Svět podle Garpa

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1053/svet-podle-garpa-dA9-1053.jpg 4.32910
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

The World According to Garp, 1978

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (332)

Kniha Svět podle Garpa

Přidat komentář
kramver
předevčírem

Přesně tady jsem se před lety zamilovala. Nezaměnitelný styl Johna Irvinga je v této knize v nejlepší formě. Jsou témata, která se táhnou napříč všemi jeho knihami a jako autor je snadno rozpolnatelný. V tom je jeho originalita a oblíbenost u značné části čtenářů. Svět podle Garpa je hutná kniha, která mě vtáhla do světa podle Irvinga. Do světa, který už jsem nikdy na dlouho neopustila a pravidelně se do něj vracím s jeho další knihou.

Godvind
30. dubna

Někdy kniha čtenáři nesedne. Nemusí to být chyba ani knihy, ani čtenáře. Jen spolu prostě "nefungují".

Přestože třeba Irvingova Pravidla moštárny miluju a hltal jsem každou stránku, tak Garp mi nesedl vůbec. Bojoval jsem asi půl roku, ke knize se opakovaně vracel. Ale nakonec stejně zvítězil pocit, že nevím proč to celé čtu, hlavního hrdiny mám plné zuby, příběhu moc nevěřím a už vůbec mne vlastně ani nezajímá, co bude dál,... Z knihy odložené na stolku se stal spíše strašák. Asi ve třech čtvrtinách příběhu jsem ji proto odložil definitivně.

Co o Garpovi tedy mohu říct? Zkuste ho. Třeba budete nadšení. Hodně čtenářů je. Ale pokud vám Garp nesedne a uzavřete první čtvrtinu s pocitem "třeba dál..." - tak knihu odložte hned. Dál to bude pořád stejné, možná dokonce ještě o chlup stejnější.


lernami
15. dubna

Trochu se stydím dát pouze 3 hvězdy, protože po literární stránce je dílo naprostý skvost! Přesto mi chyběla nějaká ústřední myšlenka a bohužel mě osud Garpa, ale ani jiných účastníků děje, vůbec nevtáhl. S knihou jsem se potýkala asi dva týdny a do čtení jsem se musela přemáhat.
Ze Světa podle Garpa mám takové smíšené pocity - rozhodně se jedná o kvalitiní litaruturu, ale přesto si myslím, že Irvingovo dílo nabízí čtenářům zajímavější tituly.

Některé pasáže ale byly moc hezké!
„...Cítila se od rodiny odpoutána a připadalo jí podivné, kolik štědré pozornosti jí věnovali jako dítěti, ale pak jako by v nějakou přesně stanovenou dobu onen proud citových výlevů ustal a nadešla doba očekávání - jako kdyby člověk měl po jisté krátké údobí absorbovat lásku (a mělo by se mu jí dostat v dostačujícím množství) a potom by měl po daleko delší a podstatně vážnější dobu, a podle předpokladů, plnit jen jisté závazky.“

Radous
04. dubna

Další namátková volba z bytové knihovny. Když jsem tu bichli bral do ruky, něco mi říkalo, že to není jen tak něco. A šestý smysl (možná relikty z hodin literatury na gymplu) mě nezklamal. Vždyť je to vysoký kus ze světové scény! Není to úplně snadné čtení, snad už kvůli délce kapitol, ale za to jsem se od toho nemohl odtrhnout. Svým způsobem mi to připomnělo příběh Forresta Gumpa (asi hlavně kontextem doby), nicméně s tím velkým rozdílem, že v tomto případě čtenář sleduje osudy inteligentní ho člověka a jeho blízkého okolí. Musel jsem se na konci shodnout s doslovem - těžko to přesně zařadit do kategorie. Bylo to vtipné i smutné zároveň. Knihu jsem zvládl asi za dva týdny. Nutno říct, že mě to dost navnadilo, rád bych od JI zkusil i něco dalšího.

Gerbasin
03. dubna

Nebyl by to Irving, kdyby se mu nepodařilo vtáhnout čtenáře do svého příběhu natolik, aby po přečtění knihy neztrávil nějakou dobu truchlením. A sice truchlením nad ztrátou oblíbených postav z příběhu. Ať jsou sebevíc podivní a praštění, za tu dobu si je oblíbíte natolik, že se s nimi prostě nechcete rozloučit. Jsou totiž strašně lidští a pravdiví. Ve světě podle Garpa je takových postav několik a jsou senzační. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se bál, že se mi bude stýskat. A stýská... U Irvinga mám vždycky pocit, že je výsadou ho číst. Navíc je to skvěle přeloženo. Jen mě nepříjemně překvapilo množství chyb a překlepů.

Inka063
02. dubna

Krása slova, krása textu. Hořká vtipnost, takový je život, jak praví Garp. Ale jinak mě kniha, která byla za mého útlého mládí téměř kultovní a já si ji tehdy přečíst nestihla, neoslnila. Je mi to líto a neustále přemýšlím, co měla čtenáři předat, jaké hlubší poselství v sobě nese. Bohužel nenacházím. Mám pocit, jakoby zde forma vítězila nad obsahem. A já jsem vždy spíš pro sílu obsahu. Navíc ta nesympatičnost a pro mě nepochopitelnost jednání všech postav a vůbec děje ... Pravidla moštárny se dala, Syn cirkusu a Rok vdovou už méně... Zkrátka pro mě už Irving ne.

Evikju
16. března

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je tak krásně praštěná. Četla jsem ji na SŠ jako povinnou četbu a byla to láska od první stránky.

Perkonamel
02. března

(+ SPOILER) Konečně jsem tohle dílo dočetl a rozhodl jsem se, že bych mohl na jeho konto něco přihodit. V prvé řadě nechápu hodnocení 86%? Proč? Za co?
Kniha mi, když jsem nad tím hlouběji přemýšlel, příjde dost prvoplánova- třeba zrovna "velký výr". Celou knihu tam není o Waltově velkém výru ani slovo (i když by podle mne mohlo a mělo) a nakonec, aby dal autor důležitost ohrožení garpa tak ho vytáhne.
Garp jako osoba, která se bojí o svého syna v nemoci tak moc, že mu leží na hrudníku a poslouchá, jestli dýchá, se na druhou stranu přiklání ke hře jízda bez světel, bez motoru, bez bezpečnostních pásu zrovna se svýma dvěma dětma. Pak se stane nehoda, kterou garp ani sobě, ani ženě nedává za vinu, přitom bych řekl, že ve státech by šel sedět- zabití syna z nedbalosti, zmrzačení druhého syna z nedbalosti, zranění sebe a ženy a nakonec amputace penisu.
Když jsem přemýšlel, proč ho zabila zrovna plínu pů, přišlo mi to zase úplně nesmyslné a do děje nezapadající, spíše by mi seděla vražda jako vendeta od Michaela.
Pak autorův přístup ke psaní textu, jakoby zrovna sledoval nějakou smutnou telenovelu "a teď je moderní, když postava umře, tak to tam šoupnu" a začal rozsévat kosou jak urvaný ze řetezu. Co jedna smrt, alespoň deset, ať to stojí za to. Tohle má být vyobrazení strachu ze smrti.
Takhle můžu pokračovat dál a dál, ale nemyslím si, že to má smysl. Za mě má romám 53%. Je to dlouhé a o ničem. To už Burroughsuv feťák ja víc o životě a smrti, než tohle.

1 ...