Analfabetka, která uměla počítat

3 26. října

Jonas Jonasson mě opěvovaným Stoletým staříkem nepřesvědčil, tak se mi do Analfabetky nechtělo. Když už jsem ji ale měla v dvojknížce s prvním titulem, dala jsem jí šanci. A překvapivě nebyla až tak špatná. Rozhodně umírněnější a čtivější než Stařík, s vícero sympatickými postavami a menším množstvím zbytečných smrtí.
Nicméně jsem si potvrdila, že Jonasson mým oblíbencem nikdy nebude.

6 18. října

Nedočteno.
Všechno v téhle knize bylo moc černobílé. Hlavní hrdinka moc chytrá, inženýr moc hloupý,… Jako by autor čtenáři nevěřil, že ho pochopí, a všechno mu raději naservíroval rovnou pod nos. Chápu, že to mělo být humorné, ale čeho moc toho moc.

09. října

Analfabetka, která uměla počítat je humorný román Jonase Jonassona, z jehož pera pochází také Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Staříka jsem četla před pár lety a na Analfabetku jsem si vzpomněla teď, když jsem hledala knížku na září pro splnění výzvy Bingo se zaměřením na romány. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu v podání Martina Stránského.
Černošská dívka Nombeko Maeki vyrůstá v Sowetu, což je chudinské předměstí Johannesburgu. Neumí sice číst, zato však exceluje v počtech. Díky tomuto svému talentu a nezlomné povaze se dokáže vysvobodit z bezútěšného života ve slumu a osud ji zavane až do Švédska. Tam potkává svoji spřízněnou duši, Holgera Qvista, kterému přezdívají Holger 2 a který ve skutečnosti neexistuje. Ptáte se, jak je to možné? Přečtěte si tuhle knížku a dozvíte se to.
Autor mistrně využívá veškerých maličkostí a zdánlivých náhod, pohrává si tak s jednotlivými postavami a přivádí je absurdními rozhodnutími do absurdních situací. Díky tomu je kniha vtipná, i když někdy se mi to už zdálo “trochu moc na sílu”. Občas jsem se také ztrácela, když např. některá z postav líčila historii své rodiny až přes x generací do minulosti.
3/5 *

05. října

Analfabetka není lehké čtení. Je však dobře absurdní a za těch pár dnů, kdy jsem ji četla, stála.

2 23. srpna

Kniha, která začala dobře, ale po asi 1. kapitole, kdy Nombeko opustila Soveto, jsem měla chvilku krizi a nemohla se začíst. Musela jsem knihu asi na měsíc odložit, než jsem ji dala znovu šanci, protože nerada knihy odkladam navždy. Jsem nakonec ráda, pokračování mě chytlo, někdy jsem až kroutil hlavou a příběh Nombeko pobavil. Nad postavami Holgera 1 a Celestine nešlo než se smát. Kniha nakonec 4* a ráda si přečtu ještě jiné knihy autora.

5 13. srpna

Jako kniha na dovolenou je to dobrá zábava. Nicméně je to už třetí Jonasonova knížka, kterou jsem četla a schéma je vždycky stejné, další si už nejspíš nechám ujít. To ale neznamená, že by mi Nombeko nepřirostla k srdci. Celou dobu jsem jí fandila a dobře se bavila.

10 29. července

Já tu knihu miluju!
Vybrala jsem si ji jako odpočinkovou na dovolenou a úplně mi teda odpočinout nedala. :D Když jsem si myslela, že už to silenejsi být nemůže, přece bylo! Úžasné sympatické postavy a potom takové, které strašně vytáčí, ale dělají tuto knihu knihou, nad kterou jsem se opravdu nahlas zasmála!