Svět podle Garpa

....Při každém novém setkání s bratry, matkou a otcem se všichni cítili ve vzájemné přítomnosti víc a víc nesví. Procházeli tím podivným procesem, kdy se lidé pomalu přestávají znát....

....Moje matka zřejmě nepřítele potřebovala," psal Garp. "Ať už byl skutečný nebo fiktivní, pomáhal jí rozpoznat způsob, jak se má chovat ona sama a jak má vést mě. V roli matky nebyla přirozená jako jiné matky; moje matka vůbec pochybovala, že by se něco dělo přirozeně. Byla sebejistá a cílevědomá až do konce."....

....Ale sport Garpovi vůbec nepřipadal jako rekreace Garpovi vůbec nic nepřipadalo jako rekreace. Od samého začátku jako by před sebou viděl nějaký cíl, kterého nutno dosáhnout houževnatým úsilím. ("Spisovatelé nečtou jen pro zábavu," napsal Garp později v jakémsi rozhovoru sám se sebou.) Ještě předtím, než Garp věděl, že bude spisovatelem nebo než věděl, čím vůbec chce být, nedělal zřejmě vůbec nic "jen pro zábavu"....

....Jenny Fieldsové bylo čtyřicet jedna. Domnívala se, že tu zajímavou část života má za sebou: a nechtěla nic jiného než o ní psát....

....Garp ze všeho nejvíc nesnášel, když matka užívala takových výrazů jako "všechny" nebo "každá". To je případ, uvažoval, kdy se demokracie žene do idiotského extrému....

....Ale kvůli Otálení Garp vyváděl a kňoural, že se kniha špatně prodává. Až mu nakonec Helena řekla: "Chceš toho příliš mnoho. Chceš moc objektivně nepodloženého vychvalování nebo lásky - nebo něčeho, co prostě není objektivně podložené. Chceš, aby ti svět říkal: ,Mám rád, co píšeš, a mám rád také tebe,' a to toho chceš příliš moc....

....všude kolem byl chladný březen, měsíc zraněné země tající v bláto....

....Vždycky tvrdil, že umění románu je proces pravdivě si věci představovat- a jako každé jiné umění zároveň proces selekce....

....Romanopisec je doktor, který se zabývá jen smrtelnými případy....

Kniha je z dnešního pohledu přece jen trochu příliš obsáhlá, ale přesto se mi velice líbila. Viděla jsem kdysi i filmovou podobu tohoto románu, ale kniha je mnohem lepší.

Autor nám přináší nevšední příběh spisovatele Garpa, který má opravdu mnoho vrstev a dotýká se celé řady stále aktuálních témat. Místy je vyprávění lehce bizarní, groteskní a dokonce až absurdní. Jednotlivé postavy jsou však zajímavě charakterizované a popsané. Celkově pak jde o rozhodně originální a zcela netuctový román, který nutí čtenáře k zamyšlení.

Těžší rozjezd jak už to někdy u Irvinga bývá, ale druhá půlka knihy jízda. Legendární svou bizarností.,

Těžké rozečtení, trochu chaosu, ale jamile vydržíte a prokousáváte se dál, začne se vám vše propojovat, začnete chápat a začnete se těšit na každou další stránku. Bylo to moje druhé čtení a jsem rád, že jsem se k němu odhodlal. Poprvé jsem Svět podle Garpa četl snad před třiceti lety a musím přiznat, že přestože jsem knihu dočetl, to těšení se na další stránky tehdy nepřišlo. Zřejmě mi chyběly ty odžité roky a trochu jiný pohled na svět a na život. Je třeba se oprostit od toho, že ne všechno musí být pravda a přijmout trochu absurdity, ale koneckonců o tom dobré romány jsou. A John Irving je umí. 4 hvězdy dávám proto, že přece jen potřebuji trochu lépe ohodnotit jeho pro mě kvalitnější a čtivější román, a to jsou Pravidla moštárny.

Přečetl jsem to už dávno ve svém roztěkaném a trochu přecitlivělém období. Časté typicky Irwingovské opakování se, bizarnosti, konfliktní a trochu jednoduché postavy, skvělá povídka Garpa Penzion Grillparzer. Neustálé očekávání tragédie. Irwing nikdy neváhá se ze svých nočních můr vypsat.

Dalo mi to celkem zabrat. Velice propletené a ze začátku mi trvalo se začíst. Ale zklamaná rozhodně nejsem.

Zvláštně propletené téma a když jsem jí v 15 letech četla poprvé asi jsem jí moc nechápala.Druhé čtení dopadlo lépe.Možná jednou bude i čtení číslo tři.

Ze začátku jsem se nějak nemohl vžít do děje - a tak to pokračovalo až do konce knihy. Snažil jsem se ji však dočíst v marné naději, že na konci to celé bude dávat smysl. Děj, který se co chvíli rozbíhá do mnoha slepých a až příliš často nezajímavých odboček, je jen velice sporadicky zachraňován očekáváním věcí příštích, což je vzhledem k počtu stránek zoufale málo. Postavy jsou sice věrohodně vylíčeny i s jejich psychologií a motivy jednání, ovšem žádná mě neuchvátila natolik, abych jí nějak zvlášť fandil, či byl zvědavý na její další osudy. Tak nějak mně byly lhostejné. Ani žádná z myšlenek zde vyslovených nepadla u mě na úrodnou půdu většího zamyšlení. Uznávám, že se jedná o mnohovrstevnatý román, ovšem žádná z těchto vrstev mě nijak zvlášť neoslovila. Zatím jsem nad Irvingem hůl nezlomil; pod dojmem skvělého filmu bych si rád přečetl Pravidla moštárny, ale „díky“ Garpovi to rozhodně nebude hned.

Svět podle Garpa je moje osobní čtenářská výzva.
Několikrát jsem se s knihou trápila, prokousávala se absurdními příběhy a postupně odkládala do knihovničky, až konečně tentokrát "heuréka"!
Nemám se ale čím chlubit, protože jsem si tento oceněný skvost pěkně dlouho a po malých částech dávkovala jako nějaký lék. Ve finále bohužel k žádnému uzdravení nedošlo.
Takže asi tak:
Svět podle Garpa je zajímavý literární počin, to určitě, ovšem nepatří k mým ohmataným knihám.

Tolik témat..., tolik emocí... a střípků..., než se všechno proplete
v jeden senzační román !

Jedná se o mé první setkání s Irvingem a rozhodně nebude poslední. Kniha má několik rovin a díky tomu si každý čtenář přijde na své. Z hlediska příběhového je dílo plné šťastných i nešťastných zvratů a náhod. Zároveň je dílo napsáno přístupným jazykem a stylem, který zaujme většinu čtenářů.
Mě nejvíce zaujala práce s hlavní postavou. Přijde mi, že autor si vystavěl postavu jako jistý věšák, na který věší své nápady a myšlenky. Garp z hlediska děje v zásadě není pro celou knihu moc důležitý. Zároveň je však nepostradatelný, protože je kostrou pro spojení veškerých situací, které Irving v knížce představuje.
Za nejelegantnější Irvingův nápad považuji fakt, že udělal z hlavního hrdiny Garpa spisovatele. Díky tomu může autor vkládat do této knihy další svá dílka. Dokonce je nejen vkládá, ale nechá o nich postavy přemýšlet a hodnotit je.
4/5

Spekulativní producírování amerického intelektuála, tak bych to shrnul.
Pár míst zajímavých, ale kvůli nim mi nestálo za to číst celou knihu. Neříkám, že jsem skončil, ale odložil jsem to někde po třetině knihy.

A to jsem to četl podruhé. Poprvé jsem to přečetl, celé, hned jak to vyšlo u nás, Tehdy jsem se k tomu špatně propracovával. Na každý takový bestseler, který se nám dostal do ruky, jsme koukali s otevřenou ústy.
Dnes mám jednak víc životních zkušeností, jednak větší rozhled a také asi větší kritičnost.

Se Světem podle Garpa dostává tvrzení, že "čtenář prožije stovky životů, zatímco nečtenář pouze jeden" úplně novy rozměr. Zde tomu tak skutečně bylo. Jako bych prožil jeden celý život navíc se vším, co k tomu patří - lidé, kteří přicházejí a odcházejí, zážitky, vztahy, emoce... každá situace vyústila v jinou a všechno se nakonec poskládalo do, no do Světa podle Garpa. Co se týče příběhu, žádnou podobnou knihu jsem nikdy nečetl... nemůžu říct, že by román sledoval jednu konkrétní zápletku, naopak tak nějak plynul a jedna situace navazovala na druhou až do samotného konce. Ale přesto ten život T.S.Garpova ubíhal v neskutečném tempu. Nezajímalo mě ani tak, jak to skončí, ale co se stane v následující větě, situaci a jak to ovlivní celou tu poněkud výstřední rodinu Garpových.
No prostě naprosto nevšední a vtahující zážitek. Myslím, že tohle nebyl poslední Irving!

Hlavní postavou je GARP, který chce vést normální život a ochraňuje rodinu, aby se jí nic nestalo. Je spisovatelem. V románu sledujeme jeho dětství a dospívání a následně až si založí rodinu. Rád vaří a stará se o domácnost kromě žehlení. Rád pročítá telefonní seznamy. Ožení se s HELENOU, která vyučuje na vysoké škole. Společně mají 3 děti (DUNCAN, WALT, JENNY). Garpova máma JENNY je feministka, za kterou chodí hodně dívek a žen, aby jim pomohla. Je zdravotní sestra. Napsala jednu knihu.

Tento román je mnohovrstevnatý. Autor v tomto románu zpracoval hodně témat např. násilí a strach z neštěstí a ze smrti (znásilnění, bezpečnost na ulici, sebevražda), emancipace žen (ženské hnutí), rozvedené ženy, transsexualita aj.

V románu se prolínají různé žánry: komedie, tragédie, satira, tragikomedie. V románu se vyskytuje také černý humor.

Irvingův Svět podle Garpa je groteskní metaforou přítomnosti strachu a zla ve společnosti.

Garp píše povídky a romány a v této knize nalezneme úryvky z těchto děl, což se mi líbilo. Líbily se mi další postavy, které v románu vystupovaly (ROBERTA).

Některé události, ke kterým se rozhodl Garp s Helenou, mi připadaly postavené na hlavu. Některé momenty byly překvapivé. Strach je v knize symbolizován vědomím přítomnosti „SPODNÍ VÍRA“. V závěrečné kapitole nalezneme medailonky hlavních a vedlejších postav, jak jejich život pokračoval dále.

O tomto románu jsem uvažoval několik let a konečně jsem si přečetl tuto knihu. Kniha se celkově četla dobře.

Viděl jsem také film SVĚT PODLE GARPA, který byl natočen v roce 1982. V některých momentech se odlišoval od knihy, některé události v něm nebyly zobrazeny.

CITÁTY:

V tomto tak nízce smýšlejícím světě, uvažovala, je člověk buď něčí manželkou nebo něčí kurvou – anebo na nejrychlejší cestě, jak se stát jedním či druhým.

Kdokoli, kdo čte knihy z nějakých tajných důvodů a nikoli, aby o nich diskutoval, jeví se akademické obci podivně.

Marcus Aurelius: V životě člověka je jeho čas jen okamžik, jeho bytí neustálá změna, jeho mysl matné blikátko, jeho tělo kořist červů, jeho duch neklidný vír, jeho osud temný a sláva pochybná. Krátce, vše, co jest tělo, je plynoucí voda, a vše, co jest jeho bouře, jen sny a páry.

Chlípnost dohání i ty nejlepší muže tak daleko, že jednají způsobem naprosto neodpovídajícím jejich charakteru.

Člověk roste jenom tím, že dojde na konec jednoho a začne něco jiného.

Tohle je přímo klasický příklad. Ženská, která nikdy v životě nepocítila sexuální touhu, řečňuje o tom, co je a není všeobecné. A papež, který se slavnostně zaslíbí celibátu, rozhoduje pro milióny lidí otázku antikoncepce. Svět je opravdu šílený!

Garp cítil, že většina lidí směšuje otázku „opravdovosti“ s otázkou „vážnosti“; když má být člověk „hlubokomyslný“, musí být podle nich „smrtelně vážný“. A když se člověk zřejmě jen pokouší říkat něco vážného, je hlubokomyslný. Ostatní živočichové se samozřejmě sami sobě smát nedovedou a Garp věřil, že smích je v přímém vztahu k soucitu, kterého nikdy nemáme dost. Jako dítě nakonec mnoho humoru nepoznal – a nevyrůstal ani v náboženské atmosféře -, takže teď bral komedii daleko vážněji než ostatní.

Román je „pouze skladovací prostor – všech smysluplných věcí, které romanopisec není s to použít ve svém životě.

„ jako kdyby se člověk snažil všechny udržet navěky při životě. I ty, kteří nakonec musí zemřít. Právě u těch je nejdůležitější je při životě udržet.

Předně díky Kecům&Politice za tip na čtení. Přečteno poprvé v pětadvaceti, těším se na opáčko za dvacet let. Zajímavá kniha, příběh. Vlastně mě hrozně překvapilo, kolik toho Garp za svůj život stihl. A hrozně se mi líbil konec. Dozvědět se, co se s každou postavou stalo. Hezké uzavření románu.

Poněkud bizarní román s dalšími podromány od Garpa uvnitř... Místy sexuálně, místy jinak ujetý. Přesto se mi to líbí.
Líbí se mi styl psaní J. Irvinga a mám ráda zhruba takhle dlouhé knihy, kdy se čtenář stihne začíst a užít si příběh.
Přesto se mi ale nepodařilo ponořit se do knihy hlouběji, tak jako u Modlitby za Owena Meanyho. Owenovi jsem propadla. Garpa jsem sledovala jen z odstupu.

Knihu jsem četla před 20 lety a byla z ní nadšená, teď jsem si ji dala znovu kvůli čv. Už to nebylo ono. Nevím proč.

Musím souhlasit s uživatelkou Kryštofkou. Když jsem četla knihu před 20. lety poprvé byla jsem z ní nadšená, ale teď jsem trochu rozpolcená. Bylo toho trochu moc. Dostali jsme náhled na spoustu témat, spoustu postav, ale oblíbit si nějakou jsem nedokázala. A bohužel se nedostavila ani radost ze čtení.
Takže snižuji z 5* a třeba zase za nějaký čas...