Jestli tuhle novinku číst? Ovšem! Kniha hlubokých rozhovorů, které nasvěcují některé pasáže z Písma opravdu hodně nezvykle - o to víc ale inspirativně - je i něčím víc. Nesvědčí jen o lásce k Písmu dvou rozmlouvajících, kde každý do textu vkládá jinou zkušenost, jiné pojetí... ale také (a možná hlavně) o přátelství, ať už ho v textu najdeme kdekoliv. Můj dojem? Mísa perliček, do které nořím ruce, užívám si tu krásu a nemohu se rozhodnout, co mě nejvíc obohatí. Vyberte si taky tu svoji!
V první chvíli, když jsem přečetla třicet stránek, jsem nevěřila, že by tenhle příběh mohl mít skutečně autobiografické rysy - tak se mi zdál absurdní. Ale život opravdu píše romány, někdy v kombinaci dojemných a neuvěřitelných historií. Cesty k hledání porozumění byly klikaté, někdy k pobavení, někdy ke strachu, ale nakonec do svého cíle nějak došly. Asi od téhle knížky nikdy nebudu číst kombinaci písmen šin-lamed-vav-mem úplně stejně - a asi i s větším porozuměním.
Kdyby mi knížka nebyla doporučena, asi bych po ní nesáhla, ale byla jsem velmi mile překvapena. Styl psaní odpovídá hrdinovi, téma je neskutečně zajímavé (střízlivě vzato jsem zatím nečetla příběh zlanařených nezaměstnaných Evropanů / Američanů, kteří uvěřili východním rájům), ale stále se víc do příběhu promítá téma svobody... a její realizace ve vrcholné formě mě udržela v napětí až do poslední stránky děje... s dojemným epilogem. Určitě je to velmi zajímavá četba i pro toho, kdo se tolik nezajímá o dějiny a o létání.
Estée tu autorka popsala přesně tak, jak si neustále představuju ženu "budující impérium" - jde si za svým tak tvrdě, že jsem čekala, o kterou zeď si rozbije hlavu jako první. A obdivovala jsem / litovala její okolí, protože bez lidí kolem by určitě nedokázala nic. To je možná (kromě dalšího inspirativního životopisu téhle řady) ten správný zisk z poměrně jednoduše napsaného příběhu: poslouchejte sebe i svoje okolí. Může vám to hodně věcí zachránit. A abych nezapomněla: heslo, že každá si svoji krásu nosíme v sobě, jen ji podtrhnout, vytáhnout na světlo a nechat ji zazářit je hodně inspirativní.
Příběh uzavřen; a nemyslela jsem, že to bude kombinace stejně zajímavých dobrodružství jako v předchozím díle - ale dostala jsem zábavnou a napínavou před- a povánoční četbu. Soudržná rodina, dobře vybrané a umístěné reálie a šťastný konec - co si od knížky na tyhle dny víc slibovat? Celá série mě bavila a jako rodinná sága vůbec nebyla špatná!
Pro seznámení se s životopisem nového světce, bratra Rosaria, je to knížka vhodná, rychlá a přehledná (a velmi oceňuju fotografie! vždycky se mi zdají víc vypovídající než obrázky), ale autorův styl je tedy neskutečně fádní, i když se nesnaží sám o sobě vyrobit "zbožný" životopis. Ráda jsem se s titulem před Vánocemi seznámila, ale neuchvátil mne tolik, že bych se k němu potřebovala vrátit.
Četba jako jedna velká jízda, co dodat? Že mnoho čtenářů z nejrůznějších důvodů zabolí, a bude to jen dobře. Že jsme se zase dočkali erudované autorské historické práce, a to jen dobře je. Že se budeme muset znovu a znovu poučit, abychom neopakovali jako církev chyby, které nás hodně stály a stát budou, to by jen a jen dobře bylo. Že si tuhle knížku jako občasné zrcadlo návratu do reality vezmu, to dobře jenom bude. Je o čem číst, je o čem přemýšlet, je co prožívat. Přečtěte si, a uvidíte, jestli knížka splní svůj účel povzbudit k ptaní, k diskusi, k novému promýšlení cesty.
Netušila jsem ani, že namátkově začínám autorčinou prvotinou: vůbec to na ní znát nebylo. Nechci říct, že by to byl nějaký "barokní existenciální román", ale pomalé čtení o smyslu věcí i Smyslu mi přineslo docela zvláštní zážitek. Souhlasím s některými předchozími komentáři o podobnosti s romány Umberta Eca; tady jsem si osobně představovala každou postavu jako Knihu sui generis, která nakonec vplyne do Knihy... která nakonec svou úlohu nenaplní. Otázka zůstává: můžeme přečíst druhé a jde přečíst sám sebe?
Tím, že jsem patera Rybáře měla to potěšení několikrát potkat, byla to pro mne četba ještě zajímavější, protože jsem některé teze slyšela kdysi přímo od něj. Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení a náhled na křesťanství pro dnešní dobu... mnozí bychom se mohli hodně poučit. Každopádně jsem měla z četby velkou radost, a jako bych ho slyšela...
Ani já jsem o Peggy nevěděla, a to si myslím, že se o dějiny umění po všech stránkách zajímám dost... ale bylo to zajímavé počtení a sledovat její zrání do sebevědomé ženy, která si jde za svým snem, unese zátěž a ještě navíc dokáže pomáhat... to se mi jako příběh líbilo. Samozřejmě jsem si vyhledávala některé zmíněné obrazy a snažila si pustit fantazii navolno, abych je uměla umístit do své představy Peggyiny galerie. Pěkně strávené chvilky. Ještě mi pár životopisů z téhle řady zbývá, tak jsem zvědavá, který ke mně přijde jako další.
Musím říct, že téma knihy bylo poměrně zajímavé, nicméně zpracování za mým očekáváním poněkud pokulhávalo. Po přečtení závěru pro české čtenáře jsem pochopila, proč jsou využívány prameny způsobem, jaký autor zvolil, nicméně se tím docílilo poměrné monotónnosti textu, takže se čtenář, který není v církevních dějinách tolik orientovaný (nebo nečetl některá klíčová díla, na něž se autor odvolává), brzy ve jménech, místech a datacích ztratí, aniž by pochopil souvislosti. Druhá výtka: pokud to není strojový překlad, pak si ani překladatel, ani redaktor s textem příliš práce nedali, což je škoda. Nicméně pro úvodní seznámení s tématem přehled slušný, dobře, že v češtině vyšel.
Po dočtení vím, že mám rozhodně oblíbenější díly a přemýšlím, jestli někde existuje nějaká další kopie Prahy, protože tohle vypadalo spíš jako hodně prapodivná parodie. Škoda, tady se dalo řešit záhad, a ne se tahat s CIA o rukopis. A jen co jsme se zanořili do podzemí, Praha prakticky zmizela. O faktických chybách není třeba se bavit, jako celek se to učíst dá, ale absolutně nic uchvacujícího. Možná autor už má taky nejlepší nápady za sebou...
Opakovaná četba nebude škodit; teologie propojená s praxí, přesnost a zároveň jistá dávka poezie - ne, to není na jedno letmé seznámení. A ke konci roku téma víc než vhodné, k zamyšlení i k naději.
Klasika už od dětství a ráda jsem ji zase po mnoha letech v rámci Výzvy vzala do ruky (jako knihu z roku narození jednoho z rodičů). Jak jsem ve svých dvanácti farmu Betty docela záviděla, tak teď bych s ní nejspíš neměnila, ani kdyby k tomu byl tučný doplatek. Ale ten její lehký styl, kde dokáže vyhmátnout humor i tam, kde by průměrný člověk hledal sirky, aby ten prokletý dům zapálil a manželovi zbylo jen pár set pečených kuřat, je obdivuhodný pořád...
Vzhledem k mnoha náznakům a diskusím s kolegy jsem byla v zásadě připravená na to, do čeho se studijně pouštím, ale byla jsem nakonec velmi příjemně překvapena. Oscilace mezi depresí a pocitem zmaru (obojí rovněž autorem popsáno) a nadšením (takhle přesně jsem to chápala, jen on k tomu má data) mne provázela celou dobu četby. Proces, který autor popisuje, volá po urgentním promyšlení, ale toho se asi nedočkáme - ti, kdo by si titul měli přečíst, tak zřejmě neučiní - takže díky za každého, kdo si knihu prostuduje a aspoň na chvíli se. u ní zastaví. I z malých semen může vzejít strom...
Slušný a smutný příběh, volné pokračování Hájíčkovy série "zkáza české vesnice". Dá se tomu věřit, a přece trochu ne, charaktery jsou vyostřené, aby postav nemuselo být moc, a proto působí vyprávění jako přeostřená silueta. A škoda některých motivů, mohly hrát roli přirozené spojnice a ukázat hloubku... a nebyly využité; nedá se nic dělat. Tedy od autora zase chvilku pauza, a možná časem něco dalšího.
Hezký příběh, stojí za přečtení. Kdo z nás si tuhle část historie víc uvědomuje? Annetchen má pravdu, když říká, že je tím, co se komu hodí - Češka pro Němce, Němka pro Čechy. A já si tak říkám, jestli náhodou ještě dneska nežijeme totéž a lidi v okolí jsou pro nás to, co se nám hodí. Ale jinak benefit půvabného a citlivého vyprávění. Jestlipak autorka uvažuje o druhém dílu? Dětství Annetchen se uzavřelo řezem - jaká byla budoucnost?
Poslední díl, který mi do celé série chyběl, a skoro je mi až líto, že další není. Na tenhle typ literatury si moc nepotrpím, ale tahle série má mnohovrstevný přesah a arény jsou hybateli věcí, ale pro mne ne úplně hlavním tématem. Samozřejmě je výborný postup číst od prequelů do konce, ale i když se vracíte v čase, není to marné - ty detaily, které už znáte, najednou zapadnou jako dílky puzzle takovým způsobem, že byste občas uronili slzu. Rozhodně autorka je ve svém žánru mistr a myslím, že v něm asi dlouho nebudu číst nic, co by mne tak bavilo a zároveň dávalo podněty třeba k nějakým budoucím rozhovorům s dětmi a mládeží, kterým tahle série patří primárně. Doufám, že právě oni nedovolí žádný Panem...
Stručná, pěkná a hluboká přednáška, která si přečtení určitě zaslouží, a nejen to - asi i trochu k zapamatování, zvlášť pokud v nějaké podobné roli jste. A epilog mne vzal za srdce stejně jako autora, když ho prožíval...
Jeden z lepších novějších dílů série. Sice jsem si místy připadala jak na exkurzi, ale zase proč ne, trochu přehledu neuškodí. Celé to ale bylo jaksi krotké, tím spíš se to hodilo na chvíle odpočinku.
