Pohřbení

První díl se mi líbil mnohem více. S touto knihou jsem se občas trochu mořila a četla ji až moc dlouho. Příběh je zajímavý, ale musí se brát s rezervou, občas už mi všechno přišlo příliš překombinované a chování postav až takové naivně roztomilé. A celé je to trochu ujeté, ale co... I tak to byla zábava, i když pro mne malinko zdlouhavá a nehltala jsem děj tolik, jako u prvního dílu.

Naivni a zmatené. Vzájemně si odporující. Jako kdyby to psalo více lidí. Bohužel, dál už nejdu.

Podobně jako první díl by to nebyla až tak špatná kriminálka, ale těch naivit je tam prostě moc.
Čte se to dobře, postavy slušné a prostředí je taky Ok, ale třetí díl už nemám důvod číst.

Tak po prvním díle, jsem zkusil následující v domnění, že bude následovat vzestupná tendence. Bohužel ta kniha a hlavně její příběh je tak naivní, že jsem měl chvílemi nutkání ji odložit a již se k ní nevracet. V podstatě kostra je stejná jak v knize V kleci jen jsou obměněné postavy. Vrchol všeho bylo vysvětlení jak si Sayer opatřuje psychopaty k výzkumu. Podávala inzeráty a stála s letáky na ulici s tím, aby se jí lidé, kteří se cítí být psychopaty ozvali. A takovým způsobem sehnala 37 subjektů. To si myslím, že se ani v USA neděje. Čtenáře si kniha určitě najde, jak je vidět z hodnocení, ale já už po třetím díle nesáhnu.

13.12.2025

Myslím, že při tomto hodnocení se moc nevyhnu srovnání s prvním dílem. Oba jsou perfektní, poslech jsem si užila a každý má velmi promyšlené pohnutky (a minulost) vraha. Spojení neurovědkyně a práce v FBI má určitě hodně plusů, jelikož se čtenář dozví i něco navíc. Že psychopatie nemusí být vždycky zlá schopnost vím a stejně jako hlavní hrdinku, tak i mě by zajímalo, co způsobí ten zlom, kdy se daný člověk stane buď skvělý lékař nebo vrah. Co je lidská chiméra je také informace, která přidá dílu na zajímavosti a ukáže, že testy DNA nejsou všemocné. Miluju, když musím pochybovat.
Co trošku knize ubírá je to, že i přes naprosto odlišné místo, nakonec jsou si případy hodně podobné. Vrah vezme stará náboženství, částečně stejná z prvního dílu, překroutí různé pověsti a rituály a na nich staví svoje pomatení. Zároveň je to člověk, který je z blízkého okruhu a i když věřím, že se tohle stává, 2x za sebou je to poněkud méně věrohodné a dost mi to pomohlo k odhalení vraha.
Postavy v příběhu mě baví veskrze všechny. Nejvíc jsem si ale užila šéfku Holtovou a to i přes to, že se vyskytovala minimálně. Tahle žena doufám ještě zasáhne v dalším díle, protože stále potřebuji uzavřít linku kolem snoubence Sayer.
Andrea Elsnerová je za mě skvělá volba pro thrillery, jelikož už z jejího hlasu na mě dýchá tajemno. Když se to takhle sejde s krátkými a mrazivými tóny pro podkres atmosféry, jsem nadšená a je to pro známka kvalitního zážitku.

Jsem nadšená! Knížka mě bavila od začátku až do konce, vyloženě jsem to četla jedním dechem! Prostě paráda! Škoda jen, že autorka má jen 3 díly.
Napínavý děj, zápletka, vyvrcholení. Prostě, vše co správná knížka má mít!

Skvělá detektivka, napínavé vyšetřování a teprve až na konci je odhalen pachatel-psychopat. No a úplný konec nás navnadil na další pokračování.

Druhý díl zdárně drží laťku nasazenou na začátku série. Opět napínavé, čtivé a plné děje, tentokrát o to mrazivější, že se v případu nejedná jen o ženy, ale také o děti. Sayer se tu setká zajímavými lidmi, kteří zdárně doplní její tým.
Kniha je plná překvapení a dobře skrývaných tajemství, které jsou odhaleny až v samotném závěru.

Z prvního dílu jsem byla odvařená mnohem víc. Tady jsem se nějak nemohla začíst a pořádně se ponořit do příběhu.

Pohřbení je pro mě zatím nejsilnějším dílem celé série. Příběh vás vtáhne okamžitě – temné vyšetřování, gradující napětí, nečekané zvraty a mrazivá atmosféra vás nenechají vydechnout. Zapojení dalšího nového vyšetřovatele, působí osvěžujícím způsobem a dodává celé zápletce skvělou dynamiku.

Sayer Altair je zajímavou postavou, tentokrát však působí o něco lidštěji, což jí dodává autentičnost a ukazuje její vnitřní konflikty. Příběh zároveň hlouběji zkoumá i motivace jednotlivých postav, jejich slabosti i morální dilemata, což mu dodává psychologickou hloubku.

I když místy tempo mírně zpomaluje a některé vedlejší motivy mohly být rozvinutější, Pohřbení mě bez problémů vtáhlo do děje. Je to napínavý, a místy mrazivý thriller, který vás bude nutit číst až do poslední stránky.

Tenhle díl mi přijde asi nejslabší ze všech 3, nicméně je důležitý co se týče starých i nových postav a rozvíjení vztahů.

Audiokniha - Andrea Elsnerová
Druhý díl se Sayer mě nějak nenadchnul, jestli to bylo zrovna předčítáním nebo tématem, netuším.
Věcně zmoklá Sayer, drsná šéfka Holtová, nic pro mě, ale pokud bude k poslechu i třetí díl , ráda poslechnu.

Neuvěřitelné, jak se to na tu úžasnou Sayer všechno sype! Ještě že má po ruce svou vlivnou babičku-ženu bývalého senátora, skvělého parťáka Maxe
s neomylnou Konou a hlavně tvrdou, ale spravedlivou šéfku Holtovou. A tentokrát - kupodivu jednoho ze "svých" psychopatů...

Ano, byla to jízda. Je vidět, že autorka velmi dobře ví, o čem píše. Její obdivuhodné vzdělání a praxe je v knihách dobře znát. Tentokrát jsem se dokonce dověděla i něco navíc - o DNA chimérách jsem dosud nikdy neslyšela - autorka je v knize hezky využila!

Když to shrnu, Pohřbení jsou oddechovým příběhem z prostředí FBI (jež autorka nijak nešanuje), který se dobře čte. A člověk ani nepotřebuje všemu věřit...

U mně za čtyři a doporučuju jako rekreační četbu milovníkům amerických thrillerů.

"Není možné se ponořit do hlubin lidské temnoty a vrátit se z ní nějak nepoznamenaný a celý."

Druhý díl se Sayer a opět to mělo grády. Unesené ženy a děti, řecká mytologie. Nedostatek agentů,a tím pádem neobvyklý vyšetřovací tým v prostředí,do kterého by nejeden jel natěšený na výlet. Co se ale skrývá pod krásnou přírodou,to vidět nikdo nechce...

I tentokrát mě Sayer ze své motorky nesetřese a jedu s ní dál k dalšímu případu.

Je to tak, jak píší jiní - druhý díl je skoro stejný jako ten první.
Máte doma něco ze Senegalu nebo vám doma alespoň voní nějaká senegalská specialita? To je divné, protože když jde Sayer Altair navštívit někoho, kdo souvisí s případem, je to tak. Ihned se tím naváže pouto, protože ona je také odtamtud. Náhoda? Možná. Taky vám zasychají blátivé cákance na pláštěnce do šedého odstínu i v prudkém dešti? Mě a Cooperové vždycky. Taky když najdete nápis psaný divným písmem, ukáže se, že je ho schopna přečíst vaše chráněnka, protože je to řecky a ona je z Řecka? Náhoda? Možná. Taky když najdete hrob plný starých letitých kostí, ukáže se, že vrah po těch letech začal začal operovat znovu zrovna před dvěma dny? Náhoda? Možná. A když ten hrob zkoumáte s forenzní specialistkou, někdo na vás vylije shora dva kanystry benzínu a zapálí vás (v dešti), vadilo by vám to? Ještěže déšť to rychle uhasí a jede se dál.
Případ je samozřejmě tajný a nikdo se o něm nesmí dozvědět, hlavně ne média, takže nepřekvapí, když se na místě činu uprostřed lesů najednou zjeví Altairovic babička se sousedem, schovankou, psíkem a s dortem s přáním k narozeninám. Všechno nejlepší, Sayer!
Čím víc jsem se knížkou prokousával, tím víc jsem si říkal, jestli to Cooperová nenapsala jako parodii, jen ji vydavatelé nepochopili. Jak by se jinak mohlo stát, že má oblíbená Povídalka Oltářová (tak si pro sebe překládám jméno hrdinné agentky) běží v dešti v národním parku z chatky do hlavní budovy bosky a v pyžamu ("ani jsem si to neuvědomila"), ale s připnutou zbraní v pouzdře ("ani nevím, že jsem si ji vzala")? Jak rozkošné... No, hlavně že se na každé druhé stránce odebere někomu či někde DNA a všechno nakonec dobře dopadne.
Mám ještě třetí díl série, takže tomu dám poslední šanci. Třeba bude Cooperová originálnější alespoň v tom, že opět nezavře své ženské oběti do podzemní místnosti a že pachatel nebude mít totožný profil, už se to začíná moc opakovat a ano - kromě jmen postav je to tedy v zásadě pořád stejné...
P.S. Vlastně není. V rámci svého výzkumného projektu Altairová rozesílá e-maily a letáky vyzývající: Jste-li psychopat, přihlašte se na můj e-mail, udělám s vámi anonymní rozhovor a oskenuji vám mozek, abych zjistila, byl-li jste předurčen být psychopatem. To je VELMI originální!

Druhý díl série a stejně skvělý jako ten první. Místy sice pokulhával překlad - stejně jak u některých vydání M. W. Cravena - a hlavní hrdinka občas dělala nelogické kroky, ale bylo to čtivé a bavilo mě to.

Bohuzel jsem nesehnala v knihovne prvni dil, tak Pohrbeni jsou prvni knizkou, co jsem od autorky cetla.
Celkem se mi to libilo, je to ctive, na konci to ma i spad.
Ale kdo je vrah me poprve napadlo snad uz v prvni tretine. A neskutecne me stvalo, ze se Sayer ani jednou neoblekla do deste. Celou dobu prsi a ona je non stop promocena
Nevadilo mi to, ale 100 procent nedam. Presto v autorcine serii budu pokracovat

Opět čtivé a napětí nepostrádající , ale ...
... vyšší zvláštní agentka Sayer Altairová pravděpodobně v prvním díle zapomněla svou intuici a do druhého dílu si nepřinesla ani zrnko ponaučení. Nikdy se přehnaně nesnažím odhalit pachatele v průběhu četby, ale tady jsem se o to ani snažit nemusela. Zřejmě proto, že první dvě knihy autorky si byly v mnohém zbytečně podobné, bohužel.

Ačkoli dávám plné hodnocení a autorce dám ještě jednu šanci, je na téhle knížce několik věcí, které mě dost štvali a kazili radost z čtení.

Překladatel a redaktor neodvedli úplně brilantní práci, na vrcholu čehož dozajista stojí výraz "NEZPACH", který jsem musela záměrně očima přeskakovat a dělat, že tam ani není. Holt ne každý výraz, který v angličtině dává smysl a je "cool" je otrocky přeložitelný do češtiny. Některé věty jsou natolik krkolomné a matoucí, že jsem si dala tu práci je přečíst několikrát a hluboce se zamyslela, zda to redaktor smolil ve tři ráno v bdělém stavu...? K pousmání byla i oficiální hodnost hlavní hrdinky "Starší zvláštní agentka", kterou se nejednou představí nebo je představena... Prostě: "Víte vona je už stará a taková divná..." Vždycky mě to pobavilo :-))

Postava hlavní hrdinky Sayer mi nebyla sympatická. Neuměla jsem si ji ani představit - je hezká, sympatická, zajímavá...? Spíše ne. Prostě takový pošuk, který v dešti jezdí na motorce a nikdy se nesměje, když se někdo pokusí o vtip.

Další co hodně drhlo a kazilo dojem ze čtení, byla neschopnost Sayer dát si dvě a dvě dohromady (což průměrně bystrý čtenář zvládl někde v polovině knížky) a připustit, že vrahem je opět "zahradník"... Způsob jakým ji unikaly zjevné souvislosti působil diletantsky.

Přesto dávám autorce šanci a pouštím se do pokračování, protože atmosféru a napětí má E.C. v malíku. Nažene vám strach a nedovolí pustit knížku, dokud se neujistíte, že všechno dobře dopadne... Nebo snad ne...?! :-)