1. Domů
2. Autoři
3. Klára Vlasáková
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 10
• Diskuze 4

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Kláry Vlasákové

Těla

„Kniha se četla dobře, ale byla zvláštní, málo uvěřitelná. I obě hrdinky se chovaly zvláštně, bylo těžké si je oblíbit. Téma románu je aktuální (stárnutí, mateřství, vztah matky a dcery), ale v knize spíše jen naznačené a nedořešené.“... celý text
— ledu

---

Těla

„Já nevím, dobře se to četlo, ale celkem o ničem to nebylo, konec mě zklamal.“
— mollusc76

---

Těla

„Zaujala mě už knížka Praskliny a autorka mě nezklamala ani tady, přišla s nevšedním tématem. Bylo to čtivé, nevšední, nadčasové, místy trochu nechutné, ale i proto strašně lidské. Skvěle načteno, určitě ráda doporučím dál.“... celý text
— KáťaM.

---

---

Těla

„Z mého pohledu to byla velmi zvláštní kniha. Když jsem si poslechla první kapitolu, říkala jsem si, že Marii musí být už přes sedmdesát let. Pak jsem zjistila, že si přivydělává tím, že opatruje děti, tak jsem z toho byla dost zmatená, Až někde ve druhé třetině knihy jsem se chytila roku narození Rózy a vydedukovala z toho, že Marii může být, pokud tedy nebyla v roce 1990 starší matkou, maximálně 60 let. Dovolím si podotknout, že Marie v reálu nemůže být v důchodu, naopak má do důchodu ještě dost daleko... Takže na jedné straně je tahle generace žen v plném pracovním procesu, na straně druhé je dohání stáří a stávají se pro své okolí neviditelnými. Myslím si, že je to otázka celkového nastavení ženy, jejího přístupu k životu, jejího sebevědomí a toho, jestli chce dobrovolně hrát roli neviditelné. Vztah matky a dcery byl velmi zvláštní, chyběla mi nějaká větší hloubka, důvody, proč tomu tak bylo. Jen z náznaků lze usuzovat, že Marie taky své mateřství prožívala s určitými obavami ze ztráty vlastní hodnoty, vlastního světa. A přesto se po dospělosti své dcery pořád věnuje jiným lidem, a nemyslím si, že to bylo jen kvůli penězům. Róza, která v průběhu příběhu čeká dítě, své mateřství prožívá taky vlastním způsobem. Tak, jak mi Róza nebyla moc sympatická, mateřství ji změnilo. Uvědomila si, že roli matky bude mít už po celý svůj život, že ona bude zodpovědná, jak svoji dceru vychová. A Marie? Asi stala skutečně "neviditelnou"... Hodnotu vlastní maminky skutečně doceníme, až s námi není. Když píšu tyto řádky, uvědomuji si, že ta kniha, hlavně v poslední třetině, dává více otázek než odpovědí, ale asi to tak mělo být.“... celý text
— Moncele

---

Těla

„Těla, kniha, kterou jsem původně neměla v plánu vůbec číst, ale v mé sociální bublině sklízela takový úspěch, že jsem neodolala a pustila se do ní. A nakolik byli všichni nadšení, natolik jsem já byla v rozpacích... Dlouho jsem dumala nad tím, čím to je, protože Klára Vlasáková spisovatelské řemeslo ovládá skvěle, to je bez debat. Naťukává spoustu důležitých témat, kdy některá dovedou tnout do živého, a to pěkně z ostra. A nejednou vás donutí se zamyslet a sáhnout do svědomí. Nejdominantnější je téma mezigeneračního střetu ve vztahu matka - dcera, autonomie ženského těla, přijetí vlastního těla v rámci proměn (protože stárnutí je přirozený proces, byť společnost dělá, že to tak není), anebo pro mě nejsilnější téma odsunutí starých lidí někam bokem, abychom se nemuseli dívat, jak z nich pomalu vyprchává život (když to řeknu na plnou pusu, samozřejmě nám na staroušcích záleží, zaplatíme jim tu nejlepší péči, ale hlavně ať umírají někde v klidu a potichu). A byť Těla pracují s tématy, která mě nutila neustále se zamýšlet, jako celek to u mě nezafungovalo, neprožila jsem ten wow efekt jako většina ostatních. Zpětně si myslím, že to bylo Marií a její povahou, která mě neuvěřitelně vytáčela tím, jak si vše dávala za vinu. A to i to, co s ní vůbec nesouviselo. A pak ten konec - nějak vyšuměl do ztracena, i když to byl zřejmě záměr autorky spojený s motivem neviditelností těl starých lidí a prozřením Mariiny dcery (stejně jsem vnímala motiv myší, které vnímala jen Marie, zatímco Róza chtěla od těch mrtvolek pryč)... Těla jsou pro mě zkrátka rozporuplnou knihou - na jednu stranu témata, která mě nutila k hlubokým zamyšlením, na druhou stranu příběh jako celek, který na mě nezapůsobil tak, jak bych čekala... Každopádně je to kniha, kterou jsem měla potřebu s každým, kdo ji četl, probírat.“... celý text
— bajub