Pralev přečtené 242

Pentagram 2011, Jo Nesbø

Pro mě první opravdu literárně kvalitní Nesbø. Předchozí díly s Harry Holem mě všechny bavily, ale vnímal jsem je jako béčkové, oddechové čtení - něco, čím se příjemně tráví čas, ale nijak mě to vnitřně neobohatí. Pentagram mi na rozdíl od nich přišel skutečně dobře dávkovaný, promyšlený, chytrý a přitom minimálně stejně zábavný.... celý text

Nahé slunce 2004, Isaac Asimov

Opravdu skvělá sci-fi detektivka. Jak už někdo přede mnou napsal - žádná vata navíc, žádná hluchá místa, děj krásně plyne a přitom má dílo hloubku a spoustu skvělých zajímavých myšlenek a podnětů k přemýšlení (například paralela mezi dílčími úkony robotů a našimi životy jako součástí velké mašinérie, kdy každý si dělá to své a nemá zodpovědnost za celek; anebo to, jak se na Solárii lidé izolovali, což je také v podstatě úplně přesná Asimovova předpověď a nešlo se mi při čtení ubránit myšlenkám na lidi sedící spolu v hospodě a koukající skoro celou dobu jen do telefonu). Už teď se moc těším na další díly.... celý text

Hon na ovci 2016, Haruki Murakami

Za mě rozhodně jedna z lepších Murakamiho knih; děj byl pěkně strukturovaný, člověk se v něm neztrácel a ty popisy každodenních všedních maličkostí tomuhle spisovateli prostě neskutečně jdou. Tam, kde u jiných autorů by to čtenáře nudilo a otrávilo, to u Murakamiho úplně hltám. Bohužel - a za to strhávám tu jednu hvězdičku - mi po přečtení několika jeho knih už všechny začínají připadat až příliš jedna jako druhá. Začínám mít silný dojem, že už mě nemá moc čím překvapit, což by byla dost velká škoda.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Strašně mi začínají chybět Kingovy starší romány jako To, Svědectví, Mrtvá zóna a další, jejichž atmosféru, děj i detaily si i po letech stále pamatuju. Právo nálezce se sice čte stejně dobře a příjemně, ale obávám se, že už za několik měsíců si nevybavím děj ani v hrubých obrysech. Horor to není, na detektivku si to hraje jen obtížně, protože kniha úplně postrádá napětí - od začátku sledujeme všechny postavy (i záporáka) a celá šablona je v podstatě jasná už od začátku.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Předpokládám, že hlavní pointou téhle knihy je kromě vylíčení posedlosti čtyřicátníka mladou dvanáctiletou holkou především kontrast mezi tím, jak Humbert zdánlivě svým vyprávěním obhajuje a racionalizuje své činy a roli v celém příběhu, a tím, jaký skutečně je a jak se chová. Ono těch kontrastů je v Lolitě vůbec spousta, z těch nejmarkantnějších bych zmínil například alespoň to jaké má Humbert nízké mínění o všech ostatních (a dává ho i patřičně najevo - každý chlap, který se v jeho životě objeví, je hned strašný pitomec a trouba), ale přitom on sám je vyloženě primitivní, povrchní a jednoduchý člověk (a to i přes tu vzdělanost a sečtělost, kterou se snaží neustále projevovat). Bohužel se mi i přes sílu příběhu a zajímavou zápletku Lolita četla obtížně a s postupem děje čím dál hůř. S hlavním anti-hrdinou totiž prostě nejde ani trochu sympatizovat a jeho chování a myšlení mě otravovalo a rozčilovalo čím dál víc. Nejhorší je asi jeho mentální zamrznutí zhruba v dětském věku projevující se tím, že bere lidi (i Lolitu) jako svoje hračky. Nemá k nim žádné city (ani k Lolitě - vždyť za celou knihu snad ani jednou nepřemýšlel nad tím, co chce ona a co by mohl udělat proto, aby ona byla šťastná, z jeho pohledu to bylo stále jen já, já, já) a pouze se snaží všechny využívat k ukojení svých potřeb. Tomu ostatně nasvědčuje i to, jak majetnicky se k Lolitě chová a jak zoufale se ji snaží neustále hlídat a mít ji pod absolutní kontrolou. Začátek knihy a Humbertovo vyprávění o Annabel tuto domněnku o jeho zamrznutí v dětském věku jen podporuje. Další hvězdičku strhávám za poslední zhruba třetinu nebo čtvrtinu knihy, kdy se relativně poutavé vyprávění změnilo v naprostý chaotický blábol plný Humberových paranoidních představ a teatrálních gest či proslovů. Na posledních stranách jsem už očima přeskakoval celé věty, což se mi normálně u knih nikdy nestává.... celý text

Třináct měsíců 2007, David Mitchell

Velmi příjemná kniha, moje první od Mitchella, ale určitě ne poslední. Ač ty reálie, problémy se šikanou apod. působily trochu vzdáleně (ne vinou knihy), hodně jsem poznal svoje dětství v tom, jak hlavní hrdina v podstatě banální problémy strašně přifukoval a hrozně dlouho je tajil a snažil se je nějak vyřešit...... celý text

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Není jednoduché napsat v pár větách názor na takhle dobrou, dlouhou a propracovanou knížku. Předně - nesouhlasím s některými názory, které jsem si tu přečetl, že konec je otevřený; je tomu z mého pohledu právě naopak. Není přece důležité dozvědět se, co se s postavami stalo později, až do jejich smrti. Důležitý z pohledu vyprávění je tento konkrétní příběh, kdy osudy postav byly nějakým způsobem propletené. Stejně tak nesouhlasím s tím, že se na konci William zachoval nelogicky. Ono to k tomu celou dobu směřovalo (to ale neznamená, že jsem se necítil, jako kdyby kniha, která mě 900 stran hladila, mi najednou dala velkou facku). V každém případě je to skvělý román, perfektně vystihující danou dobu a společnost (ne, nechtěl bych tam žít ani za nic), dlouhý a přesto odsýpající, se skvěle propracovanými postavami, jejich myšlenkami, motivacemi, štěstími i neštěstími. I přes opravdu dlouhou délku si dost dobře umím představit, že si Kvítek za pár let přečtu znovu.... celý text

Stvořitelé a spasitelé 2011, Geraldine Brooks

Ještě zhruba první polovinu mě kniha docela bavila - bylo zajímavé porovnávat rozdíly mezi historickými romány napsanými muži a ženou. Přeci jen na to, aby snad 90% obsahu historického románu bylo řešení vztahů, romantiky a sexu, nejsem úplně zvyklý. Bohužel se to ale záhy okoukalo a druhou polovinu knihy jsem se musel do čtení nutit. Pro rozšíření obzorů ohledně historie židů to nebylo špatné, ale hlavní dějová linka a i většina vnořených příběhů prostě nebyla vůbec dobrá.... celý text

Ztracený symbol 2010, Dan Brown

Překvapivě strašně slabá knížka. Brown v tomhle díle motá chaoticky dohromady myšlenky, které nedávají vůbec žádný smysl (kromě snahy působit objevně a bombasticky), a to ještě v přehnaně filmovém akčním hávu plným agentů CIA, vrtulníků a rádoby napínavých scén, které působí, jako kdyby se někdo snažil vyprávět děj béčkového akčního filmu z 90. let. Když na posledních stranách jedna z postav zvolala: "To ještě není všechno?", nedokázal jsem se ubránit představě teleshoppingu.... celý text

Svět podle Garpa 2003, John Irving

Můj druhý Irving a opět velmi zvláštní a zvláštně psaná kniha. Přestože jsem si ji užil od první do poslední stránky, asi bych ji nedokázal doporučovat dál. Věřím, že spoustě lidem by se vůbec nelíbila. Irving se opět dotýká "kontroverzních" témat, kterým tentokrát dominují nevěra a feminismus. Mně se však z celé knihy paradoxně nejvíc líbily Garpovy povídky (zvlášť Svět podle Bensenhavera).... celý text

Kronika ptáčka na klíček (I.–III.) 2014, Haruki Murakami

Ptáček má několik silných míst (celý vztah pana Okady a May Kasahary, studnu, masakr v zoo a pár dalších), ale jinak to byla asi první kniha od Murakamiho, která mě většïnu času nudila a několikrát jsem se těšil, až ji dočtu. Příběh moc nedrží pohromadě a hlavně je takřka o ničem, chyběla mi tu nějaká zajímavější zápletka (spojení X postav napříč časem mi nestačilo). S takovým Kafkou na pobřeží se to nedá vůbec srovnat. Přesto mě nepřestává styl Murakamiho psaní okouzlovat.... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Velmi příjemné překvapení a při srovnání se Staříkem mi přišla o hodně zábavnější. Je sice pravda, že oproti Stoletému staříkovi je zápletka poněkud jednodušší a až tolik nevtáhne (chybí tomu nějaká větší naléhavost). Ale humorem a stylem psaní mi tenhle román přišel daleko lepší. Kdybych měl teď někomu doporučovat Jonassona, určitě bych mu řekl, ať si přečte jako první Analfabetku.... celý text

Fáze gravitace 2012, Dan Simmons

Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych mu doporučil nějakou dobrou knížku, určitě by mi nevytanula na mysli Fáze gravitace od Simmonse. Přesto to dobrá kniha je. Jen se člověku musí trefit do nálady a klidného rozpoložení, Pokud tedy nechcete číst nic akčního, máte chuť rozjímat nad tím, co je v životě důležité a co není, a sledovat velmi lidský a dobře napsaný příběh jednoho bývalého astronauta, který se dotkl hvězd a teď hledá svoje místo na Zemi, mohla by tohle být knížka pro vás.... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

Pro mě osobně o něco slabší než první díl trilogie, ale přesto neuvěřitelně poutavá kniha. Ačkoli má české vydání přes 600 stran a v příběhu se toho vlastně až tak moc nestane, strašně čtení odsýpalo a nezažil jsem ani chvilku nudy. I těch hloupých akčních scén, které v knihách nemám až na výjimky vůbec rád, tu bylo méně, což je jedině plus. Hvězdičku jsem málem strhnul za nepovedený konec - Larsson měl ve všech třech knihách podivný zlozvyk nechat děj vyvrcholit a uzavřít několik desítek stran před koncem a pak psát dlouho o něčem, co je možná z hlediska osudů hlavních postav důležité (v tomto případě finance a budoucnost Lisbeth), ale pokles napětí a zábavy při čtení je v tu chvíli markantní. Další věc, která mě štvala, byly ty neustálé stereotypy. Opravdu se musí s Blomkvistem vyspat a následně do něj zamilovat každá ženská, kterou potká? (Strašně mi to připomínalo seriály z 80. a 90. let, kde sbalil v každém díle hlavní hrdina novou ženskou) Opravdu musí stalker Eriky být člověk, který je zdánlivě nejméně pravděpodobný? Přesto dávám pět hvězdiček za skvěle a až na zmíněné výtky velmi chytře a promyšleně napsané dílo. Část se soudem mě mimořádně bavila a velmi jsem ocenil, že nebyla nijak zkracována a mohl jsem si vychutnat všechny ty křížové výslechy, dialogy a proslovy. Larssona je vážně škoda...... celý text

Revival 2015, Stephen King

Velmi slabé. V podstatě jediná zajímavá věc na celé knize bylo vyvolání silného pocitu nostalgie, kdy měl člověk spolu s hlavním hrdinou pocit, že se vrátil na místo, kde žil před 40 lety, přestože to vlastně bylo jen o 100 stran dřívě.... celý text

Prelet nad kukučím hniezdom 2006, Ken Kesey

To vykreslení vzdoru a přírozené touhy a potřebě svobody narážející nejen na odpor systému (ztělesňovaného v tomhle případě sestrou), ale především ostatních pacientů, kteří vlastně být zachráněni nepotřebují a nechtějí, protože se svobodou neumí naložit a potřebují někoho, kdo jim bude jejich životy řídit, je perfektní. O to smutněji to při čtení na čtenáře dolehne, když si uvědomí, že to u spousty lidí neustále vidí okolo sebe...... celý text

Papírová města 2014, John Green

Nerozumím zdejšímu nízkému hodnocení. Ta kniha je skvělá a pro mě daleko lepší než Hvězdy nám nepřály (možná je důvodem to, že přes vnější dojem příběhu o teenagerech pro teenagery je vlastně kniha cílena na trochu vyzrálejší publikum a pointou románu není detektivní/dobrodružné pátrání po zmizelé kamarádce). Strašně se mi líbil přerod hlavního hrdiny - to, jak postupně během hledání Margo dospívá a mění se mu pohled na svět, na lidi a na sebe. Jak přestává snít a začíná věci okolo sebe doopravdy brát takové, jaké jsou. Závěrečná cesta dodávkou je vtipnou a příjemnou tečkou za hodně čtivě a inteligentně napsaným románem.... celý text

Ocelové jeskyně 1994, Isaac Asimov

Skvěle napsané inteligentní sci-fi přesně v tom stylu, jaký mám rád - autor se příliš nezaměřuje na technologie budoucnosti, ale spíše na psychologii postav, sociologii a zajímavé myšlenky. Několikrát jsem při čtení zvedl hlavu a začal v duchu sám rozvíjet ideje, které jsem si právě přečetl. Co mě při čtení trochu brzdilo, byl mluvený jazyk postav (spousta spisovatelů má problém s přímými řečmi - jednoduše postavy nemluví tak, jak lidi ve skutečnosti mluví; Asimov tenhle problém obešel podobně jako Herbert v Duně tím, že je to sci-fi a v budoucnosti takhle lidi mluvit mohou, přesto to působí při čtení nepřirozeně) a ne úplně sympatická hlavní postava (Elijášova nerudná povaha mě občas skutečně rozčilovala). Poslední výtka je k českému překladu - tolik překlepů jsem už dlouho v žádné knize neviděl.... celý text

Nemesis 2011, Jo Nesbø

Tahle kniha se četla úplně sama. Čtu celou sérii o Harrym Holym postupně tak, jak knihy vycházely, a musím říct, že autorův styl psaní se zřetelně vybrušuje.

Doktor Spánek 2014, Stephen King

Stejně jako Lunapark je i Doktor Spánek kniha, kterou jsem si koupil, ale pak jsem ji měl dlouho v knihovně a vůbec se mi do ní nechtělo. Tady tím důvodem nebyl pouze nepříliš atraktivní název a anotace na obálce, ale především fakt, že jde o přímé pokračování Osvícení - knihy, kterou jsem četl strašně dávno a až na drobnosti si z ní nepamatuju vůbec nic (jen marťany - martini, vybouchlý kotel a hýbající se keře - a to si ještě teď nejsem jistý, jestli ty keře byly v knize nebo ve filmu). Očekával jsem, že Doktor Spánek bude plný narážek na Osvícení a že jde v první řadě o marketingový tah; snahu nalákat ke koupi další knihy lidi, kteří četli tu původní nebo viděli filmovou adaptaci z Nicholsonem. A on tak Doktor Spánek skutečně začíná - neustálé narážky na Osvícení a přeživší postavy z Osvícení. Na začátku jsem se tím pádem trochu ztrácel. King však nenásilnou formou to podstatné rychle připomene a pak už se rozjede skvělý příběh, který s Osvícením nemá ve skutečnosti zase až tolik společného. A protože King už má skutečně vybroušený styl a ví jak diváka vtáhnout, získala si mě po pár desítkách stran i tahle kniha. A i když toho nadpřirozena je tu až příliš, příběh je hodně zábavný a poutavý a to až do samotného (předvídatelného) konce, ve kterém King překvapivě nijak výrazně neulétl, jako má obvykle ve zvyku.... celý text