Jablko

1 08. února

(+ SPOILER) „Jak se opovažujete, pane? Co je to za konec!“ spílala jedna čtenářka autorovi románu Kvítek karmínový a bílý. Jiný čtenář mu napsal: „Co se konce týče; píšete pokračování, ne? Sofie vyroste v moderní ženu s průkopnickými názory, možná se sama stane spisovatelkou?“ A další čtenář protestoval: „Romány nemají prostě jen tak přestat! Romány se nepodobají skutečnému životu. Romány mají mít uspokojivé sevřené konce.“ Jak vidno, otevřený konec románu nedal spát nejednomu čtenáři – mě nevyjímaje. Po devíti stech stranách zajímavého a čím dál napínavějšího čtení se prostě nechceme smířit s tím, že se nedozvíme, co se stane s hlavními hrdiny, s nimiž jsme strávili tolik času, sžili jsme se s nimi, zamilovali si je nebo je naopak nesnášeli. Michel Faber (1960), autor bestselleru z viktoriánského Londýna (v originále vyšel v roce 2002, česky v Argu v překladu Viktora Janiše v roce 2014), dostal řadu dopisů od čtenářů ze všech koutů světa a mnozí z nich byli s jeho zakončením nespokojeni, byť jinak román chválili. Faber však pokračování svého mistrovského díla neplánoval; vše, co chtěl napsat o svých postavách, už napsal. Nakonec se ale čtenáři přece jen dočkali něčeho, co sice není pokračováním románu, ale co je k některým jeho postavám vrátí: sbírka sedmi povídek Jablko z roku 2006 má podtitul Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého a česky vyšla přesně rok po vydání Kvítku (opět v Argu a v překladu Viktora Janiše). Právě v předmluvě k Jablku Faber cituje některé dopisy od čtenářů a vysvětluje, proč nenapsal pokračování Kvítku a proč napsal nakonec aspoň tyto povídky. Nechť však čtenář opravdu nečeká, že se podrobně dozví, co se stalo se Sugar, Sofií, Agnes, Williamem či Emmelínou, byť jistých náznaků se dočká. Prostitutku Sugar, která se v Kvítku osudově zaplete s dědicem voňavkářského impéria Williamem Rackhamem, což ovlivní život nejen jejich, ale i Williamovy manželky Agnes a dcery Sofie i dalších postav, autor „navštíví“ hned ve dvou povídkách, ale ještě v době, kdy pracovala v bordelu paní Castawayové a Williama dosud nepoznala. V první povídce Vánoce v Silver Street chce Sugar udělat radost chlapci Christopherovi, který je synem jiné prostitutky a v bordelu vykonává různé práce; protože chlapec sotva ví, co jsou Vánoce, koupí mu Sugar přáníčko a dobré jídlo. V povídce Jablko pak Sugar jednou po ránu vzbudí zpěv křesťanské misionářky z ulice a Sugar přitom uvažuje o čtení románů na pokračování, o psaní vlastní knihy i o tom, jak jednou určitě vypadne z tohoto podniku, až pozná nějakého boháče, jehož si omotá kolem prstu… V bizarní povídce Clara a Krysí muž zjistíme, že bývalá komorná Agnes Rackhamové Clara, která byla propuštěna, se živí jako pouliční prostitutka. Sledujeme, jak splní/nesplní podivné přání jednoho podivínského klienta. Čokoládová srdíčka z Nového světa se odehrávají asi dvacet let před událostmi Kvítku; hrdinkou je tehdy ještě mladá Emmelína Curlewová (v Kvítku ji známe jako Foxovou). Její otec, dr. Curlew, má obavy, že jeho nepříliš hezká dcera zůstane starou pannou a s nadějí pohlíží na to, když jí jeden majitel bavlníkových plantáží z americké Georgie (a přirozeně otrokář) pošle bonboniéru a dlouhý dopis reagující na jeden z mnoha Emmelíniných dopisů proti otrokářství, které dívka posílá do Ameriky. Moucha a její účinek na pana Bodleyho nás zavede do jednoho bordelu, který dopoledne navštíví pan Bodley, přítel Williama Rackhama, nikoli však, aby využil služeb jedné z dívek, ale spíš aby si vylil srdce, neboť ho postihla jakási existenciální krize, z čehož jsou bordelmamá i přítomné dívky poněkud v rozpacích. V předposlední povídce Medicína se podíváme přímo za Williamem několik let poté, co Sugar zmizela i s jeho dcerou Sofií a co se jeho žena Agnes údajně utopila v Temži. Zjistíme, že předčasně zestárlý a nemocný William, utápějící se v alkoholu, je podruhé ženatý a že na Sugar vzpomíná se směsí zlosti, lítosti i touhy. Poslední a nejrozsáhlejší povídka Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích má nejbohatší děj (některé předchozí povídky jsou spíš jakési črty a děj vlastně ani nemají) a naznačí leccos zajímavého o osudu Sofie Rackhamové; a mj. vypráví o hnutí sufražetek v roce 1908. Povídky obstojí samostatně i u těch, kteří Kvítek neznají, ale přirozeně daleko víc si je vychutnají čtenáři, kteří Kvítek četli. Jsou skvěle napsané, jak je ostatně u Michela Fabera zvykem; a výborně přeložené, jak je zase zvykem u Viktora Janiše.

3 08.12.2022

Sbírka povídek s několika postavami z Kvítku, někdy se děj odehrává před dějem románu, někdy po něm. Celkem zbytečná kniha, povídky sice mají nějakou roztomilou premisu, ale většinou vyšumí bez pointy. Doporučuji jen pokud se vám román fakt hodně líbil a chcete se k oblíbeným postavám vrátit.

4 09.10.2022

Minulý víkend jsem skoro na jeden zátah přečetla tuhle krátkou povídkovou knihu od Michela Fabera. Po dvou letech od přečtení Kvítku jsem zase měla možnost vrátit se do ulic Londýna na konci 19. století, připomenout si postavy z knihy a zjistit, jak se teď mají a dokonce i trochu odkrýt, jak dál pokračovaly jejich příběhy.

Mám moc ráda Faberovu práci s textem a jeho vynikající české překlady Viktora Janiše. Vždy, když nastane ten pravý čas na Fabera, čtení jeho knih je pro mě jako pohlazení.

Pro všechny milovníky a milovnice Kvítku je tohle knížka, kterou rozhodně musíte mit v knihovně také!

15 29.08.2021

Na rozdíl od čtenářů, které Michel Faber cituje ve své předmluvě k Jablku, necítil jsem po přečtení "Kvítku" žádnou zvláštní potřebu dovědět se, jak dále pokračovaly osudy Sugar a dalších postav z románu.
Přesto však pokračování ve formě povídek hodnotím pozitivně. Autor opětovně prokázal své literární kvality, vytříbený styl a jazyk. Znovu nás zavedl do prostředí viktoriánské Anglie, které tak výstižně popsal již v "Kvítku".
Povídky lze číst i bez znalosti kontextu, což je velkým plusem knihy. Doporučuji.

1 09.04.2021

Čekala jsem více o Sugar a Sofii. Něco málo sice dovysvětleno bylo, ale ...

43 01.02.2021

Na povídky jsem byla moc a moc zvědavá. Ze začátku jsem se nemohla začíst. Ale nakonec mám z knihy krásný pocit. Poslední povídka je naprosto úžasná :-)

07.11.2022

(+ SPOILER) No v prvom rade sa mi nechcelo veriť Faberovmu predslovu, že by niekomu mohla vôbec napadnúť teória, že po konci Kvítku sa Sugar, Sofia a Agnes stretli, a žili šťastne, až …
A už vôbec naznačovanej väčšinovosti tejto infantilne nezmyselnej myšlienky.
Čo už som ochotný chápať by bolo, že čitatelia potrebovali vysvetlenia, aj keď mne osobne sa to viac páčilo bez nich.
No a tento spin-off bol teda jak stvorený pre mňa. Zároveň som rád videl starých známych, zároveň som nenarušil tajomstvá, no a v neposlednom rade som sa dočkal vyvrátenia (evidentne) nonsensu s živou Agnes.
Čo sa týka poviedok ako takých, najslabšie mi prišli obe o Sugar. Bezkonkurenčne najlepšia s Emelínou, to bola genialita. Ten zvyšok príjemne dotváral atmosféru okamžikov tej ktorej postavy, a najviac mi to sedelo asi u Bodleyho.