Opuštěná společnost

15 22. května

Nechystám se (výjímečně :)) nevybíravě tupit předřečníky (či spíše "předpisatele")
s odlišným pohledem na věc. Úroveň téhož je ostatně v knize vícečetně popsána dostatečně srozumitelně; užitečné vědět, což?
Jsem dost opatrná na sdílení, či dokonce šíření informací. A pro jistou lenost ověřovat skrumáž, co se lavinovitě na člověka hrne z nejrůznějších informačních zdrojů, sebezáchovně selektuju. To neznamená, že se uzavírám do krunýře vlastního názoru, ani že ho musím na všechno nutně mít. (A vědět, nejlépe s "křížkem po funuse", jak se dalo veslovat jinak, jinam a líp...). Znamená to, že se snažím vybírat co nejspolehlivější prameny a z více pohledů ověřitelné zdroje, lidi s dobrou pověstí, vzdělané a natolik při věci, že nepotřebují útočné a úskočné vycpávky argumentů, šmelení s důkazy, ani vtíravost podsouvání.
Ke čtení nepotřebujete slovník cizích slov, argumentace je opřena o sled věcí v širším dějinném kontextu a s užitečným využitím dohledatelných citací. Pojmenovávání jevů je zcela nadčasové. A přesto text nebrání nesouhlasit. Jen chce vyzvat ke zdůvodnění, proč a s čím nesouhlasíte. K dialogu.
Hodně jsem se dozvěděla. O sobě, o jiném. Je dobré si to přečíst. Občas...
(Audio skvěle načetli Jiří Dvořák a Ivan Trojan).

5 11. května

Opuštěná společnost je jednou z mála knih, o kterých jsem přesvědčena, že patří na seznam povinné četby a to nejen z důvodu, že upadá zájem mladých o politické dění, ale především proto, aby lidé, kteří čerpají informace pouze z TV Barrandov a dalších pochybných zdrojů, četli také něco serióznějšího - třeba právě Opuštěnou společnost - a mohli si na základě těchto informací utvořit svůj vlastní názor. Ten můj se doslova a do písmene shoduje s tím autorovým - ano, žijeme v opuštěné společnosti, kde jsou morálka a humanismus sprostá slova.

27. dubna

Poslouchala jsem jako audioknihu. Jistě záslužné dílo, ale na poslech dost náročné. Pravděpodobně by mi papírová verze v tomto případě vyhovovala lépe.

31. března

Obsahově mě dílo neoslovilo, po přečtení anotace jsem měl jinou představu. Nicméně oceňuji, že pan Tabery otevřeně pojmenoval problémy ve společnosti, dále oceňuji jeho probádání mnoha pramenů a i precizní zpracování textu. Díky tomu kniha dobře plynula.

2 16. března

Ten člověk toho musel přečíst!
Sbírka esejů či úvah na téma ideálů českých dějin, úlohy českých osobností a jejich odkazu dnešku. Kompilát myšlenek, které nejsou úplně nové a originální, ale často podpořeny citáty a autory, které jsem neznal a které by snad stálo za to si přečíst. Většina tezí je tak nějak jasná, ovšem pokud člověk souzní s Taberyho světonázorem. Z čistě vědeckého hlediska je třeba poznamenat, že na některých místech přistihneme autora při citaci zdrojů obsolentních, když ignoruje práce odporující jeho tezím.
Knížka nabízí hodně témat k zamyšlení. A pokud se posluchač zamyslí, najednou zjistí, že kniha svižně a příjemně utekla.

Každý se zájmem o historii (ne o pohádky, mýty a legendy) by si měl vybrat jinou knihu. Ostatním jen doporučuji.

1 28. ledna

Doporučuju každému se zájmem o historii.