• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Alice Horáčková

Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny

„Úplně nadšená jsem z knihy nebyla. Existují dle mého daleko lepší knihy s tou tématikou. Dost jsem se s ní prala,nedokázala jsem se začíst na delší dobu. Vadilo mi přeskakovaní z jednoho na druhé. Nemohu ji přesto dát špatné hodnocení,protože to ve finále bylo zase něco jiného. Jiný pohled na tuto dobu přes velmi rozmanitou rodinu jak povahami, tak národností i přístupem k tehdejším událostem. Jiný styl knihy-krátké kapitoly,které různě střídali prostředí a události. Od půlky (možná spíše 3/3) už to bylo napínavé a vtáhlo to nakonec i mě. Osobně si ji ale znovu nejspíš nepřečtu.“... celý text
— lucie7492

---

Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny

„Prvních asi dvacet krátkých kapitol audioknihy jsem si připadala, že čtu něco mezi Vondruškou a Vieweghem a měla jsem velkou chuť v záplavě velkých prsou a pevných bradavek, vyrvat sluchátka a hodit je kamsi daleko ... Nakonec to přece jen mělo obrovský smysl a logiku, protože přesně tak to mezi 'prostým' lidem chodí. A charaktery bratrů Hollmanů, stejně jako ostatních zúčastněných je to, na čem stojí svět ... Z nadhledu jsem postupně začala vnímat v ostřejších konturách i to, co není vyřčeno a napsáno. A je škoda, že příběh nepostihl o něco víc i končící mocnářství a Habsburky jako předzvěst budoucí EU ... Soužití Čechů s Němci má svoje hlubší kořeny, které se autorka logicky a zcela pochopitelně ani nepokusila postihnout ... Chtěla bych číst něco jako "Šikmý kostel na Benecku". To by mě hodně bavilo, protože z historie by v tomhle způsobu ještě jasněji vysvítaly základy mnoha dalších osudů. "Vánoce nejhorší den v roce." "Českoslovenští četníci haknkrajce jen přelepili....bože proč jsou lidi tak líní?" "Víš kolik lidí na tuhle chvíli čeká? Na celým světě?" Z poslední věty mi dost mrazí. Co víme kolik lidí po celém světě čeká dnes na nějakou budoucí chvíli? Když se nám to po celém světě hemží různými 'spasiteli' a tolik 'obyčejných' lidí jim všude skáče na špek :'( Fotky jsou výborné (stejně jako interpreti audioknihy) a jasně, že musíme jen odhadovat, kdo je kdo :o) Výborná záležitost i přes výhrady. Děkuji. 9/10“... celý text
— Chesterton

---

Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny

„Ze začátku jsem byla nadšená, ale nakonec dávám jednu hvězdu dole, a to za 3 věci, které mi během četby čím dál víc vadily: - chybějící popisky k fotkám - těžká orientace v čase (občas nějaké datum by neškodilo, aby člověk věděl, jestli se děj odehrává na začátku 20. nebo 30. let, přece jenom je rozdíl, zda je dětským hrdinům 12 nebo 20 let) - velké množství postav, bylo těžké si k některé vytvořit bližší vztah snad s výjimkou dědy Čejče :-) Přesto bych ale knihu doporučila a jsem ráda, že se mi dostala do rukou.“... celý text
— artep1605

---

---

Vladimíra Čerepková: Beatnická femme fatale

„Kniha se šťastně zvolenou metodou: zkrátka se urputně pídit po dokumentech, ptát se případně (a vzhledem k "bombastickému" materiálu vesměs vkusně) a nakonec to zručně zkomponovat. Úskalím se stávají pasáže, když Horáčková promešká příležitost zůstat v zákrytu textu, např.: Chvílemi až srandovní exponování "pátrací" linky – Horáčková si v Národní knihovně půjčuje Čerepkové debut, ale "musí si ho nejprve zarezervovat", aby jakoby zdůraznila jeho "nedostupnost", proboha. Nadbytečná hodnocení – chápu, že Horáčková nevystupuje z literárněvědných pozic, nemá bůhvíjaké interpretační ambice, ale rozhodně (nebo spíš: právě proto) nerozumím tomu, proč se pod (nijak dechvyrážejícími, ale zase rozhodně ne úděsnými) krátkými rozbůrky jednotlivých sbírek dopouští tak velkohubých tvrzení jako "Ztráta řeči je Vladimířinou nejlepší sbírkou"; naopak u debutu zoufá nad juvenilními nezveřejněnými básněmi a spřádá spekulace o zásazích Floriana – a v tomto uzoufaném zápalu úplně vynechává vystupující stěžejní téma řeči, byť jindy vypichuje různé možné biografické předobrazy (oněmění po konfliktech v dětství, neschopnost navázat trvalejší vztah, zkušenost exilu). Neobtěžování se s některými fakty – myslím, že knihu mohl přehlídnout někdo s literárním vzděláním: Florian nezemře groteskně "v době nejtužší normalizace", ale v 90. letech (ostatně nevidím důvod pro zmínku této příhody); jasně, "Husák a normalizátoři zavírali jeden časopis za druhým", ale to neznamená, že se Čerepkové debut nedočkal hned několika kritických ohlasů (Slovník české literatury po roce 1948 jich eviduje pět). Za vhodné nepovažuju ani natlačení úředních dokumentů do fiktivních otázek – jako by těch dialogů nebylo v knize málo; přilepené otázky nic nenasvěcují a ani nezpřístupňují, naopak vzhledem ke kontrastnímu stylu odpovědí působí matoucím dojmem. (V kontextu celku jsou to spíš titěrnosti, které drajv knihy příliš nezbržďují, přesto jsem se kvůli nim nemohl ubránit dojmu, že Horáčková v některých oblastech pajdá a že půvab knihy utváří zejména předkládané dokumenty a charismatičtí zpovídání, nikoliv momenty, kdy se autorka snaží o něco víc než naslouchat či sestavovat.)“... celý text
— lubtich

---

Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny

„Tuhle knihu jsem měl delší dobu v hledáčku a rozhodně nelituju, že jsem si ji přečetl. Co napsat jako komentář, tak nějak narychlo, před spaním, když jsem to neměl připravené předem? Což je vzhledem k rozsahu knihy docela trestuhodná nedbalost. Možná se tentokrát omezím jen na stručné: BRAVO!! Vytvořit takto rozvětvený a propracovaný román, který vychází víceméně (jak moc, to nevím, ale většina událostí asi bude reálných) z historie vlastního rodu, navíc napsaný krásným jazykem a způsobem, muselo dát autorce ročníku narození 1980 asi hodně až detektivní práce už jenom proto, že většinu postav už osobně asi nepoznala a musela si dát dohromady rodinná vyprávění, nějaké dokumenty, fotografie, archivní záznamy a k tomu všemu zapojit dostatek vlastní fantazie, aby z toho vzniklo něco, co se bude tak dobře číst. Popisovat v hodnocení děj románu, který obsahuje události a osudy rozvětveného rodu od dob c. a k. monarchie po konec druhé světové války asi nebudu, jen se snad omezím na to, že v době konce 2. sv. války to bylo asi ve všech pohraničních oblastech naší republiky víceméně podobné, co se týkalo vztahů Čechů a Němců, oko za oko, zub za zub, ač se to z dnešního pohledu může třeba právě u takto "rozpůlených" rodin zdát všelijaké až podivné. Ale čtení to bylo velice pohlcující. Čejče, já rozohdně píšu plný počet hvězdiček:).“... celý text
— mira.l