Kniha zvláštních nových věcí

od:


KoupitKoupit eknihu

Peter Leigh je misionář, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto velkém románu se M. Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/294572/kniha-zvlastnich-novych-veci-kf7-294572.jpg 4.3214

Orig. název:

The Book of Strange New Things (2014)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Kniha Zlín
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (60)

Přidat komentář
vygum
07. listopadu

5* davam az s odstupem dvou let (!). Jedna z mala knih, na kterou nemuzu zapomenout, presto (nebo mozna prave proto), ze nejsem fanousek zanru...
Pamatuju si, ze jsem ji jednou v patek zapomnela v praci a hodinu jsem se pro ni vracela, abych ji mohla cist o vikendu...

Acamar
02. září

Skalní fanoušek žánru sci-fi nejsem, a tak lákadlem pro volbu této knihy bylo jméno autora - a i na potřetí pro mne čtenářské potěšení.
Síla jeho knih bez ohledu na žánr, který zvolí, je pro mne především v citlivém, chápavém a hlubokém vhledu do lidských duší, bez potřeby kohokoli soudit nebo mu nadržovat.
A tak i zde jsem dokázala chápat Petera na jeho dobrodružné misionářské výpravě na planetě Oáza, kde se objevování nového světa spojuje s pokušením naprostého, nekritického přijetí a adorace místními obyvateli (jehož motivaci částečně rozkryje až později) a zároveň se zneklidňujícími, čím dál více drásavými zprávami své ženy z domova...které útočí na samou podstatu jeho lásky a víry, rozpolcují jej pochyby o všem včetně sebe a nutí jej pomyslně si zvolit mezi láskou k ženě a bohu.
Stejně tak mi byla blízká jeho ochranářská a praktická žena Bea, ta z rozdělených partnerů, které je přisouzena role zůstat ve starém prostředí, nijak se nemoci podílet na fascinujícím dobrodružství, jež prožívá její muž, a aby toho nebylo málo, všechno v tom starém světě přestává fungovat a i ona prochází svou podobou krize ve vztahu i víře.
Kniha má samozřejmě i jiné linie příběhu, popis neznámé planety i jejich obyvatel, tamější trochu zvláštní osadníci ze Země, atmosféru všudypřítomně povlávajícího a všude pronikajícího větru a vlhkosti, tančícího deště...ale stejně jako u dříve čteného Kvítku a Pod kůží ve mně jako hlavní dojem především zůstává až bolestný soucit s lidskými aktéry jeho příběhu, ač nám o nich/o nás nenabízí žádné přikrášlující iluze.

Hanka_Bohmova
04. srpna

Přes exotické kulisy jsem tuto knihu vnímala jako docela prostě lidské vyprávění o vztahu muže a ženy a o "kráčení v pravdě". Věčné mužské pokušení - buď svou sílu zneužívat, anebo ji nepoužívat, vycouvat ze života, hodit se do klidu, neangažovat se. Ne nadarmo první žena dostala jméno, které voní po životě. Je to především Bea, kdo pro Petera odvádí svůj díl práce, svou otevřeností a zranitelností vykřesává jiskřičku života v srdci svého manžela, ať už lákáním, nebo šokovou terapií (nehraně, samozřejmě, prostě tím, že je), přitahuje ho z jeho dokonale uspokojivé a bezpečné schovky zpátky do reality. Která se nakonec ukáže být mnohem složitější a znepokojivější než jeho zbožná konstrukce. Ale Peter konečně stojí sám za sebe a já věřím, že právě to je místo, kde Hospodin může jednat nejmocněji.

jelad
29. července

Psychedelická měsíční krajina s vizuálními prvky vyhaslé rudé planety, v jejíchž útrobách přežívají poslední exempláře svého druhu - země nikoho s názvem Oáza - planeta, která nedělá čest svému jménu, ale spíše jej popírá a vytváří mu trojrozměrné opozitum. Toto místo se má stát kolébkou příští „mimozemské“ civilizace - potom, co na Zemi dojde k apokalypse. Kněz, který dříve vyzkoušel všechno od alkoholu po heroin, se vydává na svou misi a misii na nový svět, aby šířil Písmo. Když se ale setká s tvory, kteří zde přežívají, zjistí, že se ocitl na planetě Boha. Kouzlu oddaných a všemu naslouchajících oveček propadne.
Zatímco jeho žena na Zemi čelí přírodním katastrofám, lidským tragédiím a nepříhodnému těhotenství, on se stává opěvovaným ztělesněním Krista. Fanklub Milovníků Ježíše roste stejně rychle jako se prohlubuje propast mezi ním a jeho manželkou, potažmo domovskou planetou. Ze vztahu, ve kterém dva sdíleli všechno - od výpadku proudu, přes zavrzání trouchnivějící okenice po sex, se stává vztah, kde dva nesdílejí nic mimo pár chatrných frází a ujištění o nehynoucí lásce. Ta je ovšem stále, překvapivě, věčná, má paměť, když přežívá ze vzpomínek, které ji v dobách jejich současnosti stvořily. Je láska zbavená prostoru a času posilující, nebo zraňující? A kde je víra v Boha, když člověk nevěří ani sám sobě?
Hovory mezi milenci oddělenými nekonečností galaxie a chybějící žitou přítomností jsou brilantním konstruktem uhnívajících mezilidských vztahů. Přestože nemocných, i tak obohacených, nebo spíše ještě víc zatížených - láskou. A ta Faberova bolí a trhá člověka na kusy.

„Proč by se člověk měl kvůli čemukoli vzrušovat? Všechno končí zklamáním.“

„Nemyslíš, že to, co je pravdivé, je většinou tak trochu kýčovité? Jenže nám je to tak blbé, že to vyšperkujeme. Jednoduché pravdy ve zdobném hávu. Takovéhle lingvistické vyšňoření má jediný účel - aby se lidé nezadívali na obsah našeho vysvlečeného srdce a mozku a neřekli: ‚To je ale trapný.‘“

„Ráno se mě kdosi v práci zeptal: ‚Kde je v tom všem Bůh?‘ Neskočila jsem mu na špek. Nikdy nechápu, proč lidé tuhle otázku kladou. Skutečná otázka pro náhodné diváky tragédie zdí: ‚Kde jsme v tom MY všichni?‘ Vždycky jsem se snažila najít odpověď na tuhle výzvu.“

Melcrovka
21. května

Sáhla jsem po ní, protože neobvyklé téma misionáře na cizí planetě mě zaujalo. Ze začátku mě kniha nenadchla, ale postupně, jak příěh pokračoval a byl čím dál tím exotičtější, jsem si knihu více oblíbila.
Oceňuji psychologické vykreslení postav, gradaci právě v psychologické rovině. Otázky zdraví a víry Oázanů byly pro mě špičkou této gradace. Pocity marnosti kazatele, který nemůže splnit očekávání svých oveček jsem si dokázala živě představit.
Odloučení a postupné odcizení manželů mi zde přišlo spíš druhořadé, i když se tomu věnuje velká část příběhu.

lentolog
08. května

Zatiaľ asi najlepšia sci-fi z tých pár, ktoré som prečítal.

novecento
04. února

Podobně jako v knize Marťan, je zde možno ubrat polovinu zbytečného textu. Vybrat pointu příběhu a udělat další béčkový film, který také po roce zapadne do bezedných hlubin na ulož.to. V obsazení s Matt Damonem bych se na to ale rád podíval..
P.S. Experimentální modernistická fikce již vyšla z módy: James Meek - 2004

Šárka_D
01. února

Doufám, že Beu nakonec našel...

Makrela Liška
24. ledna

Pro tak zásadní změny na poli osobním a globálním pro mě byl děj rozvinutý v příliš krátkém časovém horizontu na to, aby pro mě celá zápletka byla uvěřitelná. Nebylo to špatné, ale Vonnegut nebo Mathiessen a jeho Hráči na vinici Páně mě oslovili víc.

Finita
13. ledna

Kniha mě nadchla. Během čtení se mi dost proměňoval názor jak na jednotlivé postavy, tak na to jak to může dopadnout a jestli se mi kniha vůbec líbí. Nejprve jsem byla trochu otrávená z toho, z mého úhlu pohledu, trochu náboženského fanatizmu a říkala jsem si, jestli to vůbec dočtu. Pak jsem byla strašně zvědavá na domorodce na jiné planetě. Následně mi lezla na nervy manželka hlavní postavy. No a nakonec už jsem jenom žasla, jak to dopadlo a že takový závěr jsem nečekala, ač se mi hlavou honily různé možnosti. Takže za mě super. Velmi neobvyklé téma.

adorjas
03. ledna

Ach, tak táto kniha sa do môjho rebríčka obľúbených kníh nedostane. Myšlienka pekná, cieľ autora som pochopila (aspoň myslím- odcudzenie vo vzťahu, slepá viera nielen ľudí), ale nepreniklo to ku mne.

Lost Soul
10.12.2017

Konec zklamal, ale jinak úžasná kniha a mohu jedině doporučit.

Toffee
18.11.2017

Ještě ve mně tahle zvláštní knížka bude chvíli doznívat. Výborně vykresluje postupnou destrukci manželského vztahu, který při odloučení závisí jen na občasné písemné komunikaci, když se život partnerů tak dramaticky změní a rozdělí. K tomu originální pohled na meziplanetární misijní činnost a na pokusy vytvořit nekonfliktní společenství lidí. Opravdu knížka zvláštních nových věcí.

snimcibdim
14.11.2017

Ano, zvláštní kniha. Vnímám ji částečně jako jakési podobenství, částečně jako něco, čemu se v dramatu říká "modelová hra" - čili jde o vykonstruovanou krajní situaci prostřednictví které autor upozorňuje na nějaké jevy.
Chápu, co chtěl autor sdělit (alespoň si myslím, že to chápu), ale emocionálně mě tento román zasáhl mnohem méně než jiná jeho díla. A to proto, že mám problém se tam s něčím identifikovat. Zvláštního je až příliš a tím pádem se pro mně "zvláštní" stalo "cizím". A nemohu se zbavit podezření, že kdyby obsah knihy byl koncentrovanější do menšího rozsahu, dotkl by se mně víc - obrazně řečeno, že tentokrát "výkřik" by zanechal výraznější stopu než "melodie".
Nicméně to rozhodně neznamená, že bych románu chtěla něco vytýkat, jeho kvality jsou nesporné. Jen zde jde zřejmě o natolik specifická témata, že bude hodně individuální, nakolik se koho budou v době čtení knihy dotýkat.

Moška
05.11.2017

Druhá Faberova kniha, druhé okouzlení, druhé nadšení. Je úplně jiná, než Kvítek. Kvalita se ale nemění a tak tedy ochotně a s radostí doporučuji ke čtení všem. A ne, není to sci-fi.

ZÓNA
27.10.2017

Tahle kniha je znepokojivou sondou do budoucnosti lidstva. Příběh plyne poklidným tempem a odhaluje z naší lidskosti to, co bychom raději zatajili před jinými lidmi...
Faber je neutrální sci-fista. Jeho vyjádření budoucnosti je milé, i když zároveň bolestivé. On se nestará o vědeckost. On popisuje budoucnost naší společnosti. Není nereálná, není ani příjemné to zjišťovat.
V podstatě je příběh banální. Možná již mnohdy použitý v povídkách, či snad i románech. Jen ten přílišný důraz na víru je tu jaksi navíc...
Jak já jsem pochopil, Faber nás donutí nahlédnout do našeho nitra. Odhalit naši dobrotu i zlobu. Vyznat se. A pochopit.
Z hlediska literárního tomu všemu chybí kapka většího napětí. Ale ono tam je. Ale Faber ho umí umě skrývat. Ono totiž o napětí nejde v první řadě. V první řadě jde o každého z nás......

deniska89
25.10.2017

Pro mě první kniha od tohoto autora a příště budu jistě vybírat lépe. Jsem ateista, i když to jistě nebude důvod proč mě kniha nudila. Více sympatií jsem chovala k manželce hlavního hrdiny, než k němu samému. Čekala jsem nějakou hlubší zápletku, vygradování... jediné co mě na knize bavilo, byl pomalý rozklad naší planety ( i když byl sledován dost z povzdálí, to je podle mě velice reálná hrozba.

micha-ella
09.10.2017

Od Fabera jsem četla Pod kůží a to SF nemělo chybu! Ale Kniha zvláštních nových věcí, sic velmi dobře napsaná, mě prostě nudila. Asi jsem čekala něco podobného jako v první zmíněné knížce a to tedy nepřišlo ani náhodou. Dokonce jsem se domnívala, že cesta do jiné galaxie je jen zkouška a posádka je stále na zemi. Přiznám se, že jsem pak pasáže ba i kapitoly začala přeskakovat. Celkový dojem za mne vyjádřila čtenářka Chris146 nebo antuka.

amaenium
05.10.2017

S tímto spisovatelem jsem se již setkala, sice za jiných okolností (Pod kůží jsem viděla zfilmované), ale ruku na srdce, kniha mě oslovila, protože je prostě krásná. A po zjištění, že se jedná o sci-fi, jsem se rozhodla, že ji musím mít.
U Knihy zvláštních nových věcí mě překvapilo, jak moc zde bylo náboženství zastoupeno (ve smyslu, že u sci-fi to moc nebývá). Jinak nemám nic, co by se mi na knize nelíbilo - užívala jsem si popisy Oázanů (a jejich život, jazyk a všechno) a "krajiny" kolem základny, držela jsem palce lásce hlavních hrdinů a dělalo mě zároveň neklidnou situace a chaos na Zemi.
A i přestože se mi vztah Beatricie a Petera líbil, tak nějak jsem pořád doufala v jiný konec, kdy by se třeba Peter rozhodl nadobro žít mezi Oázany..?

Stoklaska
23.09.2017

Opravdu zvláštní kniha. I několik dní po přečtení o ní stále přemýšlím. Zdánlivě se nic neděje, ale v průběhu děje narůstá tísnivá atmosféra. Ačkoliv jde o sci-fi, čtenáři se nabízí srovnání se současným světem.

anavi2009
14.09.2017

Tak nevím.. Právě jsem dočetla.. A už jsem se moc těšila, až knihu zaklapnu a odložím. Je pravda, že většinou jsem schopná knihu i v půlce přestat číst, když mě nebaví, ale tahle mě nějak táhla i přesto, že jsem se nudila. Vadilo mi neustálé odkazování na Boha a víru. Nemám nic proti náboženství, ale čeho je moc, toho je příliš. Hlavní hrdina byl divný. Nemastný neslaný, naivní, nezajímavý.. Ale i když jsem se pořád přesvědčovala, ať knihu odložím, nedokázala jsem to. Cca od strany 280 jsem totálně přeskakovala odstavce a knihu dočetla během dvou hodin. Myslím, že ten výtah, který jsem si z ní udělala byl tak akorát.
Zajímaví byli Oázané a jejich přístup k víře, líbilo se mi jak nekompromisně věřili a nezpochybňovali. Jinak pokulhával i popis zaměstnanců USIC. Celkově se tam nebylo moc s kým ztotožnit a na koho se těšit.. A konec..? Tak otevřený, že otevřenějš být ani nemohl. Spíš bych řekla nedokončený příběh.

GingerOne
21.08.2017

Kniha se velmi dobře čte, hlavní hrdina je sympatický, jazykové zpracování je také kvalitní. Téma je zajímavé, já sama jsem pravidelný čtenář sci-fi, takže mi je kniha blízká. Čtení místy (často) v člověku zanechává takový znepokojivý pocit, což ale považuji za pozitivní. Konec bych si představovala o chlup jinak, ale uznávám, že je celé to chování ústředních postav takové lidsky uvěřitelné.

bejan
18.08.2017

Může se klidně stát, že vás tato kniha uhrane, ale ze začátku budete marně přemýšlet nad tím, čím to je. Příběhem to určitě není, ten je docela všední, i když zahalen do hávu žánru apokalyptické sci-fi. Je to množstvím témat a myšlenek, které Faber dokáže rozvibrovat v hlavě přemýšlivého čtenáře. Ta kniha je vlastně o jazyce. Je o naší schopnosti se dorozumět a porozumět si. Je o nesdělitelném. Je i tom, jak lajdácky s jazykem zacházíme a zároveň jsme v něm uvězněni. Dostaneme-li se mimo rámec našeho světa, slova (jazyk) přestávají stačit. A ano, je to kniha i o lásce, o víře, o Bohu, o vztazích, o rodinné zátěži, o osamělosti člověka, který dokáže věci skoro jako Bůh, ale přitom si neví rady s vlastním životem...

Čtete-li knihy jen kvůli příběhům, tuhle nečtěte.

boticelli
02.08.2017

Docetl po stranu sto a dal se mi nechtelo. Sci-fi-laska-duchovno asi neni (zatim?) muj salek kavy. Treba nekdy...nebo nikdy.

petrarka72
21.07.2017

Láska odchází - a svět s ní? Slovo je nástrojem nedorozumění. Neexistuje vina - jen špatná rozhodnutí v určitých situacích. A zcela nepochopitelní mimozemšťané jsou také jenom lidi... Nejsem schopna komentovat, jsem zasažena, skoro omráčena. Ta kniha bude dlouho doznívat. A možná seberu odvahu a přečtu si ji ještě jednou, aby mi došlo i to, co jsem nepochopila - nebo spíše vytěsnila...

roso.mak
10.07.2017

Je strašné jak se vám Faber dokáže dostat pod kůži a pak vám nenabídne na konci rozhřešení. Ač příběh sám není nijak strašlivý, přesto z něj mám těžkou hlavu. Pokud chcete něco lehkého na čtení sáhněte třeba po Encyklopedii Britanice a Fabera nechte na jindy.

ziriant
18.06.2017

Kniha zvláštních nových věcí mě dostala. Nijak agresivně nebo podmanivě a urputně náhle, jak tomu bývám občas u knih zvyklá, ale nenápadně a lehce, postupně se dostala pod kůži a já si najednou někde za půlkou uvědomila, že nic tak zvláštního jsem opravdu dlouho nečetla. A zasloužilo by si to nejspíš říci jinak, abych neopakovala jen slova z názvu. Skutečně se za poslední dobu našlo dost dobrých knih, některým také nechyběl díl originality, ale tato kniha byla něčím mimořádná. Jiným světem, jiným nápady, jiným zpracováním, jiným jazykem. Tou blízkostí a vemlouvavostí dopisů, které si musíme vzít za své, pokud máme s někým jen trochu blízký vztah. Proto jsem skutečně ráda, že mi byla kniha doporučena, protože níže zmiňovaná kampaň mě naprosto minula a tak kdoví, zda bych se vůbec k tomuto autorovi nějak dostala. "Kniha" je zatím prvním dílem, které jsem od Fabera četla, ale jistě ne posledním. Jen mi přijde, že to byla pouze taková ochutnávka, začátek série, úvod, předehra... a po ní přijde mírná frustrace z toho, že pokračování nebude.

petaSk
18.05.2017

Knihu jsem si koupila v rámci Velkého knižního čtvrtku, a na rovinu řeknu, že jsem čekala větší zážitek. Jak už bylo několikrát řečeno, četla se dobře, jazyk je úžasný. Ale forma obsah nenahradí. Děj většinu knihy stojí na místě, stejně jako hrdina. A ačkoliv je příběh celý vyprávěn z pohledu Petera, nedozvěděla jsem se o něm skoro nic. Byl pro mě neživotná postava. Byla bych raději, kdyby se vše odehrávalo z pohledu Bey, kterou poznáváme jen skrz její dopisy nebo Peterovy značně zidealizované vzpomínky, přesto byla barvitější. Zápletka byla slabá a hlavní hrdina proplouval knihou bez větších peripetií. Až v poslední čtvrtině Peter ožil, ale to už knihu nezachrání. Jedná se spíše o referát z výletu než plnokrevný román. Nicméně jsou zde dobře popsané postřehy ohledně mimozemšťanů, zaměstnanců i planety, které si tak umíme dobře představit a vtáhne nás to do prostředí, které Peter obývá.

Makropulos
09.05.2017

Po přečtení této knihy jsem nejprve byla překvapená, že už je konec, pak mi bylo líto, že už je konec a pak jsem začala přemýšlet, o čem vlastně tento příběh je. Je o lásce, o lásce mezi ženou a mužem, o lásce k Bohu i o lásce k lidem vůbec, ať žijí na Zemi nebo ve velmi vzdálené galaxii. Je o víře, o víře v Boha, víře v lidi, víře v sebe sama a o vlivu vnějších událostí na víru. Je o důležitosti spojení, vzájemného dorozumívání a blízkosti osob, o tom, že odloučení může vytvořit hlubokou propast, kterou lze jen těžko překlenout. A přitom je to vlastně mistrně napsaný příběh z nespecifikované budoucnosti, o nutnosti najít porozumění s úplně odlišnými bytostmi a přizpůsobit se úplně odlišným podmínkám. Lehký humor, ironie a úžasný jazyk (pro mě díky překladatelově umění) dávají tomuto dílu další rozměr. Stala se ze mě Milovnice Fabera třicetdva a díky této knize jsem se dozvěděla hodně zvláštních nových věcí.

mirektrubak
06.05.2017

Pod tenkou vrstvu sci-fi příběhu nám mistr Faber schoval hluboce lidský příběh o lásce a víře - zase jednou jsem jeho zásluhou cítil intenzivní strach a naděje a bolesti a vůbec všechno to, co prožíval Peter na planetě Oáza a Beatrice na Zemi. Přistihl jsem se dokonce, že o Beatrice a Peterovi nepřemýšlím jako o literárních postavách, ale jako o opravdu žijících lidech.

Michel Faber v Knize perfektně vytváří všeprostupující atmosféru nejistoty. To je dáno popisem života Oázanů, kde jako čtenáři cítíme, že existuje nějaké nevyřčené tajemství, které neznáme a které nezná ani Peter - a které možná zhatí všechny Peterovi naděje. Pak je tu mistrně popsaná základna (u zaměstnanců USIC jsem dlouho nechápal, proč z nich mám takový nepříjemný pocit) a samotný Peter, u něj je vidět, jak se mu postupem času (a pod vlivem komunikace s Oázany) proměňuje perspektiva pohledu na své okolí, čímž začal být jako vypravěč poněkud méně spolehlivý. Popis Peterova postupného přerodu je mistrně zaznamenán (mimo jiné i změnou používání jazyka) a čtenář cítí, jak se rozvolňují jeho vazby na Beu i lidskou osádku Oázy. Při čtení jsem si často vzpomněl na Conradovo Srdce temnoty a bál se, aby Peter neskočil právě takhle - bez kontaktu s realitou.

I když se děj odehrával na jiné planetě, tak hlavní téma je velmi obecné - je to neschopnost komunikace. Faber klade otázku, jestli jsme schopni komunikovat s těmi nejbližšími, pokud s nimi nesdílíme stejné zkušenosti. A jestli jsme schopni (a ochotni) nahlížet na svět pohledem našich blízkých, a nebo jen prosazovat vlastní úhel pohledu. Dobré otázky pro všechny obyvatele planety Země.
Dalším zajímavou linií je komunikace s Oázany - zde je zase vidět, jak je obtížné se domluvit s někým, kdo sice zná (alespoň trochu) můj jazyk, ale u koho si nemůžu být jist, že stejným slovům přikládá také stejný význam.

Četl jsem Knihu krátce potom, co jsem dočetl Kvítek a zdá se mi fascinující, že se Faber dokáže pohybovat tak suverénně ve dvou úplně odlišných žánrech - kdybych nevěděl, kdo knihy napsal, tak by mě ani nenapadlo, že se jedná o stejného autora. A jsem zvědavý, jestli další Faberovy knihy budou stejně strhující. Takže další stanice: Evangelium ohně.