Richard Dawkins

Bezpochyby fundovaný vědec, který se ale snaží vyjadřovat k věcem vědě se vymykajícím. Spousta jeho kritiky vstříc náboženským systémům je bezpochyby právoplatné směřovaná a nelze než se pod ní podepsat - problém je ovšem v tom, že Dawkins kritizuje shnilá jablka spadlá na zem (náboženství) a automaticky se tuto kritiku snaží uplatnit i na samotný strom z něhož spadla (metafyzika) a tam už zcela neuvědoměle naráží na nedostatky vědy. Snaží se pomocí vědeckých metod, jež ve své nedostatečnosti tlačí až do namyšlené demagogické ideologie, kategorizovat nevědecké a tedy nekategorizovatelné. Věda je založená na smyslovém poznání, tam jsou její hranice - z lidské zkušenosti lze ale poznat, že ne vše lze do této oblasti zahrnout, a zcela logicky tedy nelze na řešení těchto problému aplikovat vědecké postupy (v tomto je Dawkins buď zcela záměrně a sobecky manipulativní či nezáměrně a nevědomý). Od toho tu máme zejména filosofii. Věda nám nevysvětlí, co je to spravedlnost, dobré a špatné jednání, transcendentní láska ad., a přesto o toto se Dawkins snaží, zcela účelově a nekriticky. Nejde mu o to ve vyrovnaném souboji kriticky posuzovat ateismus a teismus, jde mu o to veškerý teismus co nejsilněji zatížit všemi nezpochybnitelnými problémy, které s ním během dějin přišly, a naopak ateismus ukázat v tom nejkrásnějším "vědeckém světle" pomocí demagogických argumentů překrucujících základy logiky (s čímž mají problémy i jeho zarputilí laici-následovníci, u nichž jsou argumenty ad hominem a další na zcela denním pořádku... však si stačí přečíst místní komentáře a s odstupem se nad úrovní jejich "důkaznosti" zamyslet), přičemž zcela úmyslně pomíjí problémy přinášené ateismem jakožto "znáboženštěním vědy" samotným - degradace člověka na bio-psycho-socio shluk buněk, kde neexistuje nic jako "spiritualita" (což je antropologicky a psychologicky, tedy i vědecky směšné), odlučování lidského bytí z "přirozeného světa" (fenomenologie) a ztráta smysluplnosti lidské existence (protože věda se neptá na "proč", ale na "jak" a jelikož nás "proč" vždycky přesahuje, je tedy transcendentní, metafyzické, tedy vědě nedostupné, je i spirituální/duchovně přesažné a tedy jsme-li skutečně "vědečtí ateisté", život jednoduše smysl nemá, potažmo je jeho "smysl" ve slasti a užitku a jsme tedy sobecké a egoistické bytosti neschopné dobra mimo svého vlastního) ústící ve zvýšení podílu duševních poruch a existenčních depresí sužující veškerý moderní svět stále krutěji a bezpochyby vycházející z kombinace rychlých vědeckých objevů a modifikací spolu s právě odlidšťováním člověka z jeho přirozeného světa. Věda je potřeba, díky ní máme neskutečné možnosti v medicíně, astronomii, přírodovědě a dalších oblastech, ale neobejde se bez filosofie a teologie. Tato trojice musí fungovat pospolu a hledat vzájemný střed, protože převáží-li jedna (filosofie v antice, teologie ve středověku a věda v novověku), svět se začne hroutit. A ač se tomuto, dle všeho, snaží Dawkins předejít, zřejmě nevědomky tomu jde ústrety.

Mnohí menej tolerantní kresťania Dawkinsovi vytýkajú, že sa mieša do niečoho, o čom nič nevie a k čomu nemá právo sa vyjadrovať. To, že ich vlastná cirkev to ale robí hádam odjakživa si nepripúšťajú alebo vedome filtrujú. Stačí si prečítať komentáre k akejkoľvek jeho knihe tu na DK a človek nájde minimálne jedného kresťana, ktorý nedokázal zniesť, že mu autor spochybnil jeho pracne budovanú zbierku mýtov a realita je úplne iná, než ho učili v kostole.

Niekomu môže Dawkins pripadať rázny, ba útočný. Samozrejme, že dokáže udrieť na správnu strunu, nikde však nevidím výsmech. Neznižuje sa k urážkam, ponižovaniu a "holier than thou" princípu, ktorý niekedy vidieť u jeho diskusných oponentov. Prinúti človeka rozmýšľať - ak teda rozmýšľať chce. Aj mne samému jedna z jeho kníh pomohla dať zbohom dogmatickému kresťanstvu, v ktorom som vyrastal. Zostávam však tolerantný (pokiaľ mi niekto svoju vieru nevnucuje) a chápem, že niekomu môže viera v niekoho / niečo pomôcť lepšie žiť.

Halíkovi Dawkins připadá arogantní ale starozákonní Jehova mu arogantní nepřipadá. U Halíka se projevuje psychologický jev, kdy svoje špatné vlastnosti projektuji do okolí. Arogantní je náboženství svým povýšenectvím nad nevěřící v kombinaci s nevědomostí a pověrčivostí. Vynikající sbírkou náboženských pověr je Talmud - dílo rabínského judaismu - mezi širokými lidovými masami náboženské dílo prakticky neznámé.

Dawkins má jasný názor dobře podložený argumenty a to vždy vzbuzuje odpor. Proto má tolik nepřátel. Lidstvu se podařilo vypořádat s morem, neštovicemi a cholerou, ale s náboženstvím si neví rady. Lidstvo dospěje v okamžiku, kdy kostely, mešity a synagogy budou pouze kulturní památky na náboženskou éru.

Neustále se divím, proč tento muž v mnohým vzbuzuje tolik hněvu a nenávisti. Přečetl jsem si Boží blud a nenalezl jsem v Dawkinsových myšlenkách, postojích, ani tím jak je prezentuje nic netolerantního, sektářského natož militantního, jak prý tvrdil pan Halík níže. Pominu páně Halíka, vystupujícího z pozice kněze (a tak lze chápat jeho odpor k Dawkinsovi), a se kterým mnohdy (ač stejně tak často otráven jeho sebestředností) souhlasím. Nemohu však pominout takového "pobožnářského" výlupka jakým je například velký vymítač ďábla Elias Vella. Přečtěte si jeho veledílo O satanovi a uvidíte co to znamená netolerantní, dogmatický fundamentalismus. Zdá se mi, že mnohem spíš než proti náboženství bojuje Dawkins právě proti takovýmto kazatelům, excorscistům a vůbec nemilosrdným zaslepencům z řad jakékoliv církve. Vždyť dokonce několikrát v knize zmiňuje, že má mezi liberárními katolíky přátele - jmenoval několik kněží a jednoho biskupa. Nemusíte s ním souhlasit, můžete se mu vysmát - co na tom, nechcete-li akceptovat, nebo se ani zamyslet nad jeho (podlé mého dobře postavenými argumenty) ale tvrdit o něm že je fanatik, je rozhodně nespravedlivé. Vždyť sám Dawkins tvrdí: pokud se někomu podaří prokázat, že Darwinova evoluční teorie je mylná, budu první, kdo to přizná a uznám argumenty protivníků. Jenže myslí-li to vážně je v hodně velké nevýhodě ke svým mnohým odpůrcům, kteří, mohu-li použít dnes již legendární hlášky trafikanta Standy Křečka, když mu reportéři ukázali studii Brněnské univerzity, že Parlamentní listy obsahují propagandistické údaje, tvrdí: "možné to je, ale i kdyby to byla pravda, tak já tomu nevěřím."