh nelidství, který by měl skutečně vyrvat chlopeň z těla...a proto mě strašně mrzí, že musím hvězdu ubrat za na můj vkus až jakousi odtažitost, kterou jsem cítila, a nedokážu zcela určit, zda za to mohl specifický styl, přímočarý sloh, nebo jsem zkrátka jen četla tento jinak skvělý román v (pro mě) nevhodnou dobu? A když teď píši tento komentář, dumám nad záměrem právě této jakési odosobnělosti...... celý text
Karel Čapek v mnohém předběhl svoji dobu. Román Krakatit je vícevrstevný, nelze ho zaškatulkovat jako prvoplánově předvídatelný ať už dějově, či "barevností" charakterů hlavních postav. Neskutečně jsem si libovala v náramné, duchu lahodící češtině, až do té míry, že jsem přivírala oči nad mnohdy iritujícím chováním Prokopa a jeho lidskou malostí. Skvělá záležitost, která má i současnému čtenáři co nabídout, NICMÉNĚ s notnou dávkou sebezapření co se otázek lidských i ženských práv týče.... celý text
Skličující, jak málo se o této etapě nedávných dějin ví, učí, natož mluví. Proto jsem absolutně odzbrojená tímto úchvatným románem, který tak sugestivně vykreslil nervydrásající boj o zbytky hodin každého jednoho života. Poléval mě studený pot při vědomí vlastního přesyceného žaludku a především nesmyslné krutosti rudého teroru. Metaforu mravenců považuji za excelentní; jako celé zpracování od stylistické stránky po poslední z tolika vyvolaných emocí. A doslov bych celý v nezkrácené verzi zkopírovala do učebnic dějepisu. Děkuji za toto důležité dílo!... celý text
Potřebovala jsem po dlouhé době pro srovnání nahlédnout pod rukopis maskulinního autora, byť právě Ben Lernen nelze zaškatulkovat asi do žádné klasické přihrádky. Tento jazykově velmi bohatý a intelektuální pseudopříběh o lidském přebývání na tomto světě odlehčil můj předchozí výběr těžkých témat. A tak jsem se procházela New Yorkem v takové snad univerzitní úrovni seriálu Přátelé, což nebylo nepříjemné, ale zároveň jsem stále očekávala odhalení nějaké veliké Myšlenky, něčeho, co s nadhledem přesáhne nejen celou knihu, ale i společnost jako takovou. Potřebovala jsem asi větší hloubku, což je moje chyba.... celý text
Tři různé varianty jednoho lidského osudu. Tři alternativy v různých dimenzích vesmírů. Tři rozhodnutí, které navždy změní životy několika lidem. Kolikrát stojíme před možností volby a zpětně se pozastavíme nad oním "co by bylo, kdyby...". Co stojí odvaha a jakou odměnou je nám budoucnost? Tohle čtení pro mě znamenalo ještě mnohem víc, než jsem si sama ochotna připustit. Brilantní. Tak moc silné a komplexní, zachycující tolik mezilidských vztahů a síly traumatu. Jak moc nebezpeční a společnosti "neviditelní" jsou manipulátoři! Čtěte Jména, čtěte je s opravdu otevřenýma očima.... celý text
Skvělý výběr respondentek a promyšlený koncept otázek! Řadu z žen není v médiích vidět často, o to zajímavější bylo číst o jejich názorech a životních zkušenostech. O jejich odvaze, síle a odhodlání. Staly se mi obrovskou inspirací a určitě se k některým ještě jednou vrátím.... celý text
Tohle byla ta neskutečně bolavá záležitost, která se svou autenticitou zarývá až do samého nitra existence. Všechny ty myšlenky, které se bojíme přiznat sami sobě, natož svým blízkým... Takové ty myšlenky, které "se nenosí" a mít bychom je jakoby neměli, i když je přesto máme. Hodně. Tahle knížka křičí svou intenzitou natolik, že jsem sotva stihla vnímat svůj vlastní život; četla jsem i přes "srdeční zástavy", četla jsem dál a dál ženoucí se do nevyhnutelného. Má duše sípala nespravedlností ženského světa. Ze všeho nejvíce si cením obrovské dávky otevřenosti a potřeby vyzdvihnout témata, o nichž by se mělo mluvit nahlas! Děkuju!... celý text
Jak lze napsat nepředstavitelně nelidské hrůzy laskavým způsobem, tak, jako by sama autorka hladila roztrhané cáry srdce? Přesně takhle. Brutálně bravurní vyjádření lidství i odvěkých zrůdností. Lásky i slepé nenávisti. Lásky i smítečky naděje někde v koutku pankrácké cely, v místě, kde nemají co pohledávat... A přece tu byly. Autorčin um tkví v nádherné poetice zdůraznit každodenní hrdinství a odvahu, opravdové člověčenství. Obrovské díky za připomenutí polozapomenutých (i těch skutečně zapomenutých) neuvěřitelných osudů velikosti i malosti. Kéž by podobná díla svou naléhavostí přestala být aktuální...... celý text
Takže... nevšední dílo to vskutku je, bez debat. Dokonce se mi zprvu líbilo takové lehké napětí, o čem ve skutečnosti budu číst a jak moc příběh ovlivní magický realismus. I po jazykové stránce jsem byla uspokojena a pak najednou jako bych celou knihu četla vzhůru nohama. Nikoliv progresivně, inovativně, originálně, ale - a já to opravdu řeknu - trapně. Bohužel... nebo jsem to jen celé nepobrala a můj intelekt neodpovídá skrytému významu? A pozor, nepovažuji se za úzkoprsou čtenářku, v mém repertoáru se objevuje Pratchett, Backman i Jonasson, dívám se na Švejka i Cimrmana, miluji humor Šimka a Grosmana, nadsázku, nostalgii, návrat k minulosti... Letnice mi však připadaly jako laciná náhražka humoru, jestli tedy ve skutečnosti šlo o humor. Nečetla jsem totiž ani historickou prózu, ani milostné drama, ani magický realismus, ani satiru; od všeho jsem tam nalézala kousíčky tak nějak na sílu poskládané a dočítala jsem jen abych se přesvědčila, že mě závěr definitivně znechutí. Pardon, tohle mi přijde na literaturu moc. A tak nakonec dávám 3 hvězdy jen kvůli odvaze vyčnít z davu, nicméně po kvalitativní strance by byly dvě naprosto dostačující. Ach jo...... celý text
Tahle knížka měla být geniální. Mohla být geniální. Potřebovala jsem, aby byla geniální... a ona BY byla, vážně! Kéž by se autor rozhodl, že rozepsaný román o toxickém přátelství zanechá chvíli stranou a napíše samostatný dechberoucí příběh o té šílené nemoci, která nemilosrdně změní samotnou podstatu lidského bytí. Spalující, naturalistický, bez skrupulí. Bohužel takto převzala otěže moci nemoc samotná, což je pochopitelné i v lidském životě, ALE vzala s sebou i důležité poselství, jež mělo vyplynout zřejmě z původní myšlenky. Z tohoto společenského fenoménu měl být čtenář vnitřně roztrhán, bohužel však ne tímto nepříliš šťastným způsobem... veliká škoda!... celý text
Tak tohle byla zase jednou emocionální centrifuga. Napsáno s geniální razancí tak, jak jen život káže; bez příkras a bez pozlátka. Točila jsem se spolu se Selmou na vztahově toxickém kolotoči, z něhož se zdá, že nikdy nelze vystoupit. A ten závěr! Děkuji za takový přínos do rybníku pokrytecného způsobu žití nás všech.... celý text
Ne, tohle není pohodové jednorázové čtení, přestože se obálka může jevit poněkud idylicky. Ne, nejedná se o povídkové jednohubky, kterých lze spořádat několik naráz. A poslední ne, krátká verze příběhu vskutku nezaručuje ani odosobnělost, ani "bezemočnost". Ano, je potřeba žít dál, ale zároveň jsem cítila bezmeznou touhu zůstat a nechat "odbolet" naléhavost trýzně osudu. Aby mi příběhy neproklouzly mezi prsty, aby se neztratily kdesi v kulturně tolik vzdáleném karabašském bezpráví. Obrovské díky autorce, že se téma etnického konfliktu mezi Armény a Ázerbajdžánci dostává do širšího povědomí, že mezi jinými událostmi snad nezůstane v zapomnění...... celý text
Jak lze napsat příběh o nesmyslnosti a nespravedlnosti života a umírání s takovou nezměrnou laskavostí, něhou a dojetím? Neuvěřitelný literární výkon, z něhož se mi tolikrát mé vlastní srdce zastavilo; a zároveň s sebou nesl tolik adrenalinu a strachu! Hlava se mi točila a musela jsem neklidně odkládat tuhle bravurní krásu o drsnosti. Myslela jsem na ně všechny, na jejich obrovskou bolest, nesnesitelnou ztrátu a těžko přijatelný nález; na jejich nevědomost vůči sobě navzájem. Racionalita se spiritualitou se difúzně mísily a zanechávaly fascinující mír i neklid, smíření i nepochopení zároveň. Opravdické. Autentické vyprávění o pomíjivosti života, nesmiřitelné oběti dárcovství i nemožnosti odmítnutí Daru šance na život.... celý text
Zprvu jedno přiznání: zpočátku jsem se domnívala, že půjde pouze o přímočarý a lehce odosobnělý příběh odůvodňující absenci touhy po dítěti. A pak najednou se kola životního osudu roztočila takovým způsobem, který už zdaleka není ani bezpečný, ani snesitelný. Mé mateřské srdce prožívalo bolest z každého jednoho utrpení natolik hmatatelně, že se stíraly hranice a oceány mezi námi, že jsem také přikládala ucho k sousedčině zdi a radovala se z každého obrovského a přitom maličkého pokroku nejmenší Hrdinky. A pak... pak už jsem si jen nechala tříštit duši o kameny nastražené Životem a zaklapla knihu s obrovským mementem.... celý text
Když ten vlk číhá vlastně všude, ve všech koutek mizerného člověčentví! A snad proto autorka narážela na takové množství iritujících témat, která se postupně nabalovala, až nakonec se zátěž obří "sněhové" koule nedalo snést. Rasismus, antisemitismus, vykořenění, traumata, odcizení, rodičovství, šikana a další obrovské fenomény! A přesto nejde o slátaninu témat k zalíbení čtenářů; je to život sám ve vší své složitosti a nečernobělobě. S neklidem jsem obracela stránku za stránkou, děsila jsem se pravdy, ale nechtěla jsem se schovávat za nevědomost, potřebovala jsem křičet na všechny zúčastněné, potřebovala jsem... odpovědnost každého jednoho z nich, komunikaci... z té frustrace mě bolela hlava i celá má existence. Homo homini lupus, asi na věky věků...... celý text
Banát. Zromantizovaná oblast, synonymum pohostinství, pálenky, chudoby, svérázné kultury. A přitom oblast nehostinná, od píky vydřená potem předků činorodých, nebo snad spíš krutých a bezprávných? Statečně zbabělých existencí, lačně hledajících nové životy. Zmítajících se ve víru dějinném, jež nikoho neponechá náhodě. A náš Jacob, který si dovolil milovat... Úchvatný vzhled do pramálo známé krajiny, průnik pod pokličky rodinných tragédií, nevyřčených pravd a krutých nelidskostí. Žasnu nad komplexností všeho, co nám autor jakoby mimochodem naservíroval. Nad skvělým finišem, který nekonečnou spirálu nenuceně nucených přesunů nechává volně se otáčet dál a dál...... celý text
Takové ty "maličkosti", jimiž jsou naše životy prodchnuty; maličkosti, jež přecházíme nebo předstíráme, že neexistují. A pak ještě jedna úplná "maličkost", když jeden vystrčí zvědavou hlavu ve všech těch odevzdaných mozcích na zádech shrbených a dětsky prostě se zeptá: proč? Takové maličkosti je nádhernou jednoduše řečenou ukázkou veškerého bezpráví i opravdového lidství; mlčením většiny a laskavostí jednotlivce. Obyčejného člověčenství, jež mezi lidmi nebývá ani za mák obyčejné...... celý text
Plakat zlostí nad nespravedlností života, nad tupostí, omezeností, pokrytectvím a zlem lidí. Potřebovala bych oba kluky dostat zelenou vespou ke stroji času, raději až někam do budoucnosti, v níž snad ani předsudky neobstojí... Panebože, proberme se už konečně! Nechť tento "romeojuliovský" příběh společensky zakázané lásky navždy žije jako memento zla, nenávisti a naprosto zbytečně zmařených lidských životů. Lidí, jež si dovolili milovat...bože, to je přeci tak absurdní, že sotva lapám po dechu!... celý text
Tolik lásky. Ano, lásky, která má v mámovském jazyce asi milion podob. Té lásky, která nekompromisně zamotá hlavu, tělo, srdce, která bolí zcela nepoznaným způsobem. Lásky, kterou nepochopí ani ten zdánlivě nejbližší člověk v galaxii. Ten druh lásky, na kterou se nikdy nelze připravit, se kterou je mnohdy těžké se vypořádat, před níž v tu nejzranitelnější dobu touží nějaká část našeho já utéct... A tolik nenávisti. Netušené, až fyzické, bolavé a každodenní. Nenávisti, kterou lze jen a pouze nenávidět. Nenávisti nejen k jednomu zdánlivě a dosud nejbližšímu, nýbrž k celému kokotství (sic!) lidstva. Číst tuhle knihu bylo jako zalistovat vlastním neexistujícím deníkem, do značné míry je v ní otisknuta každá z nás - marných "Johanek z Arku" proti nespravedlnosti, bojovnic za vlastní práva, každodenních neviditelných hrdinek, silných i křehce zranitelných lidských bytostí, jež málokdo za lidské bytosti považuje. Ne, tohle není nadsázka, tohle není "moc", tohle v žádném případě není přehnané ani vykonstruované cosi; toto je neuvěřitelně citlivá sonda do jednoho neobyčejně všedního ženského osudu, pravdivá až do morku osteoporózních kostí, přiznávající i společností odmítané a nelíbivé skutečnosti. Možná, ruku na srdce, to celé bylo "moc". Protože úděl žen v tomto stále se držícím patriarchálním nastavení zkrátka "moc" je.
Děkuju za tuhle terapii.... celý text
