Peníze od Hitlera

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13957/penize-od-hitlera-letni-mozaika-13957.jpg 4.1247
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (62)

Kniha Peníze od Hitlera

Přidat komentář
mončičáček
01. února

Radku Denemarkovou mám raději jako překladatelku, například v Rozhoupaném dechu. Jazyk mi nevadil,naopak někdy i potěšil neobvyklým slovním spojením nebo metaforou, ale Gerta Schnirch jasně poráží Gitu Lauschmannovou,ve všech ohledech...

Martina410
29. ledna

Poslouchala jsem na VS jako audioknihu, ktera byla temna a strasidelna. Doporucuji.

Aerine
26.11.2018

Náročnější četba, jazyk je zajímavý - Denemarková pracuje s neobvyklými metaforami a jinými obraznými pojmenováními, což mi nevadilo. Téma je ožehavé, nedořešené a stále citlivé. Prolog a epilog na mě zapůsobily jakýmsi "wau" efektem.
Když se příběh začínal rozvíjet, čtenáři nezbývá než soucítit s hlavní pstavou. Osud s ní zametá i nadále i přesto, že sama je nevinná - jen po válce převážil její německý původ nad tím židovským.
Gita ale sama na druhé straně působí nesympaticky, nemá na první pohled žádný bližší vztah se svou dcerou ani s vnučkami, i když se postupně dozvídáme příčiny jejího chladného chování, sympatie už se zpátky nevrátí...
Pak přijde již zmíněný "wau" efekt a zbude rozporuplný pocit z Gity, ostatních postav i celé knihy.

dezorientovana
25.11.2018

Kniha je náročná na čtení. Ze začátku jsem se vůbec nemohla začíst, v dějích jsem se ztrácela. Po čase jsem si však na styl vyprávění zvykla a na knihu změnila názor. Jednotlivé postavy mě občas pěkně rozčilovaly. Celý příběh je neuvěřitelný, téměř až absurdní. Ale taková asi ta doba byla, neuvěřitelná a absurdní.

AlčaVaca
23.11.2018

Pro mě dost náročné na čtení. Námět sám o sobě se vryje pod kůži, když si člověk tu krutou dobu jen představi. Občas si přečtu knihu s válečnou tématikou, ale v tomto připadě mi autorčin styl nesedl. Ztrácela jsem se, některé pasáže jsem musela číst znovu.

radovan6978
13.11.2018

Pro mne jedno znejzásadnějších děl české literatury po roce 1989, které v podstatě "prošláplo cestu" Tučkové či Mornštajnové.

Pepina19
05.11.2018

Naprosto vynikající čtenářský zážitek. Knihu mám stále v hlavě.

kdo
10.09.2018

Příběh zajímavý, chytlo mě to, ale vypravěčský styl hrozný. Nejen, že to docela lezlo na nervy, ale bylo to až na hranici srozumitelnosti. Občas jsem si musela určitou pasáž přečíst znovu a luštit, co se komu tedy událo.

MaKolar
03.09.2018

Příběh ze začátku nabere velmi rychlý spád, nicméně konec se velmi táhne. Moje první setkání s autorkou, která má specifický styl, který mi moc nesedl.

Rihatama
28.08.2018

Nemůžu si pomoci. Nelíbí se mi to, netěší mě to, děsí mě to, ale nedá mi to. Musím číst dál a dál. Nemůžu přestat. Dočtu a začínám znovu od začátku. Denemarková mě vtáhla do svého poválečného příběhu, jehož krvavé pařáty rozdírají paměti, vzpomínky a životy generace současné, jako lákají bludičky do hlubokého močálu, jako přitáhne ostré světlo lampy můru do své smrtící záře. Jsem vlastenec. Velký vlastenec. Ale nechci být slepý a hluchý vlastenec konejšící se bezpečím své pohodlné ulity. Tlusté čáry za sebou příliš často nechávají tlusté křivdy. Byly spáchány nenapravitelné škody a hrůzy, Benešovy dekrety ale asi byly nezbytné. Nebyl prostor pro posuzování jednotlivostí, bolesti bylo příliš mnoho. Problém ale byli, ostatně jako vždy, bezskrupulózní oportunisti, kterým neměl být ponechán takový prostor k nespravedlivé, nesprávné a mnohdy smrtící, opět, seberealizaci. Denemarková má výjimečný a jedinečný dar popsat v detailu skutky, myšlenky a pocity, i ty nejstrašnější.

Glivuska
28.08.2018

Po knize jsem sáhla na základě tématu odsunu Němců po 2. sv. v., o který jsem se začala zajímat. Příběh byl opravdu silný, kniha na základě toho velmi emotivní. Kladete si otázku, jak se tak strašné věci mohly stát a proč se o nich vlastně dodnes skoro nemluví. Jak už bylo řečeno níže, vypravěčský styl mi také úplně nesedl, víc mě pohltila např. knížka Vyhnání Gerty Schnirch, která se taktéž věnovala tématu odsunu Němců.

lushi
25.08.2018

Já jsem tu knihu na jednu stranu strašně nenáviděla, na druhou stranu jsem se od ní nedokázala odtrhnout a hltala jsem každé slovo.
Já hloupá jsem se na příběh vůbec nepřipravila a tak jsem netušila, co mě čeká. A pak s přícházejícími projevy nespravedlnosti, bezcitnosti a zla jsem se cítila hůř a hůř. Přibližně v polovině knihy jsem se cítila tak nanic, až jsem nevěřila, že dokážu v četbě pokračovat. Bála jsem se, co ještě přijde. Ale kniha je napsaná tak skvěle, že jsem ji nedokázala odložit.
Můj závěr tedy je takový, že kniha je brilantně napsaná, autorčin styl je i mým šálkem kávy, ale příběh samotný byl na mě příliš drsný - něco takového bych si rozhodně už nechtěla zopakovat.

Aleydis
20.08.2018

Příběh je velice zajímavý ale vypravěčský styl mi vůbec neseděl.

Susan94
17.08.2018

Velmi silné a velmi skvěle napsané. Takové příběhy není možné přehlížet, ba naopak je nutné o nich číst, protože jsou stále živé. Autorka to opravdu skvěle umí s jazykovými prostředky. Co k tomu dodat více, člověk si to musí přečíst a prostřednictvím Gity se vcítit do doby plného zla.

Gábina231
11.08.2018

Určitě téma k zamyšlení, nádherný jazyk, ale místy jsem se trochu ztrácela...

madem
04.08.2018

Velmi zajímavý příběh. Navrátivší Gita z koncentračního tábora slyší jen výčitky, proč tam raději nezůstala. Majetek si již rozdělili Češi, zpátky ji nikdo nechce.
Bohužel mi nesedl vyprávěčský styl.

Veramark
16.07.2018

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Ze začátku jsem se hodně ztrácela, protože byl sestaven z metafor a občas jsem vůbec nevěděla jak se hlavní hrdinka do této situace vůbec dostala. Potom už jsem se ale plně začetla. Styl psaní autorky byl opravdu zajímavý a netradiční. Ale nevím, jestli jsem na tuto knihu byla úplně připravená. Ze všech těch hrůz mi běhal mráz po zádech a celou knihu jsem napjatě čekala, jak to dopadne. Neoblíbila jsem si snad jedinou postavu, všechny se mi v něčem strašně příčily (možná až na Denise), ale musím říct, že i to mělo své kouzlo. Celkově si myslím, že tato kniha stojí za přečtení, protože pojednává o něčem, o čem se u nás tolik nemluví.

Alma-Nacida
15.07.2018

Velmi silná kniha, která mi nedovolila se odpoutat a přestat číst, i když jsem se bála, co se proboha ještě dalšího stane. Jedna z knih, které mi zůstanou v paměti dlouho hlavně pro ten pocit, že válka je jistě strašná, ale to nejhorší v ní jsou lidé. A ti lidé tu zůstávají i po válce...
"Ne. Žádný argument Pukličtí nevyslyší. Nikdy už nebudou ochotni vyslyšet. Jen kolotočářskou melodii. Šíří se to napříč generacemi. Jako epidemie. Chvění před lynčem. ...je tu tak strašná atmosféra, paní doktorko, že už sem snad raději nikdy nejezděte."

girdi
10.07.2018

Ještě teď mě mrazí. A to jsem knihu dočetla před několika prosluněnými dny. Fakt, že mám čtyřměsíční dítě "strávení" této knihy rozhodně neprospěl. Čtení bylo občas náročné nejen kvůli drsnému obsahu, ale i obraznému líčení pocitů a rozličných stavů mysli a těla pomocí uměleckých metafor. Obávám se, že zhmotnění zla v lidech je stále aktuální, proto by čtení knih s touto tématikou (a výborně napsaných jako je tato) mělo být povinné.

ddagos
05.07.2018

Smutné čtení. Lidé k sobě jsou někdy neuvěřitelně zlí a krutí.

ajasin
17.06.2018

Kniha o lidské hlouposti, malosti, závisti a hamižnosti. A na druhé straně o odvaze, o neuvěřitelné vytrvalosti, o touze žít a dočkat se satisfakce. A i o tom, že se někdy nemůžeme zcela spolehnout ani na vlastní paměť. Psaná zvláštním způsobem a doplněná fotografiemi, které skvěle vystihují atmosféru knihy.

nothing_forever
28.05.2018

Pro mě jedna z nejkvalitnějších knih, jaké jsem kdy četl. Ten způsob, jakým autorka vykresluje vnímání nesnesitelné reality mladou dívenkou, vracející se z koncentračního tábora domů, tak ten mi bránil dýchat. Prostě nepředstavitelná hrůza, to běsnění některých lidí se nedá ani pojmenovat. Jsem moc rád, že jsem tu dobu nezažil, asi bych se z toho nikdy nevzpamatoval. Pani spisovatelka Radka Denemarková si podle mého mínění plně zasluhuje ocenění Nobelovou cenou za literaturu.

freejazz
07.04.2018

mám v živej pamäti udalosti roku 1989. Nemci z DDR odstavili svoje trabanty a wartburgy v pražských uliciach a preskakovali plot ambasády NSR, aby tu požiadali o azyl. pražáci zatiaľ chodili po meste so šroubovákmi a kliešťami a skalpovali z tých bakelitových tátošov všetko, čo sa mohlo hodiť...
tento príbeh mi to znovu pripomenul.
okrem toho je to pre mňa akoby pokračovanie úchvatných kníh Vladimíra Körnera. opravdu smekám, nevedel som sa od knihy odlepiť - iba raz, musel som ísť ostrihať levandulu, lebo som ten pretlak nedokázal len tak presedieť.

Hathor89
05.03.2018

Kniha popisuje velmi ožehavé téma, které rozhodně není minulostí, ale velmi žhavou současností. Vyrovnání s minulostí znamená vyrovnat se s vlastními činy i jednáním předků. A nejedná se o lehký úkol. V současnosti musíme umět připustit, že i Češi se po válce chovali jako nacisté, nemilosrdně, někdy konali zločiny rádoby ve jménu spravedlnosti, přitom hledali pouze cestu jak se co možná nejjednodušeji obohatit, stejně tak se mnozí chovali vůči osobám označeným za Němce (bohužel, kdo je Němec, stanovovala zaujatá státní politika z několika nic neříkajících sčítání lidu) shovívavě a snažili se respektovat lidská práva. Úvod knihy vystihuje velmi čtivě poválečnou atmosféru. Ze zacházení v internačních táborech je mi špatně, vždyť se nedotklo jen přesvědčených nacistů, oběťmi se stávali také civilisté. Poválečné zacházení s německy mluvícimi Židy … chápu, že se o tom špatně mluví, ale je to třeba. Čekala jsem, že v tomto rytmu bude kniha také pokračovat. Nestalo se, ale přesto mě nezklamala. Hrdinka mi byla místy velmi nesympatická. Odkrývání starých činů bolelo obě strany. Bohužel z historie se lidé nikdy nepoučí, i když se ve školách o hodinách dějepisu tvrdí opak.

JaMar28
04.03.2018

Vůbec mi nesedl autorčin styl. Snaží se knihu psát z pohledu osoby, která to zažila, navíc velmi niterným a osobním způsobem. Jenže paní Denemarková nic z toho nezažila. Jaký má smysl popisovat tak osobní a silný prožitek něčeho, s čím má nulovou zkušenost? Text by mi přišel sám o sobě zajímavý, pokud by to zažila, jenže nezažila a já na to při čtení nedokážu přestat myslet. Nemyslím si, že zvolila vhodnou formu a je to škoda, protože psát zjevně umí.

Gi-Gi
18.02.2018

Tak teda husty, silny pribeh, bude mi v hlave vezet dlouho. Delo se to a nemeli bychom na to zapominat. Verim, ze spousta se snazila zapomenout, a to na obou stranach, ale mu bychom nemeli.

Sova15
31.01.2018

Kniha o událostech, o kterých by se mělo mluvit, protože jsou stále v nás a aniž bychom si to uvědomovali, stále nás ovlivňují. I po tolika letech. Žiju v místě, kde byly Sudety a složení obyvatel, vztah k městu, k dění je stále ovlivněn, tím, že se sem lidé přistěhovali (jiní byli odsunuti) a nemají tu dlouhodobé kořeny.

Radek99
03.12.2017

Kniha evropského formátu. Román svým tématem silně přesahující kontext České kotliny a jevící se jako v pravdě evropský, popisující kauzální řetězec tragédií, jejichž účastníky a hybateli jsme byli i my, Češi. Musím přiznat, že Peníze od Hitlera byly pro mne opravdu těžkým čtením, a to jak kvůli tématu, který na mé předky (a tedy přeneseně i na mě) nevrhá to nejlepší světlo, tak i vlivem použité autorčiny formy - řetězení a vrstvení metaforického jazyka bylo chvílemi až přespříliš, jako by společensky závažný rozměr musela nutně dorovnat i vysoce uměleckou formou. Její kniha mi celkem hodně připomínala styl nobelistky Herty Müllerové, jejíž romány Radka Denemarková překládá a od níž se zřejmě i inspirovala v dané tématice, jelikož Peníze od Hitlera se dost blíží třeba Rozhoupanému dechu, jen volně přenesenému do našich reálií. Navíc je tu však ono ryze české nevyrovnání se s minulostí, která je ve většině společnosti dosud víceméně tabu - jako tragický se mi jeví fakt, že podobné knihy účtující s minulostí (snad s čestnou výjimkou povídek Čas kopřiv Josefa Knapa) spatřují světlo světa až nyní, po více než půl století... Denemarková zprostředkovává tak potřebnou bolestnou sebereflexi, otevírá tabuizované téma českého podílu viny na zvěrstvech při odsunu Sudetských Němců a ještě cizeluje dané téma motivem poválečných osudů sudetských židovských rodin, na jejichž vyhánění, vraždění a mučení se podíleli nejdříve Němci, a po válce pak Češi...psát, číst a mluvit o tom je důležitým krokem k vyznačení oné tlusté čáry za minulostí, jejíž křídový lesk je doposud potřísněn krví nevinných židovských i německých obětí...

LenkaVrbatova
28.11.2017

První kapitola slibovala, že knížka bude emotivní. Jenže pak se vše přesunulo do současnosti a příběh ztratil nápad. Vše se točilo v kruhu neustále dokola. Knihu nezachránil ani konec, který mi tak nějak vyšuměl mezi řádky.

markettH
31.10.2017

Námět a myšlenka nebyly špatné, ale knize škodí mnoho metafor a popisů, které jsou pro příběh nepodstatné.