Peníze od Hitlera

Peníze od Hitlera https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13957/bmid_penize-od-hitlera-IVX-13957.jpg 4 639 639

Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti.... celý text

Přidat komentář

EvaHonsová
14.05.2024 4 z 5

Kniha, jak píše sama autorka, obsahuje příběh, který se skutečně stal. Až se tomu nechce věřit, že existují takoví zlí lidé...Když je válka, jsou dovolena zvěrstva, za která nikdo nepyká. Když byly vydány Benešovy dekrety, rozkradl se majetek Němců a Židů. Dostali k tomu přímo povolení od státu. Někteří lidé berou život jen přes hmotné statky. Člověk, duše, city neuznávají a nevnímají. Jak jsme různí, to velmi pěkně autorka poukazuje na povaze Gity v kontrastu s darebáky z Puklic u Třebíče. Způsob psaní je až přes příliš originální, nadměrné používání lyrických obratů a metafor ruší při čtení dějovou linku. Doporučuji k přečtení.

vladku
09.05.2024 4 z 5

Bohužel kniha je románem, není jasné, jestli a jak moc byla dle skutečné události psána, inspirována nebo ne, vymyšlena. Je asi už jasné, že zvěrstva po druhé světové válce byly, viz recenze jiných knih. Asi tahle kniha byla důležitá, že vzedmula prý zájem o toto období, ale já osobně bych ji byl raději nečetl, abych si neplevil paměť vymyšlenými "dějinami". Prostě jsem si měl zjistit před čtením, že se jedná o román a nečíst.


Čtenářka73
09.05.2024 4 z 5

(SPOILER) Temný příběh psaný poetickým jazykem. Je strašné, jak si někteří „spravedliví“ představují spravedlnost a neváhají ji vzít do vlastních rukou. Velmi poučné a hodně drsné, pasáž se znásilněním a zabitím už podle mě byla nadbytečná. Kéž už by podobné osudy byly jen otřesnou minulostí a kéž bychom se z nich dokázali poučit!

Chesterton
02.05.2024 5 z 5

Ponořila jsem se podruhé do nekončících hlubin válečných křivd, co jsou bohužel opět nedaleko nás každodenní realitou ...
Tentokrát oproti rozhlasové četbě do papírové knihy...

Na druhé čtení mě zaujala hluboko zakořeněná hrdost Gity na vlastního otce a celou rodinu. Na předválečnou minulost.
Hrdost a sounáležitost, která jí přes všechno zlo udržela nad vodou?
Možná my, později narození a naše děti vyrostlé v míru, vůbec nedokážeme pochopit nakolik dvě války pokřivili Evropu? Nakolik znovu doutnají křivdy na východ od nás a co probouzejí...

A druhý motiv, co se knihou prolíná, je urputná snaha viníků a spoluviníků nechat spát staré hříchy pod nánosy lží, ubohostí, zbabělosti a trapných snah zakrýt pravdu čímkoli. Třebas pomluvou nebo pytlíčkem s čočkou. Kolik z této ubohé mentality stále žije mezi námi?
10/10

A když už druhý komentář po letech, tak i s citátem, co mě tentokrát nadchnul :o)
"Po celé horkokrevné léto se Praha rozkošnicky protahuje a předklání, aby svůdněji zaplnila hluboký výstřih, aby vyboulila, co nabízí. Po těle jí putovaly rojnice turistů a ona se chtivě předváděla. S nocí uhlazovala boky, kurevnicky povytáhla krátkou sukni a odkopávala kalhotky.
Teď je Praha vlídnější.
Jako servírka, která si po namáhavé šichtě, kdy šiky turistů v lokále řídnou, může konečně v klidu noci odběhnout na opuštěný dvorek: zády se opřít o chladivou zeď, vydechnout a s klidnou potěchou vykouřit dlouho odkládanou cigaretu. Nervozita vyprchává s prvními hvězdami a modrými šlahouny dýmu."
Radka Denemarková je geniální slovní ekvilibristka.

Safrika
20.04.2024 4 z 5

Ze zacatku mi to prislo hrozne roztekane a nemohla jsem se na to poradne soustredit, pak uz to slo rychle. Kniha se mi libila, ale chybelo mi tam poradne zakonceni.

Renatka11
07.04.2024 5 z 5

Chtěla jsem, aby ta kniha byla zaseklá rybí kost v krku, řekla Radka Denemarková před třemi lety v rozhovoru pro nakladatelství Host a myslím, že se ji to opravdu podařilo. Gitu Lauschmannovou a její příběh z hlavy jen tak nedostanu, stejně jako její rodné Puklice, Barunku, Denise, Ženu nebo pytlíky s čočkou podepsané mistrem. A taky strašnou nespravedlnost, smutek, vztek, bezmoc, stud, paradoxně spíš na straně obětí, touhu po odplatě. Kolik takových osudů muselo být a proč? Jak často vyhrála spravelnost? A vyhrála vůbec někdy? Poučili a změnili jsme se od té doby? Tenhle smutný příběh se spoustou otázek, vyprávěný kontrastně krásným poetickym, až básnickým, jazykem, rozhodně stojí za přečtení, přemýšlení a uvědomění si, že konec války bohužel pro mnohé neznamenal i konec zla, ale že to pokračovalo v duchu falešné spravedlnosti i dlouho po ní.

Macope
04.04.2024 5 z 5

Moc se mi líbil kontrast téměř básnického jazyka a tragických událostí popisovaných v knize. Obdivuji slovní zásobu autorky, některé pasáže jsem si četla víckrát. Začátek knihy se mi každopádně líbil nejvíc, pak už nadšení trochu sláblo. I tak hodnotím velmi vysoko.

ivetka859
31.03.2024 5 z 5

Uf a wow. Hmmm, kudy do toho. Čekám, až se ve mně Denemarková usadí. Čekám den, dva, tři...
Děj o událostech konce války, návratech, restituci.
Během čtení se dojmy střídaly. Nejdřív jsem měla pocit, že lokám neředěný sirup. Pak se to přerodilo v zahlcení, ze kterého jsem se potřebovala nějak oklepat. Pak se příběh přesunul do roku 2005 a šlo to líp. Možná děj a jazyk zvolnily, možná jsem si zvykla. Možná mi místo surových drasťáren knížka podstrčila víc psychologie, a to mě ba.
Kdyby to nebylo společné čtení, někde kolem strany 30 bych to odložila. Už podruhé. Ten jazyk mi na prvních stránkách nešel přes pysky. Podle komentářů i některých rozborů je styl knížky problém většiny čtenářů. A našla jsem o tom dokonce celou diplomku. A bakalářek je prý taky několik.
Doporučuji si četbu zpestřit nějakými rozhovory s autorkou nebo dalšími rozbory, diskutovat, číst splečně, poslechnout si pár minut na audiotéce pro porovnání... tohle všechno mi utvořilo z jedné krátké, ale koncentrované knížky dost silný zážitek.
A propos, víte někdo, proč je na obálce ta židle?

eva3992
11.02.2024 5 z 5

V příběhu se ocitáme v letech 1945 a 2005. V první části se Gita Lauschmanová vrací domů z koncentračního tábora, ale zjišťuje, že už nemá žádný domov. V roce 2005 Gita bojuje za spravedlnost a prožívá tak svůj život celý znovu.

K této knize jsem se dostala díky společnému čtení a ptám se, proč jsem ještě od autorky nic nečetla? Budu to muset co nejdříve napravit, neboť mě její styl naprosto okouzlil. Je velice osobitý, používá nádherný jazyk, je to doslova oslava češtiny a já si čtení neskutečně užívala, i když samotný příběh je nepředstavitelný.

Historie je tu ukázána taková, jaká byla. Není to nic pro slabé povahy. Je to surové, drsné, kruté. Od prvních stránek však emočně neskutečně silné. Chtělo se mi křičet, chtělo se mi brečet, běhal mi mráz po zádech.

Ač mě některé pasáže až tak úplně neoslovily, tak i přesto hodnotím pěti hvězdičkami, neboť je to napsáno tak skvěle, že mě to jako celek opravdu zasáhlo.

Sirina
28.12.2023 3 z 5

Moje první kniha autorky. A asi na dlouho poslední. Nedokázala jsem si zvyknout na styl psaní. Přišlo mi děsně kostrbaté a při čtení mě to neustále rušilo. K tématu se vyjadřovat nechci. Bohužel mám pocit, že v českých končetin se tohle dělo víc, než si dokážeme připustit.

Ospalý_Táta
23.11.2023 2 z 5

Bylo pár knížek, které jsem často odkládal kvůli náročnému tématu, toto je pak první kniha, kterou jsem často odkládal, kvůli náročnému stylu textu. Velmi špatně se mi to četlo, byť téma velice zajímavé.

Samotný obsah je také zvláštní. Téma velice silné, ale že by se charaktery či pohnutky záporných postav nějak detailněji rozebralo?

Moje první kniha od autorky a zároveň na dlouho poslední. Ocenění Literou nechápu.

Pneumatika
20.10.2023 1 z 5

Ne, ne a ještě jednou ne. Tahle kniha rozhodně neměla být oceněná Magnesií.

juanito39
17.09.2023 4 z 5

Denemarková sype kila soli do historických ran a pro někoho možná až provokativně otevírá nepříjemné poválečné příběhy. Denemarková je známá svými jasnými názory a stanovisky a je pravda, že jsem se po několika stranách trochu bál, že dostanu knihu - tezi. A to nemám rád. Naštěstí se to ale v průběhu změní.

Denemarková psát umí. Její styl, když si zvyknete, je vtahující. Určitě se nabízí otázka, jestli někdy není až příliš ornamentální, přičemž to vyprávěné tak ustoupí do pozadí, ale jelikož předkládá silný příběh, nemám pocit, že bych s postavami někdy výrazněji ztratil kontakt.

Jedna z nejoceňovanějších českých porevolučních knih určitě stojí za přečtení. Příjemné čtení to není, ale dobré ano - byť pochopení mám, v tomto případě, pro různorodé hodnocení a pocity.

m_pastorka
18.06.2023 4 z 5

Ten jazyk, to bylo něco! Hlavně první část, kdy byl text až básnický. Krása číst. Líbilo se mi tema a prostředí, ve kterém se kniha odehrává. Mám ale pocit, ze jsem porad chtěla tak nejak víc a víc vědět a nedozvedela jsem se . Závěr byl poněkud překvapivý, ale pochopitelný.

axi81
01.03.2023 3 z 5

Má první kniha autorky…no, čtení to teda nebylo veselé, moc mi nevyhovoval ani styl psaní. Bylo toho na mě prostě místy moc. Moc vzteku, moc zloby… Přesto přečteno za tři dny, určitě dobrá kniha. Trošku mě mrzí, že jsme se víc nedozvěděli o Ottle.

8422
18.02.2023 4 z 5

Ten styl psaní asi některé čtenáře provokuje, ale v tom právě tkví ta originalita. Je tam hodně emocí, vztek, hrůza, touha po pomstě, ale i smíření a je to vyjádřeno tak, jak se to v hlavě hlavní hrdinky honí. Čím silnější je to příběh, tím silnější jsou ty emoce. Ty myšlenky se mohou zdát trochu zmatené a překotné, ale mě stačilo se do toho položit a příliš to nerozebírat. Důležité bylo sledovat děj a to přímo z pozice hlavní postavy knihy. Já jsem to tedy zvládl a knihu jsem si prožil. A v té chvíli mě napadlo, že bych to nikomu lacino nedaroval.

Becca_
21.01.2023 1 z 5

Chtělo se mi zvracet ze stylu psaní autorky ve spojitosti s obsahem knihy. Tuhle knihu prostě neuznávám.

p.stranska
23.12.2022 5 z 5

Opravdu silný příběh. Po jeho přečtení se vám vaše vlastní životní trable budou zdát malicherné. Zvláštní styl psaní mě hodně bavil. Krásná kniha pro náročného čtenáře, slabším povahám ovšem nedoporučuji.

Limonadovyjoe
29.07.2022 2 z 5

2,5/5
Autorka ústy Gity Lauschmannové vypráví příběh židovské Němky poznamenaný přežitím koncentračního tábora a návratu do rodné vsi, vyvlastněním, vyhnáním, přežitím. Celý život si sebou táhne nespravedlnost napáchanou na celé rodině a jediné po čem touží, je spravedlnost, alespoň teď, když po 60ti letech byli Lauschmannovi rehabilitováni…

Samotný příběh snahy o návrat domů, poměrů mezi Čechy a Němci po válce, zažitých hrůz a boj o spravedlnost a majetek nebyl špatný. I když Vyhnání Gerty Schnirch to zdaleka není…
Co mi ale nesedlo a co jiní zdvihají do nebes je forma vyprávění. Pro mě příliš mnoho metafor, kudrlinek, vnitřních monologů a vyobrazení, které odvádějí pozornost od děje. Více by mi sedl jasný a přímý styl takové Katalpy. Tady forma kazí jinak zajímavý příběh a i u tak krátké knihy jsem měla problém se začíst a i přesto, že autorka hrdince připravila až příliš krutý osud, nedokázala jsem politovat a za pár dní se mi celý text z hlavy vytratí úplně. Bohužel.

Mothermoth
13.07.2022 4 z 5

Uf, to bylo hodne náročné. Styl mě bavil, ty neustále střídající se obrazy, někdy je třeba zastavit se a vše si srovnat. Náročné to bylo hlavně obsahem. Není to první kniha tohoto žánru, co jsem četla, přesto mě vždy totálně sejme neuvěřitelná lidská krutost. Ať už pramení ze strachu, zbabělosti nebo hamižnosti. Některé obrazy mi v hlavě vydrží ještě dlouho.