Faktomluva

Je to bezpochyby velmi zajímavá a čtivá kniha, ale nemohu si pomoci, přece jen k ní výhrady mám. Je chvályhodné, že se autor snaží ukázat, že je svět asi lepší, než se na první pohled jeví, ale činí tak z mého pohledu trochu tendenčně. Pokud vyčítá sdělovacím prostředkům, že se zaměřují jen na to negativní, on sám, byť čas od času připustí, že není všechno v pořádku a pořád je co zlepšovat, svou pozornost ve skutečnosti zaměřuje téměř jen na to pozitivní. Proti té spoustě hezky vyhlížejících grafů lze totiž bezpochyby postavit obdobné množství grafů svědčících naopak o zhoršení stavu – namátkou o poklesu biodiverzity, úbytku dostupné pitné vody, orné půdy, nárůstu počtu drogově či jinak závislých lidí, lidí obézních, lidí trpících duševními poruchami (zejména mezi mladými), zvyšujícím se zamoření plasty, a to nemluvím o všech možných negativních dopadech spojených s klimatickou změnou. Autor třeba zmíní, že došlo k poklesu počtu obětí přírodních katastrof, ale už nedodá, že materiální škody s nimi spojené naopak čím dál více rostou. Kromě marginalizace negativních jevů, které mu takříkajíc nejdou do krámu, navíc podezírám autora i z toho, že si v některých případech nedal tu práci a nezjistil informace v dostatečném rozsahu (bagatelizace dopadů používání DDT či jaderných havárií v Černobylu či Fukušimě). Kromě toho nelze přehlížet, že kniha vyšla před epidemií Covid 19, válkou na Ukrajině či druhým prezidentským obdobím Donalda Trumpa, což už možná s některými statistikami, z nichž autor čerpá, mohlo slušně zamíchat. Takže shrnuto: kniha určitě stojí za přečtení, ale brát ji bez dalšího za základ svého náhledu na současný svět bych nedoporučoval.

Nemám problém uvěřit, že svět je lepší místo, než jak si jej většina lidí je schopna z médií vyvodit a cením si snahy autora této knihy o nápravu. Dokonce si myslím, že zvolil správnou, čtenářsky přístupnou a čtivou formu. Škoda tedy sem tam nějaké té rázné "facky" v podobě špatné práce se statistikou. Ale co naplat, na práci se statistickými daty je kniha postavena, takže vliv na mé hodnocení podobné "facky", které se mi autor občas nebál vlepit, mít musí.

Čtenáři Faktomluvy bych tedy poradil, zaměřit se na samotnou správnou práci se statickými daty a nenechat se hned ovlivnit ani médii, ani Hansem Roslingem.
Problém je tak trochu v matematice a s tím by mohla pomoci kniha Williama Hartstona: Čisla ohromující a ochromující, kterou bych tedy doporučil všem, jež se jednoduché matematiky nezaleknou.

Velmi užitečná kniha. Nabízí zajím jjavá fakta a myšlenky a určitě má cenu si ji přečíst. Některá tvrzení jsou ale bohužel zavádějící, a to knize ubírá na pravdivosti. Nicméně jsem moc ráda, že se ke mně dostala a určitě stojí za přečtení a může vést k důležité osvětě.

Žádná kniha mě asi tak neovlivnila jako Faktomluva.
Velmi pozitivní kniha, informace jsou dobře řazeny do kapitol, sympatický autor nabízí zajímavé příběhy.
Nejradši bych knihu doporučil všem, ale hlavně lidem ve společenských vědách.

Veľmi prekvapivé a poučné. Super.

Knihu doporučuji. Vrcholné dílo autora, který bohužel zemřel, téměř do poslední chvíle dodělával tuto knihu. Věcné, strukturované, čtivé, výborná argumentace, případy ze života včetně případů, kdy asi by to nyní udělal jinak. Jako např. kdy 35 let mlčel o události, kdy hledal léka na "nemoc" a když se ho starosta ptal, proč poslal raději rodinu pryč, jestli by teda neměl zavřít město, tak víceméně přisvědčil. Zavřelo se město, nejel ranní autobus, ženské s dětmi tedy od zastávky šli na pobřeží, domluvili se s rybáři, že je dopraví na trh do města, aby prodali, rybáři si rádi přivydělají, bohužel všichni utonuli. Nakonec to nebylo, jak tušil, infekční, ale z jídla. Proto je proti přehánění faktů, na straně 244 včetně eboly, věřím, že by kritizoval přehánění během covidu. Další zajímavost je, Švédové v 60. letech jezdili na interupce do Polska, pp 186. Nebo optimistické prohlášení na straně 227, že vlády nejsou tak důležité, jak si myslí, že určitý pokrok přichází i když vládce "není dokonalý", i když je diktátor. 
Ale hlavní část knihy je o tom, že dělení na rozvojové a rozvíjecí státy je dávno zastaralé, že neexistuje velký gap mezi státy, že prostě pokrok nastává všude, různě rychle, rychleji než kdysi v nyní "vyspělých" státech. Autor rozdělil lidé a i společnosti do 4 skupin, ČR je ve 4. nejbohatší, že cca miliarda je ve 4. a v 1. Zbytek v dalších dvou. Že pokrok se dá nelineárně měřit dle příjmu (do 2$, do 8$,  do 32$ a nad 32$). O tom jak média, alei vědci přehání a jak je to kontraproduktivní, protože pak se lidé laxní, když je skutečný problém. A to, že prostě pokles porodnosti je logickým důsledkem vyššího příjmu a vlastně nepřímo ukazatel toho, že se máme/mají lépe a nastává po celém světě. 
Pokud bych byl příznivec povinné četby, tak toto by byla jedna z povinných knih...

Plně se ztotožňuji s komentářem Cinika ze dne 25. 3. 2024.
Zjednodušeně řečeno - kniha je poučná a do určité míry užitečná, nicméně je zatížena řadou chyb.
Doporučuji přečíst celý Cinikův komentář, já sama v knize nad řadou chyb a špatných interpretací či špatných statistik úpěla a předpokládám, že stejně tak úpěl každý s biologickým vzděláním a alespoň základy statistiky.
Jak píše na začátku svého dlouhého komentáře Cinik: "Oceňuji snahu sdělit světu, že mezi lidmi převažuje zastaralý a nerealistický náhled na svět a předložit na základě faktů a statistik aktuální přehled a metodu, jak se střízlivého a faktografického pohledu na svět co nejlépe držet. Bohužel autor se v argumentaci a práci se statistikami zrovna moc nepředvedl a navíc ji propojil se spíše ideologickou myšlenkou, že svět se v prakticky všech ohledech velmi výrazně zlepšuje."

Nádhera. Must read pro veřejnost - není lepší způsob, jak poznávat realitu, než umět alespoň bazální práci s daty. Pro odborníky, hlavně učitele statistiky aj. - skvělý návod "jak učit".

Jak si připravit nadšeného čtenáře? Inu : Nabídnout hned v úvodu vzorec ,kterým má přemýšlet. Třeba v podobě čtyř životních úrovní a sedmi miliard lidí. Protože pokud se budete dívat na svět takto, zjistíte, že je čím dál lépe. Vždyt' pro vodu NA KOLE! si může dojet s kbelíkem 3 miliardy lidí a to už je pokrok. Ti št'astnější dokonce vydělají nějaký ten dolar za svojí 16 ti hodinovou práci v továrně. Úroven' 3 na kterou dosáhnou dvě miliardy už má studenou vodu V DOMĚ! Jásejme! No a my co čteme tuto knihu, patříme k té miliardě která má svůj dům i auto a patrně důstojnou práci, zajišt'ující nám luxusní život i s dovolenou u moře!
Autor zcela ignoruje nemalou část lidí na 5 úrovni. (Pro jistotu jí vůbec nevytvořil.) Všechny ty multimilionáře a miliardáře, vlastníky obřích korporací, vlastníky mnoha stovek nemovitostí, majitele ostrovů. Jestliže je nutné rozlišovat lidi s jedním vařičem a dvou sporákem, pak se ptám, kde je další předěl mezi automobilem a osobním triskáčem. Protože lidi, kteří vlastní továrny, kde otročí většina chudáků v nelidských podmínkách, disponují majetky o kterých nemají mnozí ani ponětí. Jedinec, který nemá šanci svůj majetek utratit ani za desítky životů, to je přesně ta skupina co v grafech autora chybí, a která kdyby byla méně nenažraná, tak možná pomůže miliardě lidí aby se přesunula z úrovně 2 do úrovně 3.
Vy to nevidíte? Tu manipulaci? Panebože!

03/2025
Nezbývá mi než souhlasit s Billem Gatesem, opravdu je to převratná kniha, minimálně v tom, jak vnímáte svět před přečtením téhle knihy a po něm.
Jak na tu literaturu faktu tolik nejsem, tak toto bylo super a budu doporučovat všude!
Dávám plný počet hvězd, obdivuju rodinu Roslingových za to, co vytvořila :-)

Knihy jsem se obával, asi jako se bojím všech knih popkulturního žongléře s údaji a fakty, pana Harrariho. Ale musím uznat, že tady je to jiný kalibr. Pan Rosling se celoživotně zabýval potíráním nevědomosti v oblasti povědomí o světě a činil to těmi nejpopulárnějšími prostředky - všechny jeho úvahy, náčrty, grafy, srovnání apod. jsou do značné míry efektní a proto velmi nebezpečné. Na druhou stranu jeho zkušenosti z různých "příjmových vrstev" světa a běžný pohyb v Davosu na ekonomickém fóru a mezi podobnou klientelou je docela dobrý mix, který musí nutně vést i jeho k tomu, že má o světě jakousi "střední", až "mírně pozitivní" mínění. V deseti bodech, velmi přesvědčivě ukazuje, že informace, které o světě máme, pocházejí z dob našeho mládí a řekli nám je pedagogové, kteří se to dozvěděli zase za jejich mládí, tzn. jsou velmi neaktuální. Například pojem "rozvinuté země" zcela zahazuje a představuje 4 příjmové skupiny světa a ukazuje, jak se z jedné dá dostat do druhé. Na začátku je dotazník, který jsem udělal (vysokoškolsky vzdělaný) tak, že ze 13 otázek jsem měl dobře 2. Byl jsem na tom - jak mi Rosling dokázal - stejně, jako šimpanzi. A následuje velmi podrobný, zevrubný a z mnoha úhlů rozbor toho, proč jsem dopadl tak špatně. Musím mu dát za pravdu. Naše povědomí o světě je naprosto neaktuální, neopírá se o současná fakta (nesledujeme je, spoléháme na média), média všechno přehánění, zveličují, obviňují apod., což patří k jejich přirozenosti, ale my to dělat nemusíme. Je třeba si všímat změn, které se kolem nás odehrávají a nemyslet se, že se svět nevyvíjí, dále se nesoustřeďovat jen na negativní zveličené věci - fakta ukazují dokonce zlepšování - a drobátko se uklidnit. V tom je kniha pozitivní, jakkoliv se nesnaží uklidnit, že je na světě všechno v pořádku - top by byla hloupá. Ona se snaží provokovat k aktivitě, k myšlení o věcech, k porovnávání, k otevřenosti druhým názorům a neuzavírání se do bublin. V tom je to velmi potřebná publikace a pan autor zaslouží opravdu obdiv. A když jsem začal obavou, že to bude další Harrari, který je pouze efektní žonglér s fakty, tak jsem o ni definitivně přišel, když jsem viděl posledních 40 stran knihy se zdroji, odkud byly jaké údaje přejaty, co se porovnává s čím a jak. A všechny ty údaje vypadají dohledatelně. Takže to vypadá velmi podloženě a dodává to celému konceptu relevanci. Proč jsem nedal úplně 5 hvězdiček, je asi onen efektní styl, jakým to je napsáno a připomíná to takové ty motivační knihy, které jsou většinou odpad. To je škoda. Toto rozhodně odpad není. Doporučuji! Smutné na tom je to, že je to čtení pro příjmovou skupinu č. 4, a skupiny 1-3 se ke knize možná ani nedostane. Takže je možné to dočíst, uvědomit si, co si chybně myslíme o světě, pustit si vodu z kohoutku, napustit si vanu, případně odletět na dovolenou all inclusive.

Fakt uzitecna kniha pro zamysleni. Fakta jsou vice nez myslenky jedince,ktery podleha tlaku okoli,mistnim medii, vlastni socialni bubline a neumi/nechce slyset faktickou pravdu cisel..i ja dost chyboval v testech ;-), zajimave

Knihu jsem dlouho odkládala a nemohla se k ní dostat, ale musím říct, že stála za to! Moc doporučuju.

Myšlenka dobrá. Autor chce poukázat, že s daty se dá manipulovat a interpretovat je podle potřeby, což může být nebezpečné a zneužitelné. A to je asi to hlavní, co by si čtenář měl z knihy odnést. Nejsem si jistá, zda autor sám někdy (nevědomky) nepropadá stejné demagogii, proti které brojí. Některé teze pro mě nebyly zcela přesvědčivé (např. zpochybňování vlivu některých chemických látek na lidský organismus, jen proto že úmrtnost je z tohoto hlediská nízká a přitom nezmiňování faktu, že toto dlouhodobé působení chemických látek má na organismus škodlivé důsledky právě z dlouhodobého hlediska, viz řada autoimunitních a chronických nemocí). Nepochybuji, že autor byl veden ušlechtilou snahou poukázat na v dnešní době nebezepčné hry s daty a vznikem možných dezinterpretací a dezinformací, ale je to snaha natolik křehká, že se do ní sám může zamotat.

Zajímavý počin. Nebudu se pouštět do hodnocení autorových pohledů, ale přemýšlel jsem o knize spíše z pohledu pracovního nástroje. V tomto ohledu se se zkreslenimi, uvedenými v knize setkávám běžně. Je užitečné tato zkreslení pojmenovat a umět je identifikovat. Z toho pohledu velmi užitečná kniha.

Na autorovi oceňuji, že šel tak trochu proti proudu a že chtěl předat svůj optimistický /ne však naivní/ pohled lidem v dost těžké osobní situaci. Zároveň by mě zajímal jeho názor na dnešní dobu po covidové krizi a při probíhající válce na Ukrajině; jestli by mu zůstal i nadále stejně optimistický pohled. Zároveň vzniká otázka, proč se nálada lidstva, a to zvlášť v té bohatší části obyvatelstva planety, ocitá v naprosté deziluzi a skepsi. A další otázka, proč se to pravidelně opakuje, jen v dnešním světě v globálních rozměrech.

Tato kniha je ukázkovým příkladem ideologické demagogie. Autor vychází z premisy, že se lidstvo jako celek zlepšuje a podle toho si vybírá fakta a grafy, na kterých to dokládá. Například tvrzení, že populace se zastaví na 12 miliardách srovnává s rychlostí růstu výšky miminka, které se zpomaluje až se v dospělosti zastaví. Autor tvrdí, že růst počtu narozených dětí se přirozeně sníží s nárustem bohatství v chudých regionech. To, že naroste produkce CO2, když se všichni chudí stanou bohatí jako Švédové, ho nezajímá. Kniha je zcela antropocentricky zaujatá, jako by planeta patřila jen lidem.

Další jeho názor: Migranti umírají v chatrných člunech ve snaze dostat se do Evropy, protože jim legislativa EU nedovolí přiletěl legálně letadly. Podle jeho názoru jsou to všichni váleční uprchlíci a všechny země je musí na základě Ženevské úmluvy přijmout. Takže když bude kdekoliv nějaké pohraniční válka, může se celý národ hromadně odstěhovat, kam se mu zlíbí třeba do Švýcarska.

Zajímavá kapitola je o Urgentnosti, kde popisuje manipulativní techniky ekologických a podobných aktivistů. Konktrétně zmiňuje Al Gora, jak cíleně lhal, aby vzbudil v posluchačích strach.

Kniha je to poučná a do jisté míry užitečná, ale s obrovskými chybami. Oceňuji snahu sdělit světu, že mezi lidmi převažuje zastaralý a nerealistický náhled na svět a předložit na základě faktů a statistik aktuální přehled a metodu, jak se střízlivého a faktografického pohledu na svět co nejlépe držet.

Bohužel autor se v argumentaci a práci se statistikami zrovna moc nepředvedl a navíc ji propojil se spíše ideologickou myšlenkou, že svět se v prakticky všech ohledech velmi výrazně zlepšuje.

Vedle užitečných statistik s velkou výpovědní hodnotou (dětská úmrtnost je asi nejpřesvědčivější) zde používá i statistiky nanejvýš pochybné, které jsou pro svou povrchnost a podivnou interpretaci velmi nepřesvědčivé, zavádějící až vyloženě směšné.

Autor rovněž pracuje se statistikami většinou velmi laxně a v podstatě ignoruje takové "povrchní otázky", jako je jejich spolehlivost či otázka srovnatelnosti poměrů jednotlivých zemí ve věci kvality. Je hezké srovnat počty dětí, kterým je dostupné základní vzdělání, nicméně obávám se, že rozdíly mezi ZŠ na Praze jedna, větší neelektrifikovanou chatrčí vyčleněnou pro tento účel u vesnice v Kongžském pralese a Talibanem zřízenou muslimskou základkou jsou takové, že výpovědní hodnota této statistiky je mnohem menší, než chce autor věřit. Totéž platí rovněž pro dosažitelnost elektrické energie, kde autorovi stačí, že prostě přes den občas je (on je opravdu velký rozdíl jestli je pořád a stabilní, nebo občas a ještě nestabilní).

No a pak se dostáváme ke statistikám zcela interpretačně zvrzaným. Např. tvrzení, že i kulturní život se ve světě zlepšuje, ustavené čistě na základě statistik, že prudce roste počet vydaných filmů a hudebních alb, je natolik směšné, že si snad ani nezaslouží komentář (fakt nikdy neslyšel o tom, že kvantita většinou není totéž co kvalita?). Totéž platí pro výlety autora do situace ve věci ochrany přírody.

Rovněž mimořádně špatně vyargumentovaná je teze, že náboženství nemá vliv na počet dětí, což je nejspíše způsobeno především tím, že ta teze prostě není pravdivá a tudíž pro ni smysluplně argumentovat nelze.

Autor svou tezi dokládá na základě statistik porodnosti celých států s "převažujícím křesťanstvím" či "převažujícím islámem" etc. Problém je, že tyto statistiky jsou příliš hrubé a ignorují, že v mnoha případech jde o odkřesťanštělé země Západu, kde je drtivá většina "křesťanů" pouze deklaratorních či svátečních. Podrobnější statistiky by nepochybně doložily pravý opak - tj. že u praktikujících věřících je ten dopad zřetelný a velký. Viz ultraortodoxní židé v Izraeli, jejichž počet vzrostl od založení státu zhruba 150x a to nikoliv jen kvůli migraci (mají momentálně v průměru 6-7 dětí, což je více než dvojnásobek oproti izraelskému průměru), viz amišové a ortodoxní a ultraortodoxní židé v USA a viz katolíci u nás (praktikující katolíci v ČR mají v průměru tuším 2,5 dítěte, což je výrazně více než průměr, v případě praktikujících tradičních katolíků bych to odhadl minimálně na 3,5), viz tradiční katolíci a muslimové ve Francii. (Konkrétní země neuvádím proto, že by v nich byly tyto komunity nějak místně výjimečné, ale protože jsem v minulosti zaznamenal studie a statistiky, které se jimi zabývaly - nepochybuji, že to u praktikujících věřících těchto vyznání platí víceméně napříč světem.)

Celkově vzato, myšlenka je dobrá, je ale propojena s pochybnými ideologickými pohledy a velmi špatnou prací se statistikami.

Strašně špatně napsaná knížka. Náplň asi dobrá a použitelná, ale chtělo to hodně sebezapření se v tom hrabat.