Kniha zvláštních nových věcí

od:

Kniha zvláštních nových věcí

Peter Leigh je misionář, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto velkém románu se M. Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/294572/kniha-zvlastnich-novych-veci-kf7-294572.jpg 4.3162
Originální název:

The Book of Strange New Things (2014)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Kniha Zlín
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (48)

Přidat komentář
Toffee
předevčírem

Ještě ve mně tahle zvláštní knížka bude chvíli doznívat. Výborně vykresluje postupnou destrukci manželského vztahu, který při odloučení závisí jen na občasné písemné komunikaci, když se život partnerů tak dramaticky změní a rozdělí. K tomu originální pohled na meziplanetární misijní činnost a na pokusy vytvořit nekonfliktní společenství lidí. Opravdu knížka zvláštních nových věcí.

snimcibdim
14. listopadu

Ano, zvláštní kniha. Vnímám ji částečně jako jakési podobenství, částečně jako něco, čemu se v dramatu říká "modelová hra" - čili jde o vykonstruovanou krajní situaci prostřednictví které autor upozorňuje na nějaké jevy.
Chápu, co chtěl autor sdělit (alespoň si myslím, že to chápu), ale emocionálně mě tento román zasáhl mnohem méně než jiná jeho díla. A to proto, že mám problém se tam s něčím identifikovat. Zvláštního je až příliš a tím pádem se pro mně "zvláštní" stalo "cizím". A nemohu se zbavit podezření, že kdyby obsah knihy byl koncentrovanější do menšího rozsahu, dotkl by se mně víc - obrazně řečeno, že tentokrát "výkřik" by zanechal výraznější stopu než "melodie".
Nicméně to rozhodně neznamená, že bych románu chtěla něco vytýkat, jeho kvality jsou nesporné. Jen zde jde zřejmě o natolik specifická témata, že bude hodně individuální, nakolik se koho budou v době čtení knihy dotýkat.

Moška
05. listopadu

Druhá Faberova kniha, druhé okouzlení, druhé nadšení. Je úplně jiná, než Kvítek. Kvalita se ale nemění a tak tedy ochotně a s radostí doporučuji ke čtení všem. A ne, není to sci-fi.

ZÓNA
27. října

Tahle kniha je znepokojivou sondou do budoucnosti lidstva. Příběh plyne poklidným tempem a odhaluje z naší lidskosti to, co bychom raději zatajili před jinými lidmi...
Faber je neutrální sci-fista. Jeho vyjádření budoucnosti je milé, i když zároveň bolestivé. On se nestará o vědeckost. On popisuje budoucnost naší společnosti. Není nereálná, není ani příjemné to zjišťovat.
V podstatě je příběh banální. Možná již mnohdy použitý v povídkách, či snad i románech. Jen ten přílišný důraz na víru je tu jaksi navíc...
Jak já jsem pochopil, Faber nás donutí nahlédnout do našeho nitra. Odhalit naši dobrotu i zlobu. Vyznat se. A pochopit.
Z hlediska literárního tomu všemu chybí kapka většího napětí. Ale ono tam je. Ale Faber ho umí umě skrývat. Ono totiž o napětí nejde v první řadě. V první řadě jde o každého z nás......

deniska89
25. října

Pro mě první kniha od tohoto autora a příště budu jistě vybírat lépe. Jsem ateista, i když to jistě nebude důvod proč mě kniha nudila. Více sympatií jsem chovala k manželce hlavního hrdiny, než k němu samému. Čekala jsem nějakou hlubší zápletku, vygradování... jediné co mě na knize bavilo, byl pomalý rozklad naší planety ( i když byl sledován dost z povzdálí, to je podle mě velice reálná hrozba.

micha-ella
09. října

Od Fabera jsem četla Pod kůží a to SF nemělo chybu! Ale Kniha zvláštních nových věcí, sic velmi dobře napsaná, mě prostě nudila. Asi jsem čekala něco podobného jako v první zmíněné knížce a to tedy nepřišlo ani náhodou. Dokonce jsem se domnívala, že cesta do jiné galaxie je jen zkouška a posádka je stále na zemi. Přiznám se, že jsem pak pasáže ba i kapitoly začala přeskakovat. Celkový dojem za mne vyjádřila čtenářka Chris146 nebo antuka.

amaenium
05. října

S tímto spisovatelem jsem se již setkala, sice za jiných okolností (Pod kůží jsem viděla zfilmované), ale ruku na srdce, kniha mě oslovila, protože je prostě krásná. A po zjištění, že se jedná o sci-fi, jsem se rozhodla, že ji musím mít.
U Knihy zvláštních nových věcí mě překvapilo, jak moc zde bylo náboženství zastoupeno (ve smyslu, že u sci-fi to moc nebývá). Jinak nemám nic, co by se mi na knize nelíbilo - užívala jsem si popisy Oázanů (a jejich život, jazyk a všechno) a "krajiny" kolem základny, držela jsem palce lásce hlavních hrdinů a dělalo mě zároveň neklidnou situace a chaos na Zemi.
A i přestože se mi vztah Beatricie a Petera líbil, tak nějak jsem pořád doufala v jiný konec, kdy by se třeba Peter rozhodl nadobro žít mezi Oázany..?

Stoklaska
23. září

Opravdu zvláštní kniha. I několik dní po přečtení o ní stále přemýšlím. Zdánlivě se nic neděje, ale v průběhu děje narůstá tísnivá atmosféra. Ačkoliv jde o sci-fi, čtenáři se nabízí srovnání se současným světem.

anavi2009
14. září

Tak nevím.. Právě jsem dočetla.. A už jsem se moc těšila, až knihu zaklapnu a odložím. Je pravda, že většinou jsem schopná knihu i v půlce přestat číst, když mě nebaví, ale tahle mě nějak táhla i přesto, že jsem se nudila. Vadilo mi neustálé odkazování na Boha a víru. Nemám nic proti náboženství, ale čeho je moc, toho je příliš. Hlavní hrdina byl divný. Nemastný neslaný, naivní, nezajímavý.. Ale i když jsem se pořád přesvědčovala, ať knihu odložím, nedokázala jsem to. Cca od strany 280 jsem totálně přeskakovala odstavce a knihu dočetla během dvou hodin. Myslím, že ten výtah, který jsem si z ní udělala byl tak akorát.
Zajímaví byli Oázané a jejich přístup k víře, líbilo se mi jak nekompromisně věřili a nezpochybňovali. Jinak pokulhával i popis zaměstnanců USIC. Celkově se tam nebylo moc s kým ztotožnit a na koho se těšit.. A konec..? Tak otevřený, že otevřenějš být ani nemohl. Spíš bych řekla nedokončený příběh.

GingerOne
21. srpna

Kniha se velmi dobře čte, hlavní hrdina je sympatický, jazykové zpracování je také kvalitní. Téma je zajímavé, já sama jsem pravidelný čtenář sci-fi, takže mi je kniha blízká. Čtení místy (často) v člověku zanechává takový znepokojivý pocit, což ale považuji za pozitivní. Konec bych si představovala o chlup jinak, ale uznávám, že je celé to chování ústředních postav takové lidsky uvěřitelné.

bejan
18. srpna

Může se klidně stát, že vás tato kniha uhrane, ale ze začátku budete marně přemýšlet nad tím, čím to je. Příběhem to určitě není, ten je docela všední, i když zahalen do hávu žánru apokalyptické sci-fi. Je to množstvím témat a myšlenek, které Faber dokáže rozvibrovat v hlavě přemýšlivého čtenáře. Ta kniha je vlastně o jazyce. Je o naší schopnosti se dorozumět a porozumět si. Je o nesdělitelném. Je i tom, jak lajdácky s jazykem zacházíme a zároveň jsme v něm uvězněni. Dostaneme-li se mimo rámec našeho světa, slova (jazyk) přestávají stačit. A ano, je to kniha i o lásce, o víře, o Bohu, o vztazích, o rodinné zátěži, o osamělosti člověka, který dokáže věci skoro jako Bůh, ale přitom si neví rady s vlastním životem...

Čtete-li knihy jen kvůli příběhům, tuhle nečtěte.

boticelli
02. srpna

Docetl po stranu sto a dal se mi nechtelo. Sci-fi-laska-duchovno asi neni (zatim?) muj salek kavy. Treba nekdy...nebo nikdy.

petrarka72
21. července

Láska odchází - a svět s ní? Slovo je nástrojem nedorozumění. Neexistuje vina - jen špatná rozhodnutí v určitých situacích. A zcela nepochopitelní mimozemšťané jsou také jenom lidi... Nejsem schopna komentovat, jsem zasažena, skoro omráčena. Ta kniha bude dlouho doznívat. A možná seberu odvahu a přečtu si ji ještě jednou, aby mi došlo i to, co jsem nepochopila - nebo spíše vytěsnila...

roso.mak
10. července

Je strašné jak se vám Faber dokáže dostat pod kůži a pak vám nenabídne na konci rozhřešení. Ač příběh sám není nijak strašlivý, přesto z něj mám těžkou hlavu. Pokud chcete něco lehkého na čtení sáhněte třeba po Encyklopedii Britanice a Fabera nechte na jindy.

ziriant
18. června

Kniha zvláštních nových věcí mě dostala. Nijak agresivně nebo podmanivě a urputně náhle, jak tomu bývám občas u knih zvyklá, ale nenápadně a lehce, postupně se dostala pod kůži a já si najednou někde za půlkou uvědomila, že nic tak zvláštního jsem opravdu dlouho nečetla. A zasloužilo by si to nejspíš říci jinak, abych neopakovala jen slova z názvu. Skutečně se za poslední dobu našlo dost dobrých knih, některým také nechyběl díl originality, ale tato kniha byla něčím mimořádná. Jiným světem, jiným nápady, jiným zpracováním, jiným jazykem. Tou blízkostí a vemlouvavostí dopisů, které si musíme vzít za své, pokud máme s někým jen trochu blízký vztah. Proto jsem skutečně ráda, že mi byla kniha doporučena, protože níže zmiňovaná kampaň mě naprosto minula a tak kdoví, zda bych se vůbec k tomuto autorovi nějak dostala. "Kniha" je zatím prvním dílem, které jsem od Fabera četla, ale jistě ne posledním. Jen mi přijde, že to byla pouze taková ochutnávka, začátek série, úvod, předehra... a po ní přijde mírná frustrace z toho, že pokračování nebude.

petaSk
18. května

Knihu jsem si koupila v rámci Velkého knižního čtvrtku, a na rovinu řeknu, že jsem čekala větší zážitek. Jak už bylo několikrát řečeno, četla se dobře, jazyk je úžasný. Ale forma obsah nenahradí. Děj většinu knihy stojí na místě, stejně jako hrdina. A ačkoliv je příběh celý vyprávěn z pohledu Petera, nedozvěděla jsem se o něm skoro nic. Byl pro mě neživotná postava. Byla bych raději, kdyby se vše odehrávalo z pohledu Bey, kterou poznáváme jen skrz její dopisy nebo Peterovy značně zidealizované vzpomínky, přesto byla barvitější. Zápletka byla slabá a hlavní hrdina proplouval knihou bez větších peripetií. Až v poslední čtvrtině Peter ožil, ale to už knihu nezachrání. Jedná se spíše o referát z výletu než plnokrevný román. Nicméně jsou zde dobře popsané postřehy ohledně mimozemšťanů, zaměstnanců i planety, které si tak umíme dobře představit a vtáhne nás to do prostředí, které Peter obývá.

Makropulos
09. května

Po přečtení této knihy jsem nejprve byla překvapená, že už je konec, pak mi bylo líto, že už je konec a pak jsem začala přemýšlet, o čem vlastně tento příběh je. Je o lásce, o lásce mezi ženou a mužem, o lásce k Bohu i o lásce k lidem vůbec, ať žijí na Zemi nebo ve velmi vzdálené galaxii. Je o víře, o víře v Boha, víře v lidi, víře v sebe sama a o vlivu vnějších událostí na víru. Je o důležitosti spojení, vzájemného dorozumívání a blízkosti osob, o tom, že odloučení může vytvořit hlubokou propast, kterou lze jen těžko překlenout. A přitom je to vlastně mistrně napsaný příběh z nespecifikované budoucnosti, o nutnosti najít porozumění s úplně odlišnými bytostmi a přizpůsobit se úplně odlišným podmínkám. Lehký humor, ironie a úžasný jazyk (pro mě díky překladatelově umění) dávají tomuto dílu další rozměr. Stala se ze mě Milovnice Fabera třicetdva a díky této knize jsem se dozvěděla hodně zvláštních nových věcí.

mirektrubak
06. května

Pod tenkou vrstvu sci-fi příběhu nám mistr Faber schoval hluboce lidský příběh o lásce a víře - zase jednou jsem jeho zásluhou cítil intenzivní strach a naděje a bolesti a vůbec všechno to, co prožíval Peter na planetě Oáza a Beatrice na Zemi. Přistihl jsem se dokonce, že o Beatrice a Peterovi nepřemýšlím jako o literárních postavách, ale jako o opravdu žijících lidech.

Michel Faber v Knize perfektně vytváří všeprostupující atmosféru nejistoty. To je dáno popisem života Oázanů, kde jako čtenáři cítíme, že existuje nějaké nevyřčené tajemství, které neznáme a které nezná ani Peter - a které možná zhatí všechny Peterovi naděje. Pak je tu mistrně popsaná základna (u zaměstnanců USIC jsem dlouho nechápal, proč z nich mám takový nepříjemný pocit) a samotný Peter, u něj je vidět, jak se mu postupem času (a pod vlivem komunikace s Oázany) proměňuje perspektiva pohledu na své okolí, čímž začal být jako vypravěč poněkud méně spolehlivý. Popis Peterova postupného přerodu je mistrně zaznamenán (mimo jiné i změnou používání jazyka) a čtenář cítí, jak se rozvolňují jeho vazby na Beu i lidskou osádku Oázy. Při čtení jsem si často vzpomněl na Conradovo Srdce temnoty a bál se, aby Peter neskočil právě takhle - bez kontaktu s realitou.

I když se děj odehrával na jiné planetě, tak hlavní téma je velmi obecné - je to neschopnost komunikace. Faber klade otázku, jestli jsme schopni komunikovat s těmi nejbližšími, pokud s nimi nesdílíme stejné zkušenosti. A jestli jsme schopni (a ochotni) nahlížet na svět pohledem našich blízkých, a nebo jen prosazovat vlastní úhel pohledu. Dobré otázky pro všechny obyvatele planety Země.
Dalším zajímavou linií je komunikace s Oázany - zde je zase vidět, jak je obtížné se domluvit s někým, kdo sice zná (alespoň trochu) můj jazyk, ale u koho si nemůžu být jist, že stejným slovům přikládá také stejný význam.

Četl jsem Knihu krátce potom, co jsem dočetl Kvítek a zdá se mi fascinující, že se Faber dokáže pohybovat tak suverénně ve dvou úplně odlišných žánrech - kdybych nevěděl, kdo knihy napsal, tak by mě ani nenapadlo, že se jedná o stejného autora. A jsem zvědavý, jestli další Faberovy knihy budou stejně strhující. Takže další stanice: Evangelium ohně.

soukupka
05. dubna

Velmi zajímavý příběh. Kniha se moc líbila.

Janek
23. března

Není to příběh v pravém slova smyslu akční, a přece jsem byla napnutá až do posledního okamžiku.
Není to kniha "hlavně o náboženství", nejde o lacinou náboženskou propagandu, a přece jsem o své víře (i nedůvěře) přemýšlela mnohem víc než během všelijakých duchovních cvičení.
Faber trpělivému čtenáři umožní objevit spoustu zvláštních a nových věcí o Bibli i o křesťanství.
(Přičemž otázka, na které straně barikády kdo z nás stojí, se nezdá jako úplně nejpodstatnější.)
A přece je to příběh velmi pozemský, ač se odehrává daleko od Země. Faber odhaluje křehkost našich vztahů, tu apokalypsu, která je mnohem děsivější a možná mnohem blíž, než si troufáme připustit.

Bruno21
23. března

Text, který mě hodně překvapil. Prostředím, reáliemi, syrovou pravdivostí postav a jejich vztahů.

makemake
13. března

Faber je prostě hroznej střelec - kde by se jinej vyžíval v popisech a vylíčení planety alá Avatar, samý chmejří, vzdychající stromy a samej nasvalenej modrej krasavec a těch dalších barev, ... si on vystačí s houbovitě porézní fádní krajinou s několika "potratovýma" trpaslíkama v rukavicích, bez emocí, stejných, jako celá jejich planeta. A právě v tom je neskutečná síla příběhu. Znepokojivý opus Petera, který přijíždí šířit "slovo boží" do jiné galaxie, kde krom melounový vůně můžete čuchat jinakost a neskutečný odcizení od problému rodný matičky Země, která se v průběhu příběhu řítí do čím dál větších sraček (o kterých nás informuje Peterova manželka, která tu hrůzu kolem reflektuje formou dopisů) a která je v týhle dálce něčím tak neskutečním, jako jazyk místních obyvatel...uf - pokud očekáváte scífko, raději šáhněte po něčem jiným a tohle si nechte až vás světýlkující obludy v lítajícím talíři omrzí, ... na tuhle knížku musíte dospět, abyste si z ní odnesli, co vám má sdělit! Klobouk dolů překladateli Janišovi, musel to být boj, už proto, že kniha obsahuje pozemšťanovi naprosto nesrozumitelnej jazyk.... je to skvělý, jako vždycky. Palec nahoru a fiktivní šestou (a půl sedmý) hvězdičku! Milovník Ježíše a Fabera a Janiše číslo 254.
PS: první setkání s MJČ 1 a jeho otázku - přinášíte knihu zvláštních nových věcí? Hů, ten pupenec, co mi nakočil na kůži a had, co sjel po páteři....to si budu dlóóóuho pamatovat!

Ládja
09. března

Dočteno, ne jako Kvítek, který mi už dva roky leží rozečtený na sté stránce. Musím uznat, že pan spisovatel/překladatel používá skutečně krásný jazyk. Čtivě, zajímavě napsáno. Dopisy a postupné odloučení bylo skvělé, pravdivé, uvěřitelné. Je to vidět, že pan Faber je skutečně pan Spisovatel. Ale...nepřijde mi to jako takový zázrak. Ani na konci jsme neměl pocit, lítost, že se s Peter nesetkám, i když by mě zajímal jeho další osud. Něco mi v tom celém scházelo a něčeho tam bylo prostě moc. Bůh, bůh, bůůůh. I když vím o co s tím bohem šlo, ale i tak toho tam bylo na můj vkus až moc. Za mě 3,5, za zajímavou obálku tu půlku * přidávám. Ale za to bych strhl všechny je vazba. Stačilo sundat obal a jednou, dvakrát vzít knihu do ruky a už byla zničená a to jen stačí, aby se lehce zapotila ruka. Nehorázně odfláknuté, jen tahání peněz. Jistě, mohl bych si koupit obal na knihu, ale když si člověk pořídí knihu za takový peníze, tak by čekal, že aspoň trochu vydrží...je to smutné, jak se kvalita stále zhoršuje.

vlcka
04. března

Kniha, která na první pohled vypadá jako sci-fi a opravdu se odehrává na cizí planetě, na lidské základně a mezi mimozemšťany. Jenomže víc než o čem jiném je knihou o komunikaci, vztahu udržovaném na dálku, o věcech nesdělitelných a o víře. V náznacích vylíčená apokalypsa na Zemi působí vzhledem k tomu, jak málo o ní víme, úplně mrazivě. Skvělý byl kontrast mezi snadnou komunikací Petera s oázany a naprostou neschopností a nemožností alespoň něco málo předat vlastní ženě, být alespoň prostřednictvím slov s ní. A také se mi moc líbilo, že na první pohled plaší, naivní, i když velmi inteligentní a nepříliš aktivní Oázané mají ke svému způsobu života i jednání pádný důvod.
Kromě knihy samotné doporučuji přečíst si i rozhovor s jejím autorem v únorovém čísle časopisu Host. Michel Faber v něm neprozradí rozuzlení zápletky, klidně můžete číst předem, ale okolnosti vzniku románu i autorův postoj k životu přidají knize další důležitý rozměr.

LordSnape
02. března

Dočteno. Moje první setkání s panem Faberem a jeho krásným jazykem. Uf. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se takhle cítil. Připadal jsem si jako Bastian v Nekonečným příběhu. Vtáhlo mě to do děje a jako bych tam byl s nima. S Peterem i s Beatrice. V jejich světě. Držel jsem jim palce, smál se a cítil jejich vzájemnou lásku, trpěl s nimi, občas nemohl spát, protože myslel na Oázany a jejich úděl. Zvláště pak na Milovnici Ježíše 5. Někdy jsem i nahlas nadával, že ta kniha je zlá a že se tohle nesmí stát, proboha! Poslední dvě kapitoly už jsem jen vzlykal a brečel. A teď? Teď si jen otírám slzy, že to celé končí.

Baiba
25. února

Nebýt geniálního Kvítku asi bych se do Knihy nepustila. Zřejmě by mě odradila anotace, mimozemšťané lačnící po Bibli? Překonávání pochybností o víře na jiné planetě? wtf? :) Naštěstí jsem to zkusila a dobře udělala. V podstatě velkolepý příběh o zániku starého světa a vzniku nového je totiž podán skromně, prostřednictvím intimního příběhu jednoho manželského páru, pro něž je víra stejně důležitá jako vzájemná láska. K vylíčení rozkladu naší civilizace stačí autorovi jen pár náznaků, přesto je jeho vize děsivá. Na rozdíl od klasického sci-fi má čtenář jedinečnou možnost vnímat vesmírné dobrodružství očima obyčejného člověka, žádného akčního hrdiny nebo kosmonauta, čemuž odpovídá i popis planety a jejich prazvláštních obyvatel. Jediné negativum je závěr (mírný spoiler!!!!!), po kterém zbývá pocit prázdnoty, protože stejně jako po dočtení Kvítku máte chuť zařvat: Tak našel ji, sakra??

knih.sasa
05. února

Na to, jak ji všichni čtoucí vychvalují, to byla neuvěřitelná nuda. Stačilo by 150 stran. O konci snad ani nemluvě. Nic proti otevřeným koncům, ale tohle bylo o ničem. Popis planety místy zajímavý, popis mimozemšťanů také, pár otázek pro zamyšlení, ale celkově dosti slabé. Chybí gradace. Nezanechalo to vě mě žádnou hlubší myšlenku/rozpor/otázku, jen jsem se těšila až to skončí. Bohužel...

dwi
26. ledna

Jako Milovník Fabera čtrnáct jsem se znovu utvrdil v tom, nakolik je literatura mocná pokušitelka. Uhrančivý román, který vznikne tak jednou za deset let. A kdo si kupuje literaturu na základě reklamy, je s prominutím &^%&^* (nemám oázanskou klávesnici).

Chris146
23. ledna

Po té spoustě nadšených komentářů jsem od knihy čekala mnohem víc. Byla to nudná scifi s divným hlavním hrdinou. Dočetla jsem na stranu 45 a potom už jsem přeskakovala dojemné dopisy manželce o kocourovi. Celé stránky i kapitoly jsem jen prolistovala. Hlavní hrdina mi nepřišel moc přesvědčivý, jeho víra v Boha byla víceméně otravná a dopisy manželce jakbysmet. Autorův styl mne nijak nevtáhl do příběhu a číst knihu stránku po stránce mi přišlo jako ztráta času. Dávám tři hvězdy, neurazí, nenadchne.

Šošana
23. ledna

Z knihy mám rozporuplné pocity. Myslím, že obrovská reklama dílu spíše škodí, podporuje přílišná očekávání, která kniha bohužel nenaplní - alespoň ty mé ne... Děj je dlouhý, chvílemi opravdu nudný, fanatické myšlení věřícího hlavního hrdiny mě otravovalo. Kniha byla zajímavá až ke konci. S čím souhlasím je, že kniha je krásně napsaná. Ač mě příliš nenadchla, občas se k ní v myšlenkách vracím, sama nevím proč...