Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294572/bmid_kniha-zvlastnich-novych-veci-gDu-294572.jpg
4
390
111
Peter Leigh je misionář s pohnutou minulostí, který se má vydat na nejdůležitější cestu svého života. Opustí tak svou milovanou manželku Beu a po dlouhém letu dorazí na vzdálenou planetu, kde místní obyvatelé lační po učení Bible – jeho „knihy zvláštních nových věcí“. Tato výprava vystaví zatěžkávací zkoušce Peterovo náboženské přesvědčení, jeho povědomí o tom, co ještě zvládne lidské tělo, a ze všeho nejvíc jeho lásku k Bee. Kniha zvláštních nových věcí je veskrze originálním dobrodružným příběhem o víře a poutech mezi dvěma lidmi, které od sebe dělí mnoho světelných let. V tomto velkém románu se M. Faber jako již tolikrát předtím vymkne veškerým žánrovým očekáváním...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , Kniha ZlínOriginální název:
The Book of Strange New Things , 2014
více info...
Přidat komentář
Není to příběh v pravém slova smyslu akční, a přece jsem byla napnutá až do posledního okamžiku.
Není to kniha "hlavně o náboženství", nejde o lacinou náboženskou propagandu, a přece jsem o své víře (i nedůvěře) přemýšlela mnohem víc než během všelijakých duchovních cvičení.
Faber trpělivému čtenáři umožní objevit spoustu zvláštních a nových věcí o Bibli i o křesťanství.
(Přičemž otázka, na které straně barikády kdo z nás stojí, se nezdá jako úplně nejpodstatnější.)
A přece je to příběh velmi pozemský, ač se odehrává daleko od Země. Faber odhaluje křehkost našich vztahů, tu apokalypsu, která je mnohem děsivější a možná mnohem blíž, než si troufáme připustit.
Text, který mě hodně překvapil. Prostředím, reáliemi, syrovou pravdivostí postav a jejich vztahů.
Faber je prostě hroznej střelec - kde by se jinej vyžíval v popisech a vylíčení planety alá Avatar, samý chmejří, vzdychající stromy a samej nasvalenej modrej krasavec a těch dalších barev, ... si on vystačí s houbovitě porézní fádní krajinou s několika "potratovýma" trpaslíkama v rukavicích, bez emocí, stejných, jako celá jejich planeta. A právě v tom je neskutečná síla příběhu. Znepokojivý opus Petera, který přijíždí šířit "slovo boží" do jiné galaxie, kde krom melounový vůně můžete čuchat jinakost a neskutečný odcizení od problému rodný matičky Země, která se v průběhu příběhu řítí do čím dál větších sraček (o kterých nás informuje Peterova manželka, která tu hrůzu kolem reflektuje formou dopisů) a která je v týhle dálce něčím tak neskutečním, jako jazyk místních obyvatel...uf - pokud očekáváte scífko, raději šáhněte po něčem jiným a tohle si nechte až vás světýlkující obludy v lítajícím talíři omrzí, ... na tuhle knížku musíte dospět, abyste si z ní odnesli, co vám má sdělit! Klobouk dolů překladateli Janišovi, musel to být boj, už proto, že kniha obsahuje pozemšťanovi naprosto nesrozumitelnej jazyk.... je to skvělý, jako vždycky. Palec nahoru a fiktivní šestou (a půl sedmý) hvězdičku! Milovník Ježíše a Fabera a Janiše číslo 254.
PS: první setkání s MJČ 1 a jeho otázku - přinášíte knihu zvláštních nových věcí? Hů, ten pupenec, co mi nakočil na kůži a had, co sjel po páteři....to si budu dlóóóuho pamatovat!
Dočteno, ne jako Kvítek, který mi už dva roky leží rozečtený na sté stránce. Musím uznat, že pan spisovatel/překladatel používá skutečně krásný jazyk. Čtivě, zajímavě napsáno. Dopisy a postupné odloučení bylo skvělé, pravdivé, uvěřitelné. Je to vidět, že pan Faber je skutečně pan Spisovatel. Ale...nepřijde mi to jako takový zázrak. Ani na konci jsme neměl pocit, lítost, že se s Peter nesetkám, i když by mě zajímal jeho další osud. Něco mi v tom celém scházelo a něčeho tam bylo prostě moc. Bůh, bůh, bůůůh. I když vím o co s tím bohem šlo, ale i tak toho tam bylo na můj vkus až moc. Za mě 3,5, za zajímavou obálku tu půlku * přidávám. Ale za to bych strhl všechny je vazba. Stačilo sundat obal a jednou, dvakrát vzít knihu do ruky a už byla zničená a to jen stačí, aby se lehce zapotila ruka. Nehorázně odfláknuté, jen tahání peněz. Jistě, mohl bych si koupit obal na knihu, ale když si člověk pořídí knihu za takový peníze, tak by čekal, že aspoň trochu vydrží...je to smutné, jak se kvalita stále zhoršuje.
Kniha, která na první pohled vypadá jako sci-fi a opravdu se odehrává na cizí planetě, na lidské základně a mezi mimozemšťany. Jenomže víc než o čem jiném je knihou o komunikaci, vztahu udržovaném na dálku, o věcech nesdělitelných a o víře. V náznacích vylíčená apokalypsa na Zemi působí vzhledem k tomu, jak málo o ní víme, úplně mrazivě. Skvělý byl kontrast mezi snadnou komunikací Petera s oázany a naprostou neschopností a nemožností alespoň něco málo předat vlastní ženě, být alespoň prostřednictvím slov s ní. A také se mi moc líbilo, že na první pohled plaší, naivní, i když velmi inteligentní a nepříliš aktivní Oázané mají ke svému způsobu života i jednání pádný důvod.
Kromě knihy samotné doporučuji přečíst si i rozhovor s jejím autorem v únorovém čísle časopisu Host. Michel Faber v něm neprozradí rozuzlení zápletky, klidně můžete číst předem, ale okolnosti vzniku románu i autorův postoj k životu přidají knize další důležitý rozměr.
Dočteno. Moje první setkání s panem Faberem a jeho krásným jazykem. Uf. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se takhle cítil. Připadal jsem si jako Bastian v Nekonečným příběhu. Vtáhlo mě to do děje a jako bych tam byl s nima. S Peterem i s Beatrice. V jejich světě. Držel jsem jim palce, smál se a cítil jejich vzájemnou lásku, trpěl s nimi, občas nemohl spát, protože myslel na Oázany a jejich úděl. Zvláště pak na Milovnici Ježíše 5. Někdy jsem i nahlas nadával, že ta kniha je zlá a že se tohle nesmí stát, proboha! Poslední dvě kapitoly už jsem jen vzlykal a brečel. A teď? Teď si jen otírám slzy, že to celé končí.
Nebýt geniálního Kvítku asi bych se do Knihy nepustila. Zřejmě by mě odradila anotace, mimozemšťané lačnící po Bibli? Překonávání pochybností o víře na jiné planetě? wtf? :) Naštěstí jsem to zkusila a dobře udělala. V podstatě velkolepý příběh o zániku starého světa a vzniku nového je totiž podán skromně, prostřednictvím intimního příběhu jednoho manželského páru, pro něž je víra stejně důležitá jako vzájemná láska. K vylíčení rozkladu naší civilizace stačí autorovi jen pár náznaků, přesto je jeho vize děsivá. Na rozdíl od klasického sci-fi má čtenář jedinečnou možnost vnímat vesmírné dobrodružství očima obyčejného člověka, žádného akčního hrdiny nebo kosmonauta, čemuž odpovídá i popis planety a jejich prazvláštních obyvatel. Jediné negativum je závěr (mírný spoiler!!!!!), po kterém zbývá pocit prázdnoty, protože stejně jako po dočtení Kvítku máte chuť zařvat: Tak našel ji, sakra??
Na to, jak ji všichni čtoucí vychvalují, to byla neuvěřitelná nuda. Stačilo by 150 stran. O konci snad ani nemluvě. Nic proti otevřeným koncům, ale tohle bylo o ničem. Popis planety místy zajímavý, popis mimozemšťanů také, pár otázek pro zamyšlení, ale celkově dosti slabé. Chybí gradace. Nezanechalo to vě mě žádnou hlubší myšlenku/rozpor/otázku, jen jsem se těšila až to skončí. Bohužel...
Jako Milovník Fabera čtrnáct jsem se znovu utvrdil v tom, nakolik je literatura mocná pokušitelka. Uhrančivý román, který vznikne tak jednou za deset let. A kdo si kupuje literaturu na základě reklamy, je s prominutím &^%&^* (nemám oázanskou klávesnici).
Po té spoustě nadšených komentářů jsem od knihy čekala mnohem víc. Byla to nudná scifi s divným hlavním hrdinou. Dočetla jsem na stranu 45 a potom už jsem přeskakovala dojemné dopisy manželce o kocourovi. Celé stránky i kapitoly jsem jen prolistovala. Hlavní hrdina mi nepřišel moc přesvědčivý, jeho víra v Boha byla víceméně otravná a dopisy manželce jakbysmet. Autorův styl mne nijak nevtáhl do příběhu a číst knihu stránku po stránce mi přišlo jako ztráta času. Dávám tři hvězdy, neurazí, nenadchne.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Myslím, že obrovská reklama dílu spíše škodí, podporuje přílišná očekávání, která kniha bohužel nenaplní - alespoň ty mé ne... Děj je dlouhý, chvílemi opravdu nudný, fanatické myšlení věřícího hlavního hrdiny mě otravovalo. Kniha byla zajímavá až ke konci. S čím souhlasím je, že kniha je krásně napsaná. Ač mě příliš nenadchla, občas se k ní v myšlenkách vracím, sama nevím proč...
Ráda bych na tuto knížku taky "pěla ódy". Ale nebudu. Je to skvělý příklad povedené reklamy, která i mě zlákala ke koupi, a upřímně - lituju.
Naprosto nechápu, čím je tato kniha tak unikátní, co je tak skvělého na stylu psaní, jaké hluboké poselství by měla předat nebo čím si vlastně zaslouží tak vysoké hodnocení. Bylo to 450 stran nezáživného děje proloženého rádoby duchovními pasážemi a filosofickými vhledy. Můj první kousek od Fabera, na dlouhou dobu snad poslední. Zřejmě jsem čekala mnohem víc a jsem zklamaná. Za děj bych dala 2 hvězdy, za krásnou obálku však uděluju hvězdy 3.
Hluboké spodní proudy protnou hladinu textu jen málokdy. Škoda. Ty chvíle stojí za to.
Dle mého skromného mínění jde o naprosto boží knihu zvláštních nových věcí... je jiná a je skvělá... pravda, že začátek byl pro mě tak trochu oázanskou vesnicí...ale!... postupem času mě celý příběh do sebe doslova vcucnul a já jsem ho nemohla dostat z hlavy... ta paralela s dnešním pološíleným světem mi přišla prostě dokonalá... stala se velkým vykřičníkem v mojí hlavě! Dospějeme takhle daleko a budou moci žít jen vybraní dokonalí jedinci? Máme nakročeno ke stejnému konci?
Navíc to kouzlo nedořečeného... ten komunikační šum.... to neuvěřitelné napětí, které na vás neustále tak nepříjemně odkudsi číhá... ta zvrácená hra s vaší myslí... tohle mi zkrátka bylo třeba víc než tučňákům Madagaskar!
Málokdy se mi stane, že by příběh ve mně takto zvláštně a dlouho dozníval po dočtení poslední stránky.... hodnotila jsem ihned po posledním písmenku, teď mám pocit, že by si zasloužil i pět hvězd! Ámen!
Za tuto knihu Faberovi děkuji z celého svého srdce. Potřebovala jsem něco, co mě konečně vytrhne z letargie způsobené čtením průměrných knih. Faber nenapsal román, který slupnete jako malinu, ale takový, ke kterému se budete láskyplně vracet, dlouze přemýšlet o pasáži, co jste zrovna četli a doufat, že vaše putování Peterovou myslí nikdy neskončí. Kniha je naprosto úžasně napsaná a je v ní nesčetně myšlenek, kterými by se měl zaobírat každý, kdo žije na této planetě. Nejenom to, kde vlastně leží hranice lásky a víry, ale nastává zde i velmi tíživá otázka, zda někdy opravdu budeme muset najít jinou planetu nebo zachráníme tu naši - tu naši nejkrásnější.
"Schází vám pampelišky, schází vám banány, schází vám hory a vážky a vlaky a růže a...dokonce i podělaná nevyžádaná pošta, schází vám rez na požárních hydrantech, psí hovínka na chodníku, západy slunce i váš tupej strejček, co si neumí vybírat košile a má zažloutlý zuby. (...) Stýská se vám po sněhu. Stýská se vám po moři, non importa, jestli je znečištěný, sem s tím, s ropnými skvrnami, kyselinou, kondomy, rozflákanými lahvemi, komu na tom záleží, pořád je to moře, pořád je to oceán. Sníte ... sníte o čerstvě posekanejch trávnících, o tom, jak voněla tráva, přísaháte, že byste dal deset tisíc doláčů nebo vlastní ledvinu za možnost ještě jednou naposledy k tý trávě přivonět."
P.S. V mých představách byli oázané nejvíc roztomilí tvorové ve vesmíru. Miluju je.
Nevím, co si o knize mám myslet. Byla o spoustě různých věcí - o manželství, o víře, o nové planetě, o nadcházejícím konci Země, a zároveň o ničem. Akceptuji, že možná bylo záměrem autora nabídnout škálu různých témat k zamyšlení. Přes co se ale jen těžko přenáším, je že ač je v knize nadneseno spousta témat, žádné z nich není více rozpracované a dokončené. Jediné, co někam spěje, je vztah Petera a Beatrice, jehož vývoj je sice zajímavý, ale stejně tak by mě zajímalo, co se tedy skutečně dělo se Zemí, proč přesně byla osídlena nová planeta, jakou přesně roli v tom všem hrál USIC a mohla bych pokračovat.
Jazyk je skvělý, jednotlivé nápady také, Faber zkrátka umí čtenáře zaujmout. Ale za mě je to bohužel trochu nedotažené.
Kniha bola rozhodne plná zvláštnych nových vecí, ale rozhodne nebola vecná. Autor sa skutočne komplexne krúti okolo asi štyroch ťažiskových tém, z ktorých mi asi polovica prišla nehodná rozoberania. Asi preto som síce nenaplnený z hľadiska vlastných preferencií, pretože mnoho zápletiek bolo samozrejme dosť vyfabulovaných, ale z hľadiska toho ako boli autorom uchopené, klobúk dolu. Vyzdvíham najme dialógy, premyslené a napäté (aj keď ma miestami štvalo Peterove zamýšľanie sa nad každým slovom ktoré použije, nuž ale to ku pastorovi ako psychológovi patrí) . Aj vďaka nim vo mne ostane príbeh rozhodne dlho. Môj pocit z knižky je približne taký, že som sa stretol s človekom ktorý hovorí veľmi zvláštne, zaujímavé veci o banalitách a tak sám zákonite hovorí banality. No nieje to tak, a preto sa mi knižka ťažko hodnotí, aj keď bodovo rozhodne za 5stár.
P.S. Faber ukazuje v knihe široké spektrum vedomosti hlavne z humanitných odborov, ale na oplátku planéta Oáza je z biologického hľadiska vystavaná absolútne neprípustne. Neva, nezáleží, to ja len tak.
Podlehl jsem "reklamnímu běsnění" kolem této knihy (upoutávka na mě vyskočila i z hlavní zpravodajské relace na ČT1, v metru, v knihkupectví...) a pořídil si ji taky. Od Fabera jsem dosud nic nepřečetl, tudíž šlo o krok do neznáma.
Nemůžu říct že bych byl zklamaný, ale nadšený taky nejsem. Kniha je napsaná velice čtivě, spořádal jsem ji rychle. Příběh je originální a velmi dobře promyšlený. Struktura vyprávění je taky docela zajímavě "nabouraná" pomocí dopisů a občasných flashbacků. Řemeslně, myslím, není autorovi co vytknout. Nicméně přestože mi kniha nechala v hlavě celkem barvitý otisk, jakoby mi tu něco chybělo. Hezky to níže vystihuje čtenářka "antuka". Na to jak nosné téma kniha obsahuje, je vytěžené docela povrchně.
Možná že taky hraje roli, že jsem bezprostředně před touto knihou dočetl Proroky z fjordu věčnosti, kde je hlavním hrdinou také misionář (byť čas, místo i okolnosti jsou pochopitelně různé), který také zažívá pochybnosti o své víře, ale jemu "to" víc věřím.
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura mimozemské civilizace misionáři Bible manželská krize rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Kniha Kniha zvláštních nových věcí je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 500x |
| Čtenářské výzvě | 159x |
| Doporučených | 42x |
| Knihotéce | 163x |
| Chystám se číst | 377x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 4x |
Pod tenkou vrstvu sci-fi příběhu nám mistr Faber schoval hluboce lidský příběh o lásce a víře - zase jednou jsem jeho zásluhou cítil intenzivní strach a naděje a bolesti a vůbec všechno to, co prožíval Peter na planetě Oáza a Beatrice na Zemi. Přistihl jsem se dokonce, že o Beatrice a Peterovi nepřemýšlím jako o literárních postavách, ale jako o opravdu žijících lidech.
Michel Faber v Knize perfektně vytváří všeprostupující atmosféru nejistoty. To je dáno popisem života Oázanů, kde jako čtenáři cítíme, že existuje nějaké nevyřčené tajemství, které neznáme a které nezná ani Peter - a které možná zhatí všechny Peterovi naděje. Pak je tu mistrně popsaná základna (u zaměstnanců USIC jsem dlouho nechápal, proč z nich mám takový nepříjemný pocit) a samotný Peter, u něj je vidět, jak se mu postupem času (a pod vlivem komunikace s Oázany) proměňuje perspektiva pohledu na své okolí, čímž začal být jako vypravěč poněkud méně spolehlivý. Popis Peterova postupného přerodu je mistrně zaznamenán (mimo jiné i změnou používání jazyka) a čtenář cítí, jak se rozvolňují jeho vazby na Beu i lidskou osádku Oázy. Při čtení jsem si často vzpomněl na Conradovo Srdce temnoty a bál se, aby Peter neskočil právě takhle - bez kontaktu s realitou.
I když se děj odehrával na jiné planetě, tak hlavní téma je velmi obecné - je to neschopnost komunikace. Faber klade otázku, jestli jsme schopni komunikovat s těmi nejbližšími, pokud s nimi nesdílíme stejné zkušenosti. A jestli jsme schopni (a ochotni) nahlížet na svět pohledem našich blízkých, a nebo jen prosazovat vlastní úhel pohledu. Dobré otázky pro všechny obyvatele planety Země.
Dalším zajímavou linií je komunikace s Oázany - zde je zase vidět, jak je obtížné se domluvit s někým, kdo sice zná (alespoň trochu) můj jazyk, ale u koho si nemůžu být jist, že stejným slovům přikládá také stejný význam.
Četl jsem Knihu krátce potom, co jsem dočetl Kvítek a zdá se mi fascinující, že se Faber dokáže pohybovat tak suverénně ve dvou úplně odlišných žánrech - kdybych nevěděl, kdo knihy napsal, tak by mě ani nenapadlo, že se jedná o stejného autora. A jsem zvědavý, jestli další Faberovy knihy budou stejně strhující. Takže další stanice: Evangelium ohně.