Pod kůží

Isserley vyjíždí denně z farmy ve své červené toyotě a křižuje silnici Skotskou vysočinou. Hledá stopaře - zásadně muže. Nezáleží na věku, chlapík musí být urostlý a svalnatý: vhodný je osamocený či rozvedený, bezdětný a nezaměstnaný. Mladá žena ale nevyhledává sexuální dobrodružství. "Ulovené" chlapíky odveze na farmu a vyráží na nový lov. S těly mužů se pak děje něco neobvyklého… Mistrně napsaný příběh s prvky sci-fi má blízko k psychologickému románu stejně jako k hororu. Autor přichází s podobenstvím, při němž běhá mráz po zádech, okamžiky hrůzy se střídají s vytříbeným černým humorem. Dokonale vystavěný románový děj nás pomalu vtahuje do svých útrob, svého mystéria - co se vlastně odehrává za vraty Ablachovy farmy?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/15633/pod-kuzi-Ig2-15633.jpg 3.8143
Originální název:

Under the Skin (2000)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Přidat komentář
snimcibdim
09. září

Hustýýýý! Přečetla jsem před půl rokem a stále se mi to vrací. Velmi znepokojivé, velmi silné."Pod kůží" se mi zkrátka zarylo pod kůži.

micha-ella
05. července

SF a horor plus ještě mnoho navíc! Přečetla jsem jedním dechem.

kní
24. května

S M I L O V Á N Í
Moci tak číst tuto knihu, aniž by o ní člověk cokoli věděl! ...
"V obličeji měl sklíčeně stoický výraz. Bylo zvláštní, že se takový exemplář jako on, slušně zaopatřený, zdravý, s možností volně se pohybovat po celém světě a požehnaný dokonalou tělesnou formou, která mu nepochybně dovolovala pářit se s větším výběrem samic, než byl obvyklý průměr, mohl při tom všem cítit tak uboze. Naopak se občas vyskytli jiní samci, poznamenaní zanedbáním, prolezlí chorobami a odstrkovaní svými bližními, z nichž vyzařovala spokojenost, která jako by pramenila z něčeho záhadnějšího, než byla pouhá hloupost."

Taťka Hraboš
27. dubna

Byl to nářez, a to místy doslova. Nejprve vás autor naláká předzvěstí lehce erotického dobrodružství krásné dívky a pak vás shodí do propasti temného scifi s hororovými prvky. Navíc je pravda, že v některých ohledech není kniha zvlášť pečlivě promyšlená. Přesto dávám plný počet hvězdiček, protože tenhle nedostatek bohatě vyvažuje čtivostí, napětím, mistrně vykreslenými postavami (co postava, to outsider, kterému skutečný život jaksi utíká mezi prsty) a konečně i myšlenkovým bohatstvím (třeba o tom, jak málo si vážíme takových zázraků, jako je příroda, modré nebe nebo padající sníh).

Verrrunka
06. března

V první řadě jsem vůbec nečekala, že to bude sci-fi. Takže mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla. Začtení do děje mi dalo docela práci, text není úplně jednoduchý. Příběh graduje velice pomalu a někdy jsem se prostě nevyhnula nudě. Každopádně je to brilantní nápad, jak donutit čtenáře k zamyšlení, zda je správně zabíjet a jíst zvířata.

makemake
03. března

Zase chčije, je nevlídno a sychravo a Isserley právě usedá za volant, aby na svoje vnady (a trochu toho mimozemskýho jedu v sedačce) ulovila další pochout...pardon, stopaře, kterej tím, že nastoupí do auta, k týhle podivný bytosti, zpečetí svojí životní cestu...
Wow! Tu opico-liško-holku budete milovat a hnusit si jí zároveň. Snad aspoň zpola pochopíte její počínání, snad si s ní zažijete tu příšernou bolest předělanýho těla, tu malou radost ze spaní na posteli (když už se nejde stočit do klubíčka), kdy na malou chvíli přestane všechno bolet, snad se vám podaří prožít s ní okamžik zamilování a znechucení z lovu něčeho, co mělo bejt tak hloupý a nanicovatý (ale jak se ukázalo, ono to myslí a dokonce to tvoří!), prostě dejte týhle holce šanci! Odmění vás za to tím, že vás možná!!!! nechá nahlídnout do toho děsivýho osamění a smutku tam někde hluboko - pod kůží!

TyraB
02. března

Wow.
...Prý "Text je příliš krátký." - tak teda: Wow. Wow. Wow.

vlkcz
27. ledna

Těch 74 % v hodnocení asi odpovídá. Kniha je nadprůměrná, ale přeci jen v určitých fázích ztrácí švih, občas se v příběhu objeví nelogičnosti. Na druhou stranu je znepokojivá a má překvapivý závěr.

gladya
08.10.2016

Faber opět ukázal, že zkrátka umí. Nabízí méně obvyklý pohled na vztah mimozemské civilizace k pozemšťanům z pohledu mimozemšťanů. Ale o to vlastně nejde. Určitě to není hlavní důvod, proč si Pod kůží přečíst. Co vlastně je Pod kůží?. Možná je to alegorie, možná psychologický román. Nejspíš je to mnohem víc. A určitě to není tuctová sci-fi. A tak se čtenář ani neptá, proč Isserley a její šéfové plní svůj úkol tak komplikovaně. A co mě taky po přečtení napadlo? Na stopování jsem nikdy moc nebyla a už s tím nezačnu. A nějak mě přešla chuť na maso.

lencin
26.09.2016

Nejsem zrovna fanoušek sci-fi,ale tahle kniha se mi líbila. Co by bylo,kdyby nás lidi někdo jiný viděl a hodnotil tak,jak my vidíme zvířata? K zamyšlení......

ZÓNA
20.06.2016

Isserley si vás podmaní. Dostane vás i atmosféra studeného Skotska a cosi, co visí ve vzduchu. Tajemný a drsný rituál nabírání stopařů. A navíc utajená farma, plno nejasností, které pomalu dostávají konkrétní obrysy...
Po dlouhé době na mě udělalo dojem sci-fi. Je skutečné a nefalšované. Zasazené do naší doby, do prostředí, které každý zná. Miluji právě tento způsob vyprávění. Možná by někdo mohl románu vytknout příliš uhlazený styl, nepříliš složitou zápletku, ale nad to všechno vyčnívá originální nápad, jemné nuance dialogů a závěr, který citlivější povahy možná obrečí.
Já se klaním panu Faberovi a děkuji mu za až mrazivou sci-fi, která se možná někde na Zemi mění v realitu... Natolik Vás příběh může zmanipulovat... Rozhodně nepůjdete pár dní na stopa. Pokud vůbec ještě někdy... !

paulhunter
26.12.2015

Pod kůží je poněkud hůře stravitelný kousek. Při čtení jsem se celou dobu nemohl zbavit nepříjemného pocitu, který Faber navozoval již v povídkové sbírce Fahrenheitova dvojčata.
Stránky románu jsou zde prostoupeny znepokojivou a hořkou pachutí, která nepolevuje ani po dočtení. Satira nebývá příjemná, pokud se týká nás samotných, zde autor naráží na konzumní život společnosti, sexuální pudy přebíjející vše ostatní, nebo na ztrátu uspokojení v maličkostech. Vše je navíc umocněno popisy skotské krajiny, která zde působí, jakoby ztratila veškeré své barvy a zůstal pouze nádech černé a bílé. Je také zvláštní, jak příběh působí samozřejmě a jak málo je v něm místa pro lítost navzdory hrůznému obsahu.
Jak už bylo zmíněno - pod kůží jsme všichni stejní a je úplně jedno, kdo stojí na které straně klece. Když Isserley stojí na břehu moře, stojíte tam s ní, i když s ní máte tak málo společného.

TheCiko5
26.10.2015

Faber zde vypouští vražednou skotskou mlhu z jiné galaxie, která pohlcuje všechno živé a stopující. Obrácené vnímání "zvířat", která čekají v kotcích na svojí "nadrasu", až jim dá krmení, spoustu vnitřních monologů hlavní hrdinky, ne úplně povedené popisy skotské vysočiny a ne úplně vkusná parodie na Hamleta... Příběh je napsaný s takovou sebejistou samozřejmostí, která ve mně vzbuzuje tušení, že Faber látku čerpá ze svého strachu z nějaké pseudovelkovýrobny jídla typu KFC. Jenže srovnání vodselí farmy s potravinovým řetězcem v dnešním světě mi přijde jako porovnávat středověkou latrínu a postříbřený bidet. Autorem zamýšlené připodobnění se totiž dá vyložit různě a nutně nemusí jít o negativní kritiku zmíněných řetězců. Pořád nad hlavním mottem knihy přemýšlím a možná právě to byl autorův záměr.

asam
04.09.2015

Nedočetla jsem, Toto bylo na mě moc. Bohužel.

Witt
06.08.2015

Pod kůží jsme všichni stejní
Když koncem roku 1999 zakoupila společnost Euromedia Group (provozující rovněž Knižní klub) značku Odeon, jen málokdo skutečně věřil, že bude možné dostát vysokým nárokům a očekáváním, která se se značkou Odeon pojí. Šéfredaktor Jindřich Jůzl však za více než tři roky skeptikům dokázal, že to možné je – a že při tom ani Euromedia nemusí finančně strádat. Výsledkem jeho obratného manévrování mezi komerční Scyllou a uměleckou Charybdou je již dvaadvacet svazků výborně vypravené edice „Světová knihovna“, mezi nimiž najdeme skutečně pozoruhodná dílka jako „Hodiny“ Michaela Cunninghama, „Pokání“ od Iana McEwana či „Norské dřevo“ Harukiho Murakamiho. Jůzl však pro Čechy objevil i Michela Fabera a jeho román „Pod kůží“ – a za to mu patří velký dík, stejně jako Faberovu výtečnému překladateli Pavlu Medkovi.
Faber velmi volně patří mezi spisovatele jako Alison Kennedyová, Ali Smithová, Alasdair Gray či Irvine Walsh – tedy mezi spisovatele „skotské renesance“. Jedním dechem však nutno dodat, že Faber žádné velké literární vzory nemá a je především svůj. Debutoval sbírkou povídek „Někdy prostě prší“ a uznání si v podobě Ceny ondřejského kříže za nejlepší první román vydobyl právě knihou „Pod kůží“. Krom novelek „Sto devadesát devět schodů“ a „Kapela Courageových“ mu nakladatelství Canongate vydalo impozantně obsáhlý román „Kvítek karmínový a bílý.“
Ale zpátky k románu „Pod kůží“. Jeho hlavní hrdinka Isserley, žena dmoucích ňader a extrémně tlustých brýlí, na spanilých jízdách po skotských silnicích vyhlíží stopaře. A to obzvláště urostlé stopaře, a vůbec nejlépe takové stopaře, kteří jsou vykořenění, bez rodin a přátel, zkrátka takové, po nichž se nebude nikdo shánět. Ty Isserley uspí injekcí zabudovanou do sedadla její červené toyoty a odveze je na Ablachovu farmu. Pokud čtenář očekává pikantní sexuální scénu, bude nutně zklamán – obyvatelé Ablachovy farmy mají s nebohými stopaři úplně jiné úmysly.
Pod tlustými skly Isserlyiných brýlí se totiž skrývají oči, které ani v nejmenším nejsou lidské. Ňadra jí byla implantována a díky dalším chirurgickým zásahům se ze čtvernožce stal dvounožec. Její kolegové na Ablachově farmě zase nejsou žádní dobrodinci, kteří se s lidmi hodlají podělit o vyspělé technologie, ale spíše pomocný personál jatek. Mimozemšťané tu jsou totiž za obchodem a nejcennější a vlastně jedinou surovinou, která se na Zemi „těží“, je „vodselina“ – alias lidské maso. Stopaři jsou hned po příjezdu vykastrováni, zbaveni jazyka a vykrmováni, dokud nedosáhnou jateční váhy, poté poraženi a jako vzácná pochoutka pro pár vyvolených transportováni kamsi na jinou planetu. V románu „Pod kůží“ se takto obracejí mnohé role: zvířata si říkají „lidé“, z lidí se stávají zvířata a ze stopařů nejsou najednou nebezpeční pasažéři, ale oběti.
„Pod kůží“ není ale jenom swiftovská satira, ale vážné (a přitom nenásilné) zamyšlení nad naší masožravostí. Nad lidmi, kteří v supermarketech kupují úhledně zabalené plátky masa a kteří by se při pohledu na průmyslové zabíjení na jatkách patrně pozvraceli. Nad lidmi, kteří zvířata považují za pouhý „zdroj“ a kteří si etická dilemata racionalizují stejně jako mimozemský řezník u porážky vodselů („Čím větší rychlost, tím menší trauma. Koneckonců jim nechceme způsobit zbytečné utrpění, že?“)
Román „Pod kůží“ však není ani horor, ani science fiction, ba ani agitační vegetariánská brožurka. Je to román, který se vzpírá škatulkám, román o míjení a neporozumění (obzvláště instruktivní jsou v tomto směru dialogy Isserley a různých stopařů). Román, v němž se dovedně mísí popisné pasáže s dobře odposlouchanými dialogy, román s nezapomenutelným černým koncem. Román, který se vám dostane pod kůži.

Dax
27.07.2015

Faberova agitka na téma zabíjení zvířat kvůli potravě se mi líbila, protože myšlenku nezabíjení tvorů kvůli jídlu plně sdílím, a tichá, studená a tísnivá atmosféřa mi zůstala pod kůží ještě dlouho.

fruitbueno
22.06.2015

Vysoce znepokojivá kniha, jejíž přečtení mi dalo zabrat. Fuj téma s fuj etickým přesahem.

Ender
03.05.2015

Pod kůží... pod kůží jsme všichni stejní. Mimozemšťani jsou jako lidi, lidi jsou jako zvířata. Jak prohlásil o zvířatech Jeremy Bentham "Nezáleží na to, jestli dokážou mluvit, nebo rozvažovat... ale jestli dokážou trpět?" A v tomto ohledu mezi námi není rozdíl. Celá kniha na mě působila velice smutně, nejen v tom, jaké utrpení působí jeden druh druhému, ale i v tom, jak jsou postavy k knize, jednotliví tvorové, na tomto světě neskutečně osamělí. Hlavní hrdinka, mimozemšťanka Isserley je vykázána ze své domovské planety a žije na skotské farmě spolu se svými druhy, ale ti jsou hloupí dělníci, vyvrhelové, co se starají o lidské úlovky, a ona není schopná s nimi najít společnou řeč... stejně tak s lidmi, které jezdí lovit, a kteří mluví jazykem, jemuž má problém porozumět. Sama je zdeformovaná, přetvořená do lidské podoby a má tak potíže i s vlastní identitou. Její osud je bezvýchodný, opuštěný. Tak jako jsou opuštění dělníci na farmě dělající monotónní krvavou práci, tak jako stopaři na skotských silnicích nemající práci, rodinu...
Michel Faber napsal mnohem víc, než běžný scifi hororový příběh o lovci lidí. Je to sonda do nitra nás samotných, do našich krutosti, našich osamělostí, našich necitlivostí.

Salonka
22.03.2015

Vcelku dobré, ľahko čitateľné dielo, v ktorom sa neustále niečo deje. Mám z neho dobrý dojem, aj keď si nie som istá, či mi niečo ´neušlo´ - neviem, či som neskĺzla len po povrchu deja s tým, že pod kožu som sa mu nedostala.

Z môjho pohľadu by som občas ubrala opisnosti a niekde by som zas pridala väčšiu hĺbku – niektoré pasáže boli totiž veľmi zaujímavé a ocenila by som, keby ich autor viac rozvinul. M. Faber je však dobrým rozprávačom, to je neodškriepiteľný fakt.

Páčila sa mi moja vlastná prvotná zmätenosť z toho, koho mám chápať pod označením vodsel a koho pod označením človek. :-)

Pre mňa fajn a priemerné tri hviezdičky.

Adam01
22.02.2015

Nesedla mi, čekal jsem asi víc...

Edana
03.02.2015

Nejspíš jsem dostala, co jsem chtěla. Přestože to bude znít lacině, Isserley se mi prostě dostala pod kůži. Podle našich měřítek by mohla být považována za přitažlivou ženu, podle těch svých však svoji bývalou krásu nadobro ztratila. Respektive se jí vzdala. Odměnou jí byl náš krásný svět s nesmírnými přírodními zázraky. Neodpovídá ovšem její vnější zmrzačení tomu vnitřnímu? Vždyť je v zásadě bezcitná, krutá, povýšená - a to asi nebude jen důsledek její přeměny... Ať byla ale sebevíc krutá a bezcitná, bylo mi jí stejně líto. Závěr nabídl asi nejlepší možné řešení (protože ...žila šťastně až do smrti." se do tohohle příběhu opravdu nehodí).
Celou dobu mi ovšem vrtalo hlavou, jaké měla ta holka vlastně štěstí, že po ní nikdo nikdy nechtěl žádné doklady (osobní, k autu)...

jiri77
19.01.2015

Skvělá kniha ,napínavé čtení ,tak trochu od všeho - horor ,sci-fi ,triller ,chvílemi jsem se i zasmál. Čtení které mě chytlo ,že jsem musel pořád číst ,dokud jsem nebyl na konci knihy.

Basti06
15.07.2014

souhlasim, ze z daneho tematu slo vytezit trosicku vic, nicmene jsou tam momenty, ktere jsou az prekvapive silne. navic je cele liceni dost obstojne napsane, zejmena zacatek knihy, kdy jeste neni tusit "o co jde" a kniha pulsuje zvlastnim erotickym napetim. ke konci ma sklon sklouznout ke clishe "jak je tu na zemi krasne", ale nastesti nezapadne do kyce a konci tak, jak koncit musi... Nejsem ctenar sci-fi martanske literatury a kdybych vedel, ze kniha toto tema ma, nekoupil bych si ji. Tim vic me prijemne prekvapila.

Capinka
01.07.2014

Nejdřív jsem si říkala, že kniha byla děsná, akorát ten nápad byl dobrý. Jenže poté, co jsem nyní shlédla filmovou verzi, si začínám myslet, že kniha byla super a ve filmu trochu zapomněli na spoustu věcí, kvůli kterým mi najednou ta předloha začíná připadat vážně bohatá a zajímavá... a film naopak děsně ochuzený.

MahulenaK
09.11.2013

Pořád jsem se odhodlávala tuhle knížku začít číst, protože nejsem žádný fanoušek sci-fi. Ale po Někdy prostě prší jsem byla zvědavá a pak už jsem se nemohla odtrhnout!

Shimargh
18.03.2013

Plus za to že se v knize ukazuje jak se lidé bezcitně chovají ke zvířatům, ale velký mínus za to že to autor dělá nudně, bez špetky invence a za to že defacto promrhal velký potenciál tohoto tématu....to už bych spíš dopručil toto - http://www.csfd.cz/film/4707-bad-taste-vesmirni-kanibalove/ i to je totiž o něco lepší než kniha a přišlo to téměř s totožným nápadem mnohem dřív.

tweed
16.12.2012

Skvělé zrcadlo pro dnešní společnost. Naivně bych si chtěla myslet, že tato knížka může některým lidem otevřít oči.

vnimat_Krasu
01.07.2012

Sepsat nesměšné sci-fi, které bude působit neotřele a přitom se držet nohama na zemi, to už chce hroudu vypravěčského umu a odvahy. Michel Faber ve svém stěžejním díle dokazuje, že je jednou z nejzajímavější postav současné beletrie a okouzluje humorem i nenásilnou kritikou konzumu. Příběh Isserley a její červené Toyoty Corolly patří i přes lehce neuspokojivý závěr k nejoriginálnějším kouskům žánru a možná dosud nejlepšímu sci-fi tohoto milénia. Nenechte se zmást filmovou onanií se Scarlett Johansson, knížka je mnohem lepší a stravitelnější krmě.

Márinka

Může se doporučovat kniha obsahující kruté, nechutné scény? Může. Protože záleží na tom, z jakého úhlu se na onu "krutost a nechutnost" čtenář dívá. Je třeba si co nejrychleji uvědomit, kdo je v příběhu považován za lidského tvora a kdo za zvíře na porážku. A pak si to jednoduše otočit ...