1. Domů
2. Autoři
3. David Mitchell
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 8
• Bazar 17
• Životopis
• Citáty 41
• Diskuze 7

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih David Mitchell

Dům za zdí

„Tak vidím, že asi nejsem naladěna na stejnou strunu s lidmi, kteří zde na tento román napsali recenzi, protože já to sice přečetla, ale považuji to za snůšku naprostých nesmyslů, a to výrazivo, to neznám nikoho, kdo by tomuto rozuměl a kdo by byl ochoten to dočíst. Připadalo mi, že to psal nějaký úchylný psychopat a říkala jsem si, aby to na mě nezanechalo nějaké stopy. Snad ne. Pouštím se hned do jiné, NORMÁLNÍ knihy.“... celý text
— ctenarJana4wwd

---

Dům za zdí

„"Stoly jsou poškrábané, židle vratké, tapety hrbolaté a koberec má barvu zaschlých zvratků. Rajčatový džus jsem dostala do upatlané skleničky. Přejetý ježek v tekuté podobě." Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé - podivní sourozenci - pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě... Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a řítí se k ohromujícímu závěru vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr - jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell. Autor, David Mitchell, je kouzelník. Jak jsem napsala svůj první dojem na Goodreads, já bych tomuto spisovateli uvěřila i to, že existují fialové krávy, které dávají tekutou mléčnou čokoládu a po napití se z vás stanou jednorožci. Tento příběh byl něco mezi fantasy a scifi, ale pan Mitchell to napsal s takovou jistotou, že i ti, kteří byť sebemíň věří na duchy, ale věří, tak budou na pochybách, zda opravdu Slade Alley náhodou neexistuje. Jak se říká, že si je někdo jistý v kramflecích, tak tady autor vedl svou ruku naprosto jasně, zřetelně, neměl pochyby, jakým směrem se má příběh ubírat a právě proto byl pro mě skvělý. Záhadně mizí lidé. Prostě jsou a najednou ne. Až zmizí jedna dívka, která má sestru, jenž její zmizení nechce nechat jen tak. Přesně v tu chvíli dostává příběh nový náboj, protože začínám jako čtenář pobírat, co se dělo v minulosti a co v přítomnosti se děje, dávám si jedna a jedno dohromady a jen čekám na to, až přijde někdo s řešením, jestli to ovšem řešení má... "Dnešek mi připadá jako stolní hra, kterou společně navrhovali M. C. Escher na speedu a Stephen King s horečkou." Postavy, jenž v příběhu vystupují, jsou uvěřitelné. Chovají se normálně, mají své životy, popsány jsou docela vtipně, autor dal do svého díla také hodně ironie a sarkasmu, což se mi v některých místech opravdu líbilo a perfektně to tam pasovalo. Kniha má "pár" stránek a příběh je rozdělen do kapitol, kdy se v každé kapitole zaobíráme jednou záhadou. V poslední kapitole autor všechno spojí a čtenáři to začne dávat smysl. Místy jsem měla pocit, že stojím na okraji propasti šílenství a říkala si, že tohle teda ne, dokud to nepochopím na 100%, tak nepřestanu číst. A to jsem dnes v noci splnila. Potřebovala jsem pochopit a pochopila. Možná byl ten konec trošičku opět zmatený a pro mě zkrácený, ale nic to nemění na mém pocitu, že to byl opravdu skvělý příběh, který mě bavil od prvního do posledního písmenka. Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi záhady, těm, kteří mají pocit, že chápou, ale jsou rádi, když je autor trochu vyvede z omylu. Já vlastně až do posledních stránek pořádně nechápala, co se děje a jsem tomu ráda, o to více byl pro mě konec fascinující. Navíc je to příběh, do kterého se můžou začíst i dospívající děti, které rády čtou. Není to jen pro dospělé a otrlé, ale pro všechny, kteří rádi čtou romány s trochou fantasy příměsi. Děkuji nakladatelství Mladá Fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak si ji můžete objednat přímo tady. Mějte krásný den. Daramegan“... celý text
— DariDerek

---

Dům za zdí

„Rok 1979 Malý Nathan míří s matkou do domu Grayerových, kde by se mělo konat soiré - hudební večírek. Nathan je velmi zvláštní chlapec, podle mě i trochu postižený. Je šikanován spolužáky, a tak se jich straní. Matka Nathana nabádá, aby se choval "normálně", aby nijak nevybočoval, jenže on je myšlenkami jinde. Možná je to tím, že je trochu jiný, nebo valiem, které potají ukradl matce... V domě Grayerových si hraje s malým klukem Jonahem, honí se na zahradě, hrají si totiž na Lišku a psy a Nathanovi se udělá zle. Zahrada se kolem něj začne hýbat a ožívat, smrskávat se, nebo co. A tak uteče do domu. Kráčí chodbou za svou matkou a prohlíží si zvláštní obrazy na stěnách, jeden po druhém. Pak ale spatří něco, čemu nemůže uvěřit! Ne to nemůže být pravda... Rok 1988 Detektiv inspektor Gordon Edmons se vydává do Slade Alley, aby prošetřil jakousi "stopu", kteou jim poskytl Fred Pinke. Pátrá v ulici po Slade House a najednou se před ním zjevuje malá kovová branka a cedule s nápisem Slade Alley. U domu vidí hezkou ženu, policista se v něm nezapře, a proto ji upozorňuje na chabé zabezpečení jejího domu. Jak to tak bývá, zakoukají se do sebe a Chloe Chetwyndová pozve Gordona na večeři. Povídají si, smějí se a najednou Gordon slyší hlasy dvou dětí - chlapce a dívky. Norah a Jonah. Chloe je slyší také a velice se jí ulevilo, když je Gordon zaslechl a ona si o tom s ním mohla promluvit... Není blázen! Jenže se zase objevují ty obrazy... Co to má znamenat?? Rok 1997 Sally, společně s dalšími členy Paranormálního kroužku, se vydává hledat Slade Alley a pokusit se tak zjistit, co se v tom prokletém domě děje! Jakmile najdou malou kovovou branku, kterou Sally otevře, vchází dovnitř. Co to má být? Hloupý žert? V údajně začarovaném domě je nějaká party! Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá. Nenechte se ošálit... Nevěřte svým smyslům! Rok 2006 Freya Timmsová je odhodlaná najít svou ztracenou sestru Sally. Zmizela před devíti lety a jakýsi Fred Pinke ji kontaktoval s tím, že by snad mohl vědět, co se její sestře stalo! Mají se sejít v hostinci u Lišky a psů, nedaleko Slade Alley. Fred Freye vypráví neskutečný příběh plný kouzel a honbou za nesmrtelností. Jak tohle může proboha souviset se Sall? Ten muž musí být blázen a Freya tam s ním jen ztrácí čas... Jenže ty obrazy... Rok 2015 Po dalších devíti letech se vydává Marinus spolu s Bombadilem hledat orison - na základě halucinace vytvořený Slade House, který je ukotvený v čase a "den otevřených dveří" je zde jednou za devět let. Což je právě ve chvíli, kdy se tam tihle dva vydávají. Ale opět se nenechejte oklamat svými smysly, protože v tomto domě není nic skutečné. Jen vy a... Můj dojem: Kraťoučký román, který je opředen jednou velkou záhadou. Záhadou, která mi naháněla husí kůži a i když jsem zpočátku tuto knihu považoval spíše za pohádku, tak jsem svůj názor změnila. Jakožto strašpytel a milovník duchařiny jsem si čtení užila, ale nemyslím si, že by se kniha zařadila mezi TOP tituly. Rozhodně to není tím, že by mě autorův styl psaní neoslovil, naopak. Odpusťte, že jsem tak troufalá, ale myslím si, že knihu mohl autor uchopit nějak lépe. Možná ten příběh rozprostřít více, více si pohrát s hlavní myšlenkou a soustředit se na hloubku každé kapitoly. Přišlo mi, že některé části kapitol jsou trochu nudné. Musím ale uznat, že promyšlené to autor měl! To, jak si vymyslel příběh o honbě za nesmrtelností mě dostalo. Je to kniha z jiného soudku, než jsem zvyklá a jsem za to ráda. Takže se nenechte odradit mou kritikou. Dům za zdí není špatná kniha, je zajímavá a poutavá. David Mitchell ji napsal tak, že se za ni rozhodně nemusí stydět. A pokud se chcete před spaním trošku postrašit, tak vám doporučuji právě tuto knihu!“... celý text
— sona8058

---

---

Třináct měsíců

„Třináctiletý Jason Taylor den co den prudce naráží na zákeřné překážky beroucí na sebe podobu hranic, které nemůže překročit, aby nevybočoval z řady vrstevníků, nebo které se schovávají ve slovech, jež nemůže navzdory své píli vyslovit. „Poslouchat za dveřmi je docela vzrušující, protože se dozvíte, co si lidi doopravdy myslí, ale přesně z toho samého důvodu vás může poslouchání za dveřmi bolet do krve.“ Největším problémem Jasona Taylora je zadrhávání. Zosobnění svého trápení nazývá Kat. Kat Jasonovi znemožňuje používat slova, která by chtěl říct, a reagovat v situacích, kdy se to od něj očekává. Tím se dostává do spousty nepěkných příhod a setkává se s nepříjemným nepochopením a sobeckostí. „Ve vedlejší místnosti seděla na invalidním vozíku pihovatá holka asi stejně stará jako Julia. Chyběla jí jedna noha. Nejspíš by z fleku brala moje zadrhávání, kdyby jí to vrátilo nohu, a mě napadlo, jestli si člověk uvědomí, že je vlastně šťastný, jen když vidí neštěstí druhých. Ovšem nesmíte zapomínat, že to funguje na obě strany. Zítra ráno se na mě budou lidi dívat a myslet si: Můj život je sice možná močál plnej sraček, ale aspoň nejsem v kůži Jasona Taylora. Já aspoň mluvit umím.“ Část příběhu se odehrává na pozadí války o Falklandy, kterou hlavní hrdina komentuje ze svého naivního pohledu, a která více či méně ovlivňuje některé jeho postoje. Třináct měsíců je mým druhým setkáním s Davidem Mitchellem. Poprvé jsme na sebe narazili na lodi plavící se Tichomořím za zvuků libozvučného sextetu Atlas mraků. Upřímně jsem po přečtení Kingova Svědectví nečekal, že by snad nějaká knížka mohla tento skvost světové literatury překonat. Mitchell to svým osobitým stylem zvládl dokonale, nenechal prostor jinému autorovi. Alespoň prozatím. V další knize mi dokázal, že jsem se nespletl a jen potvrdil, že si označení „nejlepší romanopisec své doby“ právem zaslouží. „Pro státy válka možná připomíná dražbu. Pro vojáky je to loterie.“ Závěrem bych ještě rád dodal, že román nabízí nespočet mouder, která vás přinutí zamyslet se nad svou minulostí, přítomností a jistě si z nich vezmete i něco do budoucnosti. Knihu Třináct měsíců by si měl přečíst každý jeden z vás, poněvadž vám nabízí návštěvu dalekého zákoutí vaší paměti a nostalgické zavzpomínání na léta bolesti, slávy a dospívání. Pro Webmagazín Rozhledna, 28. listopadu 2015“... celý text
— jakear

---

Atlas mraků

„Když jsem se dozvěděl o natáčení stejnojmenného filmu na motivy této knihy, tak jsem si okamžitě zadal úkol, který spočíval v jejím přečtení. Musím se přiznat, že jsem k ní zpočátku přistupoval poměrně obezřetně, abych se pouze nesvezl na vlně “boom efektu”, který by vedl k předčasné adoraci knihy. O to více pro mne bylo překvapením, když jsem se jejím prostřednictvím později dostal do autorovy verze osudové provázanosti reinkarnací jedné cestující duše (schválně nepoužívám termín člověk, jelikož ten evokuje představu konkrétního jednotlivce), a to vše zabalené v poměrně čtivém a skvěle propracovaném literárním kabátu. Samotný román je rozčleněn na šest jednotlivých příběhů, které na sebe v různých detailech navazují a jsou prezentovány formou dopisu, deníku či elektronického záznamu. Do jisté míry by se dalo říci, že se jedná o sbírku povídek, které se odehrávají v různých časových obdobích. Každý segment je také vyprávěn jinou postavou, která má svůj vlastní specifický styl vyprávění a to je také jeden z faktorů, jež se řadí mezi pozitiva tohoto románu. Vše začíná deníkem notáře, psaným archaickým stylem; poté dopisy hudebního skladatele, jehož jazyk je již uvolněnější; následují příběhy investigativní reportérky a staršího vydavatele, které jsou psané současným stylem; dále záznam života klonu, který se vyznačuje technickými výrazy budoucnosti, a to vše vrcholí retrospektivním vyprávěním průzkumníka, jenž nijak nehledí na mluvnici a jeho projev je přinejmenším lidový. Tyto postavy jsou také těmi hlavními pojítky mezi jednotlivými příběhy. Zde se dostávám k jádru tohoto románu - postavy. Je Atlas mraků příběhem několika nezávislých postav, nebo jediné postavy či duše? Odpověď je podle mne jasná, avšak každý z jednotlivých příběhů lze pokládat za samostatný a nezávislý. Až po dosazení do jednoho celku vyplyne hlavní téma, které sjednocuje všechny jednotlivé dílky a vytváří tak komplexní systém, ve kterém do sebe vše logicky zapadá a utváří tak hlavní téma románu. Za hlavní téma lze považovat otázku o vzájemné ovlivnitelnosti jednotlivých reinkarnací napříč propastmi času. Každá předchozí po sobě zanechá zpravidla písemnosti, které se náhodou dostanou do rukou následující a určitým způsobem ji ovlivní. Řečeno z filozofického hlediska - cestující duše utváří sama sebe. Mimo hlavní dějovou linku, mají jednotlivé záznamy přirozeně svůj vlastní děj. Pokud bych je měl krátce shrnout, tak řeknu, že se zpravidla jedná o kritiku společnosti, která vyplývá z doby, v níž se odehrávají - kolonialismem počínaje a vzdálenou budoucností konče. Celkově je Atlas mraků skvělý počin, který by si určitě nikdo neměl nechat ujít. Avšak je pravdou, že i toto dílo má jistou vadu na kráse. Tou vadou by pro mnohé čtenáře mohla být přílišná rozvleklost některých pasáží, které nejsou nijak zásadní a jsou zde spíše z estetického důvodu.“... celý text
— CynicalParrot