Papírová města

Tak na tuhle knihu jsem už příliš dlouho dospělá. Štvala mě ta banda nezodpovědných dětí, která klidně vyšplouchne rodiče na konci školního roku aby zachránila divnou holku co o to nestojí, jako by to nemohlo počkat hodinu. A to jejich vyhazování odpadků z okna jako by to bylo v pohodě a o nic nešlo. V pubertě by mi to jistě přišlo romantické a dobrodružné teď to vidím jako projev sobectví hlouposti a nezodpovědnosti. Nicméně čtivé a originální.

Papírová města jsou čtivým a myšlenkově zajímavým příběhem o hledání sebe sama, idealizaci lidí a dospívání. John Green velmi dobře vystihuje, jak si často vytváříme falešné představy o druhých a jak těžké může být přijmout realitu takovou, jaká skutečně je.
Příběh má silnou atmosféru a originální myšlenku, která ve mně zůstala ještě dlouho po dočtení. Některé části cesty byly napínavé a zábavné, jiné na mě ale působily pomaleji a občas jsem měla pocit, že se děj zbytečně natahuje.
Styl psaní je příjemný a dialogy jsou přirozené, i když mi ne všechny postavy byly úplně blízké. Přesto je Papírová města kniha, která stojí za přečtení a dokáže čtenáře přimět k zamyšlení.

Papírová města" mě zaujala díky nadšeným doporučením mé kamarádky. Johnu Greenovi bych za jeho charakteristický styl psaní chtěla věnovat celý příspěvek,ale tohle bylo mé první seznámení s ním,takže jsem byla zvědavá, co mě čeká.
Na začátku mě kniha fakt bavila. Spolu s odhodlaným Quentinem jsem sledovala stopy Margo a čekala, jak se to všechno vyřeší. Do poloviny jsem byla úplně pohlcená a těšila se na rozuzlení. Bohužel, od půlky mě to už začalo nudit. Příběh se vlekl a nic důležitého se nedělo. Kdybych přeskočila rovnou na konec, o nic bych nepřišla.
Nenašla jsem tam žádnou hlubší myšlenku ani moment, který by mi zůstal v hlavě. Příběh mi prostě nepřišel nijak výjimečný.
Ke knížce je i filmová verze, kterou možná někdy zkouknu a podělím se o dojmy. Ale teď to rozhodně není moje priorita. Vím,že spoustu milovníků Johna, s mým hodnocením nebude souhlasit,ale takhle kniha byla prostě průměr...

Když jsem knihu četla před několika lety, byla jsem z ní naprosto unešená.

Nevím, jestli to bylo tím, že tentokrát jsem to četla v angličtině, nebo tím, že jsem starší, ale nějak mě to nebavilo a přistihla jsem se, ž se nutím to dočíst. Bylo to asi moc filozofické a pořád o nešťastném a posedlém Quentinovi a to pak není tak záživné, když je to na každé stránce.

Film mě bavil asi o něco víc, asi hlavně tím, že byl trochu jinak udělaný konec. Tam totiž mělo smysl aby pospíchali za Margo, v knize vlastně nebyl nějaký hlubší důvod.

Ani trošku nejsem cílovka, nejsem YA čtenář, ale vyjímka potvrzuje pravidlo a knihy J.G. se mi opravdu líbí. Papírová města jsou skvělá - je to takový ten pocit , že cesta je cíl, věčné hledání a otázky. Forma je navíc opravdu zábavná, taková teen komedie s hlubším přesahem, ale na téhle knížce je kouzelné to, že když jí četla 12letá dcera kámošky a pak jsme si o ní povídali, tak ona v tom viděla úplně něco jiného než já a stejně se nám to oběma líbilo. Možná i proto, že takhle vidím život a vztahy i já, nejenom John Green. A konec je dokonalý stejně jako filmová verze.

Začátek mě bavil víc než konec. Příběh měl fajn nápad, ale místy se to táhlo a moc mě to nevtáhlo. Postavy byly zajímavé, ale nedokázala jsem si k nim úplně najít cestu. Četlo se to rychle, ale zanechalo to ve mně spíš neutrální dojem.

Nevím, možná kdybych byla mladší, naivnější a neměla tak vysoká očekávání, tak by se mi kniha líbila. Takto ale hodnotím jako úplně obyčejný průměr.

Film ve mě vyvolal týž dojem co později kniha: tak nějak jsem čekal více. Nebylo to špatné, děj hezky odsýpá a mezi (určitě ne zrovna typickou) americkou mládeží mi bylo docela příjemně.

Knížku jsem poprvé četla před deseti lety a tenkrát se mi moc líbila. Teď po letech jsem ji vytáhla znovu a už tak nadšená nejsem, asi starnu. Taková detektivka pro teenagery a sem tam hlubší zamyšlení mezi řádky. Ještě zkusím kouknout na film, ten je prý super.

(SPOILER) "Papírová města" udržela mou pozornost do první poloviny, poté sem ji odložila a již se k ní nevrátila. Noční pomstychtivý výlet městem Quentina a Margo byl záživným a zajímavým. Celkově mě postava tak trochu "podivné" ale krásné Margo bavila. Po jejím zmizení mě ale děj bavit přestal - třeba někdy jindy Johne.

"Nevím, jak vypadám, vím ale, jak se cítím. Mladý. Pitomý. Nekonečný."
Přesně takto jsem se cítila i při čtení knihy. Knihu jsem četla už skoro před 10 lety a pamatovala jsem si hlavní zápletku. Bála jsem se tak, že mě kniha nyní nebude příliš bavit, jenže Green i přesto, že píše oddychové knihy, píše knihy, které mě donutí se zamyslet. Zamyslet se nad vším. Bytím. Láskou. Mládím. Vyspělostí...
Určitě se ke knize vrátím, jako ke každé, co jsem zatím od autora četla.

John Green je mistr v psaní pro teenagery, protože tak jako on nedokáže vystihnout jejich pocity, myšlenky a dojmy skoro nikdo. V téhle knížce se k tomu ale ještě přidává velmi silné dobrodružství, které nutí číst dál a dál, proto se tahle knížka snadno stane jednohubkou na večer. Kromě toho se objevují i opravdu vtipné pasáže, jako u téhle knížky jsem se dlouho nesmála. I konec je povedený, typicky greenovský.

Celou dobu jsem se nedokázala začíst. Nijak zvlášť mě to ani nebavilo. Jediné co se mi líbilo byla část, kde jeli za Margo. Konec se mi taky nijak zvlášť nelíbil.
Ten příběh je originální a netypický, a proto je mi líto, že to pro mě bylo zklamání.

Pěkná kniha s originálním dějem. Byla jsem trochu zklamaná koncem, ale jinak jsem si čtení užila.

Kniha se mi četla dobře, kromě části před koncem. Taková teenage detektivka.
Jen ten samotný konec jsem čekala trochu jiný, ale čtení mě bavilo.

Tahle knížka se mi špatně četla, těsně po přečtení bych ji nehodnotila nijak extra pozitivně. Jak plyne čas, stále se k ní myšlenkami vracím a uvažuji nad různými věcmi, některé části si znovu pročítám.

Tím že nejsem cílovka mi některé momenty připadají fantaskní, jakože by se tak nemohly ve skutečnosti odehrát. Moc se mi však líbil filosofický přesah knížky a hlavní motiv Margo - odpoutat se od konvencí obvyklého života. Myslím že je to kvůli tomu, že sama mám už nějakou dobu nutkání něco ve svém životě změnit, trochu Margo závidím její odvahu, taky bych ji potřebovala.

Mela jsem moznost videt i film, ten se mi vubec nelibil, takze jsem rada, ze knížka takove zklamani nebyla. Posledni kapitola se povedla nejvic, to jsem se zasmala.

Většinou se říká, že knížka je mnohem lepší než film. Tady bych si dovolila nesouhlasit, kniha je výborná, ale film je ještě lepší.

Kniha se muže zdát, jako nezáživná bez větší zápletky, ale kdo čte mezi řádky, určitě tam najde hluboké filosofické otázky, nad kterými se jistě pozastaví.

Fascinuje mě, jak dobře se autorovi knihy čtou, bez složitých příběhu, ale za to s velkým filosofickým podtónem.