Petra21 komentáře u knih

Chirurgův dovětek "před sebou neutečeš!" bych si dovolila poupravit na "jak si pros*at život. A znova". Iritující příběh doplňuje hovorový jazyk okořeněný slangovými výrazy a červeným liháčem tak zvýrazňuje prostou skutečnost, že nikdo z nás není Mirek Dušín, nikdo není bez viny a nic není černobílé. Tak protivně uvěřitelná literární postava, která jedná stejně nesprávně, jak se dennodenně chová většina z nás, je z pochopitelných důvodů nesnesitelná; arogantní, ale přesto morálně pevná. Každý přeci chceme výčet správných rozhodnutích a chrabrých činů těch bodrých "klaďasů". Tohle se však natolik věrně podobalo životu, až mi růžová záložka bolestně zavírala oči. Výborná, chirurgicky přesná práce stoprocentní empatie do mozku jednoho neobyčejně prostého čtyřicátníka.

20 23.10.2020

Neeeeee, opravdu nehledejme podobenství s Forrestem Gumpem, prosím prosím. Pavel Sanajev nám namísto komiky chladně připravil rusky proklatou temnotu připomínající čepel Dostojevského sekery Zločinu a trestu. V malém věčně nemocném Sašovi jsem spatřila jen takovou "ještě-živou" loutku, Lakmusový papírek nevyřešených rodinných sporů i duševních ran; stal se imaginací urputného boje o bezvýhradnou dětskou lásku, na níž si mnozí nárokují absurdní majetkové právo.

5 08.10.2020

Prokládání lidských větších i menších tragédií jízlivými anekdotami mi něco připomíná... jo vlastně, asi život. A proto příběh představuje něco tak opravdového, milého, smutného, tragikomického, úsměvného i bolestného, jak jen to snad každá duše důvěrně zná. Úchvatná literární záležitost, sofistikované psaní o "ničem" a o úplně všem zároveň. Doporučuje jedenáct z deseti akvarijních dušiček.

5 04.10.2020

Tohle nádherné miloučké počteníčko mě zahalilo do té nejhebčejší deky lásky a porozumění. Vskutku silný emocionální zážitek a ano, možná chtěl ten malý chlupáč Gump za každou cenu rozplakat obecenstvo, možná jde o příliš lacinou hru na city, ale pokud bude jeho veliké poselství skutečně vyslyšeno, vše odpouštím. Věřím, že po přečtení roztaje i to nejzatvrdlejší lidské srdce!

8 03.10.2020

Prsty mám dlouho položené těsně nad klávesnicí, v hlavě emocionální gejzír a miliony myšlenek, avšak jen marně doufám, že budu schopná objektivně sdělit svůj celkový dojem. Nejraději bych za zběsilého volání "PANEBOŽE" vtiskla výtisk každé matce, každému otci a hlavně asi tak nějak všeobecně všem mužům, aby prozřeli, a všem dívkám, aby daly za pravdu všem varováním, která očividně mnohdy na úrodnou půdu nepadají. Autorka poukazuje na tu propastně tenkou hranici mezi láskou a naprostým šílenstvím, mezi čistým obdivem a nechutným naléháním a manipulací. Díky mnohým sugestivně vylíčeným scénám i analýze Wanessiných pocitů se pak sami cítíte jako něco mezi obětí a... viníkem?!, což samo o sobě potvrzuje pravdu o těžko uvěřitelné síle manipulátorů i nezájmu a nedůvěře společnosti, jakkoliv je blízká. Opravdu silný zážitek, který se nedá snadno strávit, a přesto, nebo právě proto, by si jej měl pročíst každý.

11 29.09.2020

Josef König mě před necelými dvěma lety velice mile překvapil svou povídkovou prvotinou plnou jízlivých pravd o společnosti. Nadchl mě především jeho zajímavý styl, jímž se nechce podbízet čtenáři a naopak si je vědom faktu, že u řady lidí vzbudí negativnější emoce. Proto jsem si nemohla nechat ujít následující román slibující originálně pojaté téma závislostí jakéhokoli typu. Vzhledem k "spoilerově skoupé" anotaci jsem tudíž hltala řádky a s napětím (které skutečně gradovalo!) jsem očekávala něco nečekaného. Fatálního. Něco "Königovského". Asi jsem prostě chtěla příliš mnoho, jednoduše ovlivněná vědomím, že "to" přece umí. Nechci však působit zahořkle a ukřivděně, možná jen tato překombinovaná kniha nesedla mé záložce. A je mi opravdu líto, že dávám nakonec jen tři hvězdy...

3 20.09.2020

Ne, rozhodně v rukou nedržíme tak propracované dílo, jako jsme navyklí u starších Kunderových kusů, ovšem to nám bez servítek předesílá již v samotném názvu. Slavnost bezvýznamnosti se stává vzpourou proti významu slova, bagatelizuje lidské jednání, ba poukazuje i na nahodilost lidského osudu. Je opět geniální. Nostalgicky komická, prostá i promyšlená. A skrytě smutná, neboť je z autorova stylu více než jasný jeho vyšší věk, a to zejména kvůli pomalejšímu tempu a absenci vášní jakéhokoli typu (byť jsem si vědoma, že právě odosobnění je jednou z hlavních tezí Kunderova románu). Důraz kladený na absurditu a postupnou ztrátu humoru na příkladu stalinského politbyra mi přišel jako pomyslný literární návrat k debutovému Žertu; a tak nějak vícero něžných narážek jako by připomínalo loučení se s literaturou, s laskavým čtenářem...

7 20.09.2020

Geniální, zkrátka mistrovská výpověď nejen jednoho nadějeplného i šíleného roku 1948. Leon Uris uchopil celé téma židovského exodu, semitismu i toho směru proti a následného návratu do "země zaslíbené" skutečně zodpovědně. Sepsání tohoto románu zřejmě nebral pouze jako svůj úkol, ale spíše jej považoval za poslání, a to s elegantní učeností vykřiknout do světa všechnu judaistickou nespravedlnost, veškerou nutnost obhajovat podstatu svého nuzného bytí. A když po několikráte vzpomněl i jména Jana Masaryka, jeho narovnanou páteř oproti křivicím tolika státníků tolika velmocí i jeho tolik obdivovanou lidskost, uvědomila jsem si zcela, že snad pouze dobře informovaný cizinec může plně docenit statečnost historických person.

13 20.09.2020

Tahle nervydrásající pecka si i mě vyhlídla za svou oběť. A podlehla jsem absolutně a úplně, přestože jsem si paradoxně všímala poněkud jiných aspektů, než bych od thrilleru (s notnou dávkou povrchnosti) očekávala. Thomas Harris svým sofistikovaným rukopisem poukazuje na řadu palčivých problémů a otevírá citlivá sociální témata, která dodnes patří mezi ta spíše upozaďovaná. A možná právě tento aspekt činí z Červeného draka mrazivě psychopatické, emocionální, napínavé, děsivě skvělé a možná až klasické dílo, jemuž bohužel uškodila snaha o rafinované rozuzlení. Raději bych knihu hodnotila jako znepokojující beletristický román, jehož zásadní podstatou je podtrhnout a zvýraznit naprosto fatální společenské nedostatky.

9 10.09.2020

Zprv trpké, zdá se, ale milé zas! Ano, z počátku má "češtinářská" duše trpěla tak moc, že takřka každé (nutno předeslat, že náležitě promyšleně!) použité slovo zvedalo mé sebeovládání z té nejnepohodlnější židle na světě. Až obsedantní potřeba mnoha autorů poukazovat na současné popkulturní fenomény k tomuto zmíněnému pocitu marnosti příliš nepřidala, a tak jsem si říkala, že jsem prostě sáhla vedle, že Meta opravdu nebyla nic pro mě. A pak se to stalo. Pavel Bareš si mě naprosto získal a obtočil si mou literární pozornost kolem levého malíčku. Nikdy bych nehádala, kolik pravd a společenských problémů tento žánrově schizofrenní příběh poskytne, ani jak mě jeho napínavost citelně, bolestně zasáhne. Smekám klobouk a za jazyk... přimhouřím obě oči a schlípnu uši a uznám autorův záměr... a jo, bez debat plný počet.

6 06.08.2020

A jeden by ani neřekl, kolik optimismu se navzdory všem těm hrůzám do této knihy vešlo! Nelze, než obdivně souhlasit s autorčiným zamyšlením, že marocké ženy "nečekají, až jim někdo nabídne životní prostor, berou, co můžou a vyjadřují svou žízeň po svobodě, přestože její cena je vysoká". Pevně věřím, že nepoužila jen laciné klišé a zároveň myslím, že toto poselství patří vskutku všem ženám a dívkám z celého světa.

2 28.07.2020

Hutné téma, bohužel stále aktuálního kastování na "vysokou" civilizovanou společnost, jejíž hodnoty soudíme jako ty jediné správné, a ty ostatní, "nižší" či podřadnější jedince, s nimiž nelze v žádném případě spolupracovat, nýbrž je rovnou zničit. Bravurní práce s jazykem dokázala navodit atmosféru tak alarmujícího zmaru, zlomené hole nad takzvaným "lidstvím". A přitom všem zůstal autor velice decentní, takřka neutrální, chápající a díky bohu jen minimálně naturalistický; poukázal především na neustávající potřebu populistů vířit umělý strach. Velice velice velice dobré!

3 28.07.2020

Budu zcela upřímná: čekala jsem velké zklamání s poněkud xenofobními slovy "ježišimarijá, jak by Angličan mohl vystihnout atmosféru této specifické doby československých dějin?". Ve skutečnosti mi Simon Mawer vyrazil dech. Díky sofistikovaně zvoleným postavám se ocitneme uvnitř hovorů vysokého politikaření, ovšem s takovou všedností a umem, že celá záležitost (díky bohu!) nepřipomíná článek toho dílu učebnice dějepisu, k němuž se na školách málokterý pedagog dostane. Zároveň prokázal obrovské pochopení pro jednání mladé nadšené generace, té, jež se o tolik víc snažila vymanit ze spoutaných konvencí svých rodičů. Sexuální revoluce, marihuana, autostop napříč Evropou tolik kontrastovaly s tím více stísněným a opatrnějším, možná dle mého názoru více intelektuálním uvolňováním pražského jara. Skláním se především za empatické vnímání ducha doby a bravurní znalost československých reálií, aniž by aspiroval na post učitele historických věd. Plesám za geniálně sestrojený příběh i formu. Zatlačím slzu za nespravedlnost, za pohřbení neopakovatelně veliké naděje tolika lidí. Děkuji za každou jednotlivou stránku!

9 21.07.2020

Jedná se o velmi podrobné zápisky reportážního charakteru o osudech šestice přeživších jedné obrovské a lidmi řízené katastrofy.Vzhledem k ne příliš propracované literární formě se domnívám, že by takový materiál daleko lépe fungoval jako dokumentární snímek prezentovaný například festivalem Jeden svět. Nicméně zde hodnotíme i tu knižní rovinu, kdy musím podotknout, že vlivem fragmentovité podoby a zřejmě i nevalného překladu nedokáže ani ona zmíněná šestice nešťastných šťastlivců navodit opravdový dojem lidského utrpení...

1 05.07.2020

Jde přesně o ten typ literatury, který by člověk nejraději nečetl a o existenci takových pravdivých událostí raději nevěděl... ta alarmující hrůznost systému a neuvěřitelné korupce podané ústy někoho, kdo měl to neštěstí si vše na vlastní kůži procítit... až nezbyla pražádná emoce, ani špetka lidské normálnosti, díky níž lze zapomenout, žít a ne pouze přežít.

4 03.07.2020

Lyrický skvost o "ničem" a o všem. Hájíčkův rukopis mi připadá tak okouzlující... jednoduše krásný, rozbíjený pouze četnými dialogy, které jako by ze zasněného obláčku vracely zpátky na uvěřitelnou zem. A přesto mi tentokrát přišlo poselství románu obrovsky bolestné. Tato neuvěřitelně citlivá empatie do vnímání ženského světa umocnila tíhu prosté samoty uvnitř přelidněného světa.

10 25.06.2020

S širokým úsměvem dočitám poslední list a něžně hladím obálku. Není to jen příběh o nečekaném přátelství dvou rozdílných lidí. Je to příběh o tom, jak jsme plní predsudků a predjímání... jak dokážeme být silní, když opravdu chceme. Můžeme sami sebe překonat, nikoliv se jen odevzdat osudu. Přiznávám, že se děj dá předvídat a ano, patosu se nevyhneme, ale....vše odpuštěno. Zcela jsem se tomuto čirému lidství poddala.

3 18.06.2020

Ach Brilko, děkuji Ti za vnuknutí vyprávět tak veliký příběh neobyčejně obyčejné rodiny na pozadí těch skutečně velkých dějinných událostí. Každému vřele doporučuji prožít si s hlavními hrdiny (i antihrdiny) těch několik málo hodin svého svobodného (!) života, darovat několik hrnků slz na rodinný oltář Džašiových. A hlavně uvědomit si sílu a absurditu dějin, hrůz podepsaných několika šílenci a jejich nedozírný dopad na chování a existenci několika dalších generací. Je to tak bolestně skutečné... a naprosto dokonalé!

14 15.06.2020

Právě autorčin styl je něco, zač stojí za to dýchat. Radka Denemarková pro mě představuje jednu z oněch několika silných a inspirativních žen, jejíž názory bodají ostřeji než dýka; zahaluje je však do měkoučké šály košaté líbezné češtiny... Hvězdu jsem ubrala jen kvůli (ano, vím, že nespravedlivému) srovnání s bravurními a těžkými Hodiny z Olova.

11 15.06.2020

Na rozdíl od celé řady přeceňovaných knih si právě tato své vysoké hodnocení zaslouží zcela právem! Tak bravurní práce s dobovými prameny, lehká samozřejmost slangu a sebejistá logika ve střídání časových úseků i postav představuje skutečnou literární lahůdku. Čtenář se navíc ihned po přečtení několika prvních řádek přestane obávat řemeslně učebnicového výkladu bez emocí... Těch se do "sfáraných hlubin" vešlo až dechberoucí množství. Jsem okouzlena rozličností lidských charakterů; jejich přijmutí nelehkého osudu, či naopak vymanutí se z navyklých stereotypů. Kniha proto může posloužit jako petrolejová lampa při hledání smyslu existence vlastní "šachty". Naši předkové nám prostřednictvím autorčina rukopisu mohou být nápomocni... s praktickou tvrdostí i něžností sobě vlastní.

24 06.05.2020