Analfabetka, která uměla počítat

Opět jsem se báječně bavila, četla jsem s velkým odstupem od Staříka, a byť jsem si vědoma, že je to stejná snůška totálního bizáru, tak mě to neotrávilo. Líbilo se mi členění na jednotlivé postavy, přišlo mi to takové "akorát", díky němu mi čtení pěkně odsýpalo. A bavilo mě i historické pozadí z doby studené války, hlavně když člověk zjistí, že hodně jmen a událostí prostě zná (a to si samozřejmě na těch hodinách dějepisu a občanky říkal, k čemu mu to asi bude ;-), a ono jo, mohu číst takovou knížku a nemusím chodit někam na internet vyzvídat, kdo je kdo a co je co, abych pochopila vtip), prostě to v té hlavě naskakuje.

Moje zatím neojblíbenější kniha od Jonassona. (Ještě jsem tedy nečetla Sladkou pomstu a Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj , tak možná ještě změním názor).

Hlavní hrdinkou je Nombeko Mayeki, mimořádně inteligentní dívka narozená v chudinské čtvrti v Jihoafrické republice. Pracuje jako uklízečka na veřejných záchodech, přesto se sama naučí číst, psát a počítat a postupně získá neobyčejný přehled o světě, politice i vědě.

Shodou absurdních náhod se Nombeko dostane k jadernému programu apartheidní Jižní Afriky, později uprchne do Švédska a zaplete se do řetězce bizarních událostí, do nichž vstupují: jaderné zbraně, švédský král, tajné služby, fanatičtí sourozenci, náhodná rozhodnutí, která mění běh dějin

Opět je to satira zabývající se kritikou politiky a moci i absurditou moderních dějin. Je tu znát kontrast itelignece vs. společenské postavení.

11.12.2025

Poslouchali jsme na dlouhých cestách se synem, který se bavil náramně, mne příběh v půlce trochu přestával bavit, ale ke konci kniha opět nabrala spád. K řízení je to fajn, v našem případě skvěle načteno Martinem Stránským, který přidal hvězdu (nebo větší půlku) k hodnocení a to je, že pokud jeden očekává crazy ptákovinu na druhou, pak se jeho očekávání naplní do puntíku a navíc dostane i notnou porci historických informacích o událostech, které se nikdy nestali, s lidmi, kteří skutečně žili (a ještě má jistotu, že se to právě takhle skutečně ne/stalo, narozdíl od zpráv, které se na nás odvšuda valí :)

Mne přijde, že v této knize vykradl autor sám sebe, protože po přečtení Staříka si říkám, že Analfabetka je nemlich to stejný jen s tím rozdílem, že tam hlavní postavou je žena nikoliv muž. Stařík mě bavil, ale Analfabetku jsem nedočetla, protože jsem si říkala, že dvakrát číst to stejný se mne fakt nechce. Takže ta mě doporučení, Staříka si přečtěte, Analfabetku můžete s klidem vynechat.

Moje pocity po prvních minutách čtení: Směju se, až se za břicho popadám. Vlastně ne.
Během těch pár minut mi kniha přišla vtipná. Ale ono je to tak natřískané absurdním humorem, až mě to nejdřív přestalo bavit a pak začalo štvát.
Příběh je vsazen do druhé poloviny 20. století a částečně i do začátku 21., ten historický kontext knihu aspoň trošku zachraňuje.
Jinak mi to přijde jako děsný bizár...
Nebyl to vyloženě propadák, ale můj šálek čaje to není.

Pořád jsem se chystala jako první autorovu knížku přečíst známého Staříka (Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel) a asi jsem to vážně měla udělat. Protože začít touto knihou znamenalo jen to, že se mi teď do toho Staříka nechce.
Hodnocení má ale Jonassonova prvotina vyšší, tak snad to zklamání z této knihy brzy překonám a Staříka si přečtu.

Už dlouho jsem se tak nepobavila - za mě úžasně čtivá - super super k odreagování - ideální na dovolenou - nechápu nízká hodnocení některých čtenařů- určitě si ji někdy zopakuji.

Příběh měl několik vtipných momentů a nadsázka je pro Jonassona typická, přesto mi děj přišel občas zdlouhavý. Postava hlavní hrdinky sice zaujme svou inteligencí a nadhledem, ale celkově mě kniha tolik nestrhla.

Opět ptákovina, ale za mě už ne tolik povedená oproti Staříkovi. Posledních 100 stran, ale bylo za mě výborných. Opět oddechové a humorné čtení, které se i dobře četlo. Jen mě Holger 1 a Celastine pili dost krev.

Opět bláznivý mix historie, satiry a neuvěřitelných náhod, ale tentokrát už to na mě působilo trochu unaveně. Nombeko je zajímavá hrdinka a začátek mě bavil, jenže později se to celé začalo táhnout a působilo trochu překombinovaně. Humor pořád fajn, styl taky, ale nemělo to takovou lehkost jako Stoletý stařík. Tři hvězdy za nápad a pár výborných momentů – ale čekala jsem trochu víc.

Knížku jsem četla do čtenářské výzvy. Ze začátku mne i bavila, ale od půlky knihy už mi to přišlo nezajímavé a nebavila mě

Druhá kniha, kterou Jonas Jonasson napsal, byla pro mě třetím titulem, který jsem od něj četl. Před Analfabetkou jsem přečetl Zabijáka Anderse, ale když si teď knihy seřadím v chronologickém pořadí, je jasné, že s každým dalším autorovým svazkem klesá má spokojenost, a v přímé úměře k ní i mé hodnocení. Analfabetka není špatnou knihou, mohl jsem se u ní zasmát, ale na Staříkovu úroveň nedosáhla.

Má to několik vtipných míst, kdy jsem se smál nahlas. Ale jinak je to od samého začátku dost přehnané, nesympatické postavy a pro mě nezajímavé prostředí. Knihu jsem několikrát odložil.

Hrozná blbost, v které se vlastně téměř nic neděje. Půlka knihy jen nějaké historické kecy z politiky.

Další Jonassonův mistrovský kousek. Trochu jiné než Stoletý stařík ale opět velice vtipné a příjemné oddychové čtení. Člověk který se umí zasmát různým absurdním situacím si rozhodně přijde na své.

Tak tohle mě opravdu nebavilo a dočetla jsem to jen kvůli čtenářské výzvě. Větší slátaninu jsem dlouho nečetla.

Autora mám rád, ale s touhle story už přetáhl strunu. Bylo to moc a zároveň né až tak záživné jak jsem očekával. I tak je to ale dobré oddechové průměrné čtení. Bohužel autorova nejslabší kniha.

(SPOILER) Netradiční příběh holčiny z JAR, která se shodou okolností a vlastním instinktem vypracovala z uklízečky latrín až k držitelce atomové bomby s kterou jen tak náhodou odcestuje do Švédska, setřese agenty tajné služby a žije život jak z akčního filmu s bratrem šílence, který chce rozvrátit monarchii. Příběh, který nepostrádá humor a o náhody tu není nouze, je na můj vkus až přehnaně vypointované. Zajímavé, čtivé a neortodoxní, ale "Stoletý stařík" je jenom jeden.

Poslouchala jsem audio famózně namluvené Martinem Stránským. Super bizár na odreagování.

Audiokniha - Kniha pobavila, ale nenadchla.