V jedné osobě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nový román jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti mnohé překvapí. Poprvé od Modlitby za Owena Meanyho je vyprávěn v první osobě – a jeho tématem je homosexualita a sadomasochistické praktiky. Pojednává o šedesátiletém bisexuálovi jménem William, který vzpomíná na svůj nezřízený život v padesátých a šedesátých letech. John Irving otevřeně přiznal, že román V jedné osobě napsal pro svého jednadvacetiletého syna, který je gay. Dílo ukazuje, že i v sedmdesáti letech dokáže Irving přijít s naprosto nečekaným tématem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169317/v-jedne-osobe-fK0-169317.jpg 4465
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

In One Person, 2012

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (99)

Kniha V jedné osobě

Přidat komentář
Urabu
10. srpna

Jestli se to nemělo jmenovat spíš V první osobě

adela2316
02. července

Knihou jsem se ze začátku nemohla vůbec prokousat, v poslední době jsem četla víceméně detektivky nebo knihy, které mě vždy hned vtahly do děje. Zde to trvalo trochu déle.
Četla jsem tu v některém komentáři, že ctenarku moc nezaujaly pasáže o divadle, musím říct, že mě to občas dost rozhodilo a na některé části týkající se divadelních her jsem se musela hodně soustředit, abych se zorientovala, kdo koho hraje apod :-D takže na jednu stranu se člověk zase něco dozví, ale stojí ho to hodně sil , ha ha.
Pasáž o AIDS mě nicméně vtahla do děje asi nejvíc.
Tato kniha byla po dlouhatanske době můj další Irving, kdysi dávno jsem četla Garpa, Mostarnu a Imaginární přítelkyni, takže už jsem jeho styl pozapomněla, každopádně i když nedávám plný počet, těším se na další knihy, které mám doma, a sice Owena Meanyho a Rok vdovou.


LucySmile
22. května

Bohužel nedotčeno. Za žádnou cenu jsem se nemohla prokousat přes začátek i přes to, že recenze slibují zajímavý děj. Pro člověka jako jsem já, který nemá ponětí o divadelních hrách, he to náročné čtení. Musím ale ocenit skvělý popis postav.

Abia
09. ledna

Dlouho jsem od Irvinga nic nečetla, ale je to návrat ke staré lásce. Vodí si mě na provázku až do konce, na který netrpělivě čekám, kdy se konečně dozvím víc. A ani nevadí, že to zas tak moc nebylo. Naprosto originální příběh jednoho života, který pluje vlastně tak lehce, alespoň co se textu týká. U Irvinga mi ani ty "sprosťárny" nevadí, patří to k věci a k příběhu.

JustWomen
04. ledna

Jako vždy u Irvinga v hlavní roli spisovatelé a kontravezní sex. Přidej k tomu originální postavy a lásku k nevhodným osobám... kniha mě bavila od počátku do konce, zasáhla mě hlavně část s AIDS.
Víte někdo, co se stalo s tou kachnou?

bakunin
28.12.2019

Pro mne trošku slabší Irving. Americká historie od 50 let z queer osoby. Zajímavou se pro mne stávala až v poslední třetině, kde se objevila nemoc AIDS.

Rubbertrouble
31.10.2019

Po dlouhý době Irving, kterej mě fakt dostal.

haki34
14.09.2019

po delší době (naposledy jsem od Irvinga četla Rok vdovou) knížka, která mi od něj fakt sedla...četla se dobře, takový mír a klid navzdory kontroverznímu tématu, které bylo hlavní myšlenkou...pravda, občas jsem měla pocit, jak kdyby ani žádní hetero lidi neexistovali ;) ale....to je přeci Irving..když už, tak všeho moc !...

klasická Irvingovská kostra - "jiný" hlavní hrdina, ( "To Kittredge zastavilo ve dveřích. Než běžel dál, podíval se na mě, lekl jsem se toho pohledu, protože mi přišlo, že v jeho hezké tváři vidím narosté pochopení i hluboké pohrdání. Jakoby Kittredge náhle o mně věděl všechno – nejen, kdo jsem a co skrývám, ale všechno, co mě v budoucnosti čeká. (Mou hrozivou Zukunft, jak by to nazval Rilke.) „ty jsi zvláštní chlapec, Vílo, viď?“ vystřelil na mě Kittredge. Ale běžel dál, nečekal na odpověď, jen v tom běhu na mě zavolal : „vsadím se, že každej z tvejch zasranejch andělů bude děsivej !“) vyrůstající bez biologického otce, který je zahalen tajemstvím..
střední škola, psaní, zápas, osudová kamarádka z dětství, Vídeň taky, medvědi v trochu jiné formě, svérázné postavičky ( "Náš režisér Nils Borkman do té doby nenašel vyzyvatele. Výše zméněný Nor byl také obchodním partnerem dědy Harryho a jako takový – lesník, dřevorubec a dramaturg zároveň - byl přímo ztělesněním skandinávské deprese a melancholických předtuch...Něco vážného, aby to odpovídalo ročnímu období, kdy umírají lísty, řekl Borkman – lísty naznačovalo, že obvykle dokáže anglicky mluvit srozumitelně, ale nepřesně. (To byl Nils v kostce – srozumitelný, ale nepřesný.)"...a sex...toho bylo dost, v různých formách (díky Irvingovi, že se nerozepisoval podrobně, o jistých praktikách číst nemusím ....stačilo posledně v Prázdnu rodiny...)

a taky osvěta, možná celkově smutná poslední třetina, kde pořád někdo umírá (ano, to je taky součást pravidelné kostry - smrt v rodině, tragická...a pak následována dalšími....)...a hlavní hrdina, William Abbott, s odstupem, kterým se brání větší citové ujmě, sleduje a účastní se rozmachu epidemie AIDS.v náručí mu umírá několik kamarádů...je ukázána taky tragedie celých rodin (kamarád z dětství a také bývalý milenec Tom Atkins, nyní žijící v manželství, se dvěmi dětmi, ale také pořád vedoucí dvojí život...který ho dovedl k tomu, že nakazil i svoji ženu...a tak, po těžkých 2 letech zůstávají 2 sirotci, holka se nikdy s traumatem nevyyrovná a páchá sebevraždu...kluk žje dál....)
a i tahle část Williamova života je pryč, až končíme přelomem do důchodu kdy sám William pdporuje "jiné" děti a studuje s nimi Shakepsearovy hry na své bývalé střední škole...
konec s mladým Kittredgem byl takový trochu o ničem, po tom, co celý příběh nesl v sobě...ale i tak...sedlo mi to, celé, opět spousta pěkných myšlenek, spousta zamyšlení, ba i smíchu..Irving v jeho nejlepší formě, aspoň pro mě...a to rozhodlo, že dám fakt 5*

a ještě pár citátů závěrem :

„Slečna Frostová,“ opakovala babička se sílícím opovržením. „Viky, Viky,“ napomenul jí děda Harry. Znělo to jako dva rychlé políčky.

"Když jsem se vrhal do četby „s bezohledným zoufalstvím lupiče pustošícího zámek“, jak to slečna Frostová nazývala, řekla mi jednoho dne : „zpomal, Williame. Vychutnávej, nehltej. A když se ti nějaká kniha hodně líbí, ulož si jednu skvělou větu – třeba svou oblíbenou větu – do paměti. Tak si budeš pamatovat i jazyk příběhu, který tě dohnal k slzám.“

"pochopil jsem, že se nemám dívat, jak slečna Frostová odchází. Čas od času člověk ví, kdy někoho vidí naposled."

"tak to jste možná znal tohohle pána", řekla stará ošetřovatelka, přejela rukou nad nebožtíkem na vozíku, ale nedotkla se ho. "Řekla bych, že ten nečeká jenom v jedný frontě!" dodala a vydechla překvapivě táhlý oblak cigaretového kouře. Měla na sobě lyžařskou bundu a starého kulicha, ale ruce měla holé - rukavice by jí překáželi při kouření. Právě začínalo sněžit - k zemi klesaly rozptýlené vločky, ale nestačily ještě na mrtvém vytvořit souvislou vrstvu."

"Stalo se to pouze jednou, ale sačilo to, abych si vybavil dobu, kdy i já jsem ji bezvýhradně miloval. A nyní, po všech těch letech, kdy jsem ztratil její náklonnost a domníval jsem se, že už ji nemiluju, jsem po ní dokázal truchlit . tak, jako bychom zřejmě měli truchlit po svých rodičích, když odejdou."

a minimálně jedna hvězda patří skvělé obálce. Doporučuji !!!

1

Doporučujeme

Pravidla touhy
Pravidla touhy
Pod vlivem Jupiteru
Pod vlivem Jupiteru
Horalka
Horalka
Najdu si tě
Najdu si tě