Kvítek karmínový a bílý

"Padesát odstínů londýnského přežívání na sklonku 19. století s chimérou na obzoru v podobě Sezóny" by Faberdickens formou názorné definice, co znamená anglický pojem "Instant Classic".

Bichle, která funguje jako stroj času, protože tak živoucí, pohlcující (celá úvodní pasáž "průletu na jeden záběr" skrze společenské vrstvy strhne a již nepustí) i uvěřitelně naturalistické vykreslení doby se v rámci historických románů vídá málokdy, pokud tedy vůbec kdy. K tomu si přičtěte nebývale živoucí postavy (a to platí jak pro ústřední šestici, tak i pro veškeré vedlejší charaktery), které vám do jedné i přes veškeré neduhy (či právě pro ně?) přirostou k srdci.

Jediný výraznější zápor (v tomto případě spíše "zápor") je opadnutí tempa ve druhé polovině, kdy se mnohdy přešlapuje na místě, byť neméně kvalitně. V souvislosti s tím zamrzí postupné opuštění stylu vyprávění skrze "čtenářovu osobní průvodkyni". Zdánlivá autorova berlička, která se ovšem stala přesným opakem.

A že je to v jádru vlastně "pouze" svého druhu červená (ehm, karmínová) knihovna, viktoriánská odnož Pretty Woman a lascivní román pro služky? No, ano... Ovšem zdaleka ten nejambicióznější, jazykově nejhravější, slovy nejnabobtnalejší a dost možná i vůbec nejlepší.

(SPOILER) (SPOILER) O této knize jsem slyšela hodně, hlavně, že je to porno a tomu se vyhýbám. Přesto jsem ji dostala k Vánocům a po asi 300 stránkách z tisíce jsem se začetla. A začetla tak, že jsem nemohla přestat. No, porno. Hlavní hrdinka je nesmírně inteligentní prostitutka, Sugar, která je dcerou bordelmamá a ta ji nešetří - od třinácti let jí našla pány, kteří ji zahřejí. Dovíme se, jak prostitutky řeší problém, jak neotěhotnět - je to nechutné, ale jak si ty holky mohly pomoct. Dovíme se, že za dvacet minut si holka vydělá víc, než za 20 hodin v továrně, která jí zničí zdraví do 25 let. Nicméně Sugar je inteligentní a přimkne se k bohatému blbečkovi, který jí zaručí spokojenější život, dokonce ho se svou inteligencí dotáhne na mnohem bohatší život. Jak to dopadne už nechám na vás.
Skoro každý neo-viktoriánský román má své vzory třeba v Dickensovi, či sestrách Bronteových, ale v té době by si žádný z nich nedovolil slovník, jaký používá autor. Nicméně, je to mnohem autentičtější. 19. století bylo v mnoha ohledech hnusné.
Na databázi knih si lidi stěžují, že má knížka otevřený konec, ale pokud čtete pořádně, víte, jak asi každá postava dopadne. Nakonec, žádný není bez viny.

Viktoriánský Londýn, prostitutky a trochu toho života v té zvláštní době. Čtivé, pro mě osobně tak čtivé, že bych klidně dal ještě dalších pár stovek stránek a nakonec i mrzelo, že neznám další osudy Sugar a ostatních postav...

Kdo jste začal teď tuhle knihu číst, prosím vás, vydržte prvních 100 stran! Jakmile je Sugar potká s Williamem, rozprostře se před vámi naprosto dokonalý příběh s mnoha zajímavými postavami.

Okolo knihy jsem chodila v knihkupectvích už v době jejího vydání, ale říkala jsem si, že na mě by byla kniha až moc dlouhá. Tento rok jsem se ke knize dostala, přečetla cca prvních sto stran a dala knihu pryč. Po půl roce jsem se k ní vrátila jen abych zjistila, že jsem prvně přestala číst akorát když mělo přijít to nejlepší.

Tuhle knihu miluju! Je tak krásně popisná, že se úplně ocitnete v Londýně se vším co k tomu v té době patřilo, ale nepůsobí to únavně ani utahaně. Nejvíce mě popisování okolí dostalo když se jednalo o Agnes. Doslova jsem viděla její tmavý pokoj se zataženými závěsy, cítila ten nevětraný vzduch a docela jsem se i vcítila do jejího "šílenství". Postavy mi opravdu přirostly k srdci. Když pak přišlo na popisování nemoci kůže, kterou měla Sugar, úplně jsem to cítila pod prsty. Vážně!

Nejvíc jsem si oblíbila samozřejmě Sugar! Jmenuji se Sugar, jsem takzvaná Padlá žena, ale ujišťuji vás, že jsem nepadla sama - strčili mě.

Půl hvězdičky dolů za ten až moc otevřený konec. Ale říkám si, že právě kvůli tomuto konci na knihu ještě dlouho nezapomenu.

Silný zážitek. Kniha, která se nečte – ta se prožívá. Atmosféra, detaily, postavy… všechno je tady živé, syrové a krásně vykreslené. Dlouhé? Ano. Ale ani chvilku nenudí. Cítila jsem špínu Londýna, bezmoc, touhu, i sílu jedné ženy, která se jen tak nenechá zlomit.
Za mě 5 hvězdiček. A upřímně? Tahle kniha ve mně zůstane ještě dlouho.

V Londýně bylo v 19.století na 400 nevěstinců. To je fakt, doložený historicky. Jazyk vyprávění je záměrně drsný až nemravný. Snad podobný dnešní mluvě školních pubescentů? Je odvážné, vydat se na cestu do Londýna tehdejší doby. Je to špinavý příběh, který končí v roce, kdy se narodil můj dědeček. Ten byl také napůl sirotek, ale vydal se jako svobodný mládenec přes oceán dobývat Ameriku. Ale to už byla průmyslová revoluce v plném proudu.
Život Sugar je popsán plasticky a nakonec je to ona, která otáčí kolem života. Vzpoura žen začala (1857 USA).

Bylo to příliš krátké... Byla bych schopná přečíst dvakrát tolik, i když jsem se nejdřív té tloušťky bála. Viktoriánský Londýn je tu mistrně popsaný se všemi krásami i hrůzami, pachy a vůněmi. Má to úžasnou atmosféru. Postavy jsou mistrně vykreslené. Už dlouho jsem nějakou postavu tak nenáviděla, jako Williama a dlouho jsem žádné tak nefandila (Sugar). Každopádně ani jedna postava nebyla černobílá. Konec si já osobně vykládám pozitivně a možná je dobře, že nám autor neprozradil vše... Musím se ale okamžitě vrhnout na povídky!

Pochmurný příběh, pochmurné prostředí, pochmurný vývoj, ale jaksi to člověka poutá číst dál a dál - až k pochmurnému (ne)rozuzlení :) Překlad považuji za skvělý, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že občas je slovo "pí**" použito "z ničeho nic" a to mi nějak pocitově prostě nesedělo... Určitě také existují názory, že "by se to dalo napsat o x set stran kratší" - asi ano, ale mně délka románu nevadila. Až na ten konec, ten mě naštval :D

Poctivý, tlustý, historický román přímo ze srdce Londýna, to miluju. Výborná práce s jazykem a neméně vydařený překlad do češtiny. Kniha, která je natolik popisná, že vše před sebou vidíte jako barevný film a ještě k tomu vnímáte i všechny (Rackhamovy) vůně (a taky hodně pachů).
Podle mého i s feministickým přesahem, zatímco většina mužů jsou zde slaboši, chlípníci nebo sobci nebo vše dohromady, ženy se snaží dělat věci jinak než se od jejich postavení a doby očekává. Fascinující kontrast mezi viktoriánskými boháči sešněrovanými pravidly, které ale odhazují za dveřmi prvního bordelu (případně se s nimi, jsou-li to ženy, vypořádávají v tajných denících) a pouliční chudinou, kterou po mrzkém životě čeká většinou jen stejně bídná smrt - pokud se jim nepodaří uniknout do lepších sfér jako vzdělané prostitutce Sugar. Za mě naprosto spanilá jízda!

Kniha je napsaná ve druhé osobě a to mi zpočátku znesnadňovalo čtení. Protože tento způsob mi normálně nevyhovuje. Navzdory tomu jsem se začetla a kniha mě bavila. Celkově se to dobře čte, ale je tam hodně těžkých témat.

V prostředí léta se ocitnout v mlžném oparu chudého, bídného Londýna a celé tehdejší viktoriánské doby...to i ty vulgarismy k tomu prostě patří a nepohoršují. Do toho.příběh Sugar, která se snaží dostat z neutěšeného bahna do prostředí, pro ni přijatelnější.
Nevím jak ostatní čtenáře, ale mě se při čtení neustále zmocňoval pocit, jako by sám autor při každém dočteni stránky na mě mrknu s tím...: Koukáš, co.?...počkej později.. "
Od první stránky do poslední jsem se od čtení neodtrhla a pokouším se v knihovně získat další autorovy tituly. I když dnes byl v knihovně beznadějně vypůjčen.

Příběh s mnoha kontrasty - moc nad vlastním životem muže a ženy, majetek a bída, životaschopnost a plandání se životem, soucit a citová omezenost. Krásně vykreslené reálie, z knížky to úplně smrdělo vší špínou skutečnou i morální. Prostitutka byla nejsympatičtější postavou. Překvapivě odporné bylo voňavkářovo zacházení s manželkou. Krásný dlóuhý příběh.

(SPOILER) Myslím, že prvních 600 stran by se dalo zkrátit na max. 200 a nic by se nestalo. Po straně 600 to začalo být na chvíli zajímavé a pak bum, neuzavřený konec. Fakt díky moc...

Vůbec nevím, kde začít... S Kvítkem jsem se poprvé setkala při kontaktu s jinou z Faberových knih. Zaujala mě anotace, řekla jsem si, že by rozhodně stála za přečtení. V knihovně ale nebyla. Jaká radost, že mi ji jinde sehnala sestřenice! A jaká radost, když ji mám po týdnu přečtenou! Faber je v ní mistrným průvodcem, své určitě hraje i krásný český překlad. Se čtenářem si jeho vypravěči pohrávají, natahují ho jak špagety, udržují zájem, napětí dávkují přesně tak, jak je třeba. Jsem nadšená. Naprosto. Ze všeho. Z toho tragického příběhu, v němž nechybí humor, nízkost, pudovost, střet reality a toho, jaké v devatenáctém století asi panovaly představy (o čemkoli). Z postav, plných života, ran, touhy, potřeb i zlého v nich. Skvělé čtení, opravdu, v každém směru.

+ skvělý popis prostředí a společnosti (Jako bych se ocitl v seriálu Downton Abbey)
+ posledních 80 stran bylo napínavých

- Příběh skličující. Čím sympatičtější postava, tím smutnější osud.
- Kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to stále dlouhé.

Kdykoliv se nechám nachytat na reklamní kampaň knihy, vždy toho lituji. Nejinak tomu bylo u této, z mého pohledu, extrémně nudné knihy. Po 100 stranách jsem ji odložil a nedočetl.

Skvělé čtení, které mě pohltilo a vyplivlo ve skutečných ulicích starého Londýna... děsivě vysoký počet stran, ale rozhodně stály za to

(SPOILER) Na knihu jsem se chystala snad už od puberty, ale bála jsem se, že bych její obsah nemusela správně pochopit a dostatečně ocenit. Nebudu lhát - dost mě odrazoval počet stran.
Ale teď, když jsem se k ní dostala, myslím, že splnila má tajná očekávání (i přestože by mi nevadilo, kdyby měla o 400 stran méně).
Postava Sugar, inteligentní prostitutky, mi utkví v paměti na dlouhou dobu. Bohužel však ani její intelekt nedokázal zlomit "kletbu", kterou na ni seslala její matka. Dokonce ani jedinečná šance od Wiliama nedokázala změnit její osud.
Otevřený konec se snaží obalamutit moje přesvědčení, že skončila jako rozkládající se mrtvola ve špinavých ulicích Londýna.

Sbohem.

Skvělé čtení. Příběh čtenáře vtáhne a po dočtení v člověku dlouho zůstane... i díky otevřenému konci.