adevis komentáře u knih

Na obrovskou hromadu neštěstí v této knize jsem nebyla připravená. Věděla jsem, že to bude bolavé čtení, ale pokaždé, když se osudy postav zdály býti sluníčkové, přišla další rána. A bylo jich opravdu moc a bolelo to. A i když to bylo poutavé a napínavé čtení, nedokázala jsem ji přečíst rychle. Musela jsem ji postupně zpracovávat a prokládat jinými žánry.
Chybělo mi členění textu na kapitoly. Možná z tohoto důvodu se čtení tak táhlo. K ději a autorčinýmu stylu psaní nemám žádnou výtku. Jen musím nějaký čas počkat, než se vrhnu do druhého dílu.
Šikmý kostel rozhodně doporučuji a myslím, že by si ho měl přečíst každý.

I v této knize jsem našla spoustu vět a odstavců, které bych si ráda uchovala do paměti:
A taky už dávno zjistila, že nehledat na nic odpovědi je mnohem jednodušší. Život mnohem hladčeji plyne, když člověk ráno vstane, přes den dělá, co je třeba dělat, a večer jde spát. Nad čím pořád špekulovat, když se stejně nakonec život zakroutí úplně jinak, než si člověk myslel a přál?
Ničím sám sobě člověk neubližuje víc než tím, že si něco vysnívá! Skutečnost pak bolí mnohem víc, když se k těm snům přirovná.

21 26.04.2023

Zahrada není úplně lehké čtení. Kdo zná autorčinu knihu Vrány, může tušit, co čekat.

Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc a víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub.
Poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit.

Dost děsivá anotace. Hodně toho ukrývá. Při čtení ucítíte tajemno. Tu tíživou atmosféru. Doslova na vás dýchne. A v půlce knihy vám dojde, co se děje. O co vlastně celou dobu jde. A bude jen na vás, zda Jaroslava odsoudíte nebo mu porozumíte. A budete zírat. Hodně, hodně zírat. A ten konec, ten vám vezme dech.
Stejně jako kniha Vrány. I když ta pro mě byla ještě o něco bolestivější.

Depka. Zase. Petra Dvořáková určitě moc dobře ví, proč psát tíživé knihy s rozsahem pod 200 stran. Ono to totiž bohatě stačí.
Hodnotím 4/5*, protože Vrány dostaly tehdy plný počet a jak jsem již zmínila, stále vedou.

18 28.11.2022

Před měsícem jsem se ucházela o pracovní pozici v neziskovce. Starala bych se o rodiny s dětmi, kteří zažívají tíživé situace. Byla jsem rozhodnuta tuto práci dělat. V té samé době jsem si objednala titul Vrány. Práce nevyšla. Až včera jsem se do knihy pustila a zjistila jsem, že bych na tu práci neměla. Nedokázala bych být přímým svědkem něčeho podobného. Musela bych to dítě obejmout a odvést si ho domů a dát mu všechnu tu lásku, cit a porozumění. A hlavně komunikaci!
Tato kniha je skvost. Měl by ji dostat do rukou každý a je jedno, jestli je rodič nebo nerodič. Každý. Při čtení jsem teda kroutila prsty u nohou (to dělám, když mě něco sejří) a chvílemi jsem musela knihu odkládat. Byla jsem tak rozčílená! Bylo mi tak moc smutno. Barča byla úžasná, mladá a talentovaná slečna, která by si zasloužila lepší rodiče.
V poznámkách ke knize jsem si napsala “Barča je pro matku “obtěžující starost”. Nejradši bych Barču objala a matku nakopala...”
Takže abych to zrekapitulovala. Přečtěte si to, i když budete totálně odrovnaní a bude vám z toho smutno... stojí to za to. A i když vás kniha nenadchne stejně jako mě, můžete si z ní vzít alespoň ponaučení. Například to, že komunikace je důležitá!

18 10.03.2021

Právě jsem knihu dočetla. Říkám si, že to musím vstřebat, ale něco o tom napíšu, dokud jsem toho plná.
Autorčiny knihy miluji a o vydání této knihy jsem neměla ani páru. O to víc jsem byla příjemně překvapena.
Myslela jsem, že půjde o thriller, jak jsme u autorky zvyklé. Vlastně jsem o knize jako o psychothrilleru mluvila ještě včera. Dnes, po dočtení o ni budu mluvit jako o psychodramatu. O velkém rodinném dramatu.
Nemám moc slov. K ději stejně nic psát nemůžu, protože bych mohla něco prozradit. Jen vám sdělím, že zhruba od strany 240 jsem měla slzy v očích, skoro až do konce. A věděla jsem, že už to musím dočíst na jeden zátah. Bylo to skvělý. Napínavý. Dramatický. Smutný. Láskyplný. Po dočtení jsem se musela pořádně pomazlit s dcerou.
Za mě to byla nejlepší kniha od B. A. Paris a těším se, zda nás autorka překvapí s další knihou. Všem a všude budu knihu doporučovat.

17 13.11.2020

Před rokem a kousek moje babička začala bojovat s rakovinou. Chvíli na to jsem ji přivedla (na starý kolena) ke čtení. Přečetla půlku moji knihovny a tak jsem se rozhodla, že ji k Vánocům koupím knížku, která bude její. V knihkupectví mi bylo doporučeno právě Heřmánkové údolí, tato neskonale krásná kniha. Hned na první pohled mi padla do oka a věděla jsem, že to bude pro babičku to pravé čtení. Chvíli po Vánocích ji měla přečtenou, dokonce třikrát. Byla z ní naprosto unesena. Říkala, že je to napsané o ní, že jsem to napsala já. Udělala mi takovou radost!
V posledních týdnech babička opět bojuje s rakovinou. A já jsem si na Heřmánkové údolí vzpomněla.

“Musím ji přečíst, abych to mohla s babičkou probrat,” říkala jsem si.
Tak jsem se do knížky dneska ráno pustila a ještě dneska večer ji dočetla.

Panebože! Může mi někdo vysvětlit, kde se přede mnou paní autorka schovávala?!! Již po prvních stránkách jsem z textu cítila tu lehkost vyprávění. Tu krásu, která na mě začala okamžitě dýchat.
Děj se zprvu zdál sluníčkový, plný pozitivna, ale tušila jsem, že se něco stane. A taky že jo. Neodtrhla jsem se. Potřebovala jsem vědět, jaký bude osud paní Anny. Byla to tak ohromná a skvělá ženská. Stejně jako je skvělou ženskou má babička. Ani se ji nedivím, že to četla třikrát. Musím to s ní co nejdřív probrat!

Podobnost se stylem psaní paní Mornštajnové tam rozhodně je, nicméně porovnávání jsem se chtěla vyhnout. Paní Körnerová odteď patří společně se zmiňovanou Mornštajnovou a Hanišovou mezi mé nejlepší české autorky :)
Další knihy si moc ráda přečtu.

16 17.04.2020

Jakmile jsem se dozvěděla, že Alena Mornštajnová napsala další knihu, nemohla jsem se dočkat. Věděla jsem, že to bude jiné, mrazivé, mysteriózní a depresivní. Jiné, než autorčiny předchozí knihy.


Říkáte, že mám být šťastná.
 Říkáte, že se to musím naučit.
 Říkáte, že si štěstí zasloužím.
 Tak já vám o sobě něco povím.

Tyto čtyři věty najdete pod nádherným přebalem knihy a najdete je též na začátku první kapitoly. Po přečtení vět posledních vám všechno dojde. Dokonce pochopíte i samotný název knihy. Možná si vše uvědomíte již dřív, ale možná ne.

Příběh o životě bezejmenné ženy, kterou babička, matka a všichni ostatní nazývají pouze Cácorou. Příběh, který se vám vryje do paměti, ať chcete či ne. Příběh, který si musí každý z vás přečíst, aby si o něm udělal svůj obrázek.

Já osobně jsem knihu musela číst po kouskách. Tíživá atmosféra, emoce a bezmoc. To vše na mě působilo depresivně. Od strany 250 se mi udělalo doopravdy zle.
Víc říkat nemusím. A ani nechci.
Pokud jste četli Símku od Lucie Huškové nebo Neděli odpoledne od Viktorie Hanišové a byli jste spokojení, Les v domě ve vás zanechá ještě větší trhlinu.

Paní Mornštajnová je sázka na jistotu, nečekala jsem ani v nejmenším to, co jsem s další přečtenou stranou cítila. I přes depresi a tíživé téma jsem mile potěšena, že autorka umí překvapit a nebojí se vybočit z dosud zajetých kolejí. Navždy pro mě ale zůstavá na prvním místě kniha Hana, která byla má první.

P.S.: Jsem fakt ráda, že jsem knihu četla HNED PO VYDÁNÍ. PO TÉ KAUZE, KTERÁ SE PŘED NEDÁVNEM OBJEVILA BYCH BYLA DOST NAS*ANÁ, ZA TY SPOILERY VŠUDE!

14 12.05.2023

Až na kost je opět brutální a svižný thriller, který vás snadno vtáhne do děje. Především díky nálezu těla zavražděné dívky v kruhu zvířecích figurek. Šlo o rituální oběť? Bude vrah vraždit dál? Následně se ztrácí autobus plný středoškoláků. Sayer se svým týmem nastupuje do akce a musí dopadnout viníka, který má tyhle všechny události na svědomí.

Po knize Pohřbení jsem si říkala, že autorka už nepůjde výš, že tuto knihu nepřekoná. Po přečtení všech tří dílů si ale ani zdaleka netroufám říct, která z nich byla nejlepší. Všem jsem dala pět hvězd, všechny byly čtivé, napínavé a nepředvídatelné. Doporučuji celou sérii a doufám, že se se Sayer ještě někdy potkám, je to sympaťanda :)))

14 09.08.2022

V knize Kde zpívají raci najdeme dvě dějové a časové linky. Jedna vypráví příběh o Kye, holce z bažiny a její rodině, která ji postupem času opouští. Kya zůstane žít v bažině sama. Je to samotářka, ale ona to tak vlastně chce. A často jsem její rozhodnutí chápala, možná jsem ji ten její „svět bez lidí“ záviděla.
Druhá dějová linka nám postupně odkrývá příčinu smrti Chase, který si byl s Kyou v předchozích letech blízký.
První polovinu knihy jsem hltala a nemohla přestat číst. Druhá už mi tak rychle nešla. Něco tomu chybělo, nevím co, ale na hodnocení to rozhodně není znát. Jedna z hlavních postav Tate mi byl moc sympatický. Asi jsem se do něj zamilovala.

Konec knihy mě šíleně překvapil. A musela jsem ho chvíli vstřebávat.
Absolutně jsem takový konec nečekala.
Tato krásná kniha zdobí mou knihovnu už od června a jsem moc ráda, že ji mám. Bylo to přenádherné čtení. Kniha je plná skvostných přirovnání, popisů přírody i popisů toho, jak se člověk cítí, když žije sám, bez lidí...
Ještě si dovolím zase jeden výpisek, tentokrát kratší: „Musím žít život sama. Ale jedno už vím. Už dlouho vím, že lidé nezůstávají.”

14 04.09.2021

Řadíte se mezi potterhead? Odpověděli jste si ano? V tom případě je pro vás tato kniha nezbytnou nutností. Pokud se mezi potterhead neřadíte (rozuměj - nejsem Potterem posedlý/á), knihu si i tak přečtěte. Budete se u ní usmívat, bude vás hladit po duši a hlavně, bude se vám moc líbit i na oko.

Určitě jste o této knize Toma Feltona slyšeli. Slyšeli jste samou chválu? Já vám ji též pochválím. Tak jdeme na to.
Tom Felton dokázal napsat skvělý autobiografický příběh o svém dospívání. Od dětství až po dospělost. Od první účasti na hereckém konkurzu, života v kůži Draca Malfoye i cestu za slávou následovanou pádem. Poodhalil nám spoustu věcí z natáčení těch nejkouzelnějších filmů.
U knihy se budete smát, ale budete u ní i brečet. I když nejste velcí fanoušci Harryho Pottera, tenhle upřímný svazek vás dojme. A budete mít chuť si pustit Harryho Pottera!

Kniha se čte skvěle a rychle, stránky ubíhají. Navíc je doplněna fotografiemi z natáčení filmů, ve kterých Tom hrál, i z osobního života. U čtení se do něj zamilujete, to mi věřte :))

13 13.04.2023

Maddie s Petem mají skvělého syna Thea. Jednoho dne se ale dozvědí, že jejich syn byl v porodnici omylem vyměněn a už dva roky vychovávají cizí dítě…

Zprvu jsem si myslela, že hlavní postavy jsou opravdu slušní, Maddie, Pete, Miles i Lucy… ale v polovině knihy došlo k prozření. Nevěřila jsem nikomu, fakt nikomu! Každý konec kapitoly mě nutil číst dál a dál. Pořád jsem čekala na ten zvrtat. Na rozuzlení. Kdy mi teda autor konečně naservíruje, jak to celé před dvěmi lety bylo. Při čtení existovalo milion otázek. Možná proto jsem knihu přečetla za čtyři dny. Nedokázala jsem přestat. Skvělý to bylo! Víc k tomu nemám co říct. Jen ten konec mi přišel moc rychlý.

Takže… Pokud někdo z vás tohoto britského autora nezná a ještě od něj nic nečetl, dělá velkou chybu. Rozhodně to brzy napravte! Každá Tonyho kniha je skvost. Já četla všechny a po přečtení této si troufnu říct, že je ze všech nejlepší!

13 19.10.2021

Tato kniha mi už dva a půl roku ležela jen tak v knihovně (jsem ostuda ostudná). Ale věděla jsem, že ji jednoho dne přečtu. Tak konečně! Má první Agatha Christie a nebylo to vůbec špatné. Při čtení jsem hodně myslela na Nevítaného hosta od Shari Lapeny. Samozřejmě vím, že Agatha napsala knihu už v roce 1939, ale tu Lapenu jsem prostě nemohla dostat z hlavy. Nevadí!
Myslím si, že děj knihy určitě znáte nebo je vám to alespoň podle názvu více než jasné. Takže k tomu vám nic psát nemusím. Na první stránce je říkanka o deseti černoušcích, která vám hned napoví, že se bude v knize umírat. Ve velkým. Kniha je poutavá, rozhodně zaujme a nedá se od ní odtrhnout, protože potřebujete nutně vědět, kdo je vrah. A slibuju vám, že budete překvapení. Já byla. Takže i když nedávám plný počet hvězd jsem spokojená. Jsem spokojená především proto, že jako první Agatha byla právě tahle, určitě to nebyla špatná volba.

13 19.07.2021

Moriarty mám od začátku do konce načtenou, takže jsem věděla, do čeho jdu.
Knihu jsem četla poměrně dlouho, jelikož jsem si ji chtěla šetřit. Často se mi totiž stává, že knihu “zhltnu” za 2 dny, najednou je konec a já zjistím, že jsem si ji ani pořádně neužila.
Všichni, kdo Moriarty čtete víte, že jsou její knihy náročnější a že mají dlouhý rozjezd. Chce to špetku trpělivosti, než se pořádně začtete (má babička zkoušela Manželovo tajemství a vzdala to).
Kniha Úplně cizí lidé je slušná jízda skrz Dům pohody a především o devíti naprosto odlišných lidech. Příběh je trošku jiný, než na co jsme od autorky zvyklé, ale pořád je hned na začátku poznat, že je to ta skvělá Moriarty.
Námět, zápletka i konec se mi moc líbili. K ději toho moc nenapíšu (to nedělám nikdy), musíte si ji přečíst sami. Já jsem nadšena a dovolím si o tomto titulu napsat, že je nejsložitější ze všech dosud vydaných knih. U čtení rozhodně doporučuji mít po ruce papír a tužku.
PS: Má oblíbená autorko, těším se na další a další a další vaše knížky!

13 18.11.2019

Tahle boží kniha mě na chvíli zachránila od největší čtecí krize, kterou jsem na konci léta minulého roku měla! (No, občas mi přijde, že ji mám i teď).
Nechala jsem se zlákat totálním pozdvižením a Pomocnici jsem koupila u nás cestou okolo kamenného knihkupectví. Okamžitě jsem začala číst a přečetla ji za dva dny, prostě jsem ji totálně zhltla a bylo to fakt naprosto boží.

Tento psychologický thriller je dokonale poutavý a nepustí vás, dokud nedočtete do poslední stránky. Po dočtení si řeknete, že jste to vlastně celou dobu tušili, i když v mém případě je opak pravdou. Já byla překvapena a jak už to u thrillerů nebo detektivek mám, byla jsem úplně mimo a po dočtení hrozně nadšená.

U knih s takovou obrovskou reklamou mám strach, že budu zklamaná, ale Pomocnice mě nezklamala ani trošku.
Začátkem února vychází autorce další kniha s názvem Za zamčenými dveřmi a i když jsem momentálně docela chudá :)) knihu si budu muset pořídit.

Podlehli jste této knize a máte ji přečtenou? Nebo stále odoláváte?

Pomocnici dávám zasloužených 5/5* a s nadšením doporučuji!

12 10.01.2024

Myslela jsem, že to je kniha o h o k e j i. Hmmmmm. Myslela.

Já si totiž před čtením ani pořádně nepřečetla anotaci.
Zprvu jsem váhala. Dlouho. Ale nakonec jsem se rozhodla pro knihu od Fredrika Backmana. Ještě jsem od něj nic nečetla a tento pro mě neznámý autor mě už delší dobu lákal. Zdráhání přišlo proto, že jsem si říkala, hmmm, to je série, to nechci, těch mám dost, ale sakra, bylo to dobrý. Co dobrý? Víc než dobrý a já ani trošku nelituju!!! Frederik Backman umí psát velice čtivě, oceňuji častý vyprávěčský styl ve třetí osobě, kdy máte pocit, že sedíte v pozadí scény a postavy vidíte zdálky. V knize najdete spoustu závažných témat a problémů. Spoustu skrytých hezkých vět, které ve vás budou ještě dlouho doznívat, když si je poznačíte stejně jako já

A dělám to často, takže i teď pár jich sem vypíšu, protože prostě Medvědín je láska.

Dlouhé manželství je složité. Tak složité, že lidé, kteří v takovém manželství žijí, si občas kladou otázku: Zůstávám ve vztahu, protože jsem pořád zamilovaný, nebo protože nemám sílu se takhle poznávat s někým jiným?
Je jen zatraceně málo těžších věcí než si přiznat, že jste pokrytec.
Celý život se snažíme chránit své milované. Nestačí to. Nedokážeme to.

Knihu hodnotím 5/5* a těším se na další díl, až se zase zabydlím u obyvatel Medvědína.

12 11.07.2023

Píše se rok 1948 a tisíce řeckých obyvatel opouští občanskou válkou rozdělené Řecko. Do Československa přichází tisíce uprchlíků. Mezi nimi i desetiletá Sotiria, která neumí česky a o svých rodičích nemá žádné zprávy.
Sledujeme Sotiriin život, od dětství, až po stáří. Její životní cestu. Zároveň nám autorka výborným jazykem předkládá rodinnou ságu plnou tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí Sotiria někdy řecké moře?

Především musím vyzdvihnout opravdu excelentně napsané dílo, které se vám i přes nelehké téma bude číst naprosto lehce, svižně a jednoduše. Příběh Sotirie a ostatních mi nejednou pohnul emocemi. Do knihy jsem se zamilovala, po dočtení jsem byla dojatá a srdce se mi rozložilo na hromadu malých kousků.
Doporučuji a budu ji doporučovat dál a dál.
Byla bych moc ráda, kdyby to nebylo mé poslední setkání s autorkou. Snad napíše další knihu.

“Jsou lidmi bez domova. Lidmi, kteří ztratili své životy. Dostali nové domovy, nové životy a musí byt za ně vděčni, i když se jim nežije dobře. Jinou možnost nemají.”

12 06.11.2022

V pořadí již druhý díl thrillerové senzace od Ellison Cooper jsem si také nemohla nechat ujít. Po přečtení první knihy V kleci jsem okamžitě pořizovala další dvě.

Tentokrát se po boku Sayer setkáváme s novou postavou, agentem FBI Maxwellem Cho a jeho čtyřnohým křížencem Konou. Max společně s Konou na výletě v Národním parku Shenandoah ve Virginii naleznou kosterní ostatky, který jsou po bližším ohledání dvacet let staré. Starší případ náhle ožívá, jelikož se mezi kostmi naleznou i čerstvé mrtvoly.

Co se týká čtivosti, opět se mi to četlo skvěle, stejně jako první díl. Sayer je prostě výborná agentka a její, nový tým také.
Co se týká vraha, tentokrát jsem měla podezření a dá se říct, že jsem se trefila. Jsem zvědavá a těším se, co nám přinese další díl.

12 29.07.2022

Dosud jsem se s touto českou autorkou nesetkala, což je pro mě jako milovníka české současné literatury a knih z nakladatelství Host Brno k nepochopení. Ale všechno má svůj čas a asi to tak mělo být.

Povídkové knihy jsou prostě skvělé, většině čtenářů sednou, jelikož čtení hezky utíká. A tato kniha je vlastně román. Životy postav jsou propojené, i když o tom navzájem nemají ani tušení.

V knize najdete příběhy ze života, příběhy o tom, jak i sebemenší špatná rozhodnutí dokáží ovlivnit životy druhých. O lásce, o smrti, o nemoci, o smutku. O mládí i stáří. Všechny postavy mi byly sympatické, všechny mi přirostly k srdci a s knihou jsem se nerada loučila.

Těším se ale na autorčiny předchozí knihy, chystám se na ně velice brzy.
Čekání na spoušť je čerstvá novinka, zkuste ji taky, snad Vás uhrane stejně jako mě!

12 15.11.2021

Po dočtení druhého dílu ze série jsem si říkala, že si autorka nasadila hodně vysokou laťku, zda tu laťku v dalších knihách překoná... a překonala. Bylo to ještě víc boží. Nekonečnokrát boží. U druhého dílu jsem se zamilovala. U tohoto ještě víc. Lottie je prostě úžasná. Hned bych se s ní kamarádila. S Boydem samozřejmě taky. Doufám, že v dalším dílu to dají dohromady konečně už! K ději vám opět nic neřeknu (už jste si určitě zvykli). Bylo to skvělé, chvílemi zamotané, na konci rozmotané a hlavně zvrat, který jsem opravdu nečekala. Tyto knihy se čtou sami. Jediný co mě mrzí je to, že je vždycky zhltnu na dva, tři zátahy. Další díl si musím užívat trošku déle. A už je ta další kniha přeložená do češtiny? Už ji nutně potřebuji!!! Tak snad do Vánoc bude :)

12 10.09.2020

Kříďák. Těšila jsem se, hodně, ale bohužel. Četl se dobře, rychle, ale nelíbil se mi. Poslední stránky a odhalení posledního kousku těla se mi zdálo až moc nechutný, zvrácený a úchylný. Očekávání jsem měla mnohem větší. Nejspíš je to tím, jak se o knize mluví a jak moc je populární. Takže za mě neee, zklamání.
Dvě hvězdy za dobrý námět příběhu - “piksla kříd”.
POZOR SPOILER!!! Dvě věci jsem nepochopila... Kdo sakra nakreslil ty panáčky v kostele? Proč by je kreslil Thomas??? A kdo byl teda Kříďák? Ed??!

12 01.01.2019

Předevčírem jsem se pustila do čtení a absolutně jsem netušila, co od knihy čekat. Okamžitě jsem se do Hany začetla a neuvěřitelně rychle jsem se blížila ke konci.
Byla to má první kniha z válečného období a naprosto mě uchvátila. Mám pocit, že ji budu dlouho vstřebávat a nikdy na ni nezapomenu. Za mě rozhodně nominace na Knihu roku 2017!

12 17.02.2018