Jablko

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého. Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241168/big_jablko-tGQ-241168.jpg 4235
Série:

Kvítek karmínový a bílý 2.


Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Apple, 2006


více info...
Nahrávám...

Komentáře (67)

Kniha Jablko

Greenfingers
29.08.2021

Na rozdíl od čtenářů, které Michel Faber cituje ve své předmluvě k Jablku, necítil jsem po přečtení "Kvítku" žádnou zvláštní potřebu dovědět se, jak dále pokračovaly osudy Sugar a dalších postav z románu.
Přesto však pokračování ve formě povídek hodnotím pozitivně. Autor opětovně prokázal své literární kvality, vytříbený styl a jazyk. Znovu nás zavedl do prostředí viktoriánské Anglie, které tak výstižně popsal již v "Kvítku".
Povídky lze číst i bez znalosti kontextu, což je velkým plusem knihy. Doporučuji.

Annicka
02.05.2021

Jako nadšený čtenář Kvítku jsem nemohla odolat i této povídkové knize. Zároveň jsem si ale říkala, jestli nemám příliš velká očekávání? Kniha je kratičká a má větší písmena, navíc má předmluvu, takže obsahu není mnoho. Nesnaží se jen autor vydělat na úspěchu své předchozí knihy? První povídka jako by řekla, že mám pravdu, vůbec mě nazaujala. Ale nakonec byl celkový dojem dobrý. Několik povídek dokonce dalo nakouknout do světa po Kvítku, takže jsem se dozvěděla (aspoň trošku), jak to dopadlo s Williamem, Sugar a Sofií. Bohužel ale autor místy trpí dvěma nešvary: jednak ironizujícím porovnáváním se současností (které je trošku kostrbaté), jednak narážením na Kvítek, které čtenáře, kteří Kvítek nečetli, zmate a ty, kteří ho četli, moc nenadchne...


Kniholenka9
09.04.2021

Čekala jsem více o Sugar a Sofii. Něco málo sice dovysvětleno bylo, ale ...

popeluška
01.02.2021

Na povídky jsem byla moc a moc zvědavá. Ze začátku jsem se nemohla začíst. Ale nakonec mám z knihy krásný pocit. Poslední povídka je naprosto úžasná :-)

Eduarda
14.01.2021

S pauzou mezi Kvítkem a Jablkem... a prožitek nebyl tentokrát tak intenzivní. Asi tím, že 176 stran působí v kontextu Kvítku pořád trochu jako předmluva... Nápad je to geniální, ale pořád se cítím tak nějak nenasyceně...

Lexand
28.11.2020

Ukecaného Fabera nemám rád.

meluzena
11.08.2020

Výborná knížka!
Jednotlivé povídky jsou jako bonbónky - pamlsky podávané po obsáhlém Kvítku. Jako bychom vždy na chvilku nakoukli do života té které postavy - předtím či poté. Někdy se neubráníte překvapnému „Ahá“, když do sebe něco zapadne, a jindy třeba jen pokývete hlavou, protože to „nemohlo dopadnout jinak“.
Už je mi skoro hloupé pořád chválit knihy pana Fabera :). Knihy citlivé, cituplné, kde se ale na city netlačí. Jeho tvůrčí invence je zkrátka obdivohodná a to je velká paráda. Co víc si čtenář může přát?
---
„V každém příběhu, který přečetla, jsou ženy apatické a bezpáteřné a nesnesitelně ctnostné. Nechovají žádnou nenávist, myslí jen na manželství, pod krkem neexistují, jedí, ale nikdy nekadí. Kde jsou v moderní anglické próze autentické plnokrevné ženy? Žádné neexistují! (...)
Jaký má smysl číst příběhy jiných lidí? Měla by psát své vlatsní. Čtení je už ze své postavy přiznání porážky, rituální sebeponížení: ukazuje, že jiné životy pokládáte za zajímavější než ten vlastní.“
---
„Nic nedokáže zkazit dějinný okamžik tak jako plný močový měchýř. Klidně by z nebes mohl sestupovat Ježíš Kristus zavěšený do Trojské Heleny, a vy byste se pořád poohlíželi o záchodu.“

JeKa
03.08.2020

Povídky jsem četla ihned po Kvítku. Jedná se o střípečky ze světa předchozího románu. Některé by obstály i zcela samostatně, jiné by bez Kvítku byly dost o ničem. Neprozradí nám toho o moc víc, ale je fajn se ještě jednou s některými z postav na stránkách potkat. Víc ale čekat nelze.

1