Měsíc je drsná milenka

Velice zajímavé scifi, které trošku parafrázuje současný nástup umělé inteligence, kdy ukazuje, co se může stát, když moc přejde do rukou inteligentního počítače. Ačkoliv kniha není ničím šokující a vyprávění plyne velmi volně, vše nahrazují barvité popisy života obyvatel Luny, jejich společenských vazeb, kultury a specifik a určitě stojí v tomto směru za přečtení. Drobnější výtku si zaslouží jen poměrně nevýrazný konec, ale celkově u mě převládá spokojenost a proto uděluji poměrně vysoké hodnocení.

Podobně jako u Hvězdné pěchoty, i tu mám problém celé dílo nějak zevrubně zhodnotit. Opět je to velmi čtivá kniha, u které člověk žasne, kolik děje, postav a myšlenek se dá na tolik stránek vměstnat bez toho, aby to bylo nezáživné, trapné nebo ohrané. Děj je pořád zajímavý, člověk se sžívá s postavami a to dokonce na tolik, že jim musí opravdu fandit, i když v hlavě hlodá červík, zda veškeré jejich počínání je správné a jaký z toho bude nepěkný zvrat. Jestli bude a jaký, vyzrazovat nebudu. Ovšem vzhledem k dnešní době mě překvapilo, jak se komunikuje s počítačem v knize - skoro úplně stejně, jako s dnešními AI chatboty. A teď tedy menší vyzrazení - i když jsem tvrdil, že děj je stále stejně svižný, ke konci knihy to trochu ztrácí dech ohledně vyjednávání se Zemí. Ale samozřejmě koncept bombardování, fungování "základny" tak, že o tom ani vlády na Zemi nemají ponětí a další perličky mi přišly super. Ovšem moje vydání z roku z roku 2006 s hadem na obalu je graficky úplně příšerné a když se dívám do databáze na další vydání, nejsou na tom o moc lépe.

Jak je u Heinleina zvykem, i tato kniha je plná jeho myšlenek a postojů, z nichž většina rozhodně stojí za šíření. Tentokrát jsem si dovolil vybrat následující citaci:
"Soudruzi, opětovně vás žádám, nezačínejte s povinnými daněmi. Není nic horšího než nutit svobodného člověka, aby platil za něco, co nechce, jenom proto, že vy si myslíte, že by to pro něj bylo dobré." Tesat do kamene (klidně měsíčního).
Jinak zde autor opět nastiňuje jinou formu polygamie, tentokárt v různých podobách polyandrie. Příběh se točí kolem boje za svobodu měsičňanů a všeho, co s ním souvisí, který překvapivě vede centrální počítač, který se zkamarádil s technikem, který se o něj stará. Dnes již víme, že takto by to asi fungovat nemohlo a mnohé technické záležitosti jsou již překonané, i tak je obdivuhodné, že autor nebyl zase tak moc mimo se znalostmi z počátků počítačové techniky.

"Vrtošivě neomalená, ostrá, urputná, chladná, nevyzpytatelná," je kniha R. A. Heinleina - Měsíc je drsná milenka.
Od příběhu jsem dostala vše, v co jsem doufala. Jasné rozdělení rolí, tedy kdo je kdo... a co tím pádem od těch ostatních očekávají, chtějí..., "neboť s těmi technickými vymoženostmi oné doby..., byli k tomu jasně předurčeni." ; ) Celým dějem se pak nese nadpozemsky komické žertování, zakápnuté jedovatě kousavou, lidskou ironií...
S literární tvorbou tohoto autora, to mám vždy tak padesát na padesát. Někdy jsem knihou nadšena a někdy ji považuji za totální zmar... Vzhledem k tomu, že tuhle jsem četla již třikrát..., tak z toho důvodu, nebo právě proto, se jí nebojím, vysoký počet hvězd dát.

Za mě by kniha chtěla maličko učesat. Jinak je bezvadná, správně připomíná, že nic není zadarmo. A kinetické bombardování, stejně jako jednání lidstva, to je lahůdka.

(SPOILER) (9/10) Tohle byla kdysi moje první kniha od Heinleina (asi tak před 19 lety) a opět se mi líbila. Ač je samozřejmě sci-fi nevděčné v tom, že některé věci po pár desítkách let působí zastarale, nijak mi to nevadí - holt spousta mých oblíbených děl byly vykopávkami i v době, kdy jsem se k nim dostal poprvé a byla by pitomost je kvůli tomu zavrhovat. A s určitým modernějším pojetím technologií si tohle docela dokážu představit jako film nebo seriál. Také je mi sympatická myšlenka AI jako kamaráda a pomocníka a ne jako hrozby - takových katastrofických scénářů existuje poměrně dost, a i když se mi některé líbí, vždy mi přijde osvěžující, když na to někdo nahlíží z optimističtějšího hlediska. Ovšem právě proto mi pak konec přišel poněkud pochmurný.

Knihu poslouchám (což je u těch vysvětlovacích pasáží dost handicap proti rychločtení) a snad jí doposlechnu. Heinlein neví nic o diktatuře, nic o policejním státu ale má velký iluze o sexu. Tahle pohádka pro starší dorost mě nebere

Libertariánská revoluce, co spadla z Měsíce. Heinlein se na pozadí příběhu snahy bandy měsíčňanů o získání nezávislosti na Zemi zaobírá nejen úvahami o osvobozeneckém boji, jeho zákonitostech a možnostech, ale i otázkami umělé inteligence, kolonizace Měsíce i uspořádání společnosti. Řada těchto úvah je nepřekvapivě nadčasová a nabízí nemálo témat k přemýšlení. Kniha celkem odsýpá, energii a spád ztratí jen na chvilku kdesi v polovině, kde je té politiky přece jenom trochu moc. Finální část pak letí jak kontejnerová střela vesmírem. Nové vydání má navíc zajímavou grafickou úpravu a vypadá moc dobře. Klasika …

Väčšina príbehu sa točí okolo Randovej objektivizmu a politiky libertarianizmu, ale je to napísané s priam remeselníckou pútavosťou. Inak povedané, zhltla som to raz-dva.

„Lidi v sobě musejí mít nějakou hluboce zakořeněnou představu upírat ostatním to, co jim dělá radost. Pravidla, zákony, vždycky mají potírat toho druhýho. Jakobychom v sobě nosili temnotu, kterou se nám nepodařilo setřást ani poté, co sme slezli ze stromu. Nikdo z těch lidí totiž neřekl: „Prosím, schvalte to, abych já nemohl dál pokračovat v dělání toho, o čem vím, že bych dělat neměl. Net, přátelé. Vždycky šlo o něco, co nesnášeli u svých sousedů. „Zabraňte jim v tom pro jejich vlastní dobro.“ Ne proto, že by to snad nějak ubližovalo komukoliv jinýmu.“

Postavy sú viacmenej sympatické, i keď občas ploché vo svojom správaní a uvažovaní. Mikovi sa nedá nefandiť, ale neubránila som sa paranoji, či ich nakoniec nezradí.
Hlavný hrdina nakoniec pôsobil väčšmi ako stroj než samotný Mike. So všetkým sa rýchlo vyrovnal a zmieril. Kam ho poslali, tam šiel, a to aj napriek tomu, že v sebe údajne nemal ani jeden revolucionársky gram.

Celkom by ma zaujímalo, aké skóre by kniha získala v Bechdelovom teste. To nepriamo súvisí aj s tým, ako veľmi bije do očí súznenie so sexuálnou revolúciu. Podľa Heinleina sa Luňáci v tomto (ale iba v tomto) smere medzigalaktickou rýchlosťou odpútali od evolučnej línie Homo sapiens na Zemi a vzali si príklad od polygamných orangutanov…

„V každé době je nutné přispůsobit se populárním mýtům. Kdysi dávno byli králové vybíraní božstvem, takže někdo musel zařídit, aby bohové dostali na výběr toho správneho kandidáta. V dnešní době je nejoblíbenějším mýtem vláda lidu. Ve své podstate však jde o totéž.“

Zas a opat som sa nechal nachytat na Heinleina...jeho poviedkovy subor je vynikajuci, romany podla mna otrasne....aj tema tohto romanu znie zaujimavo, avsak aj ked odhliadnem od vsetkych tych sudruhov, terminov z rustiny, Novych Leningradov atd atd, je to v podstate necitatelne...jeho styl je...rozvlacny, ukecany, na desiatkach stran sa postavy radobyvtipne dotahuju, pricom kazda jedna postava rozprava rovnakym stylom, takze nejaka blizsia identifikacia s tou-ktorou postavou nehrozi...akcia prakticky ziadna, po naozaj dobrom zaciatku - predstaveni Mika a schodzi nasleduju desiatky stran zbytocnych rozhovorov, prerusene asi 5 strankovym vylicenim vzbury na Mesiaci a kniha sa vracia do starych nezaujimavych kolaji....takze tymto koncim s Heinleinom /knihy zacate a nedocitane - Cudzinec v cudzej zemi, Az za Slunce zapad plout + tato/...

Velice ctiva knizka ...

Revoluce, jejímž cílem není nic menšího, než boj o nezávislost měsíční kolonie. Zejména první polovina knihy však víc než co jiného připomíná vyprávění o bandě předškoláků, kteří se rozhodli ovládnout svět. Nic na tom nemění ani fakt, že jim pomáhá umělá inteligence s takřka neomezenými možnostmi. Mohl a také měl to být jeden z hlavních taháků knihy, ale celkem rychle mě přestal zajímat. Kdyby jeho roli zastal talentovaný hacker, příliš by se toho nezměnilo.

Dobrou zprávou je, že to zas tak moc nevadí. Vynahrazuje to přesah a hloubka, s jakou Heinlein zpracoval drsný svět Luny, její společenský řád i revoluci samotnou. Svou roli bude hrát nejen historie Luny, coby bývalé trestanecké kolonie, ale i vliv veřejného mínění nebo mocenské tahanice jednotlivých států na Zemi. Určitou zastaralost a těžkopádnost popisovaných technologií pak zcela vynahrazuje myšlenka vedení války pomocí gravitačních katapultů.

Obšírně politická heinleinovka, s nejednou úsměvnou outdated myšlenkou, speciálně pokud jde o PC technologii. Heinlein je revolucionář, nemá věci domyšlené, ale nechybí mu pro ně zápal. Nicméně, příliš politiky, vlastně mi přišlo, že krom AI otázky je to hlavně o tomhle, snad jen téma vícero partnerů věci trochu promíchalo, okořenilo. Čekal jsem, že to bude víc jako 'Dveře do léta', ale ono se to spíš blíží tou politickou angažovaností militantnímu filozofování z 'Hvězdné pěchoty', která, dle mě, fungovala líp jako parodie (geniální filmová "adaptace"). Heinleinovi fans jsou asi taky dost jinde.

(SPOILER) Heinlein má asi v oblibě jméno Mike, proto i zde stejně jako v knize Cizinec v cizí zemi je hlavní postavou Mike, ale tentokrát se jedná o počítač, který ovšem má vědomí a s pomocí několika dalších hlavních hrdinů jsou katalizatorem vzpoury na Měsíci proti nadvládě Země. Bylo poměrně dost zajímavé číst o systému vzpoury, kdy každý znal jen pár klíčových lidí, ale nikdy ne toho úplně nahoře. Taky bombardování země bylo celkem neotřele vymyšlené, spolu s cestou Manuela a profesora z Měsíce na Zem.

Nemohu si pomoci, ale klasická sci-fi je opravdu to nejlepší a zvláště, když je z pera jednoho z mistrů fantastiky.
Knížka, u které jsem se bavila. Mělo to nápad, hlavu a patu, zajímavé postavy, jeden z hrdinů počítač. Trocha té technické stránky, na tehdejší dobu pokrokové, revoluční vyjednávání a celkový pohled na společenství a život luňáků je spojeno ve velmi čtivé dílo.
A co je asi nejdůležitější, neotřelý a jemný humor.

Opět jedno z těch děl klasické scifi literatury, které tě tak zahltí informacemi na dané téma, až chvílema zapomeneš, že je tam i nějaký děj. Moje první zkušenost s Heinleinem je tedy ve formě jakési revoluční příručky, ale nezlobím se. Líbilo se mi zpracování katapultů a vliv zemské gravitace na “luňáky“. Hlavní čtveřice postav taky sympatická, jen u Mikea jsem neustále čekal kdy je zradí. Kdo za tuhle paranoiu vůči UI asi může HALE hmmm?

Boj za nezávislost made in Heinlein. Autor posílá hlavního hrdinu spolu s dokonalým počítačem do revoluce - boje proti systému a předvádí naplno svůj libertariánský přístup – jakákoliv vláda jen omezuje svobody, otravuje a brzdí individuální aktivity. Heinlein byl nejen spisovatel, ale také voják, politik, filozof a prognostik, který dokázal vidět daleko dopředu. I tentokrát (1966) chrlí plno nápadů a předpovědí, jen občas mi ty revoluční buňky a soudruzi v nich lezou na nervy, stejně jako když jinak celkem svižný děj tu a tam vyplní zdlouhavé vysvětlování.
80 % (aktuálně 247 hodnotících, zatím průměr 84 %).
…
Řízená demokracie je, Manueli, krásná věc. Alespoň pro ty, kdo ji řídí. A největší síla této demokracie je ‚svobodný tisk‘. ‚Svobodný‘ tady ovšem znamená ‚odpovědný‘ a vedoucí činitelé určují, co je ‚odpovědné‘ a co ne.
…
Kdysi pracovalo mnoho hlupáků pro vládu a byli vděčni za své malé, ale pravidelné platy. To ale nebylo nic pro mě. Já jsem se narodil svobodný a chtěl jsem, aby to tak zůstalo. Byl jsem soukromý podnikatel a nebyl jsem na výplatní listině žádné státní organizace. Časy se mění.

P.S.
Obálka příšerná, anotace zbytečně rozsáhlá, plná spoilerů.

Poslouchal jsem jako audioknihu.
Moje druhá kniha od Heinleina.
Vlastně jsem čekal nějakou sci-fi noir detektivku. Phila Marlowa z měsíce, nebo něco jako Blade Runner. Ale dostal jsem francouzskou revoluci z Měsíce. A vůbec to nebylo špatné.
Z toho co mám za sebou jsem pochopil že Heinlein byl velký filozof a musel mít snad nepředstavitelnou fantazii. Už takové podružnosti, jako je vysvětlení manželství, nebo popisy hrdinových rukou, z nichž nakonec využívá stejně jen tři. Jen k tomu manželství by mně zajímalo podle jakých pravidel probíhal sex.
Určitě si od autora dám brzo něco dalšího.

Je vidět, že některé technické věci již zastaraly. Například stále mají šňůrový telefon, zatímco my si dnes život bez mobilu neumíme představit. Stejně tak některé věci ohledně zabezpečení počítačových dat působí dnes trochu úsměvně. Ale když se nad to tolerantně povzneseme, tak se příběh čte dobře.