O knize Anatomie rodu

Jak nás formuje minulost? Podmanivá románová kronika od autora bestselleru Skleněný pokoj. V kronikách najdeme data, v muzeích předměty. Kde jsou ale skutečné emoce? Simon Mawer je hledá v příbězích. Z kusých informací o svých předcích vytvořil strhující románovou mozaiku a dal hlas obyčejným lidem 19. století: sirotkovi ze Suffolku, který touží vyplout na moře, švadlence snící o novém životě v Londýně, vojákovi, který si před vypuknutím krymské války bere svou vyvolenou. Dějiny v Mawerově podání nejsou šedým monolitem, ale pestrou vitráží, díky níž můžeme uvidět vlastní život v novém světle.... celý text

Co říkají o knize uživatelé?

Kniha 'Anatomie rodu' od Simona Mawera zaujala čtenáře svým jedinečným pojetím rodinné historie. Autor kombinuje historická fakta s fikcí, čímž vytváří fascinující příběhy svých předků. Mnozí čtenáři oceňují, jak Mawer dokáže oživit suché úřední záznamy a přetvořit je na poutavé vyprávění. Všichni se shodují, že kniha vyvolává zamyšlení nad osudy předků a nad tím, jaké těžkosti museli překonat. Přestože se objevují drobné nedostatky v překladu, většina čtenářů hodnotí knihu velmi pozitivně a doporučuje ji dalším zájemcům o historii a genealogii. Více v komentářích.

Komu by se kniha Anatomie rodu mohla líbit?

Čtenáři zajímající se o genealogii
Milovníci historických románů
Fanoušci autorova předchozího díla
Ti, kteří hledají inspiraci v rodinných příbězích
Čtenáři, kteří ocení kombinaci faktů a fikce

Kniha Anatomie rodu v seznamech uživatelů

(aktualizováno 1x za hodinu)

v Právě čtených	3x
v Přečtených	318x
ve Čtenářské výzvě	110x
v Doporučených	11x
v Mé knihovně	98x
v Chystám se číst	199x
v Chci si koupit	35x
v dalších seznamech	4x

Koupit knihu

Citáty z knihy (2)

„Choď tak dlouho zkratkou, až se z ní stane oficiální cesta. Člověk musí znát pravidla, ale taky vědět, kdy je obejít.“

„Minulost má i další složky. Rodinné historky, vzpomínky, které se předávají dál, někdy se až nesmyslně nadsazují, jindy upadají v zapomnění. Nebo artefakty, tahy perem na vyšisovaných stránkách dokumentů– záznamů ze sčítání lidu, rodných listů, někdy dokonce deníku nebo uchovaných dopisů. Když si odmyslíme tyhle stopy, je minulost něco víc než starobylé budovy, kterým přikládáme význam nesrovnatelně vyšší, než jaká je jejich skutečná materiální hodnota, či předměty v muzeích– všechny ty cínové misky, zrezivělé šavle, šperky a keramika, po kterých lhostejně kloužou pohledy dětí během školních výletů? Vždyť minulost, která sestává jen z artefaktů, je jako kostra odkrytá při archeologických vykopávkách. Kde je tělo a krev? Co byli ti lidé zač? Co prožívali? Kam se poděli?“