Hanya Yanagihara

Nová kniha

Do ráje - Hanya Yanagihara

Spisovatelka ve svém novém románu předkládá tři alternativní verze Ameriky. Děj roku 1893 nás zavádí do Svobodných států, části Ameriky, která se po občanské v... detail knihy

Populární knihy

Malý život

Do ráje

Lesní ľudia

Nové komentáře u autorových knih

Malý život

„"Malý život" jsem měl na seznamu už od roku 2018, ale odrazovaly mě názory veřejnosti, které buď propagovaly knihu do takové úrovně, až to bylo otravné, nebo naopak kritizovaly autorku za to, že se vyžívá v traumatech a román je celý vystavěný na barvitých popisech těch nejhorších ošklivostí, které se člověku mohou stát. (A já nesnáším obojí.) Každopádně mě román mile překvapil. Sice jsem se měl problém začíst, začátek je poměrně chaotický a autorka rychle mění pozornost od jedné postavy k další, až se nakonec pohled ustálí. Moc mě bavil její styl psaní, ani mi nevadilo, že autorka je grafomanka a popisuje všechno do těch největších detailů. Během žádné části této velké knihy jsem se nenudil, a to hodnotím jako velký přínos. Osudy postav mi připadají uvěřitelné (člověk by se někdy divil, kolik si toho někdo musí vytrpět...) a moc se mi líbí, jak se autorka postavila vstříc náročným tématům (př. sebepoškozování či život osoby s postižením), hlavně pak pohledy přátel a jejich jednání vůči těmto tématům - ty jsou napsány dle mého opravdu dobře. Během četby jsem o hlavních postavách přestal přemýšlet jako o postavách, ale vnímal je jako opravdové lidi (a to je jedním z důvodů, proč je tato kniha tak náročná). Hvězdičku strhávám za předvídatelnost. (SPOILER) Čtenář rychle dojde k závěru, že Jude je právě tou postavou, která bude schytávat všechno to trápení a na které se autorka vyřádí, co se nelidských traumat týče, proto se také dopídí toho, že ve chvíli, kdy Jude zažívá něco pozitivního, mu to bude odejmuto. Z toho důvodu mě občas rozčilovalo vědět, že všechna ta "pozitiva" slouží jen jako další krok k tomu, aby autorka mohla demonstrovat jeho těžký život. (KONEC SPOILERU) Také jsem často obtížně přijímal, že postavy stárnou a od druhé části jde prakticky o životy lidí, kterým je 40-50, v mé hlavě z nějakého důvodu byli pořád mladí dospělí. Ve výsledku jsem dostal od četby přesně to, co jsem očekával. Věřím, že jde o román, který si zasloužil svoji popularitu. Jen doporučuji knihu dávkovat pomalu a třeba ji prokládat nějakou veselejší literaturou.“... celý text
— capricorn__

Malý život

„Vůbec nevím, co ke knize napsat. Dost se to vleklo. Autorka dle mého názoru popisovala úplné zbytečnosti a podstatné věci absolutně vynechala. Na jednu stranu chápu, o co se snažila, na druhou stranu to bylo chvílemi tak přitažené za vlasy... Posledních cca 50 stran jsem četla už z donucení, div jsem neumřela nudou. Konec byl naprosto zřejmý a krom některých pasáží mě v knize nic nedostalo. Je mi to líto, neboť jsem si myslela, že mám k tématu docela blízko, ale Amerika je asi jiný svět, kde to funguje jinak nebo autorka prostě celý příběh přejela až moc.“... celý text
— Nikola086

Malý život

„Ke knize jsem se dostala po četných doporučeních. Téma bylo hodně těžké, dlouho jsem po přečtení přemýšlela, jak moc známe lidi kolem sebe, co všechno dokážeme unést, jak moc je důležité přátelství bez podmínek, ..... Nicméně plný počet hvězd nedávám za styl psaní, který měl asi svůj účel, já se však první třetinou knihy nemohla vůbec prokousat a i přes náznaky toho, že se snad děj rozehraje , jsem přemýšlela, že knihu odložím. Styl psaní mi vůbec nesedl .Proto po další chválené knize autorky hned tak nesáhnu.“... celý text
— myrna0868

Malý život

„Tuto knihu jsem dvakrát odložila, vůbec mě nebavila. Po pár měsících jsem se k ní vrátila a kousla se že ji dám- vždyť jsou na ní tak skvělé recenze že na ní něco musí být.. a pak to přišlo, po protrpěném začátku se to rozjelo.. silný, krásný ale smutný příběh, občas jsem musela knihu rozdýchávat.. řadím mezi své srdcovky..“... celý text
— DidiM

Do ráje

„Washingtonovo náměstí Během prvních stran jsem byla naprosto ztracená, jak prostředím, tak i samotnými postavami. Měla jsem nutkání knihu vzdát, ale když David poprvé potkal Edwarda, začalo mě to zajímat a postupně jsem nevšednímu příběhu přišla na chuť. Příběh se odehrává v alternativním 19. století, ale měla jsem trochu problém si postavy v této době představit, nedýchala z toho na mě ta správná dobová atmosféra. Samotná zápletka mě překvapila, i když po zpětném zhodnocení se dala tušit už od začátku. Konec zůstal hodně otevřený, což dává možnost k vlastní interpretaci. Nejvíce mě zaujala postava tajemného Edwarda, o kterém jsme se nakonec nedozvěděli, která verze jeho osobnosti byla ta pravá. Lipo-wao-nahele Samotná druhá část je sama o sobě rozdělena na dvě menší části, z pohledu syna a otce. První část, ačkoliv měla zajímavý začátek, se mi hrozně vlekla a na chvíli jsem zvažovala, že kvůli tomu knihu úplně vzdám. Trochu zvláštní mi přišly náhodné pohledy do budoucnosti, které narušovaly plynulost děje. Ten se odehrával zejména během rozlučkového večírku v domě hlavní dvojice. Druhá část byla úplně jiná a moc mě bavila. Příběh byl rozplétán postupně a hned mě vtáhnul do sebe, zaujalo mě nevšední prostředí Havaje. Zóna 8 Ačkoliv tam bylo hodně opakujících se motivů, tato část se mi líbila ze všeho nejvíc. Příběh působí propracovaně, popisy dystopického světa byly strhující, měla jsem pocit, že by to na světe opravdu mohlo takhle jednou vypadat. Byla jsem ale zklamaná z otevřeného konce, chtěla jsem vědět, jak to s Charlie nakonec bylo, protože mi za tu dobu přirostla k srdci.“... celý text
— kayu

Přejít na knížky autora