1. Domů
2. Autoři
3. W. Bruce Cameron
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 13
• Bazar 13
• Životopis
• Citáty 16
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih W. Bruce Cameron

Psí poslání

„Přišel jsem o svojí psí lásku. Byla první a zároveň i poslední. Kniha mi chvílemi otevírala staré rány. Pro mě dost emotivní čtení..“
— misowi84

---

Psí poslání

„Pěkná kniha. Taky věřím, že psi mají svoje poslání, možná ne všichni, ale někteří určitě ano. Jsem zvědavá na další díl, ale na film se asi dívat nebudu, vím, že bych to nezvládla, smrt zvířat nenesu úplně dobře a smutné filmy nemám ráda. Knížka se mi však líbila.“... celý text
— Jaehyun

---

Psí domov

„Lucas Ray najde v opuštěném sklepě kočky, které chodí krmit. Jenže ten dům má být zbouraný a on chce zachránit opuštěné kočky. S jednou známou z útulku se je pokusí pochytat a tím objeví ještě něco. Jedna kočka s koťatama se starala ještě o štěňátko. To když se na Lucase vyřítí, má o osudu rozhodnuto. I přes to, že si ho Lucas nemohl nechat hned z několika důvodů, mu nebránilo si štěněcí holčičku nechat a bojovat i ní. A tak se stala Bella jeho nejlepší parťačkou. Jenže jim život zavaří muž z odchytové služby a denverské zákony o chovu pitbulů. I když je Bella neznámé rasy, on si usmyslí, že je pitbul a ten musí být utracen. Protože každý bojový pes je nebezpečný. A tak je Lucas přese všechno odhodlaný Bellu zachránit. Takže ji na čas převeze do bezpečí, než si sežene byt kde může mít psa a hlavně v jiném státě, kde nebudou zakázaní pitbulové. To mu však nějakou chvíli zabere. Belle to přijde jako věčnost a tak to vezme do svých pacek. Rozhodne se za každou cenu dostat k Lucasovi. A tak se vydá na strastiplnou cestu divočinou, jen aby se vrátila ke svému milovanému kamarádovi. Najde cestu domů a bude na ni Lucas ještě čekat? Další srdceryvný příběh pejska, který je schopný překonat nejrůznější překážky na cestě, jen aby se dostal za svým přítelem. Bruce Cameron je autor, který umí člověka dostat na kolena. Každá jeho kniha mě rozplakala, i když cesta za domovem nebyla tak smutná, jako první dvě knížky. Ale i tak mě dostal příběh Belly, která se narodila ve „špatné“ rase, a to jako bojový pes. V knize se naráží na zákon, který zakazuje chov těchto plemen, což je opravdu padlé na hlavu. Každý pes jakékoliv rasy má právo na život. A převážně jde o výchovu, než o rasu. Celý příběh vypráví Bella, což je naprosto skvělý. I když člověk neví, co se ve skutečnosti těm chlupáčům honí hlavou, autor má skvělou představivost. A můžu říct, že příběh, kdyby vyprávěl někdo jiný, nebylo by to tak skvělé. Já jsem velká milovnice zvířat a obzvláště pejsků, takže pro mě jsou tyto knížky srdcovou záležitostí. A proto nemůžu nic knize vytknout, má vše, co by mít měla. A já miluju jak tyto knihy, tak i Bruce.“... celý text
— eva3695

---

---

Psí domov

„Bella žije se svou maminkou a svými psími sourozenci v polorozpadlé opuštěné budově, kde ji obklopuje hromada koček. Jenže jednoho dne většina koček zmizí a s nimi i Bellyna rodina. Zůstává tedy s matkou kočkou a svými kočičími sourozenci. Až do chvíle, než se jí ujme Lucas. Lucas nesmí mít v bytě zvířata, ale hodlá se o Bellu prát. Tahle psí slečna se mu zapsala do srdce a on si ji rozhodně nenechá vzít. I když jsou Denverské zákony a mnoho zlých lidí proti němu, a to jen proto, že se snaží zachránit nebohé kočičky. Bohužel v tomto světě většinou vítězí špatní lidé s hromadou peněz. A jelikož Lucasovi záleží na Bellyně bezpečí, musí od něj odejít. S tím se ale Bella nehodlá v žádném případě smířit. Chce se za každou cenu vrátit zpět domů, zpátky k Lucasovi. Psí láska je totiž mnohem silnější než zlomyslnost některých lidí. Jsem ten typ člověka, který bezvýhradně miluje zvířata. Obzvlášť pak ta čtyřnohá a mazlivá. Vzhledem k tomu, že jsem i čtenářka mám ráda i příběhy o nejlepších přátelích člověka. A nepochybovala jsem o tom, že přesně takový bude Psí domov. Sice mi už podle anotace bylo jasné, že kniha bude místy dost hořká, ale zároveň jsem se těšila na šťastný konec, o kterém jsem ani v nejmenším nepochybovala. Stejně jako u předchozích dílů této série – Psí poslání a Psí cesta – vypráví celý příběh v první osobě hlavní psí představitel, v tomto případě představitelka, Bella. Asi se nikdy nedozvíme, co se skutečně odehrává v myslích pejsků a můžeme se tak stejně jako autor o tom jen dohadovat. Jsem však ráda, že se vydal touto cestou a jako vypravěče psího příběhu zvolil psa a nikoli konkrétního člověka nebo nějakého neznámého vypravěče. Psí příběh by měl rozhodně vypravovat pejsek. Z hlediska psaní nemůžu mít tu nejmenší výhradu. William Bruce Cameron všechna Bellyna dobrodružství zachytil dopodrobna, ale zároveň v knize nepoužíval přespříliš detailů, které by mohli člověka nudit. Neměla jsem tedy nejmenší problém se do knihy začíst a užít si Bellyno dobrodružství na plno. Psí domov je opravdu nádherná kniha, ale zároveň také dost smutná. Nebudu zapírat, že mě během čtení neustále pálily oči. Někdy kvůli slzám štěstí, ale jindy kvůli slzám smutku. Tahle kniha totiž naprosto jasně ukazuje, jak úžasní jsou někteří lidé, ale bohužel také neopomíjí to, jak krutí mohou být ostatní. Právě proto, jsem tuhle knihu četla díl, než jsem čekala. Je neskutečně emotivní a já tak přečetla jen několik kapitol za den, abych mohla všechny ty pocity řádně zpracovat, než budu ve čtení pokračovat. Rozhodně to však není proto, že by se mi kniha nelíbila, spíše naopak. Vyvolala ve mně neuvěřitelně silné pocity a řekla bych, že takhle by ty nejlepší knihy měly na čtenáře působit. Psí domov je tedy neuvěřitelně silný příběh, který ve mně vyvolal opravdu velkou škálu emocí a věřím, že ji vyvolá v každém čtenáři, který miluje zvířata stejně tak jako já. Tento román podle mě nikdo nedokáže přečíst s chladnou hlavou, a to je podle mě opravdu dobře. Za sebe vám knihu rozhodně doporučuji. Je naprosto úžasná a není nic, co bych na ní mohla snad vytknout. William Bruce Cameron je spisovatel s velkým S a jeho láska ke zvířátkům vyplívá z každé jeho knihy. Proto doufám, že tu další autorova kniha vyjde brzy. Jeho příběhy o zvířátkách jednoduše nemají konkurenci. Za poskytnutí knihy k recenze děkuji nakladatelství Euromedia - Ikar.“... celý text
— Kikina182

---

Psí poslání

„Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. A nejlepší přítel si k nám vždy najde cestu zpět. Tato kniha to dokazuje. Náš hlavní hrdina se nejprve narodí jako toulavý pejsek Toby a nečeká ho moc dobrý konec. Jak velké je jeho překvapení, když je najednou znovu štěnětem. A co víc - čeká ho nejlepší život, jaký si mohl přát - stane se pejskem chlapce Ethana, který ho pojmenuje Bailey a se kterým naváže opravdové, hluboké pouto. Ovšem život každého psa bohužel skončí dřív než život jeho pána. Bailey nečeká, že by se narodil znovu, ale opak je pravdou. Prožije další život, kde má velké poslání a má rád své nové pány, ale stále teskní po Ethanovi. Když se narodí znovu, už ho to vůbec netěší. Chtěl by být zase s Ethanem a nepomáhá tomu ani fakt, že tentokrát se s ním nikdo moc nemazlí. Podaří se mu nakonec přece jen dostat zpět ke své spřízněné duši - Ethanovi? Psí poslání je knížka, o které jsem neslyšela do doby, než přišel do kin film a než se o ní začala zmiňovat Rodaw z Knihánkova. A musím říct, že mě tohle všechno dost přesvědčilo, ať si ji přečtu. A tak jsem to udělala. Abych byla upřímná, jako malá jsem se psů bála. Teda cizích, doma jsme pejska měli. Nevím proč, asi jsem v tom nějak byla vychována, ale to už se dávno změnilo. Už dávno jsem pochopila, že není důvod se jich bát, pokud nemáte v úmyslu jim ublížit a stala jsem se milovníkem psů. A tato kniha mě v tom jenom utvrdila. Já věděla, že je kniha dojemná a hodně lidí u ní brečí. Já teda tak jednoduše dojímací nejsem, ale přesto tu byly scény, které na mě velmi silně zapůsobily a musela jsem se držet. Především mě ale dostalo to poslání, které kniha nemá jen v názvu, ale které nám opravdu poskytuje - poslání o tom, jak potřebujeme mít spřízněnou duši, přítele, který by naslouchal, dokázal utěšit a nikdy nás nezranil. A kdo je pro to příhodnější než pes? Celý příběh tedy sledujeme z pohledu Baileyho (budu mu říkat Bailey, ačkoliv vystřídal hodně jmen, protože tohle jméno je podle mě prostě nejpodstatnější.. a nějak ho nazývat musím, ne? :)) a to byl teda skvělý zážitek. Přišlo mi, jako by autor opravdu pronikl do psí mysli. Pokud bych někdy přemýšlela nad tím, jak asi myslí pes, bylo by to takhle. Moc se mi líbilo sledovat, jak se Bailey postupně učil poznávat lidi, dobro a zlo, učil se význam některých slov, dokázal vycítit emoce, dělal vylomeniny, aby na sebe upozornil a pro svého páníčka by udělal cokoliv. Jsem neskutečně ráda, že je kniha vyprávěna z pohledu psa a ne člověka. Ono by to samozřejmě z pohledu člověka ani nešlo, ale i tak je to úplně jiný zážitek a je skvěle vidět, jak se přemýšlení psů a lidí liší a přitom si je velmi podobné. Tedy někdy. Kromě "hlavního života", za který považuju dobu, kdy byl Baileym, jsem si moc oblíbila pejskův následující život jako policejní pes. To bylo neskutečný. Bylo zde nové učení - povely, hledání, zachraňování a pak především opravdová akce v terénu. A byla tu jedna taková akce, kde náš pejsek jednal z vlastního popudu, aby dokončil svůj úkol a zachránil hledaného za každou cenu, čímž mě dojal asi nejvíc z celé knihy. Opravdu silná scéna, které mě ale naplnila nesmírným štěstím. Sečteno a podtrženo, nečekala jsem, že budu tuto knihu považovat až za takový poklad, ale je to tak, naprosto mě dostala. Dokázala mi, že stojí za to žít svůj život s pejskem, i když tu nebude navždy, protože vám toho může spoustu dát - především pravého přítele. A i když odejde, zůstane s vámi navždy a třeba se k vám někdo vrátí. A po přečtení Psího poslání věřím, že je taková reinkarnace možná. A taky chci psa. No, na to si sice asi budu muset počkat, ale minimálně v dalším dílu této knihy se zase s jedním psím kamarádem setkám.“... celý text
— Ivett7