Opuštěná společnost

včera

Mnohé tesat do kamene!

Problém je, že se i ty dnes platná moudra měla tesat do kamene už (třeba) před stopadesáti lety, ale doteď se nejen že nic nevytesalo, ale na mnohá z nich se úplně zapomnělo, či se dokonce šlo/jde úplně opačným směrem.

RESPEKT

4 17. září

Díky knize jsem konečně pochopil, že jsem demokrat! Zjistil jsem, že mám velké mezery ve vzdělání, co se naší historie týká, a právě proto obdivuju autora za to, že se o to všechno zajímá, a dokáže to srozumitelně předávat dál. Bohužel lidé (a v mém okolí je jich mnoho), kteří by si knihu měli přečíst, nejsou tak otevření k jiným názorům a těžko se vžívají do pohledu druhé strany. Proto mi ta kniha přišla jako, pokud je to možno tvrdit, objektivní vysvětlení fungování světa a hlavně ucelený popis české povahy se všemi klady i zápory. Rozhodně povinná četba!

3 16. září

Šéfredaktor Respektu napsal jakési pásmo úvah, které rozebírá různé staré i nové nešvary v české společnosti, obvykle související s politikou. Jak podtitul "od Masaryka po Babiše" vyzrazuje, nejprve Erik Tabery rozebírá počátky 20. století (např. humanismus Masaryka, za který ho mnoho lidí nemohlo vystát), ale poměrně rychle skočí autor k modernějším problémům jako novodobí populisti, fake news, uprchlická krize, Babiš a podobně...

Kniha má tedy mnoho témat, a Tabery je vše popisuje poměrně stručně, ale zároveň se opírá o fakta a přidává různé zajímavosti a postřehy. Opuštěná společnost tak na poměrně malém prostoru nabízí opravdu hodně. Čtivým způsobem čtenáři předává ucelený a jasný obrázek o Češích a problémech, kterým momentálně čelíme. Autorovi to také nedalo a přidá i pár rad, co bychom měli dělat, aby se v Česku žilo líp... aby pak následně na základě historických zkušeností řekl, že stejně bude nejspíš hůř (ale potom zase líp).

Opuštěná společnost je takový moderní a velice zábavný dějepis. České moderní dějiny se zamyšlením - co teď s tou naší minulostí dělat dál?


Devět českých problémů z deseti.

1 14. září

Povinná pro všechny!!

1 14. září

Tuto knihu jsem objevila náhodou díky čtenářské výzvě 2018 - téma kniha žánru, který nečtu a musím říct, přesto že tento žánr opravdu nečtu knihu jsem přelouskala za 3 dny. Samotný podtitul názvu knihy ,,Česká cesta od Masaryka po Babiše" vypovídá o obsahu knihy. Autor popisuje politické dění naší historie, popisuje naši společnost a dopady historie na naši současnou situaci. Jak bylo zmíněno i v jiných komentářích - velmi dobrá a poučná kniha, která by měla být povinnou četbou.

13. září

Troufnu si říct, že by tato kniha mohla být povinnou četbou.

1 12. září

Čtivé, srozumitelné a poučné! Skvělá kniha.

2 09. září

Výborně napsaná kniha, určitě doporučuji přečíst všem, prostě povinná četba a pozor otevírá oči. Čtivě a srozumitelně napsáno.

1 30. srpna

Díky panu Taberymu za jeho práci. Kéž by si k této knize našlo cestu co nejvíce lidí. Mimo řadu dalších poznatků jsem rád, že mi kniha odhalila druhou tvář novinařiny. #HarveyDent #Gotham :)

7 27. srpna

Pro mě asi jedna z nejpřínosnějších knížek vůbec. Zvlášť v dnešní době vzkvétajícího populismu a vlády prezidenta, který si ohébá ústavu jak se mu zachce. Také komunisté se nám začínají zapojovat do vládnutí. V knize je moc pěkně popsána historie, naše společnost a nálada v ní od první republiky po současnost a jsou v ní zachycené a popsané určité jevy, které se v historii opakovaly a které mohou být nejprve velmi nenápadné, ale postupně mohou vyústit v něco velmi nepěkného... Měla by to být na školách doporučená literatura a určitě doporučuji přečíst všem.

7 22. srpna

Erik Tabery byl za svou novinářskou činnost oceněn už jako velmi mladý "novinářskou křepelkou", a je vidět, že ji dostal právem. Jeho eseje jsou napsány velmi čtivě se znalostí souvislostí i dějinných fakt, a i když ne vždy musí čtenář se vším souhlasit, je důležité , že takto kritická kniha může dnes vyjít, aniž by z toho autor měl problémy. Hlavně mladí lidé by měli takové knihy číst, protože o jejich budoucnost jde v dnešní době především...

17. srpna

Hezká esej, nic víc k tomu asi říct nemohu.. Čekala jsem víc, ale rozhodně neurazí.

4 16. srpna

Výborná kniha. I když vychází ze známých informací, jsou fakta interpretována v souvislostech, autor vypichuje zásadní věci, na které občas ve víru všedních starostí snadno zapomínáme. Chvílemi naděje a za pár stránek boj s větrnými mlýny. Jen mě občas mrzí, že některé i pravdivé informace zjednodušuje a používá jako argument jen tam, kde se mu to hodí (např. učňovské školy, inkluze); metoda "účel světí prostředky" mi k hodnotám, kterých se sám dovolává, nesedí. Asi každý najdeme něco, co můžeme dělat líp, třeba se jen zajímat a kriticky hodnotit.

9 16. srpna

Blaničtí rytíři, probuďte se !!! Už je čas !!! Křičím do tmy, ze spaní - jako reakci na soudobou politickou situaci.
Bojím se o svobodu, do které jsem se narodila. Bohužel Češi jsou národ, který stále čeká až jej někdo zachrání, až někdo za ně oddře to, co by sami jako svobodní občané měli zvládnout. A tak nám tu po 30 letech hrozí další nesvoboda.

Opuštěná společnost, je knihou, která by měla být zařazena k povinné četbě všem voličům. Ovšem jak všichni víme, kdo nechce být v oblasti politiky vzdělán, tomu ani tisíc knih nepomůže.

13 12. srpna

“Kdybychom v Česku vynaložili stejnou energii na řešení problémů, jakou vynakládáme na hanění názorových oponentů, byli bychom nejúspěšnější společností na světě.”
Vynikající sonda do naší společnosti, i když mi po jejím přečtení bylo hodně smutno. Jaká je teda idea našeho státu? Čemu všemu jsme to propadli a uvěřili a hlavně, kam vynakládáme energii?
Jedna z věcí, na kterou kniha tak implicitně upozorňuje, je fakt, který si mnohdy neuvědomujeme - slova mají moc. Jak autor zmiňuje, "jsou to právě slova, která mají potenciál měnit svobodné společnosti v totalitní. Nejdříve se otráví veřejný prostor a následně se zbraně zdají už jako nevyhnutelné řešení." A náš veřejný prostor je momentálně otrávený víc než dost - negativismem, lží, podezříváním, obviňováním druhých, vyhrožováním. A není to ani zdaleka záležitost jenom politiků, ale i všech těch, kteří tyto věci šíří. Zlo je bohužel stále mocné a je potřeba proti němu bojovat a nedělat kompromisy.

9 08. srpna

Knihu jsem si vzal na cestování po Kubě, mám rád paradoxy.

Rozsáhlý poznámkový aparát a citace bylo něco, co mě překvapilo, čekal jsem knihu spíše esejistického střihu. Překvapení to ale bylo velmi pozitivní - Tabery jako novinář, který píše (mimo jiné) o dezinformacích, je zkrátka zvyklý své informace ověřovat, podkládat, argumentovat. A to je také asi jediná možnost, jak s nimi bojovat.

Nebylo to úplně veselé čtení, spíše jakési pregnantní pojmenování příčin pomalého upadání politické úrovně a jakési nejisté přešlapování občanské společnosti. Všechna zvolená témata jsou navýsost aktuální. Pro mě se nejedná o knihu na jedno přečtení a v budoucnu se k ní (stejně jako k velmi krátké Tyranii od Snydera) budu vracet.

Jako jeden velký bonus beru (prostřednictvím Peroutkovy Přítomnosti) citaci Kiplingovy básně Když, kterou jsem do té doby neznal a která je perfektní.

4 07. srpna

Doporučuji všem současníkům, kteří mají dostatečně otevřenou mysl, aby byli schopni přijmout či kriticky zhodnotit informace v knize podané. Tabery ukazuje směr, jakým se česká politika může ubírat (a nutno podotknout, že se jím i ubírala, nebýt odklonu v posledních několika letech), když bude společnost kritická a otevřená. Odpověď na otázku, zda je možné, abychom se z opuštěné společnosti stali společností s cílem a odhodláním, by měl člověk hledat právě v této knize.

Vynikající kniha o Českém "Věčném začátku". Děkuji.

4 31. července

Dočteno a jsem za to moc ráda. Čekala jsem knihu spíše fejetonů, ale dostala jsem brilantní analýzu společnosti podloženou řadou citací a faktografie. Vynikající jsou pasáže o populismu a o konspiračních teoriích. Velmi se mi líbila i kapitola o nových médiích a internetu. Nedokážu souhlasit s panem Taberyho v tom, že v pozadí migrační krize a za neochotou přijmout uprchlíky u nás je strach, jeho vysvětlení ale beru a v celkovém vyznění knihy není podstatné, zda zrovna v tomhle drobném bodě má pravdu. Závěr knihy je svým způsobem čekání, mohl by se zdát svým způsobem banální, kdyby mu nepředcházela právě ona vynikající analýza. V jejím světle už o tak marginální věc nejde. Když už pro nic, knihu bych doporučila ke čtení právě kvůli němu. Příjemný je ale i svěží jazyk a lehkost s jakou je vše podáno.

2 29. července

Zajímavá kniha, která se tak hezky, lehce čte. Ač se svými názory shoduji spíše s panem Jančurou, který je v knize také zmíněn a s názory autora se to zcela neshoduje, přesto dávám 4 hvězdy, ke kterým mě přesvědčil hlavně celkem vydařený závěr (po většinu knihy jsem byl rozhodnut za místy se vyskytující demagogii, sebelítosti nad přirozeným osudem tištěných médií a reklamě na svůj chlebodárný plátek, dát jen 3). Líbilo se mi to ukazování pravdy, že to u nás nikdy nebylo tak růžové, že je to stejně jen o lidech, moc hezky v mnoha kapitolách autor mluvil. Kdyby tyto krásné části nezabíjely pasáže autorových osobních postojů, které tak působily právě trochu moc demagogicky a trochu moc jako "hejt", uvažoval bych i nad pětkou. Na podobnou věc poslední dobou narážím u více novinářů, uzavřených v jakési novinářské realitě, které malinko chybí nadhled a tváří se trochu moc "nadřazeně", což nemám rád. Knihu jsem kupoval kvůli čtenářské výzvě, účel to splnilo, kniha zaujala, takže celkově spokojenost a za přečtení stojí.

8 22. července

Opravdu nejlepší kniha za poslední dobu, co jsem četla. Zajímavá, čtivá, s přínosem, poučná, zdravě kritická. Ve spoustě názorů se s autorem shoduji, u části názorů mi mé domněnky potvrdil a podložil faktickými údaji a u další části mi naopak otevřel oči a změnil můj pohled na věc. Kniha mě donutila více přemýšlet o tom, co se děje v dnešní společnosti a s dnešní společností. Tato esej by měla být povinnou součástí maturitní četby. Budu se snažit ji ve svém okolí propagovat, i když je mi jasné, jak se píše i v jiných komentářích zde, že ti, kteří by ji měli povinně číst, většinou knihy vůbec nečtou a nikdy ani číst nebudou, protože se spokojí se zkratkovitými nadpisy smyšlených bulvárních žvástů.
PS: Kdyby chtěl jednou Tabery být prezidentem, myslím, že bych ho šla bez výčitek volit.

5 20. července

Tabery umí psát, to je bez diskuse. Poměrně čtivě pojmenoval politický vývoj, který nastal po skonu Václava Havla - tedy vymizení nositele jakési humanistické tradice. Jak to ale vypadá, liberální novináři se čím dál víc rozcházejí s obyčejným člověkem, protože lidé "standardní politiku" a "masarykovské ideály" zjevně nechtějí. Není na čase dívat se na Havla a Masaryka bez patosu a idealizace? Přestat si nalhávat, že první republika byla následováníhodný vzor? Kdepak, byla stejně zkorumpovaná, klientelistická a nedemokratická, jako ta současná. Pokud v něčem na "zlaté masarykovské časy" navazujeme, tak bezesporu v tomto.

Myšlenkové proudy sdružující se kolem Taberyho jsou zkrátka často zcela vzdálené reálným životům obyčejných lidí a jejich moralizační apely mají často spíše opačný efekt - intelektuál se stává synonymem pro zbytečného žvanílka.

5 18. července

Kniha je to velmi zajímavá a přečetl jsem ji jedním dechem. Pan Tabery v ní vcelku vystihl českou společnost. Sice s ním v mnohém nesouhlasím, ale rozhodně doporučuji si ji přečíst. Jen je škoda, že většina lidí, která by si knihu měla přečíst, knihy nečte.

10 18. července

Z lásky k Masarykovi, z lásky k Havlovi, mohl by znít podtitul Taberyho knihy, jež bohužel propásla potenciál něco změnit.
Psát pro ty, kteří se mnou souhlasí je totiž velice snadné, ale pokusit se pádnými argumenty přesvědčit ty, kteří váhají nebo dokonce ty, kteří stojí na opačném názorovém konci, to je skutečná výzva. Tabery ale nezabíhá ani k tématům, jež by se potenciálně nemusela líbit ani těm, kdo s ním souhlasí (třeba taková inkluze) a záhadně se mu podaří v knize, v níž je opakovaně zmiňovaná "uprchlická krize" nevyslovit "islám" snad ani jednou.
A přestože mně osobně v drtivé většině témat stoprocentně konvenuje a souhlasím s ním, byl pro mě poslech (po všech stránkách perfektně načtené) audioknihy mnohdy utrpením. Tabery z ní totiž vychází jako poslední spravedlivý a Respekt, který vede, jako jediné schopné a spravedlivé médium. Často ztotožňuje deníky s jejich šéfredaktory, jako kdyby noviny netvořilo nic jiného, než domácí zpravodajství. Navíc je lehce ubíjející i repetetivnost, kterou lze přičíst na vrub, jak jsem se dočetla níže, tomu, že se alespoň část textů už objevila v úvodnících Respektu.
Mé výtky jsou nicméně vedle poselství knihy jako takového marginální a skutečně bych si ze srdce přála, aby se všichni, kdo tu píší o "Bakalovo lokaji", a kdo není ani schopen vstřebat citace (byť místy skutečně dlouhé) v textu, protože "ho ruší", alespoň na okamžik skutečně zamysleli na tím, co čtou. A zkusili zauvažovat o tom, že to možná JE pravda a co znamená.
Jako žába si totiž v té čím dál teplejší vodě hovíme až příliš pohodlně. Vážení, ale tohle není vířivka, tohle smrdí fakt velkým průserem!

2 12. července

Díky, pane Tabery!

6 07. července

Poté co vyhrála Literu jsem si ji musel také pořídit a nelituji. Kniha vznikla na základu zasazení dnes často používané fráze o rozdělené společnosti do historie. Jakožto občasný čtenář Respektu jsem si nemohl nepovšimnout, že některé texty se už objevily v úvodnících. Kniha se vlastně vůbec nevěnuje problémům demokracie, jen připomíná, což je neméně důležité.

2 03. července

Hodně dobré, určitě by si to mělo přečíst co nejvíce lidí, aby otevřeli oči, popřemýšleli a neplácali kraviny.

3 02. července

Je dobré vědět a někdy zase nevědět, jak to chodí v naší společnosti, nicméně velmi poučné dílo, od teď se budu na jisté věci dívat jinak... doporučuji přečíst!

1 29. června

Velmi dobré. Mělo by si ji přečíst co nejvíce lidí. A nejen přečíst, ale pořádně se zamyslet.