V pasti pohlaví: O politice, péči, sexu, násilí a postavení žen v Česku přehled

03.11.2025

Kniha se velmi dobře čte. Doporučuji. První kniha autora, který se prohlašuje za feministu, která se dá číst, kde je cítit minimálně snaha o vyvážený pohled. Je samozřejmé, že na pár místech mluví o rovnoprávnosti žen, místo o rovnoprávnosti mužů a žen, ale zde poprvé to se tolik nepoznává na myšlení. Kniha je úžasné historické okénko s odkazy, tipy na další literaturu. Obsahuje taky jednu celou kapitolu o mužích, která rozhodně stojí za přečtení.
Nicméně připravte se na nepříliš veselé čtení, smutné, zvláště pokud jste dosud neobjevili, neuvědomili si mnohé pohlavní diskriminace, stereotypy. Na druhou stranu to, že je nejlepší tématická kniha, neznamená, že se vším mohu souhlasit. Hlavní námitky bych shrnul do jednoho bodů: svoboda jednání, zejména podtéma rozdílná hodnota pohlaví pro zaměstnavatele. Závěr, úvahy v celé knize stojí v pozitivním smyslu za to.
První poznámku ke knize mám na téma "svatba s obětí znásilnění" (pp16 i dál), souhlasím s autorem, že tak, jak to bylo uzákoněno (povinnost pro oběť) to byla zvrhlost, na druhou stranu nesouhlasím s řešením, zákazem. I když to asi nebude často preferované řešení, ale nevidím důvod, aby oběť sama měla vliv na trest pro viníka, třeba i možnosti ve formě manželství. S tím se pojí další nesouhlas pp315, zastávám názor společně se zemřelým ombudsmanem, že trest odnětí svobody neodrazuje, vězení nenapravuje, spíše naopak. Nemluvě o nákladech. Stejně tak se neshodneme se zákazem (pp17) svateb mladistvých, lék vnímám horší než nemoc. Naopak zaujala mě genderová pomoc (pp26), pokud někdo chce pomáhat, může si dávat podmínky.
Pak následuje historické okénko nejen státní šikany zákony, které se ale prolíná celou knihou (např. 202 ekonomika žen v minulosti). Např. odkrytí morálky kolébky demokracie Atén (114). Novinka pro mě byla řešení nezaměstnanosti po Mnichovu. Věnuje se např. oblečení, které se kdysi dědilo a poté se vytvořili stereotypy. Velmi doporučuji. Škoda, že nepokračovala dál a zmínit současné státní pohlavní diskriminace.
Bohužel na straně 87-91 začíná sekce falešných dilemat, sice chápu jejich použití, pro probuzení, je to snadnější argumentace, ale vnímám to jako část knihy, která dehonestuje zbytek.
Pak následuje celá kapitola 5 Trest za péči, která rozhodně stojí za přečtení z hlediska osvěty, jaký je stav, co vše je problém. Nicméně nelze souhlasit se současným řešením a navrhovaným řešením. (Mimojiné jedno z falešných dilemat AFAIK.) Lidé jsou různí, pro zaměstnavatele mají různou cenu, nesou sebou různé riziko, které je navíc zesíleno státem (pohlavní diskriminace, ochrana žen, těhotných, zaměstnanců). Ano, bohužel zaměstnavatelé toto riziko mnohdy špatně ohodnocují, na základě neplatných stereotypů (ale i platných statistik) ale měli by mít svobodu dělat chyby i v této oblasti. Je to podobný nesmysl, jako nutíme pojišťovny, aby pojistné za muže a ženy bylo stejné (přitom se ženy dožívají vyššího věku, tedy je u nich menší riziko smrti, vyšší riziko dožití). pp184 odměnit ženy v esenciálních odvětvích - které odvětví není esenciální? Kdo má rozhodovat a na základě čeho, co a jak ocenit? Právě že různá na první pohled omezení, regulace spoluvytvářejí problém. Máme tu vysoké náklady na nového zaměstnance, kde vše má platit zaměstnavatele, které dopadají na rizikovější zaměstnanci jako jsou ženy ale i trestaní, exekutoři. Které současně demotivují od částečných úvazků. Zvláště právě v lépe ohodnocených pozicích, kde je malá nabídka, hodně požadavků, školení, zaučování.

Nicméně neznamená to, že popírám, že mnohdy ženy mají nižší příjem, než by dle mého měli mít. Ten vliv na příjem žen je z mnoha stran. Např. chybí osvěta v tom, v čem jsou ženy lepší, schválně si zkuste udělat seznam výhod mužů a žen a zjistíte, že ženský seznam bude kratší a dle mě to není, že by měli méně předností, ale že se tolik neomýlají. Protože prakticky každá výhoda (muže) má nějakou nevýhodu a tím pádem je to výhoda žen.


Zamrzelo mě, že v knize pp288 i se jmény uvádí slavné vrahy - bohužel tak spoluzvyšuje riziko nápodoby.
Na straně 318 se věnuje riziku křivých obvinění. Dává výborný argument: měla by být presumpce neviny i u křivého obvinění. Nicméně pokládá otázku, kde ta křivá obvinění jsou, za mě v oblasti vyjednávání, ovlivňování pracovnic OSPODu, výhružek před rozvodovými soudy. A že i nevinný zločinec podlehne výhružkám odráží obecně (ne)důvěru v soudy, dlouhé soudy, které jsou psychicky, finančně a časově náročné - což je stejný důvod, proč se nedivím odhadované podhlášenosti skutečných zločinů všeho druhu.
Na straně 351 mě velmi potěšila, že má stejný sobecký důvod jako já: dobrý pocit z dobrých skutků. Já mám ještě další, věřím v Pošli to dál (stejnojmenný film).
Na straně 345 srovnává ohrazení se proti předbíhání s odvahou jít proti multimilionáři. Chápu, částečně beru. Ohradit se proti předbíhání je dobrý trénink, ale nevyvozoval bych z toho o odvaze obecně. Mnozí se neohradí, protože si nechtějí kazit den víc než už je samotným předbíháním. Na straně 358 víceméně mluví kam směřovat vinu, odpovědnost. Nesouhlasím. Je to složité. Asi jen „Bože, dej mi klid, abych se smířil s tím, co nemohu změnit, odvahu, abych změnil to, co změnit mohu, a moudrost, abych odlišil jedno od druhého."