Pralev přečtené 242

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Tuto knihu jsem začal číst okamžitě po dočtení neuvěřitelně pozitivně a optimisticky působící Faktomluvy, takže velmi kritický a negativní tón knihy (alespoň na mě to tak působilo) byl pro mě jako facka. Zároveň to není jen suchá snůška faktů, velmi silně se knihou nesou názory autora. Já mám ty názory stejné jako autor a myslím si, že je mám i podložené vzděláním a fakty (ale to si druhá strana zcela určitě myslí rovněž), takže mně se to pak četlo příjemně a v názorech mě to utvrzovalo, ale úplně si neumím představit, že by odpůrce těchto názorů kniha přesvědčila je přehodnotit (například si myslím, že člověk, který uvěřil propagandě a dezinformacím namířeným proti Havlovi, viz neustále omílaný hoax v podobě výroku o humanitárním bombardování, tuto knihu odloží po prvních pár stranách). Kvůli tomu jedinému nedávám plné hodnocení - z mého pohledu by kniha mohla mít daleko méně ostrý a rozdělující tón (ale to je samozřejmě subjektivní záležitost, někdo jiný to tak vůbec vnímat nemusí).... celý text

Faktomluva 2018, Hans Rosling

Opravdu extrémně pozitivní a optimistická kniha. Vlastně jen uvádí na pravou míru velmi běžné a rozšířené mystifikace, které ale lidé strašně často v různých argumentacích používají, takže v tomto ohledu je to i nesmírně užitečné dílo. Pro někoho může být neustálé omílání analogie s nahodilým výběrem šimpanzů otravné, ale je strašně důležité - máme naučenou tendenci vnímat svět až příliš negativně. Je to sice logické, člověk musel v divočině okamžitě reagovat na jakoukoli hrozbu, aby přežil, takže negativní události poutají pozornost (proto taky novinové články nepíšou například o tom, jak tento týden nespadlo žádné letadlo), ale dává nám to pak pocit, že toho negativního je všude moc a je to kognitivní zkreslení, se kterým člověk musí bojovat na vědomé úrovni.... celý text

Nebojte, pěšky se daleko nedostane 2019, John Callahan

Jedna chvíle naprosté hlouposti a nezodpovědnosti změní úplně celý zbytek života k nepoznání. Na začátku knihy jsem s autorem ještě úplně nedokázal naplno soucítit - nejen že si za to mohl v maximální míře sám, ale ještě ohrožoval druhé. Vlastně upřímně si myslím, že bych s Callahenem za celého jeho života nedokázal být kamarád, v mnoha věcech mi byl nesympatický. Navzdory tomu si ho strašně vážím za neskutečnou sílu, kterou musel mít, aby svému osudu dokázal celý zbytek života čelit, zachovat si optimismus a ještě si ze života a všeho okolo sebe dělat srandu. Inspirující. Mimochodem, u některých jeho kreslených vtipů, kterými je tato autobiografie prokládána, jsem se fakt hodně chechtal.... celý text

Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva 2014, Yuval Noah Harari

Oči otevírající kniha. Přesvědčivě boří velmi rozšířené mýty (třeba jak těžký život měli lovci a sběrači a jak si člověk s vynálezem zemědělství polepšil - Harari vysvětluje, jaký je rozdíl mezi tím, když si polepší lidstvo jako živočišný druh, ale na úkor jednotlivce), vysvětluje v podstatě úplně jednoduché věci, které si ale leckdy člověk sám vůbec neuvědomí nebo nad nimi nepřemýšlí, dokud si je nepřečte takto formulované. Pro mě je to opravdu jedna z mála knih, kterou by si měl přečíst každý. Je to už dlouho, co jsem ji přečetl, přesto nad některými věcmi od té doby velmi často přemýšlím, především jaké všechny věci, které považujeme za naprosto samozřejmé, jsou jen konstrukty fantazie, které se ale akceptují skupinově. Vysvětluje to, proč jsou státy, měny, kultury, zákony a pravidla, ale vlastně i nepsaná pravidla morálky tak strašně křehká.... celý text

Psí cesta 2017, W. Bruce Cameron

Tak trochu dojení značky. Na rozdíl od Psího poslání mi tohle už přišlo jen o těch pejscích a ne tolik o lidských osudech z pohledu psa. Zatímco Psí poslání ve skutečnosti nebylo tak úplně o psovi a o reinkarnaci, ale o mezilidských vztazích (možná v knihách hledám něco, co tam ani není? :-D), tady už to na mě působilo jako příběh cílený čistě na pejskaře. Protože taky jsem a ta kniha je hrozně milá a dobře se čte, dávám vysoké hodnocení, ale do prvního dílu tomu z mého pohledu hodně chybělo.... celý text

V jedné osobě 2013, John Irving

Opět kontroverzní téma, pro mě úplně cizí prostředí a klasický Irvingův styl psaní, kvůli kterému ho nijak zvlášť nedoporučuji dál, protože si myslím, že jednoduše není pro každého. Mně se ale strašně líbí a v tomto díle to nebylo jinak. Zprostředkovaný pohled na svět očima člověka, který na rozdíl od většiny populace nemá jednoduchý ani úplně běžný život.... celý text

Levhart 2014, Jo Nesbø

První díl série, který mě vůbec nebavil a do jehož čtení jsem se nutil. Překombinované, úplně zbytečně nechutné (prvoplánově šokující) a nezábavné. Dialogy postav opět nerealistické (lidé takhle spolu nemluví). V předchozích dílech to Nesbo vždy vytáhl zajímavým zasazením nebo dobrou prací s napětím, tady se mi prakticky nic nelíbilo.... celý text

Pád 2013, Simon Mawer

Absolutně skvělá a emocemi nabitá kniha. Od Mawera jsem zatím četl jen Pražské jaro, které se mi velmi líbilo, ale tohle mi přišlo ještě o třídu lepší. Žádná hluchá místa, příběh se odkrývá postupně (po dočtení knihy jsem měl strašnou chuť číst ji hned znovu, protože by najednou pasáže v první části měly úplně jiný rozměr), perfektní dialogy a navíc se mi opravdu líbilo, jak tu prakticky není kladná nebo záporná postava. Všichni mají nějaké svoje motivace, svoje bolesti a křivdy, které pak hrají roli v budoucích rozhodnutích a osudech.... celý text

Outsider 2019, Stephen King

Očima jsem přelétl některá další hodnocení tady a musím říct, že jsou vážně rozmanitá. Já patřím k tomu táboru, který byl hodně nadšený z první zhruba poloviny a pak kroutil hlavou nad druhou polovinou. Celkově hodnotím Outsidera vysoko, protože po strašně dlouhé době jde o Kingovku, která mi ve všech ohledech připomínala jeho starší skvělé romány - dějem, atmosférou, sympatickými postavami, napětím, zkrátka vším. Pak ovšem přijde naprosto nepochopitelné rozhodnutí v podobě prolnutí s trilogií začínající Panem Mercedesem, kterou jednak já osobně považuji za jednu z nejslabších věcí, co King napsal, jednak je to prolnutí naprosto zbytečné a nesmyslné. Vše, co nově příchozí postava dělá, mohly v klidu řešit stávající postavy, a pro člověka, který Pana Mercedese a další dvě pokračování nečetl, je tu najednou strašná spousta nedovysvětlených narážek na předchozí děj, které opět působí maximálně zbytečně a rušivě (jen jako jakási pomůcka, aby postavy mohly akceptovat přítomnost nadpřirozena). Když tohle čtenář dokáže překousnout, je to vážně dobrý Kingův román.... celý text

Psí poslání 2013, W. Bruce Cameron

Úžasná kniha. Film mi překvapivě přišel lepší (a to nemůže říct člověk často) a ještě hřejivější, ale knižní předloha nezůstává o moc pozadu. Chtěl bych strhnout jednu hvězdičku za ty explicitní popisy uspávání psů na veterině, to si přece jen autor mohl odpustit (nebo to tam mít jen jednou) - pro člověka, co měl sám psa, je to fakt drsné... Ale nemůžu, ta kniha si to plné hodnocení zaslouží a jsem si dost jistý, že si ji v budoucnu budu chtít přečíst znovu.... celý text

Růženky 2018, Stephen King

Už to začíná být takovým nehezkým stereotypem, že vidím v knihkupectví nové dílo jednoho ze svých nejoblíbenějších spisovatelů a s neuvěřitelně smíšenými pocity si jej automaticky kupuji. Těšení se na oblíbený styl psaní a nový příběh střídají pochyby, zda to nebude stejně jako všechny jeho knížky z posledních let pro mě velké zklamání a nuda. I tak tomu vždy tu šanci dám a pak jsem přece jen zklamán :-) Růženky tak nepřekvapivě dopadly a zpětně si říkám, že už seznam postav na několik stránek na úvod knihy mě měl varovat... Příběh je ok, dialogy super, klasické kingovské dávkování děje a práce se čtenářem, očekáváními atd. na jedničku, jako ostatně skoro vždy. Vůbec bych neřekl, že to nepsal sám, ale se synem, což je rozhodně značné plus (přiznám se - lámu si hlavu nad tím, jak ta jejich spolupráce vypadala). Jenže... navzdory tomu všemu je to fakt nuda. Nulové emoce, nulové sžití se s postavami (a u mnoha z nich jsem musel s každým jejich příchodem na scénu listovat na začátek k vysvětlivkám, abych věděl, o kom se vůbec mluví; srovnejte například s románem To, kde je to pár kluků a jedna holka a po dočtení máte pocit, jako by to byli vaši nejlepší kamarádi) a už asi po 100 stranách jsem tu knihu dočítal pouze z pocitu "povinnosti".... celý text

Konec světa & Hard-boiled Wonderland 2010, Haruki Murakami

Za mě jedna z těch výrazně lepších Murakamiho knih. Dva paralelní příběhy se rozvíjejí pomalu a postupně a hlavně zezačátku je tu mnohem více otázek než odpovědí. Zmatku v hlavě nepomáhá ani to, že ten zdánlivě reálný svět je vlastně taky dost fantaskní a neuvěřitelný. Postupně to však celé střípek po střípku do sebe začne zapadat a konec je absolutně skvělý. Nejen že se víceméně vše vysvětlí a vše do sebe zapadne, ale ještě se na závěr nastolí zásadní filosofická otázka, nad kterou si čtenář už může lámat hlavu sám (bez spoileru se nelze rozepsat víc). A jako tradičně obrovský výsledný dojem dělají popisy všedních maličkostí (například popis večeře, kterou hlavní hrdina vaří knihovnici), tím si mě Murakami ve všech svých knihách získává. Hvězdičku strhávám jen za jeden podstatný problém, který koneckonců nemusí souviset s knihou, ale se mnou - na rozdíl od jiných jeho knih (třeba Kafky na pobřeží či 1Q84) ve mně tahle i přes důmyslný a dobrý příběh nevyvolávala prakticky žádné emoce. Vůbec jsem se nedokázal ztotožnit s postavami, nezáleželo mi na nich. Zvlášť patrné to bylo v situacích, kdy šlo hlavnímu hrdinovi o život, a mně to bylo tak nějak úplně jedno.... celý text

Měsíc je drsná milenka 1995, Robert A. Heinlein

Bohužel se přidávám k táboru těch, kteří měli očekávání vysoká a pak byli docela zklamáni (a co jsem tak četl jiné komentáře, tak ze stejných důvodů). Začátek knihy, dokud je ústředním tématem umělá inteligence, je super a čte se jedním dechem. Zrovna tak se mi líbily v celé knize dialogy (na sci-fi překvapivě dobře napsané) a humor, stejně jako některé zajímavé sociologické myšlenky (jak by se přirozeně změnilo chování a zvyky lidí za jiných podmínek; zde vyjádřeno kupříkladu tím originálním konceptem manželství). Bohužel veškeré pasáže o politice a revoluci (a je to většina knihy) mě vážně ani trochu nebavily...... celý text

Největší show pod Sluncem 2011, Richard Dawkins

Opravdu úžasná knížka. Skvěle, čtive, vtipně (!) napsaná. Jak tu někdo pode mnou zmínil, Dawkins dokáže v pár větách zcela jednoduše vysvětlit něco, co se nám na střední škole učitelé fyziky/chemie/biologie marně snažili vtloukat do hlavy hodiny. Některé vtipné obraty (další příbuzní ptáků vyhynuli, zatímco ptáci to jednoduše odmítají zabalit) nebo popisy experimentů (např. ten s e.coli) si budu pamatovat ještě hodně dlouho :-) Ten dodatek s průzkumy vzdělanosti, kdy například v nějakém evropském průzkumu jen 66 % dotázaných Čechů odpovědělo kladně na otázku, zda si myslí, že se člověk v dnešní podobě vyvinul z dřívějších živočišných druhů (v Turecku jen 27 %, v severských zemích nad 80 %), je opravdu depresivní. Asi fakt žiju v nějaké sociální bublině...... celý text

Přežít 1993, Piers Paul Read

Neuvěřitelný popis skutečných událostí. Přestože jde o víceméně věcný a suchý popis událostí, to fyzické i psychické utrpení přeživších je tak nesmírné, že člověka kniha chytne od prvních stran a nepustí až do konce. A přestože ví, jak vše dopadne, stejně s nimi prožívá každou novou naději na záchranu a následnou depresi, když se ukáže, že naděje byla falešná. Mimochodem, tenhle příběh mě jen dále utvrdil v názoru, že náboženství a víra v cokoli nadpřirozeného je vážně zlo. Při představě, jak umíral pilot v obrovských bolestech a kluci mu odmítli podat zbraň, protože sebevražda je hřích, nebo při čtení popisu, jak rodiče ztráceli cenný čas a prostředky pátráním v nesmyslných oblastech, protože je tam navedl jakýsi parapsycholog z Holandska, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. O závěrečném odsuzování toho kanibalismu některými věřícími ani nemluvě. Z pozitivnější stránky - po dočtení téhle knížky si člověk mnohem víc váží věcí, které v životě považuje za úplně samozřejmé, a věci, které ho trápí, nebere zase až tak vážně.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Opět ujetý a zbytečně akční závěr a vlastně i ta identita vraha mi přišla silně nepravděpodobná a nelogická, i když se to autor snažil odůvodnit (bez spoilerování nelze v komentáři rozebrat víc). Avšak to jsou moje jediné výtky. Už od prvních knih celé této série mám neustále pocit vzrůstající kvality a Sněhulák mi přišel zase o nějaký ten stupínek lepší než předchozí díl. Výborně napsané, správně dávkovaný a gradovaný děj, uvěřitelné dialogy (až na tu úplně nemístnou scénu s Harryho podřízeným, když to zkouší na Harryho novou kolegyni), popisy, které nenudí... Rozhodně doporučuji a už teď se těším na další díl.... celý text

Pustiny 2000, Stephen King

Po naprosto skvělých Třech vyvolených v mých očích lehký, ale opravdu jen lehký propad - asi mi víc chybělo prolínání s naším světem (zde prakticky jen v podobě Jaka). Přesto se kniha četla úplně sama a vtáhla přesně tak, jak to dokázaly jen staré Kingovky (a jak to jeho novější díla kupodivu neumí).... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

Velmi příjemná jednohubka. Bohužel až moc podobné Marťanovi - dialogy, humorem, stylem vyprávění. Ale zábavné. Originální ich forma ženské hrdinky od spisovatele muže.... celý text

Kniha zvláštních nových věcí 2016, Michel Faber

Pro mě osobně jedna z nejobtížněji hodnotitelných knih. Od Fabera jsem předtím četl Kvítek a byl unešen a nadšen. Kniha zvláštních věcí se mi nejméně zezačátku četla podobně dobře a zajímavě. Jak však stránky plynuly dále, neustále rostl obtížně popsatelný pocit nenaplěného očekávání. Jako bych stále čekal na nějakou pointu, zápletku, děj, zvrat, cokoli... a ono stále nic nepřicházelo (a až do konce nepřišlo). Možná to byl záměr, třeba jsem přesně toto měl při čtení pociťovat, ale pro mě něco takového není důvodem, proč čtu knihy.... celý text

2001: Vesmírná odysea 1997, Arthur Charles Clarke

Ač jde ve sci-fi literatuře o naprostou klasiku, já vlastně před čtením o knize nevěděl skoro nic, jen tu pointu o "vraždícím počítači". Paradoxně se mi možná i proto do Vesmírné odysey až tolik nechtělo a dlouho jsem její čtení nesmyslně odkládal (příběhy o strašně zlé umělé inteligenci mě dnes už nudí). Pak jsem teprve zjistil, že zaprvé ta kniha vůbec není o strašně zlé umělé inteligenci (vlastně v počtu stran ten počítač takřka nehraje roli), zadruhé Clarke opravdu uměl psát. Už první kapitola o životě pračlověka byla napsaná tak neuvěřitelně poutavě, že mi na jejím konci bylo až líto, že není celá kniha jen o tom, a že se skočí v čase do budoucnosti. Nicméně ten skok čtivosti samozřejmě nijak neubral a až na příliš ujetý/surrealistický závěr Vesmírná odysea nenudila ani chvíli. Úplným právem klasika.... celý text