Kniha zvláštních nových věcí

Dystopie, víra, mimozemšťané, dopisy, spojeno se neotřelým autorovým stylem, to je způsob, jak se dá také zpracovat téma odloučení manželů přes vzdálenost světelných let a jejich nastávající krizi. Nejen to, celou knihu provázejí zajímavé momenty a myšlenky. Zpočátku jsem byla trochu zmatená, ale teď mohu říct, že to vůbec nebylo špatné.

Fabera jsem si chtěla přečíst už od dob, kdy jsme na VŠ četly povídku Andy se vrací, autorův styl je čtivý a nese v sobě mnoho zajímavých podnětů k zamyšlení. Kniha zvláštních nových věcí je vlastně takový britský Čapek, dost mi ho ti připomínalo.
Musím souhlasit s tím, že je kniha nadbytečně rozsáhlá a zpětně si uvědomuji, kolik tam bylo zbytečného. Celkové prostředí, chod života ad. je znázorněno detailně, ale tím spíš je upozaděna ta hlavní myšlenka. Jsou zde zajímavě zachyceny charaktery, někde na pozadí tušíme, že USIC nebude úplně přátelská organizace, ale že záměrně vybírali pochybné existence, které z psychologického hlediska mohly co nejlépe pomoci naplnit veškeré jejich záměry. Peter mi vadil, ten jeho spasitelský komplex a mimořádně silný pocit, že asi on je poslední spravedlivý a se všemi to myslí tak strašně dobře, až z toho opustí svoji milovanou manželku. A taky jediný rozumí novým bytostem a chová se k nim šíleně dobře, i když ty bez víry ho nezajímaly. Nestačilo mu „dobro”, které spolu se ženou činili na Zemi, jeho ego potřebovalo víc. Už jejich sex v autě ještě před jeho odjezdem mi přišel alarmující, jak se nemohl vyrovnat s tím, že to prostě rychle skončilo. Nereagoval na to, jak příšerně se jeho žena cítí, jaký mají strach, co vše se asi na Zemi děje. Přišlo mi, že ze všeho nejvíc jím otřásla smrt kocoura, ale ani ne to, jakým způsobem zemřel, jen že prostě zemřel.
Zajímavé byly Peterovy myšlenky, které jedině mi přišly upřímné, to byl opravdu on, ty negativní hrubé realistické myšlenky, jež se vůbec neshodovaly s tím, co reálně vypouštěl z úst.

(SPOILER) Zvláštní mise Petera na cizí planetě, se mi zdála zdlouhavá, ale oceňuji dokonale promyšlené situace na nové planetě. Bylo mi však při všem tom líto Beaty, která jej přivedla na dobrou cestu k víře a on, asi jako nadšený konvertita, ji dokázal opustit. Myslím si, že i když měl velkou touhu pomáhat zprostředkovat poznání Boha na jiné planetě a ona mu asi nebránila, přesto měl mít ohled na závazky z jejich manželství. Po čase to poznal, že patří k sobě a dokázal opustit i ty, s nimiž jej pojilo prostředí, ve kterém žil i úspěšnou evangelizační činností.
Andrea12 - 6. 1. 2020

Stylisticky a jazykově (pře)nádherné, ale zápletkou záměrně utlumené a minimalistické způsobem, který leckdo nevydýchá. Vše se odehrává až někde ve třetím plánu a jen tak jakoby mimoděk. Ono se tu ostatně zase tak moc ne(u)děje, což Faber ještě korunuje (opět zcela záměrně) skrz na skrz nesympatickou postavou šedé myšky v podobě bývalého alkoholika, v současné chvíli pokryteckého pánbíčkáře, který pro strom nevidí les. I proto se mu pomalu ale jistě odcizuje drahá polovička na Zemi. Je to vesmírné Čekání na Godota, který však nepřichází. Nejde o filozofickou a ani náboženskou sci-fi, protože ona to vlastně sci-fi (až na zasazení) vůbec není. Tohle je o rozpadu vztahů, loučení a počátcích konců vzešlých zdánlivě z ničeho a odnikud. Přesto/právě proto je to dobré. A to tak že hodně.

Kouzlo tkví v zachycení každodenní šedé misijní rutiny "tam někde ve hvězdách" skrze těžko popsatelné a uchopitelné nálady. Že z toho moc nechápete, o co tedy jde? Je to jako takový ten pocit, který máte, když jedete hlubokou nocí vlakem či autobusem, koukáte z okna na míhající se světla, absolutní ticho narušují pouze klokotající kolejnice a hlavou vám volně běží myšlenky... Pokud vás přitom někdo bude pozorovat, tak nabyde přesvědčení, že se nudíte, ale opak je pravdou, jelikož jde o jedny z nejkrásnějších melancholií prodchnutých momentů. Tak přesně taková je i tato kniha, papírově by to měla být nabubřelá nuda o ničem; a do značné míry to Faber na just všem i tak vystavěl, ale ona není. Jediný problém mám s tím, že stejného efektu a dojmu mohl dosáhnout na mnohem méně stranách a tak zdejších bezmála pět set stran není opodstatněných.

Celá první půlka knihy se skoro až nesnesitelně vleče a jen díky korespondenci mezi Peterem a jeho ženou se dá přežít. Druhá půlka knihy má sice spád, nicméně postrádá pořádné vyústění. Celou tragédii Peterovy misijní cesty si tak čtenář uvědomí až téměř na samém konci knihy.

Ovšem, protože Michel Faber je přeci jen mistrem svého řemesla, i v jeho poslední knize se najde několik momentů, které člověku z hlavy jen tak nezmizí.

Nicméně: Kdo očekává Sci-fi, tak bude zklamán, kdo očekává silnou křesťanskou výpověď, bude také nejspíš zklamán. Vlastně nejsilnějším motivem knihy je vztah a krize Petera a Bey. Díky dopisům o to živější. Druhým velice silným motivem pak je krize osobní víry. A tragédie nepochopení křesťanských myšlenek.

Kniha mi byla doporučena jako "to nejlepší, co jsem čet." Já bych ji označil jako zvláštní. Sci-fi to vlastně není - více jde o vykreslení odcizení dvou lidí. Spousta otázek zůstane nezodpovězených (na co potřebují léky, konec). 200 stran vlastně trvá než se něco stane a přitom to není nějaká hluboká sonda do duše dvou lidí, která by na tomhle prostoru asi šla udělat. Možná sám těžko snáším odloučení, možná jsem příliš věřící a možná mám radši méně depresivní a úzkostné knihy (i když postapo je můj oblíbený žánr). Prostě mi chyběla nějaká hmatatelnější myšlenka než jen sledovat rozpad a bradavky Craingerové...

Kniha, která se tváří jako sci-fi, ale jejímž nosným tématem jsou mezilidské vztahy. Zvolené prostředí pomáhá do hloubky prozkoumat odcizení bezmezně zamilovaného páru v situaci, kdy je oddělení partnerů téměř absolutní. Nejde jen o vzdálenost vyjádřenou v kilometrech či světelných letech, ale také o umístění dvou lidí do tak odlišného prostředí a jejich konfrontaci s tak rozdílnými problémy, že je pro ně téměř nemožné zůstat ve vzájemném vnitřním souladu a jednotlivé cihly doposud pevného vztahu a porozumění se začínají pomaloučku a polehoučku viklat, drolit a odpadávat až do bodu naprosté krize.

Misijní rovina má samozřejmě taky svůj vývoj - od hledání souvislostí, tápání v minulosti, vytváření komunikačních mostů až po uvědomění si skutečného stavu věcí. V otevřeném konci prosvítají dvě východiska - odpuštění a naděje.

Nejsem fandou obracení na víru.
Jakože Kolumbus and his boys to dělávali a to se mi připomnělo.
Ale...
Faber je zvláštní druh šílence :), který umí tak parádně kombinovat témata, takže když jde o to poučit o víře mimozemskou civilizaci, v jeho podání je to možné :).

Opravdu zvláštní kniha, přečetla jsem ji s chutí, ale nějak nevím, co bych o ní řekla. Chvílemi mi chybělo víc informací, chvílemi to bylo trochu upovídané.

Faber je borec. Četla jsem od něj Kvítek a teď toto. Někdy jsem četla do noci, nedalo se to odložit. Velmi přesvědčivé, realistické, i když je to sci-fi. Velmi dobře popsaný rozklad vztahu mezi Peterem a Beou, kdy každý zažívá vlastní příběh a nakonec nedokážou najít splečnou řeč. Konec nic moc, čekala jsem nějakou katarzi, ale nedostavila se.

MF má neuvěřitelnou fantazii, příběhy v jeho knihách jsou neobvyklé, nic podobného jsem nikdy nečetla. A je skvělý vypravěč. Kniha zvláštních nových věcí mi opravdu bavila. Jak tu většina čtenářů zmiňuje - je mnohovrstevná, k tomu není co dodat. Přemýšlím, co dalšího jsem si z ní odnesla já:
1. křesťanská víra je fajn pro někoho, komu se nic zásadního neděje. Můžete blahosklonně poučovat okolí o lásce, víře a bohu. Při dostatečné znalosti i citovat příslušné verše, které vás pro daný kontext napadnou a díky tomu působit ještě neotřesitelněji (případně jako blbec, závisí na úhlu pohledu).
2. když začne jít do tuhého, každý nakonec přijde na to, že na řešení problému je sám, žádný dědeček na obláčku nepomůže / není tam / nezajímáte ho.
3. fyzické odloučení nutně časem vede i k odloučení citovému, moc pěkně popsáno.
4. rozklad západní civilizace je bohužel už dnes patrný, do budoucna se máme čeho obávat.
5. Zde přijel misionář jako vyžádaná osoba, takže budiž. Jinak je ale obecně misionářství hodně sporné zaměstnání. Nemůžu si pomoct, vnímám ho negativně a Peter mi byl celou knihu nesympatický. Potřeba šířit slovo boží často převládla nad obyčejnou lidskostí.

Je to opravdu kniha zvláštních a nových věcí. Jiná než všechny předešlé, které jsem četla. Spojit křesťanství se sci-fi, to se jen tak nevidí (nečte). Musím uznat, že jsem se každý den na knížku těšila a přemýšlela o ději. To že "nijak" nedopadla, je škoda. Autor mi přišel ke konci již unavený. Asi jedna z nejsilnějších knih, které jsem přečetla.

Trvalo mi sto stran, než jsem se konečně začetla. Dalších sto stran, než mě začaly osudy hlavních protagonistů zajímat. Ale potom to nabralo takové grády, že jsem se nemohla odtrhnout a pořád jsem nechápala, jak to, že po tak rozvláčném začátku přišlo něco tolik brilantního. Úžasné, neotřelé, překvapivé. Zklamal mě otevřený konec (jindy mi otevřené konce až tak nevadí, ale tady jsem ho trochu nezvládla), chybělo mi taky nějaké vysvětlení, jak byla Oáza objevena, no a mínusem hodnotím i ten už zmíněný pomalý start knihy. Jinak bych rozhodně dala plný počet bodů.

(SPOILER) Je pro mě těžké knihu uchopit jako celek, protože mě určitými věcmi nadchla, ale jinými poměrně odradila. Kladně hodnotím velkou čtivost románu, nápad se mi taky moc líbí, autor má velmi dobrou fantazii a s popsáním nového světa a civilizace se dle mého popasoval dobře. Nicméně mám výhrady takřka ke všem postavám, protože mi byly skoro všechny nesympatické, chovaly se zvláštně a já je nedokázal moc pochopit. Z anotace jsem pochopil, že to bude náboženská kniha, ale někdy toho křesťanského mudrování bylo příliš. Nejvíce jsem každopádně rozpolcený z toho, kolik rovin autor v knize otevřel, ale zapomněl dovysvětlit. Toto totiž není jen kniha o nové civilizaci, ale otevírá roviny o zkáze Země, vztazích na dálku, propojení cizích kultur, proměně lidí v cizím prostředím a útěky před sebou (minulostí, zodpovědností... to je asi jedno). Dle mého by románu prospělo, pokud by úplně vyškrtl dystopii Země a více se zaměřil na nový svět. Pokud by všechny roviny fungovaly, pak by kniha podle mě musela být o dost delší. Závěr mě poměrně naštval, protože nemám rád otevřené konce, zvláště pak, když v nich graduje napětí, vy čekáte a čekáte a najednou přijde poslední věta. Za mě je to tedy tak 50 na 50... Kniha mě bavila, ale zároveň i frustrovala. Věřím, že ji na druhou stranu jen tak nezapomenu.

Nedokážu říct nic víc, než že je to strašně zvláštní knížka. Nic jsem o ní nevěděla, šla jsem do Fabera

Četl jsem s velkým očekáváním co bude za každou další stránkou. Mnoho čtenářů popisuje o čem kniha je, ale nejsem si vůbec jistý jestli to má smysl. Kniha je podle mne tak mnohovrstevnatá, tak vzrušující, tak zajímavá a tak, ano, zvláštní, že po prvním přečtení jsem do toho šel znovu a stále nemám dost. Mé první čtení této knihy bylo chvatné a cílevědomé. Chci vědět co se stane. Podruhé už jsem ji četl s vědomím, že vím, že něco vím. A ano, četl jsem pomalu, abych si vychutnal neuvěřitelnou atmosféru a neskutečnost každé další stránky, ale také genialitu autora a dvorního překladatele Viktora Janiše. Tato kniha se tak zařadila k top knihám, které doporučuji. Skutečně je to Kniha zvláštních nových věcí. Pro mně zcela nepochopitelné, že je možné něco tak neurčitého a krásného, nad čím si budete lámat hlavu dlouhou dobu po přečtení, vůbec slovy popsat. Smekám před Michelem Faberem, smekám před Viktorem Janišem. Za mne 100 hvězdiček z 5.

Sci-fi od autora Kvítku. Hlavním hrdinou je pastor, který odlétá učit o Bibli mimozemšťany na planetu, kde vzniká první lidská kolonie. Nečekejte nic jako Avatar, je to nepředvídatelné, hodně intelektuální, smutné až depresivní (obzvlášť jedna pasaž mě hodně zdrtila). Doporučuju.

Poslouchala jsem jako audioknihu, je opravdu skvěle podaná. Mrazivý příběh.

Kniha má 4 částí, je hodně obsáhlá. Hlavní postavou je PETER, který se vydává na jinou planetu, aby mimozemšťany zasvětil do učení Kristova – „Knihy zvláštních nových věcí.“ Sledujeme Peterovy vzpomínky do minulosti a zároveň sledujeme jeho život a jeho šíření učení Bible na jiné planetě. V románu se nachází hodně dopisů, které Peter posílá své manželce na Zem a opačně. Zajímavá byla komunikace mezi Peterem a mimozemšťany. Připomnělo mi to komunikaci z knihy SPASITEL od Andy Weira. Autor se v závěru mohl více rozepsat.

Celkově byla kniha zajímavá, častokrát na zamyšlení ohledně otázek náboženství, hodně rozvláčná.

Kniha má pěkný přebal.

Citáty:

… člověk může uctívat Boha kdekoli. Ale kostel je takové ohnisko.

Naděje je křehká, stejně křehká jako květina. Vzhledem k její křehkosti se jí snadno mohou vysmívat lidé, kteří život pokládají za temnou a těžkou zkoušku, lidé, kteří se začnou rozčilovat, když jiné utěší něco, čemu oni sami nemohou věřit. Raději tu květinku rozdupou, jako by říkali: Vidíte, jak je slabá, vidíte, jak snadno ji lze zničit. Ve skutečnosti je ale jednou z nejsilnějších věcí ve vesmíru. Říše padají, civilizace mizí v prachu, ale naděje se vždy vrací, protlačí se nahoru popelem, roste ze semínek, která jsou neviditelná a neporazitelná.

Jen mu bylo líto, že nedostal šanci vysvětlit jí pořádně, jak funguje modlitba. Že nejde o to, aby člověk o něco požádal a ta žádost byla schválena či zamítnuta, ale aby přidal vlastní energii – samu o sobě bezvýznamnou – k nekonečné větší energii, jíž je Boží láska. Vlastně jde o stvrzení, že je součástí Boha, aspekt jeho ducha, který dočasně sídlí uvnitř těla. V zásadě jde o podobný zázrak, jako když dal Ježíšovi lidskou podobu.

Potíž s Biblí spočívá v tom, že jakmile se začnete ptát po budoucnosti bez víry, Písmo si nad vámi umyje ruce. Marnost nad marnost, všechno je marnost.

Každý je nahraditelný. A zároveň nenahraditelný.